Profil uživatele

Klára Tesařová

Jednou větou bych se dala shrnout docela dobře:
„Jsem nesmělá, ale léčím se.“

Odkaz na můj blog plný recenzí na všelijakou kulturu:
blog.idnes.cz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 10 % (23)
Michal Novák: 11 % (22)
Iva Bryndová: 13 % (23)
Pavel Širmer: 13 % (10)
Jiří Landa: 14 % (36)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  1 2 3
(zadáno: 2.1.2019)
Největší přidanou hodnotou představení je netradiční prostor cirkusového stanu, který vytváří hutnou atmosféru rozmarného léta. Samotný příběh je klasický Vančura, takže pokud ho moc nemusíte, tak víte, co očekávat, ale i přesto jsou herecké výkony vyrovnané a fakt netradičního prostředí hraje tak silnou roli, takže se vám toto představení vryje do paměti na celkem dlouho.
(zadáno: 21.3.2015)
Příjemné setkání s Čechovovem. Neznala jsem ani kousíček děje, přesto jsem se bez problému orientovala, což se u jiných her nestává. Podmanivý Siničák jako by se pro tuhle malou a intimní scénu doslova narodil. Vystupuje sice trošičku do popředí, svým výkonem, ale nezastiňuje ostatní. S Palatínusovou jim to sedí, jinak velmi vyhrála se svou postavou Valůšková. Scéna, alias lešení, fajn. Hudební vložka na rozdíl od jiných her a divadel příjemně osvěžila celý večer. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.3.2015)
Téma uchopené dobře, některé scény se měnily na můj vkus rychle. Velmi zajímavý charakter postavy Ivany Vaňkové. Petr Štěpán, který je teď úplně všude, zajímavě rezonuje se Svetlanou Slovákovou. Tentokrát mi neseděl Michal Isteník, který moc přehrával. Příjemným překvapením byla přítomnost Lukáše Janoty, který zaskakoval za zraněného Igora Ondříčka. Role nacisty mu vyloženě sedla a obdivuji, že to zahrál tak přesvědčivě a že se to vůbec za tak krátký čas stihl naučit. Jinak hra byla celkově dost roztahaná a dlouhá, zkrátit to o půl hodiny, vůbec by to ničemu nevadilo.
(zadáno: 28.3.2015)
Něco neskutečnýho hlavně ze strany Martina Havelky! Jezdí na skateboardu, plive do předních řad vodu, nabízí diváků chleba na žvýkání, dokonce skáče do první řady, točí s talíři... Sluha jak má být! Ostatní herci rovněž skvěle komunikují s diváky. Musíte to vidět nejméně dvakrát, abyste si to dostatečně užili a vychutnali. Smršť vtípků, gegů a narážek je rychlá a omračující. A na konci vám Havelka věnuje toaleťák, tedy pokud ho hozený do publika chytíte. Co víc si přát? :-D Nedávám sto procent z principu, ale měla jsem chuť je tam mrsknout.
(zadáno: 13.1.2017)
Chaos. Vstup na jeviště skrz řeku. Harampádí se válí všude spolu s nataženými provazy, které nás svazují. Hra měla spád, i když mít nemusela. Ale dvě hodiny bez přestávky je trochu moc. Herecky dobře uchopeno. + interakce do diváků, i když by to sneslo možná trochu víc. Kromě ústřední dvojice vojáků zaujal zejména HAmazák Jiří Miroslav Valůšek a nováček Jan Řezníček j. h. Zkrácení některých příliš dlouhých obrazů spolu s přestávkou by tomu prospělo. Na druhou stranu v životě také nemáte žádné přestávky. Žádné oddechové časy. Buď svým životem nakonec zabiješ sebe, nebo někdo zabije tebe.
(zadáno: 15.9.2015)
Zasazení do brněnských reálií, narážky na divadlo (Herfortová na peroxid apod., z rádia hrají muzikálové hity), ale i rýpání do aktualit obecně... Absolutní absence zdi mezi jevištěm a hledištěm. Všichni táhnou za jeden provaz. Diváci se nebojí interagovat, i kdyby báli, vyšetřovatelé si je s citem rozmluví. Pohltilo mě to tak, že jsem i o přestávce bedlivě hlídala podezřelé na jevišti obehnaném policejní páskou. Totální charakter interakce završen demokratickým rozhodnutím a následným dohráním podle přání většiny. Více možných konců podněcuje do opakovaných návštěv tohohle skvostu.
(zadáno: 2.5.2015)
Přesněji 75 %. Více zde:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/sweeney-todd-hrozive-hladke-holeni
(zadáno: 20.1.2018)
Interaktivní hra. Má zejména kouzlo, pokud nevíte, o jaký případ se jedná. Iluze soudu dokonalá, ač vážná. Sice by diváci měli posuzovat ryze objektivně, ale myslím, že se do jejich rozhodnutí promítá hodně charismata herců, kteří ztvárňují obhájce a obhájkyni, zejména M. Siničák. Je fajn, že se Reduta vydala mravním a filozofickým směrem. Že z přemýšlení nad hodnotou lidského života vytvořila inscenaci, která donutí člověka opravdu se zamyslet. A taky nás učí o toleranci, že i když většina sálu hlasuje jinak než vy, neznamená to, že jsou o nic horší či lepší lidé. Teror je prostě povedl.
(zadáno: 11.6.2015)
Tohle mě vážně nebavilo. Viděla jsem sice jen půlku, ale dovolím si hodnotit. Asi mi není dáno užít si humor V+W. Isteník a Ressler občas plácli něco zábavného. Toť však vše. Postavy byly křečovité, přes míru karikaturizované. Hodili tam muzikálové mlaďochy na zpěv a tanec, kterými to nezachránili. Ke konci první půlky se řešilo co s tím dělem, Barborou. Na druhou půlku jsem ne svým záměrem neměla možnost jít. Ani mi ta absence konce vůbec nevadí. Bylo to (je) to vlastně úplně o ničem.
(zadáno: 1.3.2017)
Tyč může být někdy bič. Velmi kvalitní hra. Ale také velmi náročná hra. Herečky si nehrají na pooldance tanečnice. Ony ty tanečnice opravdu jsou. Za tou velkou dřinou se skrývá pětice (šestice) příběhů. Odhaluje se, co má být odhaleno. Odkrývá a ukazuje se, že bychom měly (i měli) bojovat vždy a všude. Zde se boj vydařil. Prostě: zvedněte zadky a vyrazte do divadla. Stojí to za to.
(zadáno: 19.5.2019)
Jako školní představení ideální. Podáno poutavě. Zejména intenzivně vykreslený vztah Čáslavské k Odložilovi. Méně intenzivní se ukázalo vykreslení hrazdy a dalšího cvičení, ale vzhledem k podmínkám a fyzickým schopnostem herečky by se to dalo přejít. Také shledávám celkem výraznou absenci Čáslavské boje s depresemi a závislostech na lécích.
(zadáno: 14.10.2015)
Neotřelý koncept scény se čtyřmi stěnami. Citlivý výběr herců, kteří si všichni do jednoho projdou určitými změnami ve svých charakterech, což dává hře spád. Zejména v poslední třetině hry exceluje svou proměnou manželský pár I. Hlouškové a B. Výtiska. Bez pochyb Reduta dokázala navodit hororově-stístěnou atmosféru.
(zadáno: 21.6.2017)
První půlka se neskutečně vleče. Námět je v podstatě o ničem. Postrádám silný příběh, na kterém by se dalo stavět. Herci sice odvedli svoje profesionální výkony, jak se v divadle takového jména sluší a patří, ale neměla jsem z nich pocit, že by si hru užívali celým srdcem. Druhá půlka byla o trochu svižnější, ale celkově dojem ze hry moc nevylepšila. Petr Štěpán v ústřední roli sice zachraňoval, co mohl, ale moc toho nadělat právě nemohl. Docela dost lidí na můj vkus odešlo po přestávce. Nutno říci, že je docela chápu, ale existují v brněnském divadelním prostředí i daleko horší kusy.
(zadáno: 3.5.2018)
Netradiční, neotřelé a své. Představení má dobrý spád a nenudí. Téma svádí k feministickým výkřikům, kterým se ale představení dobře vyhýbá. Kromě výkonu T. Marečkové stojí i za zmínku mistrně vybarvený Martinů Dušana Hřebíčka. Plus za živý hudební doprovod a použití rekvizit netradičními způsoby.
(zadáno: 13.1.2017)
Zamilovaného Shakespeara si nejde nezamilovat! Zatím nejlepší činohra sezóny 2016/2017. Zrežírováno s lehkostí, s lehkostí i zahráno. Příjemné, oddechové a hlavně VTIPNÉ. Klasičtí činoherci aka Štěpán, Antalová, Jícha apod. doplněni ústřední muzikálovou dvojicí Vitázek + Janotová. Občas jde poznat, že nejsou zvyklí umluvit celé hlediště bez portů dostatečně nahlas, ale zas zároveň to mezi nimi neskutečně jiskří. Scéna super. Nebyla to jen scéna. Byla to FUNKČNÍ scéna. + živý mini orchestr na levém předním balkóně. + super děkovačka. Stanovi Slovákovi i Městskému Shakespeare prostě sluší.
(zadáno: 20.1.2018)
Španělsko. Rytmus. Hroucení. Tanec. Korida. Ženy, které by si z fleku lupli pár tabletek Neurolu. Místo nich vám ale o svých trablech povídají. Zpívají, Hrají. Kubismus na vás dýchá každým coulem. Průvodce D. Vitázek nemusí jít po chuti všem, ale jinak bravurní výkon L. Bergerové. Rovněž S. Milfajtová i E. Skálová se vám vryjí paměti. Stejně jako huba míchající jazz-rock spolu s madridskými rytmy. Celkově je hra silně antistresová. Pokud máte problémů nad hlavu, s tím, že jste sami na pokraji nervového zhroucení pomalu s pilulkou v ruce, běžte na Ženy. Ukážou, že v tom nejste samy!
(zadáno: 16.6.2017)
Příběh je zpracovaný opravdu hutným a silným způsobem. Pokud člověk nečetl předlohu, bude se od něj chtít náročný výkon. Orientace v ději je však možná pro čtenáře předlohy i pro zcela neznalé. Svetlana Janotová podává perfektní výkon. Scéna ladí s nádechem hry. Absence mužů, kromě jednoho, Vojtěch Blahuta, přináší kýžené výsledky. Celkově moc povedený, ač na diváky dost náročný, kus.
(zadáno: 23.3.2015)
Havelka = (s trochou nadsázky) záruka kvality. Po Sluhovi dvou pánů je to další JEHO představení. Ale Radka Coufalová se jen tak lehce zkrotit nedá, takže je na co se dívat. Velmi šikovně řešeno jeviště s oním molem. Z dalších protagonistů byla nejvíc "vidět" Kachlířová. Jinak se obávám, že rádoby improvizované vtípky hází pokaždé, ale vzhledem k tomu, že jsem na tom byla jenom jednou, je mi to docela fuk. Celkově vtipný Shakespeare, což se jen tak nevidí. Klasicky Havelka = + 10 %.
(zadáno: 28.3.2015)
Viděno hned několikrát. Hned na začátku opravím komentář (hned ten pode mnou). Orchestr v tomto muzikálu nefiguruje, jde u původní nahrávku. Jenom dva trumpetisté živě doprovází dění na jevišti. Jinak R. Urban překvapivě stačí L. Janotovi, i když byl původně myšlený jako understudy ne jako alternace se vším všudy. Pocitově mi víc sedí S. Janotová než I. Vaňková. Ramón R. Jíchy je procítěnější, D. Vitázek je moc vitázkovský. Jako García víc zaujal M. Neměc, kterýmu jsou komediální role velmi přirozené. Celkově fajnový muzikál, avšak bez orchestru, což ubralo tak deset procent.
(zadáno: 2.1.2019)
Syrově-avandgardní dějinný odkaz. První polovina má neuvěřitelný tah na branku. Druhá trochu zaostává, ale celkově si z představení odnesete velmi intenzivní a silný zážitek. Doporučuji jak pro mladší generaci, která si uvědomí to, co sama nezažila, tak i pro starší, kteří si připomenou věci dávno minulé. Nebo věci stále současné?
<<  <  1 2 3