Pavla Haflantová

Putyka pro mě zůstane jedničkou, ovšem Slapstick Sonata mi přišla slabší i než Up'End'Down. Některá akrobatická čísla byla dechberoucí, ale humorné scénky mě nepobavily a jen jsem čekala, až bude konec.

Geniální herecké výkony celého souboru!

Tomáš Dastlík je ďábelský, geniální, mrazivý...Tomáš Dastlík na hrad!

Velice pekná scéna, kostýmy, krásné skupinové choreografie hlavně v první půli, roztomilá kočička Alice...no, a to je z mého pohledu vše.

Další perfektní výkon Miloslava Königa. A že Dan Špinar umí, to už je známá věc :)

55%
Jako ano...pokud Vám stačí:
- objevit Martu Sovovou
- užít si příjemně temnou atmosféru a podívat se na povedené kostýmy
- dojmout se při dvou scénách Bohdanky s bratry

..případně pokud pěstujete platonický cit k některému z účinkujících ;)

Jinak ale musím říct, že na mě celek působil jako velmi dobře odzpívaný amatérský kousek, herci (s výjimkou Sovové) své party neuhráli, hudba je náročná, ale pro mě nemelodická.

Hodnotím ovšem nadprůměrně, protože mladé umělce je třeba podporovat a rozhodně to celé mohlo dopadnout mnohem hůře.

Samotný text hry mi přijde tak nějak zbytečný...v rámci možností ovšem je co chválit: Karel Heřmánek mladší je v této inscenaci zase trochu jiný, než jinde, odhaluje další svou hereckou polohu. Nikol Kouklová místy předvedla civilnější herectví, než jsou její exaltované výstupy ala Buchty a Bohyně, a byly to chvíle nesporně příjemnější.

Co do formální stránky se mi líbily scénu dotvářející projekce.

Inscenace rozverně přeskakující mezi psychologicko-filosofickým dramatem a groteskou vyznívá ve finále rozpačitě. Absenci stylové konzistence bych připsala na vrub částečně dramaturgovi, částečně režisérovi. Z herců se mi určitě nejvíce líbil Petr Kubes, zaujal též Vojtěch Lipina.

Živé hudbě tleskám! Dodává představení skvělou atmosféru.

A malé varování: nečekejte Zločin a trest! Periferie skutečně není pro tento román tím, čím jsou Kuřačky Třem sestrám.

Neuvěřitelně intenzivní zážitek, herecké výkony, ze kterých beze slov prýští velmi silné emoce. I když by téma bylo možné ukončit jinak, záměr autorky a režisérky Duškové, aby si každý vyložil závěr po svém, má svou logiku.

I přes celkovou nesoudržnost inscenace se člověk může pobavit. Více v blogu. (více v článku na blogu)

Výjimečná inscenace s přesvědčivými hereckými výkony a zároveň perfektní výpravou. Téma je tak trošku můj obor, proto oceňuji srozumitelné vysvětlení situace, jejích předpokladů, příčin i následků.

Zpracování po všech stránkách povedené, více takových kousků v Národním!

Na představení jsem se těšila, spojení jednoho z mých oblíbených režiséru s jedním z mých oblíbených autorů nemohlo zklamat.

Mikuláškova práce s Čechovem dala vyniknout především tragickému rozměru hry. Vedení herců (jako obvykle) naprosto přesné, výkony (nejen) hlavních představitelů byly obdivuhodné. Z mého pohledu inscenace jako celek funguje.

Soukromý tip: stojí za to přečíst si předem buď přímo hru nebo alespoň obsah. Některé použité symboly lze potom spíš rozklíčovat a ocenit, zvláště pro ty diváky, kteří rádi rozumí inscenaci napoprvé skrz naskrz.

Tak nějak mě to...bavilo :)

Na jednu stranu mě štve, že jsem nedokázala pochopit vše, na druhou stranu mě alespoň nerozčilují nepřesnosti ve fyzikálních vtípcích.
Líbil se mi herecký projev Cyrila Drozdy při přednášení a souhra celého souboru v druhé půli.
Závěrečná scéna naprosto lahůdková, Dáda Němeček je scénografický génius a jeho spojení s Havelkou nechť trvá věčně!

65%
V inscenaci jsem ocenila především Havelkův inteligentní humor, se kterým poukazuje na několik závažných neduhů západní společnosti - ignorace skutečných problémů při současném podsouvání zástupných, globalizace (a tedy vyžadování shody napříč spektrem) jako brzda akce, spousta tlachání místo akce.

Chápu, nebo si to přinejmenším myslím, co tím chtěl režisér říci a předvést. Rozhodně nemám pocit, že by sdělení bylo přebito jinými prvky. Také lze pochopit, že pro některé diváky to bylo "moc."

Já jsem dostala přesně to, co jsem čekala - Mikuláškův typický rukopis a perfektní herecké výkony. Možná malinko zklamání, že se mi nedostalo něčeho nového a proto též v rámci redakce podprůměrné hodnocení.

I přes velké množství zajímavých paralel a jiných prostředků (kouzelné kostýmy například) jsem nebyla nijak zasažena.

75%
Naprosto kouzelná hodinka na premiéře tohoto kabaretu. Vendula Holičková je neuvěřitelně charismatickou a přitažlivou průvodkyní, Ivana Machalová a Martin Bohadlo potom jednotlivé scénky podávají s lehkostí a vtipem, až občas zamrazí.

Ráda zajdu znovu, už teď se těším :)

Ukázka toho, že rasové či národnostní ideologie nerozeznávají ty zlé a ty dobré. Nejsou to cizí vojáci, ale zfanatizovaný dav, který povraždí sousedy, kamarády, dětské lásky ve vlastní vesnici. Obyvatelé, kteří žijí dál, se musí vyrovnat s vlastní vinou, zbabělostí, se svými touhami a posedlostmi. Přežít neznamená zvítězit.

Silná hra, která se určitě dala zrežírovat lépe (bohužel, ten závěr je skutečně příliš zdlouhavý), přesto nelze ignorovat naléhavé sdělení.

Herecky nejlepší Eva Vrbková, líbil se mi též Petr Jeništa.

65%
První setkání s Cylindrem, nejspíš nikoliv nejšťastnější volba, přesto jsem si několik momentů velice užila. Hudební doprovod charismatického Andraže Poliče kouzelně podkresluje jednotlivé scény a obě dámy téměř bez rekvizit vyobrazují mnoho různých postav a situací.

Už nyní se ovšem těším na další představení s Natašou Burger! I přes minimalistické herectví dokáže předvést neuvěřitelný rejstřík poloh, pocitů a charakterů, každý její pohled či gesto vydá za celostránkový popis.

65%
Plusy: scéna (jméno Dády Němečka si zapamatujte!), kostýmy, hudba, herecké výkony Adama Mišíka a Pavla Lišky.
Mínusy: (ne)herecké výkony obou začínajících hereček.

Od premiéry váhám, jak hodnotit. Z představení jsem měla hluboký zážitek, ovšem s klidným svědomím bych návštěvu inscenace doporučila jen divadelním maniakům (redakce apod.).

Současné divadlo se často zaměřuje na formu a sdělení se vytrácí, nicméně v případě surrealismu mixnutého absurdnem je obrazové vykreslení více než žádoucí.

Viděla jsem v obsazení "Josefíková, Anděl, Vaverka" a inscenaci jsem si velice užila. Tentokrát bych vyzdvihla Karla Heřmánka ml., jeho výkon mi utkvěl v paměti nejvíc.

Přestože se nejedná o novinku napsanou přímo pro tento ročník, opět se setkáváme s tím, že mladí hrajou mladé, spolužáci hrají spolužáky, čímž se odbourávají úskalí jiných absolventských inscenací.

Pocitově bych tedy dala 80%, deset ubírám za výběr hry, ať už je za něj zodpovědný kdokoliv.

Skvěle zahraný příběh o setkání, které mohlo být osudové, ale skončilo jen hořkou pachutí. Kdo hledá, nemusí najít. Kdo najde, nemusí udržet. Blízko či daleko, vrituální nebo reálný, to vše je v dnešním světě relativní. Tleskám jak Danielu Špinarovi, tak i oběma hlavním představitelům a děkuji za zážitek.