Profil uživatele

Klára Tesařová

Klára ráda vystupuje z komfortní zóny.
Vytesává pintlich sochy:
◾ copywriting
◾ social media
◾ community management
Fígl Kláry je v efektivním plánování času, myšlení a práce.
Je fest hnidopich i pindohnich.
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 10 % (28)
Michal Novák: 11 % (24)
Iva Bryndová: 13 % (27)
Pavel Širmer: 14 % (11)
Jiří Landa: 15 % (38)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.5.2015)
85 % když hraje L. Janota (z jeho provedení Bena mě mrazí, jen si na to vzpomenu), 80 % když hraje A. Slanina, který na můj vkus moc kašle. Jako Fanny byla nejlepší Holišová, na druhé místě Vaňková. P. Štěpán je právem na všech plakátech, ale i J. Zedníček není k zahození. Kluci jsou tak nastejno, Dalecký i Hrdlička mají každý své jedinečné kouzlo. M. Havelka sice nezpívá jako nějaký mistr, ale dává do své role něco navíc, co L. Kolář i přes preciznost ve zpěvu i projevu nemá a nikdy nebude mít. L. Janíková líp zpívá, J. Musilová líp hraje. D. Vitázkovi Bones sedl ale neskutečně!
(zadáno: 26.10.2015)
Zázrak se nekonal. Bylo to děsně strnulé. Jednotlivé obrazy na sebe nějak obtížně navazovaly. Některé byly moc dlouhé, po chvíli nudily. Nevím, jestli protagonisté moc řvali při společných písních nebo to bylo krkolomným překladem, ale chvílemi jsem jim nerozuměla. První polovina hry rozvleklá až hanba. Druhá půlka trochu víc akčnější. Ale marné čekání na pořádnej polibek, který měl přijít a vono nic. Snad jen Gazdík (jo, zas se hodil do hlavní role) to celkem zachraňoval, abychom neusínali. Vitázek, Skálová supr. Matušovová moc tlačila na pilu. 50 % za našlapaný orchestr, bez něj jen 40 %.
(zadáno: 4.4.2015)
Tady bych neváhala dát klidně i 95 %. Bombasticky uchopený silný děj protknutý výraznými hereckými i pěveckými výkony. Aleš Slanina i Dušan Vitázek (u kterého mi tentokrát ani nevadilo jeho přílišné vitázkovství, asi proto, že měl oholené fousy) ze sebe dostaly maximum. Příjemným překvapením byl Stano Slovák v malé roli něčeho jako vypravěče. Závěrečná píseň "Snad to byl jen sen..." mě osobně úplně pohltila, stejně jako celý muzikál. Třikrát velké WOW, WOW, WOW! Věčná škoda, stejně jako u Mary Poppins, že se to již nehraje.
(zadáno: 6.5.2018)
Mimořádně silný námět. Odvážný byl nejen režisér, ale i diváci, kteří u tohoto kusu vydrží do konce (a že jich pár o přestávce odešlo). Ne každý to totiž dá. Sice se občas projevuje místy krkolomný překlad, ale písně jsou i tak celkem zapamatovatelné. M. Havelka sice pěvecky nejistý, činoherně ale drží inscenaci pohromadě. Ostatní pěvecky precizní. Celkově náročné dílo s velkým přesahem.
(zadáno: 1.3.2017)
Popsatelné nepopsatelno. Nepopsané popsatelno.
(zadáno: 28.10.2022)
Vivian Světlany Janotové je jednoduše svá - rozpustilá i zatraceně chytrá, ale jednoznačně pěvecky dobře připravená. Edward Petra Štěpána na premiéře zpíval daleko lépe v druhé půlce, ale charakterové vystavění role je ještě preciznější a citlivější než u hlavní ženské představitelky. Když mezi nimi létají jiskry více než na šalinách ve Štatlu při náledí od trolejí, co více si přát? Jednoznačně Roberta Jíchu. Ten má nelehký vícerolový úkol. Zapamatujete si ho nejen jako ředitele nejlepšího hotelu na světě, ale i coby vypravěče, který vám vždy vykouzlí úsměv na rtech.
(zadáno: 2.1.2019)
Pro danou věkovou skupinu 11+ je inscenace velmi hravá a interaktivní. Přitáhne je a nepustí. Děti jsou nadšené, že mohou o přestávce sami zvolit prezidenta, takže s přehledem zhltnou v druhé půlce zjednodušený nástin části české historie. Pro dospělé to není nudné, humor je nevtíravý a nebudou jistě litovat společně stráveného času se svými dětmi v divadle.
(zadáno: 1.5.2015)
Přesněji 75 %. Ještě přesněji zde:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/kterak-v-redute-tahnou-dva-za-jeden-provaz
(zadáno: 19.5.2019)
Byla jsem z toho trochu rozpačitá. Některé písničky hodně zanikaly. Výrazněji si pamatuji pouze výkon Aleše Slaniny, Igora Ondříčka a Kristiana Pekara. Osobně bych dala tento muzikál na větší scénu, kde mi hře možná prospěla lepší akustika. Pokud je někdo milovník RENTU a viděl ho na více scénách, bude rád, že uvidí porovnání. Ale u diváků, kteří RENT vůbec neznají, bude docházet spíše k rozpačitým reakcím, stejně jako u mě.
(zadáno: 14.8.2015)
Nápad s ledničkama? Supr ? zvlášť v těchto vedrech (trefně využito v několika narážkách). Vyloženě chlapské složení nevadilo, ale přesto jsem počet zasmání mohla na prstech počítat. Nějak mi asi nesedla beztvarost, některé vtípky jsem nechápala. Muži se měnili v ženy, pak zase v ledničky, pak zase v muže. Ale ocenit se musí bezprostřednost, kytara, zpěv, komunikace s diváky... Podruhé bych nešla, ale za návštěvu to stojí. (Znojmo, 12.8. 2015 v rámci Znojmo žije divadlem)
(zadáno: 2.1.2019)
Největší přidanou hodnotou představení je netradiční prostor cirkusového stanu, který vytváří hutnou atmosféru rozmarného léta. Samotný příběh je klasický Vančura, takže pokud ho moc nemusíte, tak víte, co očekávat, ale i přesto jsou herecké výkony vyrovnané a fakt netradičního prostředí hraje tak silnou roli, takže se vám toto představení vryje do paměti na celkem dlouho.
(zadáno: 28.10.2022)
Zatímco Bolek se dovede utrhnout z komediálních řetězů poněkud prudčeji, Vladimír vše krotí, a občas se i zapotí, ale pulzující energii nebrání v rozletu. Vladimírův potenciál netkví pouze v komičnu, ale v multifunkčnosti. Jeho pohybový talent, kterým dokáže vykreslit cokoliv, je úchvatný. Přes rozpačitý úvod ve venkovních podmínkách a chvilky improvizačních zmatků si na Šaškovi a synovi užijete haldu povedených gagů, hravou práci s rekvizitami i poctivou dávku Bolkovin a Vladimírovin.
(zadáno: 21.3.2015)
Příjemné setkání s Čechovovem. Neznala jsem ani kousíček děje, přesto jsem se bez problému orientovala, což se u jiných her nestává. Podmanivý Siničák jako by se pro tuhle malou a intimní scénu doslova narodil. Vystupuje sice trošičku do popředí, svým výkonem, ale nezastiňuje ostatní. S Palatínusovou jim to sedí, jinak velmi vyhrála se svou postavou Valůšková. Scéna, alias lešení, fajn. Hudební vložka na rozdíl od jiných her a divadel příjemně osvěžila celý večer. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.3.2015)
Téma uchopené dobře, některé scény se měnily na můj vkus rychle. Velmi zajímavý charakter postavy Ivany Vaňkové. Petr Štěpán, který je teď úplně všude, zajímavě rezonuje se Svetlanou Slovákovou. Tentokrát mi neseděl Michal Isteník, který moc přehrával. Příjemným překvapením byla přítomnost Lukáše Janoty, který zaskakoval za zraněného Igora Ondříčka. Role nacisty mu vyloženě sedla a obdivuji, že to zahrál tak přesvědčivě a že se to vůbec za tak krátký čas stihl naučit. Jinak hra byla celkově dost roztahaná a dlouhá, zkrátit to o půl hodiny, vůbec by to ničemu nevadilo.
(zadáno: 28.3.2015)
Něco neskutečnýho hlavně ze strany Martina Havelky! Jezdí na skateboardu, plive do předních řad vodu, nabízí diváků chleba na žvýkání, dokonce skáče do první řady, točí s talíři... Sluha jak má být! Ostatní herci rovněž skvěle komunikují s diváky. Musíte to vidět nejméně dvakrát, abyste si to dostatečně užili a vychutnali. Smršť vtípků, gegů a narážek je rychlá a omračující. A na konci vám Havelka věnuje toaleťák, tedy pokud ho hozený do publika chytíte. Co víc si přát? :-D Nedávám sto procent z principu, ale měla jsem chuť je tam mrsknout.
(zadáno: 13.1.2017)
Chaos. Vstup na jeviště skrz řeku. Harampádí se válí všude spolu s nataženými provazy, které nás svazují. Hra měla spád, i když mít nemusela. Ale dvě hodiny bez přestávky je trochu moc. Herecky dobře uchopeno. + interakce do diváků, i když by to sneslo možná trochu víc. Kromě ústřední dvojice vojáků zaujal zejména HAmazák Jiří Miroslav Valůšek a nováček Jan Řezníček j. h. Zkrácení některých příliš dlouhých obrazů spolu s přestávkou by tomu prospělo. Na druhou stranu v životě také nemáte žádné přestávky. Žádné oddechové časy. Buď svým životem nakonec zabiješ sebe, nebo někdo zabije tebe.
(zadáno: 15.9.2015)
Zasazení do brněnských reálií, narážky na divadlo (Herfortová na peroxid apod., z rádia hrají muzikálové hity), ale i rýpání do aktualit obecně... Absolutní absence zdi mezi jevištěm a hledištěm. Všichni táhnou za jeden provaz. Diváci se nebojí interagovat, i kdyby báli, vyšetřovatelé si je s citem rozmluví. Pohltilo mě to tak, že jsem i o přestávce bedlivě hlídala podezřelé na jevišti obehnaném policejní páskou. Totální charakter interakce završen demokratickým rozhodnutím a následným dohráním podle přání většiny. Více možných konců podněcuje do opakovaných návštěv tohohle skvostu.
(zadáno: 2.5.2015)
Přesněji 75 %. Více zde:
http://www.i-divadlo.cz/blogy/klara-tesarova/sweeney-todd-hrozive-hladke-holeni
(zadáno: 20.1.2018)
Interaktivní hra. Má zejména kouzlo, pokud nevíte, o jaký případ se jedná. Iluze soudu dokonalá, ač vážná. Sice by diváci měli posuzovat ryze objektivně, ale myslím, že se do jejich rozhodnutí promítá hodně charismata herců, kteří ztvárňují obhájce a obhájkyni, zejména M. Siničák. Je fajn, že se Reduta vydala mravním a filozofickým směrem. Že z přemýšlení nad hodnotou lidského života vytvořila inscenaci, která donutí člověka opravdu se zamyslet. A taky nás učí o toleranci, že i když většina sálu hlasuje jinak než vy, neznamená to, že jsou o nic horší či lepší lidé. Teror je prostě povedl.
(zadáno: 11.6.2015)
Tohle mě vážně nebavilo. Viděla jsem sice jen půlku, ale dovolím si hodnotit. Asi mi není dáno užít si humor V+W. Isteník a Ressler občas plácli něco zábavného. Toť však vše. Postavy byly křečovité, přes míru karikaturizované. Hodili tam muzikálové mlaďochy na zpěv a tanec, kterými to nezachránili. Ke konci první půlky se řešilo co s tím dělem, Barborou. Na druhou půlku jsem ne svým záměrem neměla možnost jít. Ani mi ta absence konce vůbec nevadí. Bylo to (je) to vlastně úplně o ničem.
(zadáno: 1.3.2017)
Tyč může být někdy bič. Velmi kvalitní hra. Ale také velmi náročná hra. Herečky si nehrají na pooldance tanečnice. Ony ty tanečnice opravdu jsou. Za tou velkou dřinou se skrývá pětice (šestice) příběhů. Odhaluje se, co má být odhaleno. Odkrývá a ukazuje se, že bychom měly (i měli) bojovat vždy a všude. Zde se boj vydařil. Prostě: zvedněte zadky a vyrazte do divadla. Stojí to za to.
(zadáno: 19.5.2019)
Jako školní představení ideální. Podáno poutavě. Zejména intenzivně vykreslený vztah Čáslavské k Odložilovi. Méně intenzivní se ukázalo vykreslení hrazdy a dalšího cvičení, ale vzhledem k podmínkám a fyzickým schopnostem herečky by se to dalo přejít. Také shledávám celkem výraznou absenci Čáslavské boje s depresemi a závislostech na lécích.
(zadáno: 14.10.2015)
Neotřelý koncept scény se čtyřmi stěnami. Citlivý výběr herců, kteří si všichni do jednoho projdou určitými změnami ve svých charakterech, což dává hře spád. Zejména v poslední třetině hry exceluje svou proměnou manželský pár I. Hlouškové a B. Výtiska. Bez pochyb Reduta dokázala navodit hororově-stístěnou atmosféru.
(zadáno: 21.6.2017)
První půlka se neskutečně vleče. Námět je v podstatě o ničem. Postrádám silný příběh, na kterém by se dalo stavět. Herci sice odvedli svoje profesionální výkony, jak se v divadle takového jména sluší a patří, ale neměla jsem z nich pocit, že by si hru užívali celým srdcem. Druhá půlka byla o trochu svižnější, ale celkově dojem ze hry moc nevylepšila. Petr Štěpán v ústřední roli sice zachraňoval, co mohl, ale moc toho nadělat právě nemohl. Docela dost lidí na můj vkus odešlo po přestávce. Nutno říci, že je docela chápu, ale existují v brněnském divadelním prostředí i daleko horší kusy.
(zadáno: 3.5.2018)
Netradiční, neotřelé a své. Představení má dobrý spád a nenudí. Téma svádí k feministickým výkřikům, kterým se ale představení dobře vyhýbá. Kromě výkonu T. Marečkové stojí i za zmínku mistrně vybarvený Martinů Dušana Hřebíčka. Plus za živý hudební doprovod a použití rekvizit netradičními způsoby.