Amerikánka

Pohnutý osud jedné dívky má působivost a sílu. Režisér V. Tauš použil jednoduché prostředky, vše soustředil na herečkách T. Voříškové (Ramba) a E. Křenkové, které se „dělí“ o hlavní roli a ztvární i více vedlejších postav. Obě herečky pracují častěji před kamerou a jejich civilní autentický projev inscenaci sluší. Více by ale vynikl v menším prostoru, byť se scénografovi podařilo jevištní dispozice maximálně přizpůsobit a dosáhnout přiblížení. Působivý hudební doprovod na repríze obstaral příležitostný alternant M. Belko a jako zvláštní host zazpívala B. Poláková.

Viděno už v upravené verzi v podobě v podstatě jakéhosi scénického čtení, nezbývá než říct, že bych ráda někdy viděla zase plnou verzi. Protože je to skvělý příběh a výborné výkony obou obsazených hereček, i v té verzi scénického čtení.

Není úplně lehké se na to koukat, neb takové dětství byste věřím nepřáli zažít nikomu koho jste kdy potkali...ale o to více je to silnější a to více to zasáhne. Úžasný herecký výkon obou aktérek, jak T. Voříšková tak E. Křenková předvádějí opravdu širokou paletu emocí a zvládnou k tomu i nespočet vedlejší postav. Výborně se doplňují, prakticky z ničeho vybudují vše co je potřeba. Věříte jim každé slovo a díky nim ten příběh prožíváte také, a to je krásné! 85%

85% Příběh o těžkém osudu dívky Emy Černé, která si v komunistickém Československu prošla hned několika státem spravovanými ústavy a pěstounskou péčí, mě díky výtvarnému minimalistickému řešení scény, hudbě, promyšlené režijní koncepci V. Tauše a především pak díky dvěma výtečným (a neskutečně sehraným) výkonům T. Voříškové a E. Křenkové hrajících jednu jedinou postavu naprosto pohltil. Jedná se o krásné divadlo, jež je plné emocí a také naděje. Těchto sto divadelních minut nemá hluchého místa. Snad jen absence rozuzlení osudů některých postav byla menší pihou na kráse jinak zdařilého textu.

85 %. V rozhovorech přiznaná fascinace Viktora Tauše skutečným osudem dívky, se kterou se život nikterak nemazlil, je výslednému tvaru inscenace jednoznačně pozitivním přínosem. Silný příběh je tak prostřednictvím detailně promyšlené režie vyprávěn s účelnou naturalistickou přímočarostí, jejíž autentický nádech násobí obdivuhodná herecká symbióza Terezy Voříškové a Elišky Křenkové ruku v ruce s působivou hudební složkou. Tohle je divadlo blízké mému diváckému naturelu - hladí proti srsti, jitří emoce a zážitek spolu s probuzenými otázkami nenechá jen tak odeznít.