Gimli35

Memohu dát nižší než plné hodnocení ! Už jsem tuto hru viděl asi sedmkrát, ale pořád na ni rád chodím.

Úchvatná sebeironická divadelní únikovka, neboli všechno, co jste kdy chtěli vědět o českém divadelním provozu, ale radši jste se nezeptali, protože možná lepší nevědět... Geniální forma občas trochu přebíjí obsah, mluvím zejména o brilantním loutkovém divadle s varletem D. Kranicha, ovšem to už hnidopichuji. Prostě mě to bavilo, jako už dlouho nic, a pánům (i dámě) rád uděluji tu devadesátku na i-divadle, po které tak toužili. :)

Ano, byla i slabší místa, dalo se škrtat. Tak proč 80 %?
1) ten nápad!
2) vynikající herecké výkony (T. Matonoha, T. Měcháček)
3) několik nezapomenutelných scén (úvod na forbíně, variace na českou hymnu, karafiáty, párky)
4) párky a pivo o přestávce
5) povodil jsem si Husáka :)

Vím, že je to hrozné klišé, přesto si neodpustím poznamenat: tohle jsem si fakt užil! ;)

75 %. Raz, dva, tři - rána a (inscenační) gól! Tedy ne že by Hanušova hra a režie byla bez chyb, scénář má svá silnější (StB, vztah s matkou) i slabší (úvodní mikulášovská stylizace, samotný konec) místa. Ale rád se přidávám k ostatním recenzentům s chválou výtečných, energií nabitých hudebních čísel a zpěvu J. Krafky. Herecky však přeci jen více zaujal J. Wohanka, jeho Mikuláš/StBák/ďábel byl místy výraznější než sám Krafkův Volek.

Pošta pro tebe z důlního prostředí aneb ze silného námětu i dobových kontextů se dalo vytěžit (!) mnohem víc než emocionálně zbytečně přepjatý (a v divákovi přitom velké emoce nevzbuzující) vzpomínací piknik. Vysloveně dobře režijně uchopená i zahraná byla postava dcery/vnučky v podání A. Formanové, ostatní bohužel nepůsobily přesvědčivě - vzhledem ke kvalitě ansámblu se domnívám, že na vině je režisérka. Líbilo se ovšem "to okolo", především hudba a konečně aspoň trochu silný závěr. Mimochodem, v uváděcím prostoru Anti.kvariát si raději nesedejte dopředu a blízko k oknům, ukroutíte si hlavu.

Obešel bych se bez nadbytečných vulgarit a improvizací, tím ale mé výhrady končí. K.Š.E.F.T. je totiž svižnou inscenací dobře napsané hry - kolem nepříliš složité zápletky se podařilo vystavět fajn příběh, vtipný i vážný, přesně jak láká anotace. Herecky zaujala především S. Černodrinská a také M. Finger.

Skvělé Kainarovy texty, výborná hudba v podání muzikálního souboru DvD, barvitá a hravá Bornova (a Hanušova) režie. Starý muž, který se spřátelil s roztomilou myškou; bombardování; stáří v podobě obří loutky, nad kterou se tají dech; Ubu s nevybíravým slovníkem a mávátky; litující Miss Otis; člověk utíkající z města do přírody... A nakonec perfektní tečka v podobě rozdováděné písně Diga Diga Doo. Tu mi zahrajte na pohřbu! ;)

Silný příběh o Wintonových dětech? V podání Švandova divadla bohužel spíš banální konverzačka s nepovedenou hudební složkou (Acher, Gellner a Hanuš skvěle fungují každý sám, ale dohromady fakt ne). Přepáleně černobílé dobro a zlo dávají paradoxně vyniknout R. Jaškówovi, jehož okázale odporný uzenář Barták je zdaleka nejzábavnější figurou inscenace. Dobrý výkon podává též D. Syslová coby Mrs. Johnson, naopak vyloženě iritující je uječená Ester K. Mišejkové. Bezradný konec jen dovršuje divácké zklamání.

65 %, nebo snad... Fakt nevím. Přesné procentuální hodnocení v tomto případě nejsem schopen stanovit. Je to inscenace bezpochyby silná, postupně gradující až k závěru se dvěma nejlepšími scénami (hudební výstup a nátlak na spisovatele/badatele) a s výbornou hudbou V. Franze. Na druhou stranu, zřejmě bych si Kacířské eseje více užil, kdybych byl trochu zvyklejší na taková alternativní představení - děkuji Studiu Hrdinů za rozšíření divadelních obzorů! -, případně zběhlejší ve filozofii.
Mé hodnocení je zkrátka těžce mlhavé, takže na to prostě běžte a uvidíte. Za návštěvu to totiž stojí. :)

Musím říct, že nic podobného jsem v divadle ještě neviděl. To však neznamená, že se mi představení nelíbilo - oceňuji originální Havelkovu režii (časté zatmívání mi vůbec nevadilo, ba naopak, podle mne spíše pomohlo spádu inscenace), stejně tak musím pochválit výkon S. Babčákové i všech ostatních. A hlavně: Kakadu je hra, která vás donutí přemýšlet nad složitým tématem autismu.

Chtě nechtě musím srovnávat s prvním dílem Kanibelek - a to srovnání bohužel pro dvojku nevychází dobře. Satirickou rovinu Drábek tlačí do pozadí, resp. ji (možná neúmyslně) přehlušuje komedií, jejíž bláznivost tentokrát přepískl, a dějovou linku pohřbívá bezradným koncem. Ale mouční šemíci byli fajn, zamyšlení nad tématem stáří taky a propadák to vlastně není, jenom jednička je prostě o poznání lepší.

Drábek napsal výbornou bláznivou komedii, jež je zároveň skvělou satirou. Za dvě hodiny si podal pravicové extremisty, zároveň však dokázal nebýt tak urputně levicový jako jeho chorvatský kolega Frljić; udělal si legraci z genderových posunů, aniž by se pustil do zbytečných lamentací a velkohubých apelů na tradice; ukázal, že závislost na sociálních sítích není jen doménou "té dnešní mladé generace", ale že jí může propadnout i člověk středního věku - a to vše na nesmírně propracované scéně Jakuba Kopeckého, za doprovodu osobité hudby Darka Krále a v podání excelentních herců Divadla Rokoko. (více v článku na blogu)

Řemeslně velmi dobře inscenovaná komedie. Škoda, že J. Plesl (jinak skvělý) a K. Melíšková místy utíkají ke svým osvědčeným kreacím a uřvanost tria Melíšková-Krobotová-Holcová je chvílemi příliš silná. Naproti tomu V. Khek Kubařová italskou stylizaci zvládla zdaleka nejlépe z dam a H. Čermák se blýskl v nezvyklé úloze. Nenápadné propojení s nástupem italského fašismu je skvělým nápadem.
Vlastně to celé vůbec není špatné, ale... Konvenční činohra - není to na Dejvice málo? A nemohlo by DD nakonec být takovým lepším Činoherákem? Nevím. Ale aspoň mám o čem přemýšlet. :)

"Tak já si dám ty hleméždě."
Takhle spokojený už jsem z Dejvic nějakou dobu neodcházel. Ondříčkova inscenace se vůbec nebere vážně, což miluji, stejně jako výrazné zapojení živé hudby. Skvělá souhra domácích i hostů - snad jen škoda, že D. Šafařík měl tak málo prostoru.
Každopádně tohle mě moc bavilo.

I přesto, že vedle mě seděla téměř po celé představení velmi zapáchající divačka, představení jsem si užil. Zejména scény s ředitelem televize a s vojínem Hubertem byly velice vydařené. Plný počet bodů však nedám kvůli ze začátku dost špatnému zpěvu vojína Schulzeho a kvůli naprosto zbytečným scénám s dětmi - dosud jsem nepochopil, proč tam vlastně vůbec byly.

Super písničky, vtipné dialogy, ale... Vlastně celé představení jsem čekal, až přijde nějaký děj. Nepřišel.
Ale i tak 80% právě za ty úžasné písničky.

UPDATE 17. 1. 2020: na mém šest a kus roku starém procentuálním hodnocení netřeba nic měnit. Po letech jsem navštívil předpředposlední reprízu 16. 1. - a bylo to skvělé a moc příjemné jako kdykoli předtím. Nesmírně propracovaná scénografie, stylová hudba, solidní herecké výkony. Škoda, že se čas této legendární minorské inscenace po patnácti letech uvádění definitivně naplnil...
(psáno v předvečer derniéry)

Dobře našlápnutou první polovinu nešťastně zpomalují zdlouhavé výstupy P. Šimčíka a L. Příkazkého na jejím konci. Po přestávce se však spadlý řemen daří nasadit a špionážně laděná inscenace graduje až ke chmurnému finále se strhujícím sólem J. Plesla.
T. Jeřábek spolu s J. Pleslem a M. Pechlátem nejlepší, A. Kryštůfková/Červinková v pořádku až na podivně protahované slabiky, P. Šimčík a L. Příkazký bohužel tentokrát příliš nezazářili.
Zaujme light design J. Šmirka, energická hudba O. Švandrlíka i jednoduchá scénografie J. Štěpánka... Zkrátka podařený "provozní titul", a i to se počítá. :)

Chirurgicky přesná Vajdičkova režie si v osvědčeném tandemu s Majlingovou dramaturgií umně poradila s dalším titulem. Měl jsem trochu dej? vu (Vajdičkovy dejvické režie), ale i nová inscenace v Dlouhé funguje dobře, takže vlastně proč ne. Ironická tragikomedie s čechovovským nádechem je každopádně vítaným a nesmírně aktuálním osvěžením repertoáru DvD, na její diváckou úspěšnost bych si klidně vsadil. (A to i přesto, že první půle se místy opravdu dost vleče.) Výborně vystižen tragický vývoj toxických vztahů v ústřední rodině a kolem ní. Herecké výkony jako obvykle výtečné, tentokrát nejvíce zaujali T. Turek, J. Tesařová a J. Sklenář.