Guildenstern

Toto představení je jedna obrovská nádherně vymalovaná a přezdobená kraslice, vevnitř však úplně prázdná - a dodal bych, že ještě v trochu zaprášené muzejní vitríně. Naprostá rezignace na princip přiměřenosti, absence tempa, gradace, nevhodný prostor s nedostatečnou akustikou... Přesto výsledek jistý půvab ve své opulentnosti a extravaganci má, ale moderní experimentální divadlo to není ani náhodou. Myslím, že Špinar by měl v ND zavést novou funkci - dohled nad režiséry. Doporučuji spíše pro zkušené a otrlé diváky.

Spíše než výtečně napsaná hra mi to přišlo, jako když pejsek s kočičkou vařili dort aneb takový McDonagh po česku, neboli snaha dvou intelektuálů popsat rozklad humanity v lidech na klaustrofobním prostoru. Škoda že příběh nedává větší logický smysl a že na úkor četných groteskních situací nepopisuje lépe psychologii davu v krizové situaci. Svým uvěřitelným výkonem celku dost pomohl T. Drápela, zaujali mě i J. Suchý a V. Hlaváčová. Snaha se cení, ale toto bylo na můj vkus už vážně trochu moc, zážitkový potenciál to ale jistě má.

Dlouho jsem neviděl tak rozkolísanou inscenaci (totéž platí asi už pro samotný text), dařilo se spíše ve druhé polovině, ale obecně skvělé a silné okamžiky střídaly chvíle, kdy jsem měl pocit, že sleduji ochotnické představení. Výborná D. Marková, to falos: "Petr Pěkný" už sice nemohl předvést víc, ale měl by se naučit hrát :) Režie mi ve snaze hru více přiblížit dnešku trochu znejasnila pochopení celého rámce příběhu, stal se tak nadsazenějším a více crazy, než bylo autorem zamýšleno. Určitou atmosféru a poetiku ale inscenace nepochybně měla.

Čekal jsem trochu víc, M. Kluch zpívá Freddieho písně věrně, také je plusem fyzická podoba, bohužel pro mě trochu postrádá charisma a suverenitu na jevišti, možná na mojí repríze byly i jisté rezervy v jeho nasazení. Celkově je koncepce hodně popisná, lehce prvoplánová, opravdu prakticky žádný přesah. Navíc kombinace s baletem a vážnou a dokomponovanou hudbou je sice zajímavá, ale v případě Mercuryho poněkud nesourodá, stejně jako patetické rýmovačky. Atmosférou mě zaujal závěr. Pokud trochu zmírníte svá očekávání (jdete defacto spíše na balet!), je možné, že si to dobře užijete.

Bohužel jsem si toto představení nedokázal i přes nadlidskou snahu Karla Dobrého užít. Jeho výkon je sice dechberoucí, ale kdyby přeříkával telefonní seznam, vyšlo by to u mě prakticky nastejno. Jeho herecký rejstřík obsahuje obrovské množství poloh a emocí, ale k čemu to, když jsem vůbec nechápal jejich smysl a nevěděl jsem, z čeho vycházejí. Ve své podstatě tak trochu snobárna a příliš cílené na efekt.

Příliš mnoho témat = divákova smrt. Asi jsem na toto moc cynik, měl jsem s tím podobný problém jako s Po Fredrikovi, prostě já tyhle věci neřeším a neberu je jako problémy, proto, když z tohohle udělá někdo 1:45 inscenaci, nudím se a přijde mi, že poslouchám klišé. V globálu to ale myslím má potenciál lidi zaujmout, přitáhnout. Více viz blog. (více v článku na blogu)

Opravdu by mě zajímalo, jak ta památná Ornestova inscenace vypadala, protože zde, i když se tvůrci opravdu snažili hru opečovat a přistoupili k radikálním úpravám, nejde nesrovnávat s podobnou slavnější Tramvají. Ta nabízí tři velké dobře napsané dramatické party, kdežto zde musí herci tak trochu bojovat v hranicích uvěřitelnosti svých postav. Ač se jedná o jednu ze zdařilejších režií P.O. (což rozhodně ale není superlativum), více mě oproti jeho záměru bavila linka mezi Myrtle a Lotem, kde byl dobře vidět vývoj, kdežto linka s Kuřetem i kvůli trochu konstantnímu projevu M.Hofmanna už tolik ne

Docela by mě zajímalo, proč na Jezerce po tomto textu sáhli. Pro tamního diváka může být poněkud úmorný a těžko stravitelný a i když M. Kňažkovi nejde opravdu nic vyčíst, přiznám se, že byl i pro mě. Téma, které se ve hře řeší, mi nepřijde zkrátka tolik zajímavé a text zase tolik vrstevnatý, hluboký ani nijak zvlášť aktuální ve vztahu k dnešku. Režii bych osobně až tak velkou vinu nedával. Pana Kňažka jsem viděl na divadle poprvé a v té lehké otupělosti a nudě mě napadlo, že jeho dikce a gesta trochu připomínají p. Postráneckého.

Představení plyne spíše jako líná řeka, až v poslední části přijdou nějaké peřeje. Můj osobní pocit je, že ta řeka není až tak hluboká, jak by se mohlo zdát. Jako ok, scénicky to je zhotovené zajímavě a odkazuje to možná k vyšším % na žebříčku hodnocení, ale podezírám Doda, že hodně obrazů je stavěných spíš na efekt, aby to nějak vypadalo a něco se tam dělo, já jsem tam množství symbolů a odkazů osobně neviděl. Bohužel žádný herecký výkon nemůžu vyloženě označit jako výborný, spíše jsem viděl u mnohých rezervy, možná i proto ve mně inscenace silný dojem nezanechala.

Nejedná se o zážitek, bohužel. Těžko pojmenovat, kde je přesně problém. Nezaznamenal jsem žádný slabý herecký výkon, některé byly dokonce výborné (V. Lazorčáková), ale celkově ve mě převládal pocit nudy. Přemýšlel jsem nad tím a nevím, jestli bych stylizaci označil za přepálenou nebo groteskní nebo nějak nepatřičnou, podle mě je to jedna z civilnějších Špinarových režií. Spíš jsem celkově postrádal tempo a nějakou atmosféru. Nutno podotknout, že po zhlédnutí mnoha Čechovových her bych možná zůstal imunní vůči jakékoli inscenaci Tří sester.

Těžké toto hodnotit. Evidentně to nějaké kvality má, ale na druhou stranu mě to zasáhlo minimálně. Po skončení představení jsem přemýšlel o tom, zda to náhodou nemělo být ještě o x dalších věcech, než o konformitě, viz anotace, ale bylo mi řečeno, že ne. Pak bych tedy ale já osobně inscenoval text, který má lépe načrtnuté postavy a situace, o těchto se člověk dozvěděl velmi málo, pro mě šlo spíše o nějak prostorově a pohybově efektně postavené scény. "Několik typů lidských povah" dle J. Landy jsem osobně neviděl, možná i proto, že si tuto reprízu herecky pro sebe ukradla I. Uhlířová.

Možná jen špatná repríza? Zřejmě jsem se nedokázal naladit na stejnou notu, abych si inscenaci užil. Bavil mě začátek, až do příchodu "řemeslníků", kteří byli vyloženě slabí. Pak tomu spadnul řetěz. Nevím, jestli právě tyto škrty jsou zrovna nejlepší způsob, jak hru vyložit, větší kompaktnosti a logičnosti celku to příliš neprospělo. Ztvárnění Puka mi přišlo jako asi to nejzajímavější, naopak na vtípky na prostorovou výraznost L. Polišenské už jsem asi imunní. Prosím vás, lidi, nešeptejte během představení, i když si myslíte, jak jste ohleduplní, strašně to ruší!!

16/3 Kříž, Holišová, Simon, Vojtek, Šteindler.. a dál není třeba psát, protože ostatní role mají minimální prostor, sólově zpívají jen 3 lidi a zbytek je defacto company. Bavilo mě využití přenosové techniky v sále a chemie a humor mezi hlavní dvojicí. Vlastně by to klidně mohla být činohra s hudebním podkresem a za poloviční vstupné by přišlo mnohem víc diváků. Přiznaní technici zajímavý nápad, ale přišlo mi, že s kulisami se hýbalo více, než bylo třeba, aby se zmenšil prostor. Závěr je efektní, má to energii, ale kvůli scén. řešení už nejde příběh doříci a lépe zakončit romantickou linku.

J. Vojtek dostal Thálii za svoji zřejmě životní roli, nicméně J. Kříž předvádí ještě o kus lepší výkon. Oba tam evidentně nechají dost potu. Zpěv K. Gudasové mému uchu příliš nezalahodil. Přiblblé texty nejsou sice horší než v jiných muzikálech, ale když se autoři inspirovali filozofickým příběhem, mělo by být libreto i texty mnohem propracovanější, takto to žádnou hloubku nemá. Hluboká není ani hudba - jednoduchá, melodická, zpěvná, z playbacku. Řekl bych, že celku dost pomohla režie. Tanečky Boha a Lucifera se rychle omrzí, navíc jejich kostýmy jsou fakt děsné :-)

Letní uvedení v Hybernii - Šinkorová, Vraspírová, Vojtek, Vítek, Kříž, Kretschmerová, Nosková, Smička. Oproti ohlasům z uvedení z KC se zdá, že menší scéna a lepší zvuk v Hybernii celku dost prospěly. Naopak mohutné přehrávaní D. Šinkorové a slizkost P. Vítka by se v KC asi lépe ztratily. Sympatická a přirozená P. Vraspírová! Ze zbytku mě nikdo ani neurážel, ani nenadchl. Díky za živý sbor. Oproti filmovému uvedení má tato verze asi o 3 písně více a hlavní postavou je naštěstí spíše Sophie. Neznám cenu licence, ale upřímně mi přijde cena vstupného na české poměry trochu přepálená.

Pro mě osobně spíše nevzrušivá dramatizace... uplynulo to celkem rychle a nezanechalo výraznější pocit znepokojení. Zvláště závěr šel hodně do prázdna. Líbil se mi V. Vodochodský a F. Březina, dámská část bohužel neměla až takový prostor vyniknout.

Tato hra je prostě dobrá a vděčná a naštěstí se ukázalo, že ji nejde jen tak lehce zkazit. Přesto bylo toto nastudování ze všech tří, které jsem viděl (pražské, brněnské), nejslabší, a to, troufám si říci, zejména kvůli osobě Jana Ťoupalíka, který vůbec svoji postavu herecky ani charismatem neobsáhl (a místy měl problém vůbec s technikou jevištní řeči). Naopak zaujal mě velmi solidní Vojtěch Lipina. Režisér do výsledného tvaru příliš velký vklad nevnesl. Doporučuji pro všechny, kteří hru ještě neviděli a nemají šanci ji vidět jinde.

Nejsem příznivcem této hry, jak je ostatně vidět z mého hodnocení původní inscenace. Kladem té nové je uvěřitelný výkon V. Šandy, podle mě jeho zatím nejlepší v ČK. Přiznám se, že mě osobně M. Finger moc nebaví, myslím, že ideální obsazení ústřední dvojice by bylo Dulava a Taclík - ale kolikátá podobná kreace v ČK by to již byla, že? Vzhledem k minimu premiér na této scéně prosím Ondřeje Sokola, aby další verzi AB už neuváděl :)

Chápu, že asi nejsem úplně cílová skupina tohoto představení, ale přijde mi, že není ani moc pro děti (trvá asi 40 minut, než se zjeví první dinosauři a caparti se zjevně nudili), ani pro dospělé. Podoba a rozpohybování loutek je velice povedené a samo o sobě stojí za návštěvu, některé scény byly opravdu působivé, stejně jako samotná návštěva točny je zážitek. Doporučil bych ale představení zkrátit či zhustit, bohužel problémy se zvukem byly také značné. Pro lepší vyznění pointy by bylo dobré (a nebyl by to myslím problém) od sebe oba velké dinosaury nějak odlišit.

/stream/ Možná škoda, že u příležitosti scénického uvedení rozhlasové hry nedošlo k dotažení textu a přizpůsobení hry pro jeviště, například živějším dokreslením charakterů jednotlivých postav... (moc jsem třeba nepochopil, čemu měla ve výstavbě hry posloužit úvodní scéna s ministrantem). Takto je bohužel (i přes zajímavé téma) hlavní zápletka dosti předvídatelná. Představení na mě ze záznamu působilo docela uřvaně a tak výživné těžení situační komiky ze zápachu bezdomovce až otravné. V mezích režie solidní výkon Eriky Stárkové a dobře vyřešená scéna.

Upřímně řečeno čekal jsem více (nápadů, druhů vizuálních efektů, akce...). Hodinové představení mě zkrátka nevtáhlo, nepřesvědčilo. Voice over komentáře mi přišel trochu plytké a vůbec scénář představení příliš novátorských postřehů k (zprofanovanému) tématu člověk-robot nepřináší. Emoce hlavní postavy jsou načrtnuté, ale příliš hluboko do jejího nitra jsem se nedostal, motivace jednání nerozklíčoval. Z představení není příliš jasné, zda je vše opravdu interaktivní nebo se Radim Vizváry "strefuje" to připravených projekcí. Největším zážitkem pro mě byl hudební doprovod M. Pavlíčka.

Pokud chcete v oblastním divadle uvést "broadwayský" muzikál a nemáte moc peněz na scénu, kostýmy, kapelu a potažmo ani umělce, zvolte tento titul, protože z toho můžete udělat nakonec přednost a místy trochu ochotnický ráz se snese. Dílo není po hudební stránce žádný klenot, blýsknout se zde může prakticky jen Jezerní dáma, což se Barbaře H. Vovsíkové vskutku podařilo. Ostatní figurky se v trochu nepřehledné změti na jevišti snaží uhrát, co se dá, a vypointovat co nejvíce gagů, což se na mnou viděné repríze dařilo více v druhé polovině, zaujal hlavně P. Strenáčik a V. Zavadil.

Velkým kladem inscenace je krásná hudba T. Berana. Představitelé Kapesky a Katese mají prostor předvést sílu a rozsah svého hlasu, pak je zde dost melodií, které se ihned vryjí do paměti ("máme rádi přestávky", "já mám babu, ty máš babu") i díky zapamatovatelným a vkusným textům. Kéž by se více zpívalo a méně mluvilo. Škoda slabého libreta, které by sneslo zkrácení, proškrtání množství postav a lepší pointování situací. Přijde mi, že herci se pak nedostatky textu snaží zakrýt přehráváním a pitvořením. Inscenace může působit výpravně, ale pro mě osobně scéna a kostýmy spíše laciné.

Papírově má tento muzikál vše potřebné - propracovanou choreografii, atraktivní scénu a kostýmy, dobrý light design, živý orchestr, mnou viděnému obsazení (Gránský, Korolová, Vojtek, Hořínková, Šemík, Trapl, Kubík, Smička) také není co vytknout. Přesto to bohužel kolem mě tak nějak prošumělo a silnější dojem nezanechalo. Domnívám se, že na vině bude slabé libreto, kostrbaté přebásnění do češtiny a nevzrušivá hudba, které zkrátka nedokáží vyvolat ty správné emoce a atmosféru divoké džungle, milostné vzplanutí dvou odlišných bytostí zde vyznívá jako unylá poučná selanka, určená spíše pro děti.

Chtěl jsem ještě tuto ceněnou inscenaci vidět, klikal jsem jako o závod, abych sehnal lístky, ale upřímně řečeno raději jsem si ji měl nechat ujít. Za mě je zralá na derniéru. Jako ano, kdysi to jistě musela být úžasná věc, ale já už prostě tu revoltu 47letému Pleslovi nevěřím a 35leté Kubařové, že je Racek, už vůbec ne. Nemluvě o Kláře Melíškové, která mě svým projevem vyloženě iritovala. Nechte, dejvičtí, už racka rackem a jděte zase dál, tohle je už jen vyčpělá inscenace v hezkých kulisách viděná v extrémně nepohodlném divadle v přepálené stopáži.