PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (136)
Helena Grégrová: 17 % (147)
Iva Bryndová: 17 % (103)
Lukáš Dubský: 18 % (129)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 20.6.2023)
Jsem rád, když se můžu v divadle seznámit s nějakou méně známou hrou od věhlasného autora. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a proto jsem byl příjemně překvapen, jak živou, svěží a hravou komedii jsem viděl. Moderní prvky mi sem skvěle zapadly, herecky to bylo nejen skvěle zvládnuté, kdy především P. Č. Vaculík si svou roli dokázal patřičně vychutnat, ale i perfektně odrecitované, na čemž má zajisté svůj podíl kvalitní překlad V. Mikeše. Trochu jsem měl problém s hudebními vložkami, ale pokud to beru jako ozvláštnění, tak proč ne. Myslím, že se povedla i scénografie a celkově nemám moc co vytknout. Já se bavil, já si to užil. /16.6.2023/
(zadáno: 20.6.2023)
Jak těžký může být život, když každý miluje toho jiného, než kdo miluje jeho. Čechov ve svých vrcholných hrách krásně pracuje s pomíjivostí života a okamžiku, a jsem rád, že pan režisér Pácl plně ctí text a nechává tak vyniknout autora a herce. Byť mám pocit, že to není úplně ten stoprocentní Racek, pořád je to skvělá inscenace, v níž vynikají především T. Richtrová a V. Kuzník, kteří svým rolím vtiskli vše, co mohli. Naopak za očekáváním u mě zůstala E. Zbranková, jež cosi postrádala, možná charisma, možná jen nedokázala do své postavy vtisknout její útrapy. Ne vždy inscenace držela mou pozornost, ale celkově jsem spokojen. /15.6.2023/
(zadáno: 9.6.2023)
Antická tragédie upravená do podoby komediálního dramatu, navíc doplněná o motivy z jiných antických her a bájí? Inu, proč ne? Já si to užil, bavilo mě to, a přišlo mi to vlastně hodně zajímavé. Ať už co se týče režijních nápadů (hrouda písku jako hřbitov, převyprávění Oidipova příběhu prostřednictvím jídla), tak samotného pojetí inscenace i postav. Místy to možná bylo trochu překombinované, ale bylo to snadno pochopitelné a nemám pocit, že by to šlo proti původnímu textu. Jsem přesvědčen, že každý divák si zde dokáže najít něco, co ho zaujme. Nic moc jsem od toho nečekal a odcházel jsem s pocitem, že tohle byl fajn večer /5.6.2023 v Táboře/
(zadáno: 9.6.2023)
Jedna žena, jeden obyčejný osud, a přece mě to dokázalo uhranout natolik, že jsem z Ljuby Krbové nespouštěl oči a prožíval s ní vše, co se událo od posledních narozenin její postavy. Bylo to silné, bylo to emotivní, bylo to těžké, ale v jejím podání to všechno působilo tak přirozeně, tak smířeně, tak jednoduše, jako by sám život byl jednoduchý. Základem úspěchu pro vyznění textu bylo najít ty správné výrazy v obličeji a ten správný tón hlasu, což se zde podařilo na výbornou. Častý oční kontakt herečky s diváky pak dotváří výsledný zážitek. Ani vteřina nudy, a celé je to vlastně takové kupodivu optimistické. /2.6.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 7.6.2023)
Strohá scéna, mnoho kufrů, velké množství žen a jen jediný muž. Z této výchozí pozice se povedlo vykřesat zajímavé drama, které je silné ve své výpovědi o osudech vybraných německých žen odsunutých po 2. světové válce z Brna. Problém jsem tak měl snad jen s tím, že text je příliš jednostranně zaměřen na nevinu českých Němek. Což jsem ale v rámci nezaujatosti při hodnocení inscenace zcela odstínil, protože můj pohled na sdělované téma není důležitý jako výsledná inscenace, od níž jsem dostal velkou porci dramatičnosti, nový pohled na nedávnou historii odsunů a především skvostné herecké výkony. Silný zážitek! /31.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 7.6.2023)
Co napsat k inscenaci, u níž od začátku nechápu, o co tam jde, neorientuji se příliš v postavách a dění na jevišti a po 20 minutách začnu usínat, přičemž mi to vydrží až do konce? Možná to bylo na motivy Čechova, ale tohle nebyl Čechov! Což by až tak nevadilo, ale ono to z mého pohledu nebylo ani zajímavé. Těžko říct, kde se u mě stala chyba, věděl jsem předem, do čeho jdu, ale přesto jsem se nesešel na stejné vlně s režijním záměrem ani s herci na jevišti. Ani po týdnu neumím přijít na jediný světlý bod inscenace, na něco, co by mě zaujalo. A tak je mi to líto, ale za mě je to prostě čistá nula. /30.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 29.5.2023)
Velký pohádkový melodram dostal v Plzni důslednou a odpovídající péči, kterou si určitě zasloužil, díky čemuž vznikla poctivá inscenace. S minimem kulis se na téměř prázdné scéně za zvuků monumentálního živého hudebního doprovodu odehrává strhující příběh, k jehož dokonalému vyznění pomáhají nejen přesné herecké výkony, ale především důsledný přednes Zeyerova textu. Oba mladí herci si se svými rolemi poradili nad očekávání a podpořili tak své starší a zkušenější kolegy, kdy především dvojice A. Veldová - M. Stránský zanechává silný dojem. Pan režisér Pácl věděl, co dělá, a mě dokázal nadchnout. Chválím rovněž povedené kostýmy. /26.5.2023/
(zadáno: 28.5.2023)
Nakolik mohou písně o lásce ovlivňovat náš život, naše chování, vztahy mezi lidmi? Asi především o tom se zde hraje, byť inscenace neoplývá žádným pevně ohraničeným příběhem či dějem, ale je to především multižánrová performance, jejímž leitmotivem jsou právě love songy, přičemž důležitou součástí představení je také improvizace založená na spolupráci s diváky. Z inscenace čiší radost ze života, ze samé podstaty herectví, byla plná nakažlivé energie a nezřídka jsem se přistihl, že se usmívám. Skvělá práce herecké trojice Belianský - Císařová - Čižinská a B. Zmekové jakožto hudebního doprovodu. Fajn zážitek! /24.5.2023 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 28.5.2023)
Inscenace s velmi dusivou až hororovou atmosférou, při které mi obzvlášť ke konci nebylo úplně příjemně. Od veselí a rozjařenosti se inscenace posouvá do roviny strachu, hysterie a čehosi nejasného, co postavy na jevišti jakoby tušily. Režijně velmi precizně odvedená práce, kdy inscenace využívá motivy jako z němého filmu, dobově velmi dobře ukotvené, herecky bohužel ne vždy bezchybné (občasné zadrhávání či skákání si herců do řeči) a v jednu chvíli poněkud zdlouhavé. Ale ve výsledku velmi silné. Chválím především bezchybného a věrohodného Jana Sklenáře a rovněž Samuela Tomana, který vše odehraje jen svým výrazem. Nezapomenutelné! /22.5.2023/
(zadáno: 21.5.2023)
Tento vhled do duše ruského člověka po rozpadu Sovětského svazu je znepokojivou a velmi mrazivou studií, jež mě dokázala sice nejednou rozesmát, ale i pekelně zmrazit. Zkušenosti režiséra s Dejvickým divadlem jsou v inscenaci jasně patrné, kdy děj se odehrává na velmi malém prostoru a tím přenáší na diváka pocit stísněnosti a naléhavosti mnohem intenzivněji. Z inscenace je cítit čechovovská poetika, která v kombinaci s vhodně zvolenou hudbou, skvělým režijním vedením a hereckými výkony, jež se nesmazatelně zapíšou do paměti (především J. Vondráček, J. Tesařová či P. Neškudla) činí z inscenace silný divácký zážitek. /17.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 21.5.2023)
Na základech Shakespearovy klasiky Ypsilonka vystavěla představení, které je kombinací původního textu, odkazů na současnost, improvizovaného chaosu, který je ale skvěle nacvičený, a nakonec to vše vypadá jen jako zábavná divadelní zkouška jen tak pro radost. Nejsem si jist, jestli jsem vše dokázal rozklíčovat a pochopit, ale o to ani tak nejde. Protože to bylo milé, vtipné, a pokud divák už Sen noci svatojánské někdy viděl, ocení, že je to v mnohém nové a originální. Skvělá kolektivní práce a ve výsledku příjemně strávený večer. /16.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 21.5.2023)
S velmi minimalistickou scénografií a naopak s velkým množstvím herců a postav se odehrává čistokrevné drama, které jde až na dřeň a text dokáže vytěžit na maximum. Mozaika menších či větších lidských tragédií na jedné vesnici v průběhu jednoho roku je v podání spolku Kašpar přehledná, kvalitní a ani na okamžik nenudí. Možná překvapivě nepůsobí nikterak rušivě současné kostýmy a hudba. Po herecké stránce se jedná o perfektní kolektivní výkon, kdy z povahy své role vyniká Jan Jankovský, který uvěřitelně ztvárňuje všechny polohy a vývoj, jímž postava Rybáře projde. Velice silný a povedený zážitek, který byla radost sledovat. /16.5.2023/
(zadáno: 11.5.2023)
Život jednoho spisovatele, jeho rodiny a přátel na pozadí fašistické a komunistické diktatury je bezesporu důstojným pomníkem Otu Pavlovi. Od všeobecně známých scén z knihy a filmu "Smrt krásných srnců" až po závěr spisovatelova života inscenace neztrácí na tempu, zajímavosti ani dramatičnosti. Sledujeme člověka od jeho bezstarostného dětství a po marný boj s nemocí, a díky důmyslné režii P. Svojtky pronikáme do jeho mysli a prožíváme s ním všechnu jeho trýzeň. Skvěle řešená scéna, dokonalá hudba a přesné herecké výkony, to vše je zde sladěno ve výsledný tvar, který ohromí a nenudí. J. Slánský je v hlavní roli vynikající! /10.5.2023 v Táboře/
(zadáno: 11.5.2023)
Diváci na jevišti jako svědci nepopiratelného plynutí času, kdy zašlá sláva panství a višňového sadu už žije jen ve vzpomínkách těch, kteří toho byli účastni. Děj odehrávající se na forbíně a v prostorách divadelního hlediště pak dokáže zaujmout a ohromit svým neotřelým pojetím. A do toho všeho klasický Čechov bez modernizací, který dokázal naprosto dokonale zachytit pomíjivost okamžiku. Už jen pojetí dětského pokoje mě zaujalo, a jak došlo na prostředí řeky či bálu, jen jsem se utvrdil v tom, že tahle verze Višňového sadu se vydařila. Výborné herecké výkony pak jsou už jen třešničkou na pomyslném dortu. Skvělé a zapamatovatelné! /6.5.2023/
(zadáno: 11.5.2023)
Klasika s moderními prvky ctící původní předlohu a založená především na hereckých výkonech a textu. To je Vzpoura lásky v podání vinohradských a režiséra Pavla Kheka, který mě dokázal pro svou vizi nadchnout natolik, že jsem odcházel z divadla nadšený ze silného a mrazivého zážitku. Bylo to depresivní, bylo to chvílemi i šokující, bylo to hlasité, bylo to krvavé. Ale taková byla i doba, v níž se inscenace odehrává. Vynikající scénografie i hudba, skvělé výkony všech, především M. Děrgelové a A. Procházky, a příjemné odlehčení v podání J. Maryška. Procenta strhávám za jen roli soudce, kdy jsem měl problém rozumět lámané češtině. /4.5.2023/
(zadáno: 29.4.2023)
Kombinace klasického a moderního pojetí, ovšem s důrazem na text Čapkovu dramatu pomohla natolik, že mě to překvapilo. Byť příliš nechápu, že část děje je pojatá jako opera zpívaná v latině, stejně tak nechápu, proč muže hraje žena a ženu hraje muž, nechápu ani promluvy či kritiky týkající se samotného Čapka. Překvapivě nic z toho nepůsobilo rušivě, jen nepochopitelně. Méně je někdy více. M. Donutil hraje stále dobře, ale rozlišitelné jeho role příliš nebyly. To však nebrání silnému dojmu, jež jsem si z inscenace odnesl. Ani na vteřinu jsem se nenudil a nechal na sebe působit tu sílu, která z inscenace prýštila. Tohle byl zážitek! /28.4.2023/
(zadáno: 29.4.2023)
Fraška o jednom divokém svatebním dni jednoho ženicha se z mého pohledu vydařila na výbornou. Možná za to mohla má nulová očekávání, možná i fakt, že už jsem viděl mnoho nekvalitních zájezdových komedií, ale tohle mě bavilo. Ani na vteřinu jsem se nenudil, nejednou se zasmál a užíval si to. Excelují především Otakar Brousek a V. Vydra, kteří si to užívají. Chválím též T. Töpfera, který na poslední chvíli zaskakoval za V. Svobodu. Možná je to až příliš podbízivé, některé nápady zbytečné (dort v obličeji diváka - komparsisty), ale jako celek to na mě zafungovalo. Už hodně dlouho jsem se v divadle u komedie takto nepobavil. /25.4.2023/
(zadáno: 29.4.2023)
Neměnná a nádherná scéna, klasické herectví bez režijních exhibicí, perfektní atmosféra, mnoho dialogů a slov, a nic víc. To, co bylo v Národním divadle poslední roky nevídané se znovu vrátilo. Bohužel je škoda, že to nudí. Obzvláště první polovina je velmi úmorná a po nějaké době jsem měl problém neusnout. Přitom na jevišti se hraje skvěle, herci dělají, co můžou, ale délka inscenace a tříhodinové pátrání po vrahovi je zcela proti nim. Myslím, že dramaturgie měla být důslednější a repliky či výstupy jednotlivých postav zkrátit. Druhá půle už sice byla lepší, ale zůstává smutek z nevyužité šance na zajímavou inscenaci. /23.4.2023/
(zadáno: 22.4.2023)
Velice atmosférické představení plné strachu a dusivé atmosféry, jež se velmi silně přenáší i do publika dusí divákovo nitro tak silně, že je to téměř k nesnesení. Lidské charaktery tak zkažené, že je divák vděčný aspoň za těch několik málo slušných charakterů, kterých je na jevišti poskrovnu. A perfektně ztvárněné prostředí vesnice za pomoci velkoryse pojatých kulis, jež zabírají celé jeviště, kterého je efektivně využíváno bez rušivého přemisťování kulis mezi jednotlivými scénami. Herecky dominuje D. Bambas, M. Holý či V. Javořík, T. Dastlíkovi by pro tuto roli pomohlo trochu větší charisma. Tohle je zážitek! Tohle je fakt síla! /21.4.2023/
(zadáno: 22.4.2023)
Silné herecké výkony jsou jednoznačnou devizou této téměř komorní tragédie o spalující posedlosti mateřstvím. V. Dvořák i N. Horáková jednoznačně dominují a jejich herectví, tak přesné, tak živé, tak naléhavé se vpíjí pod kůži a vede diváka bez váhání celou tou zpočátku bezstarostnou cestou až přímo do bažin, ze kterých se jen velmi těžko škrábe ven. Bohužel mám ale problém s textem samotným. Já prostě nevěřím, že zde naznačený vývoj je reálný. Navíc mi vadí i to, že inscenace se odvolává na Lorcu, ale on to Lorca téměř není. Ale naštěstí se vzájemně nevylučuje můj problém s textem a nadšení z hereckých výkonů. /19.4.2023 v Táboře/
(zadáno: 22.4.2023)
Pokud režisér věří textu natolik, že nemá potřebu modernizovat a vnucovat divákovi své představy interpretace textu, který je ostatně za těch mnoho let prověřený, pak je to pro mě dobrá zpráva. Před mýma očima se na jevišti odehrál Višňový sad tak, jak jej zřejmě Čechov zamýšlel, a já si to užil. Jevišti dominují skvěle zvolené kulisy skutečně evokující panství, a k tomu se přidávají přesné herecké výkony, kdy R. Klemensová v roli Raněvské dominuje. Skvěle se svých úloh zhostil i M. Dědoch jako Lopachin, S. Šárský jako starý Firs a V. Roleček jako Trofimov. Celkově skvělý zážitek z mé již třetí verze Višňového sadu. /18.4.2023 - derniéra/
(zadáno: 17.4.2023)
Silný text nejlépe vynikne v komorním prostoru. Sirotci nejsou z mého pohledu zas tak silný text, aby sám o sobě u mě plně obstál. Proto je potřeba v mém případě tento text podpořit i dalšími aspekty. A to se zde povedlo. Blízkost herců v bytovém divadle sama o sobě velmi pomáhá a umocňuje zážitek, který je ještě dokonalejší díky přesným hereckým výkonům. O kvalitách Jany Kotrbaté a Viktora Javoříka jsem se už přesvědčil mnohokrát a i nyní to bylo z jejich strany dokonalé. Jan Battěk mě pak příjemně překvapil. Co si přát víc než vidět absolutně zblízka každý detail ve výrazu a tváři herců, kteří prožívají, co hrají? /15.4.2023/
(zadáno: 17.4.2023)
Jednoduchá hudební taškařice občas může být v divadle fajn, pokud divák přistoupí na to, že neočekává velké umění, ale jen něco neokoukaného, milého a nenáročného. Což přesně tato inscenace splňuje. Žádné velké herectví se zde nekoná, svým jako vždy skvělým herectvím zde vyčnívá především I. Bareš, ale to je vlastně jedno, protože příběh i provedení mě dokázalo zaujmout aspoň do té míry, že jsem se nenudil. Melodie jsou tak jednoduché, až jsou nakažlivé a z inscenace je vidět, že nemá za cíl nic jiného než pobavit. Příběh o tom, že člověk chce pořád víc a víc, až nemusí mít nic, je věčný a zde podaný ve stravitelné formě. /15.4.2023/
(zadáno: 17.4.2023)
Tleskám ND v Brně za odvahu sáhnout po zapomenutém textu. V mém případě se tato odvaha setkala s mimořádným nadšením a úspěchem, za což zcela jistě patří dík panu režiséru Páclovi, který s autorem zcela souzní a na minimalisticky vystavěné scéně rozehrává boj o český trůn tak živým a strhujícím způsobem, že jsem zapomněl, co je právě za den a byl jsem doslova vtažen do víru doby a mocenských soubojů. Perfektní zážitek to byl i díky přesným hereckým výkonům, skvělé hudbě a scénám, z nichž mrazilo. Zapálení Vlastislavova sídla či závěr celé inscenace ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Téhle inscenaci nemohu strhnout ani procento! /13.4.2023/
(zadáno: 12.4.2023)
Sonda do vzpomínek Édith Piaf před jejím posledním výdechem je strhujícím zážitkem plným květin, vůní, růžové barvy a především písní. Tím nejlepším na celé inscenaci je výkon J. Zenáhlíkové, jež Édith nehraje, ale přímo se jí stala. Samozřejmě za vydatné podpory svých dvou kolegů tak rozehrává příběh života jedné (ne)obyčejné ženy. K čemuž si pomáhá do češtiny skvěle přeloženými a dokonale interpretovanými písněmi, jež krásně dotvářejí příběh samotný. Výsledný dojem pak dotváří všudypřítomná růžová barva a směs vůní, díky kterým je pocit vtáhnutí do děje úplný. Nevím, jestli jsem kdy v divadle viděl voňavější inscenaci. /11.4.2023 v Táboře/
