PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 38 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (166)
Helena Grégrová: 17 % (197)
Iva Bryndová: 18 % (148)
Jiří Landa: 18 % (158)
Lukáš Dubský: 18 % (158)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 16.10.2023)
Dialog mezi géniem a novinářkou, jenž se mění na dialog mezi otcem a odloženou dcerou, je velice umně napsaný, takže nenudí. Na kvalitě mu pak bezesporu přidávají herecké výkony M. Táborského a L. Štěpánkové, kteří své role zvládají s obdivuhodnou lehkostí a po pěti letech od premiéry jsou perfektně sehraní. Jednoduchá scéna, houslové motivy a postava hospodyně pak inscenaci pomáhají oživit, a díky komornímu provedení se jedná o milý zážitek, který pro mě byl příjemným překvapením. /9.10.2023 v Táboře/
(zadáno: 9.10.2023)
Velice halucinogenní záležitost v rytmu punku, která nemá se Shakespearem společného snad téměř nic. A určitě to není určeno pro diváky, kteří se s touto komedií setkávají poprvé. Já mezi ně nepatřím, takže jsem fascinovaně sledoval a snažil se pobrat všechny režijní nápady. A občas jsem si říkal, jaký matroš asi tvůrci při zkouškách užívali. Když řeknu, že tohle je mnohem šílenější než byla Špinarova verze v ND, tak nepřeháním. Ale šla z toho neskutečná energie, dokázalo to udržet mou pozornost a odcházel jsem příjemně naladěný. Koneckonců, je to komedie o snech a mámení, tak proč neomámit divákovy smysly? /5.10.2023 v Praze - Palmovka/
(zadáno: 9.10.2023)
Velice zvláštní inscenace, v níž jsem se orientoval jen částečně. V první půli se aspoň něco děje a místy to mělo silné momenty, ale po přestávce už mě to vůbec nezaujalo a spíše se má pozornost vytrácela kamkoliv jinam, jen ne k jevišti. Celkově jsem měl problém s pojetím inscenace, kdy bylo užito příliš mnoho scénických postupů a nápadů na úkor jednoduššího vyprávění. Z. Začalová v hlavní roli byla skvělá, ale mé celkové dojmy jsou rozpačité. /2.10.2023 v Táboře/
(zadáno: 30.9.2023)
Z mé strany se bohužel žádný velký divadelní zážitek nekonal. Asi jsem měl už od začátku problém přistoupit na to, že samotářský spisovatel nepřijímající návštěvy najednou souhlasí s rozhovorem a shodou okolností ten, koho si domů pustí, je s ním spřízněn více, než se může zdát. Po nějakých 20 minutách se mě zmocnil spánek a i přesto, že jsem pospával až do konce, byl jsem schopen vnímat děj i zvraty. Už to značí, že děj inscenace bohužel není z nejsilnějších ani nejzajímavějších. Za jediný klad inscenace tak považuji výkon M. Stránského, který svou postavu obdařil patřičným charismatem. To je ale zoufale málo! /25.9.2023 v Táboře/
(zadáno: 30.9.2023)
Dva znesváření bratři, jedna divadelní šatna a dlouhá divadelní šňůra, při níž se možná vykrystalizují vzájemné vztahy. Velká herecká příležitost pro dva herce, kterou dokázal využít především F. Němec, jenž s přibývajícím věkem zraje jak víno a je ve všech polohách své postavy autentický a bezchybný. M. Hein mu pak zdatně sekunduje a mám pocit, že to jde docela dohromady a zcela správně byl pan Hein obsazen do role toho méně talentovaného bratra, jež mu typově sedí. Dějově se jedná o takovou jednohubku, která nenadchne ani neurazí a má i některé zajímavé momenty. V Ungeltu je to rozhodně jedna z těch lepších inscenací. /20.9.2023 v Táboře/
(zadáno: 30.9.2023)
Obyčejný muž se snaží porozumět změně chování své ženy. Během toho má divák možnost užít si vhled do života tohoto muže, který sice možná není intelektuálně založený, ale zase se dokáže uživit rukama. Monodrama, jež je hořkou komedií ze života jednoho stavaře, dává vyniknout Martinu Trnavskému, jenž je ve své roli uvěřitelný a v každé scéně dokáže přesně dávkovat hereckou polohu, jež je zrovna zapotřebí. Divák se směje, když se má smát, soucítí s hlavním hrdinou, když s ním má soucítit, a ve výsledku je to mile strávený večer v příjemné společnosti. Kdyby bylo představení o trochu kratší, neměl bych co vytknout. /19.9.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 21.8.2023)
Nechá-li režie plně znít autora a dodá-li k tomu jen něco málo navíc, může vzniknout silný divácký zážitek. Jakub Krofta dokázal, že jde na LSS stvořit inscenaci, která dokáže být silná i bez nějakých režijních výmyslů. Tady bylo vše skvělé, od pojetí čarodějnic, přes občasné snahy o odlehčení až po herecké výkony. M. Němec je charismatickým Macbethem, L. Krobotová tou správnou šedou eminencí udávající chod domácnosti. T. Měcháček příjemně překvapil, V. Vodochodský mě pak absolutně nadchnul svým heroickým výkonem. A K. Issová ve své jediné scéně byla absolutně přesná a dokonalá. Tohle byl naprosto nezapomenutelný zážitek! /14.8.2023/
(zadáno: 7.8.2023)
V prostředí Nejvyššího purkrabství Pražského hradu se pro mě zrodil klenot a já tak viděl jedno z nejlepších představení v rámci LSS. Duo SKUTR vytvořilo inscenaci, která mě nadchla a nenudila. Chválím herecké výkony, především excelují dokonale filozofující D. Prachař, roztomile pubertální E. Křenková, skvěle divošský a charismatický R. Mácha, kouzelně uhrančivý C. Kassai a sošný pro lásku hořící Z. Piškula. Kostýmy, scénografie, hudba, režijní nápady, všechno si dokonale sedlo a utvořilo celek, který na mě zafungoval. A odlehčení děje v podobě M. Daniela a J. Poláška bylo vítaným zpestřením. Za mě jedno velké BRAVO a děkuji! /26.7.2023/
(zadáno: 23.7.2023)
Jelikož jsem se s touto komedií setkal již před rokem na Vinohradech, kde jsem byl spokojen, byl jsem zvědavý na venkovní verzi na Pražském hradě. A bohužel musím říct, že tato novější verze z mého srovnání vychází v mnoha ohledech hůře. Nesedělo mi zvláštní pojetí postav žijících v lese (hippies?), prapodivné pitvoření a hrátky s basou (sebeukájení?) či poněkud zvláštně pojatý evidentně emočně nevyrovnaný vévoda. A to, že oba vévody ztvárnil jeden herec mi taky úplně nesedlo, byť závěr naznačil, co chtěl režisér tímto sdělit. Herecky mě nadchli snad jen V. Matějovský, P. Tomicová a J. Nosek. Zvláštní spíše průměrný zážitek. /12.7.2023/
(zadáno: 3.7.2023)
Komedie o tom, že lhát je umění. Tvůrci Národního divadla Brno projevili obdivuhodnou dramaturgickou odvahu, když sáhli po neznámé téměř 400 let staré komedii od autora, který se u nás objevuje spíše vzácně. Najít klíč k jejímu inscenování se pokusili v přenesení děje do současného pařížského metra, v zakomponování moderních prvků a současné hudby a v kombinaci současných a dobových kostýmů (které jsou skvělé). A ono to všechno vzájemně dokonale ladí! Těžko bych mohl být nadšenější! Heroický výkon V. Kuzníka, skvělý překlad V. Mikeše, kombinace klasiky a moderny, to vše z tohoto kousku činí nezapomenutelný zážitek. Děkuji! /29.6.2023/
(zadáno: 3.7.2023)
Inscenace o tom, co ještě může být nevinný žert a co už je za hranou je zajímavou studií různých postojů, názorů a charakterů, od přesvědčené aktivistky přes obyčejné postavy jdoucí s davem až po manipulátory a prospěcháře. A právě pestrost postav a postupné pronikání do jejich charakterů činí tento text velmi zajímavým, kdy už diváka možná ani tak nezajímá, jak to dopadne, jako spíš jak se jednotlivé postavy vybarví. Jednoduchá a funkční scéna, střihové až skoro filmové pojetí inscenace a herecké výkony (vynikají především E. Zbranková a T. Groszmannová) pak pomohly k tomu, že jsem se ani na chvilku nenudil. Zajímavý zážitek. /28.6.2023/
(zadáno: 3.7.2023)
Text Karla Čapka dokáže rezonovat takřka v každé době, respektive dokud budou na světě války, bude aktuální i tato hra. V Redutě se tak hraje o minulosti, přítomnosti a troufám si tvrdit, že i o budoucnosti a to na velmi zajímavé scéně, která dokáže na první pohled evokovat kladný vztah lidí ke zbraním a zabíjení. Pan režisér Pácl pak posouvá text do současnosti, kdy například místo rozhlasu zní informace o válce z televizoru. Vše je korunováno silnými hereckými výkony všech zúčastněných, kdy výkon Terezy Groszmannové je obdivuhodně strhující. Vynikající týmová práce a velice silný zážitek. Mé první setkání s Matkou se vydařilo. /27.6.2023/
(zadáno: 20.6.2023)
Jsem rád, když se můžu v divadle seznámit s nějakou méně známou hrou od věhlasného autora. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a proto jsem byl příjemně překvapen, jak živou, svěží a hravou komedii jsem viděl. Moderní prvky mi sem skvěle zapadly, herecky to bylo nejen skvěle zvládnuté, kdy především P. Č. Vaculík si svou roli dokázal patřičně vychutnat, ale i perfektně odrecitované, na čemž má zajisté svůj podíl kvalitní překlad V. Mikeše. Trochu jsem měl problém s hudebními vložkami, ale pokud to beru jako ozvláštnění, tak proč ne. Myslím, že se povedla i scénografie a celkově nemám moc co vytknout. Já se bavil, já si to užil. /16.6.2023/
(zadáno: 20.6.2023)
Jak těžký může být život, když každý miluje toho jiného, než kdo miluje jeho. Čechov ve svých vrcholných hrách krásně pracuje s pomíjivostí života a okamžiku, a jsem rád, že pan režisér Pácl plně ctí text a nechává tak vyniknout autora a herce. Byť mám pocit, že to není úplně ten stoprocentní Racek, pořád je to skvělá inscenace, v níž vynikají především T. Richtrová a V. Kuzník, kteří svým rolím vtiskli vše, co mohli. Naopak za očekáváním u mě zůstala E. Zbranková, jež cosi postrádala, možná charisma, možná jen nedokázala do své postavy vtisknout její útrapy. Ne vždy inscenace držela mou pozornost, ale celkově jsem spokojen. /15.6.2023/
(zadáno: 9.6.2023)
Antická tragédie upravená do podoby komediálního dramatu, navíc doplněná o motivy z jiných antických her a bájí? Inu, proč ne? Já si to užil, bavilo mě to, a přišlo mi to vlastně hodně zajímavé. Ať už co se týče režijních nápadů (hrouda písku jako hřbitov, převyprávění Oidipova příběhu prostřednictvím jídla), tak samotného pojetí inscenace i postav. Místy to možná bylo trochu překombinované, ale bylo to snadno pochopitelné a nemám pocit, že by to šlo proti původnímu textu. Jsem přesvědčen, že každý divák si zde dokáže najít něco, co ho zaujme. Nic moc jsem od toho nečekal a odcházel jsem s pocitem, že tohle byl fajn večer /5.6.2023 v Táboře/
(zadáno: 9.6.2023)
Jedna žena, jeden obyčejný osud, a přece mě to dokázalo uhranout natolik, že jsem z Ljuby Krbové nespouštěl oči a prožíval s ní vše, co se událo od posledních narozenin její postavy. Bylo to silné, bylo to emotivní, bylo to těžké, ale v jejím podání to všechno působilo tak přirozeně, tak smířeně, tak jednoduše, jako by sám život byl jednoduchý. Základem úspěchu pro vyznění textu bylo najít ty správné výrazy v obličeji a ten správný tón hlasu, což se zde podařilo na výbornou. Častý oční kontakt herečky s diváky pak dotváří výsledný zážitek. Ani vteřina nudy, a celé je to vlastně takové kupodivu optimistické. /2.6.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.6.2023)
Strohá scéna, mnoho kufrů, velké množství žen a jen jediný muž. Z této výchozí pozice se povedlo vykřesat zajímavé drama, které je silné ve své výpovědi o osudech vybraných německých žen odsunutých po 2. světové válce z Brna. Problém jsem tak měl snad jen s tím, že text je příliš jednostranně zaměřen na nevinu českých Němek. Což jsem ale v rámci nezaujatosti při hodnocení inscenace zcela odstínil, protože můj pohled na sdělované téma není důležitý jako výsledná inscenace, od níž jsem dostal velkou porci dramatičnosti, nový pohled na nedávnou historii odsunů a především skvostné herecké výkony. Silný zážitek! /31.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 7.6.2023)
Co napsat k inscenaci, u níž od začátku nechápu, o co tam jde, neorientuji se příliš v postavách a dění na jevišti a po 20 minutách začnu usínat, přičemž mi to vydrží až do konce? Možná to bylo na motivy Čechova, ale tohle nebyl Čechov! Což by až tak nevadilo, ale ono to z mého pohledu nebylo ani zajímavé. Těžko říct, kde se u mě stala chyba, věděl jsem předem, do čeho jdu, ale přesto jsem se nesešel na stejné vlně s režijním záměrem ani s herci na jevišti. Ani po týdnu neumím přijít na jediný světlý bod inscenace, na něco, co by mě zaujalo. A tak je mi to líto, ale za mě je to prostě čistá nula. /30.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 29.5.2023)
Velký pohádkový melodram dostal v Plzni důslednou a odpovídající péči, kterou si určitě zasloužil, díky čemuž vznikla poctivá inscenace. S minimem kulis se na téměř prázdné scéně za zvuků monumentálního živého hudebního doprovodu odehrává strhující příběh, k jehož dokonalému vyznění pomáhají nejen přesné herecké výkony, ale především důsledný přednes Zeyerova textu. Oba mladí herci si se svými rolemi poradili nad očekávání a podpořili tak své starší a zkušenější kolegy, kdy především dvojice A. Veldová - M. Stránský zanechává silný dojem. Pan režisér Pácl věděl, co dělá, a mě dokázal nadchnout. Chválím rovněž povedené kostýmy. /26.5.2023/
(zadáno: 28.5.2023)
Nakolik mohou písně o lásce ovlivňovat náš život, naše chování, vztahy mezi lidmi? Asi především o tom se zde hraje, byť inscenace neoplývá žádným pevně ohraničeným příběhem či dějem, ale je to především multižánrová performance, jejímž leitmotivem jsou právě love songy, přičemž důležitou součástí představení je také improvizace založená na spolupráci s diváky. Z inscenace čiší radost ze života, ze samé podstaty herectví, byla plná nakažlivé energie a nezřídka jsem se přistihl, že se usmívám. Skvělá práce herecké trojice Belianský - Císařová - Čižinská a B. Zmekové jakožto hudebního doprovodu. Fajn zážitek! /24.5.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 28.5.2023)
Inscenace s velmi dusivou až hororovou atmosférou, při které mi obzvlášť ke konci nebylo úplně příjemně. Od veselí a rozjařenosti se inscenace posouvá do roviny strachu, hysterie a čehosi nejasného, co postavy na jevišti jakoby tušily. Režijně velmi precizně odvedená práce, kdy inscenace využívá motivy jako z němého filmu, dobově velmi dobře ukotvené, herecky bohužel ne vždy bezchybné (občasné zadrhávání či skákání si herců do řeči) a v jednu chvíli poněkud zdlouhavé. Ale ve výsledku velmi silné. Chválím především bezchybného a věrohodného Jana Sklenáře a rovněž Samuela Tomana, který vše odehraje jen svým výrazem. Nezapomenutelné! /22.5.2023/
(zadáno: 21.5.2023)
Tento vhled do duše ruského člověka po rozpadu Sovětského svazu je znepokojivou a velmi mrazivou studií, jež mě dokázala sice nejednou rozesmát, ale i pekelně zmrazit. Zkušenosti režiséra s Dejvickým divadlem jsou v inscenaci jasně patrné, kdy děj se odehrává na velmi malém prostoru a tím přenáší na diváka pocit stísněnosti a naléhavosti mnohem intenzivněji. Z inscenace je cítit čechovovská poetika, která v kombinaci s vhodně zvolenou hudbou, skvělým režijním vedením a hereckými výkony, jež se nesmazatelně zapíšou do paměti (především J. Vondráček, J. Tesařová či P. Neškudla) činí z inscenace silný divácký zážitek. /17.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 21.5.2023)
Na základech Shakespearovy klasiky Ypsilonka vystavěla představení, které je kombinací původního textu, odkazů na současnost, improvizovaného chaosu, který je ale skvěle nacvičený, a nakonec to vše vypadá jen jako zábavná divadelní zkouška jen tak pro radost. Nejsem si jist, jestli jsem vše dokázal rozklíčovat a pochopit, ale o to ani tak nejde. Protože to bylo milé, vtipné, a pokud divák už Sen noci svatojánské někdy viděl, ocení, že je to v mnohém nové a originální. Skvělá kolektivní práce a ve výsledku příjemně strávený večer. /16.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 21.5.2023)
S velmi minimalistickou scénografií a naopak s velkým množstvím herců a postav se odehrává čistokrevné drama, které jde až na dřeň a text dokáže vytěžit na maximum. Mozaika menších či větších lidských tragédií na jedné vesnici v průběhu jednoho roku je v podání spolku Kašpar přehledná, kvalitní a ani na okamžik nenudí. Možná překvapivě nepůsobí nikterak rušivě současné kostýmy a hudba. Po herecké stránce se jedná o perfektní kolektivní výkon, kdy z povahy své role vyniká Jan Jankovský, který uvěřitelně ztvárňuje všechny polohy a vývoj, jímž postava Rybáře projde. Velice silný a povedený zážitek, který byla radost sledovat. /16.5.2023/
(zadáno: 11.5.2023)
Život jednoho spisovatele, jeho rodiny a přátel na pozadí fašistické a komunistické diktatury je bezesporu důstojným pomníkem Otu Pavlovi. Od všeobecně známých scén z knihy a filmu "Smrt krásných srnců" až po závěr spisovatelova života inscenace neztrácí na tempu, zajímavosti ani dramatičnosti. Sledujeme člověka od jeho bezstarostného dětství a po marný boj s nemocí, a díky důmyslné režii P. Svojtky pronikáme do jeho mysli a prožíváme s ním všechnu jeho trýzeň. Skvěle řešená scéna, dokonalá hudba a přesné herecké výkony, to vše je zde sladěno ve výsledný tvar, který ohromí a nenudí. J. Slánský je v hlavní roli vynikající! /10.5.2023 v Táboře/
