Don Juan a já

Za mě ne.

Pročítám si hodnocení dalších diváků a nemůžu přestat kroutit hlavou - nepřirozené dialogy? That's like the whole f***ing point kámo! Skvěle vypointovaná inscenace o aktuálních tématech: mezilidské komunikaci, navazování vztahů v podstmoderní době, zániku skutečné kreativity, rozvoji ChatGPT, Midjourney a dalších hraček, kvůli kterým už nemůžeme věřit, co je skutečné, a co je jen další vývoj pravděpodobnostního modelu. Celé představení je protkané absurdními momenty, které jako by vypadly z Havlových her. Všichni jsou tady... jen kůň je na recepci.

První česká komedie, kde dnes tolik medializovaná umělá inteligence, hraje stěžejní roli. Další úspěšné setkání matematika a dramatika v jedné osobě Levinského s režisérkou Burešovou. Obsazení po druhé hostujícího Michala Isteníka do titulní role bylo výtečným tahem. Podobně jako v Oblomovovi se potkal typově výborně se svoji postavou. Výtky ohledně povrchnosti nejsou myslím oprávněné, hru je třeba brát jako inteligentní frašku, kde nadsázka a karikatura mají svoje místo. Tento odlehčený kus, který bude mít jistě velký divácký úspěch, je vhodným kontrapunktem k dvěma intelektuálně náročnějším premiérám této sezony v Dlouhé.

Na zájezdy proč ne. Od kombinace skvělé H. Burešové a M. Isteníka (vynikající např. v Oblomovi) jsem však měla, přiznávám, zcela jiná očekávání. Čekala jsem chytřejší uchopení, režijně zajímavější než kancelář plnou chaosu, energeťáky, nereálné situace a karikaturní postavičky. Hra na mě působila povrchně a s nuceným, umělým humorem jako z jeviště DRB, nikoliv z Dlouhé, kde jsem zvyklá na jinou úroveň textů a hloubku inscenování. Přesto M. Isteník je i zde herecky nejvíce jistý a výrazný. Téma, ač velmi aktuální, mě v této podobě bohužel nechytlo. Smíchu od jiných diváků ale znělo hodně, příznivce si tedy Don Juan jistě najde.

Pan Isteník výborný. Zábavně strávený večer.

Abych zůstal věrný duchu inscenace, nechal jsem AI přespat své hodnocení do stylu Dona Juana:
Ach, jaký skvost jsem měl tu čest zhlédnout! Divadelní hra "Don Juan a já" mi poskytla nevýslovné potěšení. Už jen fakt, že jsem sám z oboru, přidal hře na přitažlivosti. V každé roli jsem spatřil někoho, koho jsem kdy v práci potkal ? kolegové, nadřízení, ba dokonce i ti neúnavní úředníci. Je pravda, že postavy mluvily na současnou dobu a zasazení hry až příliš vznešeně a spisovně. Bylo to, jako by naslouchaly dávným mistrům jazyka, což snadno překročilo hranici přirozenosti. Ale i přesto, nebo právě proto, byla hra provedena s elegancí a důvtipem

Napsat komedii, která není šaškárnou je velký kumšt. A tady se to stalo. Po mnoha letech komedie, u které jsem se soustavně smál. Má to švih, spád. Vtipy nebo spíš veselost není prvoplánově trapná a celé to skončí legrací ze sebe sama. Žádná hluchá místa. A jen pár slabin, o kterých nemám potřebu psát. Bravo.

jako absolutně oddechová komedie to asi může fungovat, ale nesmí se nad textem uvažovat déle jak 3 vteřiny, je to naprosto banální, dialogy jsou nepřirozené, některé scény jsou příšerné (především konec, autor tam asi potřeboval nějak narvat AI, byl z toho ultrabizár)
nicméně mě to často svým způsobem bavilo, nedokážu si to vysvětlit
s ironickým vyzněním textu si rozuměli především M. Isteník a J. Staněk, naopak K. Jedličková se s ním vůbec nepotkala

Ač si Hany Burešová hodně vážím, tohle se jí nepovedlo. Na vině je samotný text, z počátku se tváří zajímavě, jako že přináší in téma. Bohužel se z něj vyklube trapná banalita. Příšerná realistická scéna a tuctové kostýmy divadlo úplně zabíjejí. Herecky průměrné. V podstatě se jedná o bulvární komedii vhodnou tak na zájezdovky do kulturáků.

Za mě ne.

Pročítám si hodnocení dalších diváků a nemůžu přestat kroutit hlavou - nepřirozené dialogy? That's like the whole f***ing point kámo! Skvěle vypointovaná inscenace o aktuálních tématech: mezilidské komunikaci, navazování vztahů v podstmoderní době, zániku skutečné kreativity, rozvoji ChatGPT, Midjourney a dalších hraček, kvůli kterým už nemůžeme věřit, co je skutečné, a co je jen další vývoj pravděpodobnostního modelu. Celé představení je protkané absurdními momenty, které jako by vypadly z Havlových her. Všichni jsou tady... jen kůň je na recepci.

První česká komedie, kde dnes tolik medializovaná umělá inteligence, hraje stěžejní roli. Další úspěšné setkání matematika a dramatika v jedné osobě Levinského s režisérkou Burešovou. Obsazení po druhé hostujícího Michala Isteníka do titulní role bylo výtečným tahem. Podobně jako v Oblomovovi se potkal typově výborně se svoji postavou. Výtky ohledně povrchnosti nejsou myslím oprávněné, hru je třeba brát jako inteligentní frašku, kde nadsázka a karikatura mají svoje místo. Tento odlehčený kus, který bude mít jistě velký divácký úspěch, je vhodným kontrapunktem k dvěma intelektuálně náročnějším premiérám této sezony v Dlouhé.

Na zájezdy proč ne. Od kombinace skvělé H. Burešové a M. Isteníka (vynikající např. v Oblomovi) jsem však měla, přiznávám, zcela jiná očekávání. Čekala jsem chytřejší uchopení, režijně zajímavější než kancelář plnou chaosu, energeťáky, nereálné situace a karikaturní postavičky. Hra na mě působila povrchně a s nuceným, umělým humorem jako z jeviště DRB, nikoliv z Dlouhé, kde jsem zvyklá na jinou úroveň textů a hloubku inscenování. Přesto M. Isteník je i zde herecky nejvíce jistý a výrazný. Téma, ač velmi aktuální, mě v této podobě bohužel nechytlo. Smíchu od jiných diváků ale znělo hodně, příznivce si tedy Don Juan jistě najde.

Pan Isteník výborný. Zábavně strávený večer.

Abych zůstal věrný duchu inscenace, nechal jsem AI přespat své hodnocení do stylu Dona Juana:
Ach, jaký skvost jsem měl tu čest zhlédnout! Divadelní hra "Don Juan a já" mi poskytla nevýslovné potěšení. Už jen fakt, že jsem sám z oboru, přidal hře na přitažlivosti. V každé roli jsem spatřil někoho, koho jsem kdy v práci potkal ? kolegové, nadřízení, ba dokonce i ti neúnavní úředníci. Je pravda, že postavy mluvily na současnou dobu a zasazení hry až příliš vznešeně a spisovně. Bylo to, jako by naslouchaly dávným mistrům jazyka, což snadno překročilo hranici přirozenosti. Ale i přesto, nebo právě proto, byla hra provedena s elegancí a důvtipem

Napsat komedii, která není šaškárnou je velký kumšt. A tady se to stalo. Po mnoha letech komedie, u které jsem se soustavně smál. Má to švih, spád. Vtipy nebo spíš veselost není prvoplánově trapná a celé to skončí legrací ze sebe sama. Žádná hluchá místa. A jen pár slabin, o kterých nemám potřebu psát. Bravo.

jako absolutně oddechová komedie to asi může fungovat, ale nesmí se nad textem uvažovat déle jak 3 vteřiny, je to naprosto banální, dialogy jsou nepřirozené, některé scény jsou příšerné (především konec, autor tam asi potřeboval nějak narvat AI, byl z toho ultrabizár)
nicméně mě to často svým způsobem bavilo, nedokážu si to vysvětlit
s ironickým vyzněním textu si rozuměli především M. Isteník a J. Staněk, naopak K. Jedličková se s ním vůbec nepotkala

Ač si Hany Burešová hodně vážím, tohle se jí nepovedlo. Na vině je samotný text, z počátku se tváří zajímavě, jako že přináší in téma. Bohužel se z něj vyklube trapná banalita. Příšerná realistická scéna a tuctové kostýmy divadlo úplně zabíjejí. Herecky průměrné. V podstatě se jedná o bulvární komedii vhodnou tak na zájezdovky do kulturáků.

jako absolutně oddechová komedie to asi může fungovat, ale nesmí se nad textem uvažovat déle jak 3 vteřiny, je to naprosto banální, dialogy jsou nepřirozené, některé scény jsou příšerné (především konec, autor tam asi potřeboval nějak narvat AI, byl z toho ultrabizár)
nicméně mě to často svým způsobem bavilo, nedokážu si to vysvětlit
s ironickým vyzněním textu si rozuměli především M. Isteník a J. Staněk, naopak K. Jedličková se s ním vůbec nepotkala

Abych zůstal věrný duchu inscenace, nechal jsem AI přespat své hodnocení do stylu Dona Juana:
Ach, jaký skvost jsem měl tu čest zhlédnout! Divadelní hra "Don Juan a já" mi poskytla nevýslovné potěšení. Už jen fakt, že jsem sám z oboru, přidal hře na přitažlivosti. V každé roli jsem spatřil někoho, koho jsem kdy v práci potkal ? kolegové, nadřízení, ba dokonce i ti neúnavní úředníci. Je pravda, že postavy mluvily na současnou dobu a zasazení hry až příliš vznešeně a spisovně. Bylo to, jako by naslouchaly dávným mistrům jazyka, což snadno překročilo hranici přirozenosti. Ale i přesto, nebo právě proto, byla hra provedena s elegancí a důvtipem

Na zájezdy proč ne. Od kombinace skvělé H. Burešové a M. Isteníka (vynikající např. v Oblomovi) jsem však měla, přiznávám, zcela jiná očekávání. Čekala jsem chytřejší uchopení, režijně zajímavější než kancelář plnou chaosu, energeťáky, nereálné situace a karikaturní postavičky. Hra na mě působila povrchně a s nuceným, umělým humorem jako z jeviště DRB, nikoliv z Dlouhé, kde jsem zvyklá na jinou úroveň textů a hloubku inscenování. Přesto M. Isteník je i zde herecky nejvíce jistý a výrazný. Téma, ač velmi aktuální, mě v této podobě bohužel nechytlo. Smíchu od jiných diváků ale znělo hodně, příznivce si tedy Don Juan jistě najde.

První česká komedie, kde dnes tolik medializovaná umělá inteligence, hraje stěžejní roli. Další úspěšné setkání matematika a dramatika v jedné osobě Levinského s režisérkou Burešovou. Obsazení po druhé hostujícího Michala Isteníka do titulní role bylo výtečným tahem. Podobně jako v Oblomovovi se potkal typově výborně se svoji postavou. Výtky ohledně povrchnosti nejsou myslím oprávněné, hru je třeba brát jako inteligentní frašku, kde nadsázka a karikatura mají svoje místo. Tento odlehčený kus, který bude mít jistě velký divácký úspěch, je vhodným kontrapunktem k dvěma intelektuálně náročnějším premiérám této sezony v Dlouhé.

Ač si Hany Burešová hodně vážím, tohle se jí nepovedlo. Na vině je samotný text, z počátku se tváří zajímavě, jako že přináší in téma. Bohužel se z něj vyklube trapná banalita. Příšerná realistická scéna a tuctové kostýmy divadlo úplně zabíjejí. Herecky průměrné. V podstatě se jedná o bulvární komedii vhodnou tak na zájezdovky do kulturáků.

Pročítám si hodnocení dalších diváků a nemůžu přestat kroutit hlavou - nepřirozené dialogy? That's like the whole f***ing point kámo! Skvěle vypointovaná inscenace o aktuálních tématech: mezilidské komunikaci, navazování vztahů v podstmoderní době, zániku skutečné kreativity, rozvoji ChatGPT, Midjourney a dalších hraček, kvůli kterým už nemůžeme věřit, co je skutečné, a co je jen další vývoj pravděpodobnostního modelu. Celé představení je protkané absurdními momenty, které jako by vypadly z Havlových her. Všichni jsou tady... jen kůň je na recepci.

Za mě ne.

Pan Isteník výborný. Zábavně strávený večer.

Napsat komedii, která není šaškárnou je velký kumšt. A tady se to stalo. Po mnoha letech komedie, u které jsem se soustavně smál. Má to švih, spád. Vtipy nebo spíš veselost není prvoplánově trapná a celé to skončí legrací ze sebe sama. Žádná hluchá místa. A jen pár slabin, o kterých nemám potřebu psát. Bravo.