Vladimír Rogalewicz

S hodnocením mám problém. Inscenace zachází příliš daleko do oblasti kýče a lidové zábavy. Je to jenom parodie? Uvědomuju si ale, že neznám tu kulturu, na níž je tato incenace postavena, chybí mi kontext. Bohužel ale ani netoužím tu mezeru zacelit, v tomto případě rád zůstanu v nevědomosti. Vnímám a hodnotím pozitivně, že inscenace trefně paroduje znevěrohodnění všeho, tedy fenomén, s kterým se v současnosti všude setkáváme. Stačí to ale?

Důstojná inscenace skvělého dramatu. Trefa do černého!

Formálně dokonalé. Spíš obraz než divadlo, a navíc geniálně doplněný Alešem Březinou hudební (nebo spíš zvukovou) složkou. Herecky zejména úžasný chór, Eva Hacurová i Petra Špalková jako obvykle skvělé. Vše ale hodnotím akademicky, představení zůstává chladné (i přes maximální snahu dua Otčenášek-Burešová). Ten příběh je nám dnes vzdálený a citově těžko zasáhne.

V podstatě zklamání, možná kvůli mému většímu očekávání. Nenáročná hra bez velkých ambicí cokoli sdělit. Vhodné do hlavního vysílacího času komerčních televizí. Palmovka jako periferní (v podstatě oblastní) divadlo občas takovou dramaturgii asi musí zařadit. Skvělí ale jsou oba hlavní představitelé, Tomáš Dianiška jako Shakespeare a Kamila Trnková jako Viola. Ostatní herci jsou nezapamatovatelní.

Lukáš Dubský píše: "SKUTR...stvořili vizuálně zajímavou podívanou, ...obrazová a zvuková stránka opět hrají větší roli než samotný text ...hlavně v první polovině se inscenace dost vleče. Děj se zdá utopený v přemíře různých symbolů a ornamentů." Dodávám: Moravský folklór vadil, celá hudební stránka se zdála samoúčelnou. SKUTR vytvořili představení, které nejvíce připomíná režie E.F.Buriana z 50.let nebo "umělecky zpracované" folklórní písně, které se od rána do večera linuly z rádia, aby nahradily buržoazní kulturu. Silný Lorkův text v interpretaci SKUTRů nudí a diváka nezasáhne.

V první polovině autorka drsně zbavuje britskou koloniální minulost veškerých zbytků oslavné nostalgie. Po skvělé první polovině následuje výrazně slabší druhá část zobrazující naprosté uvolnění morálky v současné době. Přesto toto nerovné spojení nese silnou výpověď o dnešní době, kdy absence dříve svazujících konvencí nepřináší automaticky štěstí a spokojenost. Režie využívá značnou stylizaci, která při dokonalé vzájemné souhře všech herců působí mimořádně svěže.

Reinkarnovaná kalemburská prvotina má ještě řadu neduhů školních představení. Přesto vysoce nadprůměrná zábava s příslibem budoucího...

Není to divadelní bomba, ale rozhodně se jedná o vysoce nadprůměrné řemeslo ozdobené celou řadou skvělých hereckých kreací. Špinarovy režie mě baví. Zde je začátek trochu nudný ve snaze rychle uvést diváka do děje i za cenu deklamativních vložek, ale následně se ukáže, že celá stylizace je vysoce funkční a představení báječně graduje.

Smekám před oběma soubory, jak se vyrovnaly s oblastí vlastní tomu druhému z nich. I když jde v podstatě o řadu skečů, celkový příběh to má. Pro mne ale spíš jednorázová kuriozita.

Vděčné představení popisující schůzku milé terapeutické skupiny řešící klučičí problém velikosti je inscenováno mimořádně vkusně a s obrovským nadhledem. Představení stojí na vyrovnané pětici hereckých výkonů.

Viz komentář Pavla Širmera. Přidávám 10 % za bezchybný výkon obou dam - ten by si zasloužil absolutorium, ale řada problematických míst v textu hry včetně konce jakoby přilepého odjinud tomu brání.

Režijnímu duu se podařil téměř zázrak. Abstraktně pojaté představení se na jedné straně vyhnulo sentimentu i přehnané úctě, není ani trochu patetické, na druhé straně netlačí na pilu v politické rovině. Výsledkem je velice působivá výpověď o zrůdnostech totality. (V publiku bohužel zasednou výhradně ti, kteří s vyzněním již předem souzní; ti, kteří by to vidět měli, nepřijdou.)

74 %. Po Walls and Handbags jsem měl asi vysoké očekávání. Technické představení. Vrcholná akrobacie, skvělá souhra, znamenitý (živý!) hudební doprovod, málokdy vídaný světelný design. Mně tam ale chyběl příběh, sdělení. Na Letní Letné mezi novocirkusovým publikem to bylo asi skvělé, v běžném repertoáru chci víc než řemeslo.

65 %. Vše již bylo napsáno. Dokonalá scéna, skvělí herci a herečky. Dokonale vykreslená nálada. Ale sdělovaný obsah se mě jaksi nedotknul. Překombinované.

Je nutné přistoupit na hru.
Potom představení nemá chybu.
Jednak se jedná o poctu Ladislavu Klímovi,
jednak o exkurzi do možností a metod loutkového divadla.
Po delší době opět stoprocentní představení v poetice B+L.

Je strašně blízko od chytrého humoru (např. Divadla Sklep) k rádobyvtipnému blábolení, kde vše je prvoplánové, dořečené a trapné (napadá mě třeba Luděk Sobota). Tento posun se bohužel "podařil" realizačnímu týmu v MěD v Brně v případě muzikálu Spamalot. Byli jsme svědky silvestrovské taškařice televize Nova z nějakého roku, kdy se silvestrovský program navíc moc nepovedl. Své k tomu dodala (jinde vychvalovaná) strašně podbízivá a kýčovitá hudba plná hudebních klišé a v nemalé míře také režie Stanislava Slováka.

Skvělé představení, které je plné děje, informací, krásných obrazů a přitom opravdu baví. Znamenitá a rozhodně netriviální je i hudební složka. Po šedém období je zpět stará dobrá Husa - zejména zásluhou dvou dam, Terezy Marečkové a Anny Davidové (pro ni je toto představení úžasným úspěchem a vizitkou při nástupu do funkce umělecké šéfky divadla). (Divadlo Archa, Praha, 16.12.2018)

Viz hodnocení Pavla Širmera nebo Heleny Grégrové.
Už jsme na dobu devadesátých let ochotně zapomněli a největší přínos této inscenace je, že nám tehdejší nelichotivou situaci trefně připomíná.

Viz hodnocení Jiřího Landy.

Velice nesourodé, s prudce sestupnou tendencí během celého večera. Pokud jsem byl o přestávce v rozpacích nad tím, co jednotlivé části spojuje a v čem je poselství, po přestávce byl nejdříve "deník služky" zlouhavý až k nepřežití (jak lze ovšem od J.A. Pitínského očekávat) a Ivan Diviš byl jak z jiného světa, to není můj šálek čaje. Jsem v díle I. Diviše nevzdělaný; nevím, nakolik byl výběr reprezentativní; pokud ano, pak nechápu tu gloriolu. Celkově představení nesplnilo očekávání vyvolaná publicistikou a recenzemi; překvapivě ale zůstává jakýsi dojem, nad kterým zdaleka nelze mávnout rukou.

Zajímavý nápad, perfektně dotažený do konce. Obdivuju režiséra i herce za dokonalé dodržení zvoleného (nesnadného) stylu po celou dobu představení. Divák je na začátku pobaven, s průběhem inscenace se ale začíná lehce nudit. A ano, chybí tomu jakýkoli přesah či poselství. Jde o (v DnZ další v řadě) dokonale inscenovanou studijní etudu, která je zřejmě zajímavější a důležitější pro tvůrce než pro publikum.

Dobře napsaná (a zkonstruovaná) hra, která klade potřebné otázky. Inscenátoři si s tvarem nedali příliš velkou práci, vše bylo uděláno tak nějak "na první dobrou", po povrchu. Šikovný režisér a scénograf by dokázali vtáhnout diváky do děje mnohem víc. Milan Kačmarčík a Zbigniew Kalina byli ve svých rolích navíc velmi nepřesvědčiví.

Pánové (a dáma) nezklamali. Příjemně strávený večer v milé společnosti Buchet a loutek.

Nedá se nesrovnávat. J.Mikulášek,který s DPB realizoval řadu skvělých inscenací,tentokrát režíroval Maryšu v Národním divadle a DPB má nové vedení a novou estetiku.Ze srovnání vychází neskonale lépe pražská inscenace,která je sice chladná,ale moderní.Ostravská inscenace je formálně znamenitá,ale se současností nemá nic společného (podobně jako Lucerna v Dlouhé).Zatímco k pražské inscenaci se stále vracím,na představení DPB si už zítra nevzpomenu.Rád bych napsal,že je to kus pro školy,ale je to přesně ta estetika,která středoškoláka od další návštěvy divadla nadlouho odradí.(D. v Celetné,Praha)

Inscenace je hodně doslovná, ale decentní. Všemu vévodí životní herecký výkon Elišky Balzerové. První polovina překvapí vysokým standardem celé inscenace v tomto jinak podbízivém divadle a znamenitým herectvím všech dalších herců. V druhé polovině se však někteří herci v čele s do té doby bezchybným Davidem Novotným přeci jen začínají pitvořit. Při představení jsem si uvědomil, jak znamenitého a (zatím) nedostižného dramatika jsme měli v osobě Jiřího Hubače.