Redakce

Pavla Haflantová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (343)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.11.2011)
Je tam všechno, co člověk chce a čeká. Problém je v tom, že tam není nic víc a kdo viděl seriál, zná většinu vtipů dopředu, čímž se inscenace posouvá směrem k ?milým komediím?. Nicméně nechci být nespravedlivá a tak hodnotím nadnadprůměrně.
(zadáno: 15.7.2018)
75%
(zadáno: 16.11.2011)
Kabaret je útvar, který asi dokážu ocenit jen ve skutečně velkolepém provedení. Dlouhá je mou oblíbenou scénou, ale toto představení mi moc nesedlo (ale díky panu Vondráčkovi za program :)
(zadáno: 9.11.2012)
75%
Formálně perfektní inscenace, výborně zahrané hostující představení v Komedii. Vedle výkonů pochválených jinými komentáři musím jmenovat Pavla Majkuse, který byl sice civilnější než stylizované hlavní figury, ale přesto přesný ve výrazu a velice dojemný.
(zadáno: 6.10.2021)
Tato hra vyniká skutečně tísnivou severskou atmosférou. Takové to malé městečko, kde je tak nějak všechno špatně. Představení mě hodně bavilo, režisérka dokázala herce dovést k velice přesvědčivým výkonům.
(zadáno: 13.12.2021)
75%
Vtipné, aktuální, s úctou k inspiraci a notnou dávkou osobního vkladu účinkujících. Když byl konec, byla jsem překvapená, že už utekla hodina. Ale ono utnout tok nápadů včas, i to je umění.
Nemůžu se zbavit pocitu, že nemalá část obsahu měla svou insider linii pro zasvěcené, ale to nakonec přispělo k autentickému vyznění.
S tímhle by měl mladý soubor rozhodně pokračovat.
(zadáno: 3.2.2012)
Takto by se mohla Maryša odehrát dnes. Nebo také ne.

Jediný charakter, který zůstal více méně nedotčen (oproti postavám pánů Mrštíků) je Maryši matka (pomineme-li skutečnost, že původně to byl otec).

Jednání samotné Maryši je tedy ve finále původní v činu (trávení), ale naprosto odlišné v motivaci a Janě Strykové se povedlo tento posun zahrát na jedničku.
(zadáno: 10.3.2012)
(zadáno: 10.2.2012)
Perfektní výkon Pavly Beretové, to především. Rozhodně oceňuji, že - narozdíl od Maryši - v Salome nedošlo k ohlazení ostrých hran a zasazením do současnosti byla akcentována absurdita celého příběhu.
(zadáno: 16.11.2011)
Michal Dlouhý je herec, jehož osobitý styl a projev si dávkuji opatrně, s rozmyslem, ale když už na něj jdu, tak se bezvadně bavím. Nejsem si jistá, zda se zde pan Dlouhý svlékal (s tím nemá problém, jak znám z jiných her), ale když mi málem skončil na klíně a pohladil mě po vlasech, že to je v pořádku, tak to byl dostatečný zážitek...a ta modřina z toho jak jsem vylekaně ucukla :-D Kdo je tady ředitel je rozhodně obecně doporučeníhodná komedie.
(zadáno: 24.10.2015)
75%
Vše o inscenaci již bylo asi řečeno, proto jen dodám, že zde by se měla Reza inspirovat, kterak psát o dvou manželských párech v jedné místnosti.
(zadáno: 15.4.2012)
74,99%
HODNĚ černá groteska, Roman Zach jako osudový muž (proč chlapi nemají ekvivalent k femme fatale??) jdoucí přes mrtvoly, hledající trochu klidu. Ale není čas, je třeba zkoušet...
(zadáno: 30.5.2013)
Velice pekná scéna, kostýmy, krásné skupinové choreografie hlavně v první půli, roztomilá kočička Alice...no, a to je z mého pohledu vše.
(zadáno: 25.1.2012)
84,99%

No, tak aby bylo jasno, pokud víte, o čem se mluví po celou dobu inscenace, tak Vám to zážitek zvedne o desítky procent. Nekecám. Nicméně i bez těchto znalostí lze pochopit, že se hra zabývá obsahem a vnímáním slov vina a zodpovědnost.

Naprosto úžasné herecké výkony všech představitelů!!!!
(zadáno: 11.3.2016)
65%
Zajímavý text, pro mě osobně velice silné téma, které je třeba připomínat. Herecké výkony bez výtky, závěr Ireny Kristekové mi vehnal slzy do očí.
Bohužel mi vůbec nesedlo režijní pojetí, které spíš rozptylovalo, než že by budovalo atmosféru, mnohdy jsem si říkala "proč??".
(zadáno: 20.9.2015)
(zadáno: 8.6.2012)
Inscenace o tom, jak se neobyčejným lidem stávají obyčejné věci. První polovina o nemocech a strastech mě nikterak nepřesvědčila, teprve v druhé části se povedlo ukázat sílu přátelství i bolesti, které pánové V + W prožili.
Perfektní scéna, skvěle zahrané.
(zadáno: 2.2.2016)
Trefný pohled do života třicátníků. I když se jedná o oblíbené a často omílané téma, Modzelewski dokázal vytvořit pravdivou divadelní zkratku, aniž by přitom musel sáhnout ke karikatuře či přehnané nadsázce.
Polský inscenační tým odvedl skvělou práci a herci tak měli na čem stavět. Rozhodně stojí za zhlédnutí!
(zadáno: 11.3.2022)
Zachováno 99% kultovního filmu, nesmrtelné hlášky, atmosféra. Ostatně, na mnou navštíveném představení to diváci zjevně velice cenili.
ALE! Prakticky zdvojnásobit délku filmu, aniž by došlo k nějakým zásadním změnám, které by toto natažení opodstatnily, to bylo na hranici únosnosti.
(zadáno: 16.5.2012)
(zadáno: 18.11.2011)
Nechápu hysterickou záplavu nul a přijde mi to jako urážka herců, kteří se svých rolí zhostili na výbornou. Divadlo se zkládá z více prvků, nejen z režie, a jako takové by mělo být podle mě i hodnoceno. Možná by někteří ze zdejších absolutních kritiků měli navštívit skutečně špatné představení a potom se zamyslet... (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.11.2011)
Myslím, že se MDP celkem podařilo vystihnout to, co si lidé představují pod Shakespearovým Learem. Hlavně zásluhou pánů Vlasáka a Dvořáka, kteří hráli naprosto výborně. Bohužel stejný termín jako já navštívila i jakási školní skupina, která zážitek ze hry trošku devalvovala (zpodobnění šílenství zoufalého krále prostě není místo, kde se mají puberťačky hihňat).
(zadáno: 4.6.2013)
Velice dobrý text zdařile převedený do českých reálií. Pavla Beretová je naprosto kouzelná, ovšem čtyřčlenná "company" rozhodně nezůstává pozadu a pokud bych měla jmenovat, potom Vítů, Kobr, Vašák a Jeřábek. Prostě není slabého místa.
V tomto případě režisérka Deáková rozhodně boduje!
(zadáno: 3.6.2013)
Povedené zpracování známého filmu (ano, vím, že text Seidler napsal divadelní hru, nicméně film byl přesto první). Myslím, že celý soubor své úlohy zvládl dobře a přestože výsledek z větší části stojí a padá na chemii ústřední dvojice, ostatní rozhodně nebyli do počtu (nemohu nezmínit pana Vlčka).
Rozhodně příjemná, doporučení- a návštěvyhodná inscenace.
(zadáno: 6.10.2021)
Tento typ inscenací mě baví. Svou roli hraje rytmus, v mnoha podobách, v pohybu, přednesu, v tempu celé inscenace. Výsledkem je tvar, který skvěle drží pozornost a baví, přestože spěje k tragickému konci.