Vladimír Rogalewicz

Vosto5 v plné síle. Na okraj úžasu z konstrukce velice zábavného příběhu na pomezí vědecké (elektrotechnické) reality a fikce diváci sledují produkci rozhlasové hry (se všemi jejími zvláštnostmi), která probíhá v obdivuhodném tempu a souhře. Bravo!

Text hry je nepřekvapivý a nevzrušivý, hladí po srsti. Během 60minutového představení se ale nedokáže omrzet ani shodit. Překvapit může asi jen někoho, kdo neví nic o Theodoru Rooseveltovi. Zážitek z toho však dělají obě herečky, které mají role do detailu propracované a dokážou v rychlém sledu měnit nálady i styly. Opravdový herecký koncert, který podtrhuje skutečnost, že v Řeznické máte herečky na dosah ruky.

Bulvární komedie nevelké hloubky, nicméně herci a režisér z toho dokázali udělat příjemný zážitek. O vyšší hodnocení než u ostatních se zasloužila skvělá Diana Šoltýsová.

Představení ukázalo, že toto hra není tak silná, jak by se mohlo zdát. Minimalistická inscenace ND Brno připomíná nejvíce stand up comedy, za prvoplánovým humorem se už nic neskrývá. Zklamání, zejména při vzpomínce na inscenaci Divadla Na Jezerce.

Spíš 55 %. Řachanda. To není můj šálek kávy a mé hodnocení tím bude určitě ovlivněno. Přeci jen jsem podle ohlasů čekal inteligentnější komedii a snad i smysluplnější špionážní nit, nejen parodii. Inscenátoři tomu kusu věnovali hodně péče, scéně, režii, hudbě nelze nic moc vytknout. Hra je dobře napsaná, nabízí spoustu nečekaných a vtipných zápletek, rozhodně nenudí. Dráždilo mě, jak moc herci v první polovině přehrávali, kdybych neměl s sebou manželku, byl bych odešel o přestávce. A to by byla škoda. Druhá polovina byla výrazně ukázněnější a okamžitě to bylo vidět i na vyznění.

Představení přesně popsala a slovně zhodnotila Helena Grégrová. Za mne je to 100 %.

Čirá radost ze hry. Velcí kluci si hrají na divadlo. A že to umějí!

75 %. Příjemná divadelní jednohubka, která jednak rehabilitovala Urzidilův text po méně povedené Jařabově dramatizaci pro Novou scénu, jednak dává Evě Hacurové (znamenitě využitou) příležitost pro komorní představení s blízkým kontaktem publika. A to není málo.

Nejlepší je úvod vítající diváky v divadle a současně je varující před nástrahami umělé inteligence v dramaturgii divadla. Dále hra jen opakuje obecně známé úvahy a to velmi konvenčním způsobem, takže i přes znamenité herecké kreace v zásadě nudí.

Velice podařené. Dočekal (možná trochu překvapivě) upřednostnil rodinné drama před sociálním a vznikla inscenace, která poukazuje na paseku, kterou v rodinných vztazích stále způsobují (a budou jistě i nadále způsobovat) peníze, a to nejen v "prohnilé" Americe, ale i v české kotlině. Podařená redukce textu účinně zesílila a zobecnila hlavní motiv, aniž by diváky ochudila o další souvislosti. Režie velice účinně používá mnoho nečekaných postupů, často nesouvisejících s předváděným dějem, silné herecké obsazení dále podporuje výrazná scéna Dragana Stojčevského i kostýmy Zuzany Krejzkové.

75 %. Viz přesné hodnocení Pavla Širmera. Nevšední zážitek, rozhodně to stálo za cestu do Budějovic.

75 %. Skvělé představení o starostech teenagerů.Scénář je dobře napsán,pravděpodobně stylem a jazykem skutečně blýzkým cílové skupině.Početní teenageři-neherci hrají s obrovským nasazením a herci z generace 30+ jsou mezi nimi téměř k nepoznání a drží s mládeží tempo i ve fyzicky namáhavých scénách.Přesto jsem od incenace očekával víc: možná otevření i méně komfortních témat,možná více reflektovaný mezigenerační konflikt.Nějak jsem si domů neodnesl nic nového a nechalo mě to poměrně emočně chladným,nevtáhlo mě to do prezentovaných problémů.Přesto je to nadprůměrné představení a vřele ho doporučuji, i jako jednu mála inscenací pro dospívající.

Blbé zájezdové představení za hříšné peníze. Vlastně ani ne zájezdové, je to tak bezobsažné a hloupé, že by to i v poslední štaci asi vypískali. Že to Krobotovi stojí za to! A kde je nějaké kritérium kvality dramaturgie a vedení divadla?

Neznalý Pasoliniho předlohy jsem jen tušil, co mohu očekávat. Nemilým překvapením bylo, že se nejedná o plnohodnotné představení. Děj je velice skromný, velice schematický a předvídatelný. Jedná se vlastně o sérii studijních etud, nutno ale uznat, že skvěle ztvárněných. Celkově mě však tato inscenace spíše nudila.

69 %. Pokud bych neviděl brněnskou inscenaci, moje hodnocení by asi bylo vyšší. Zatímco brněnská inscenace je daleko hlubší, mnohovrstevná, mnohem duchovnější, Majlingova dramatizace použitá v ND v Praze je prvoplánová, zaměřená zejména na pronásledování katolické církve ze strany komunistického režimu. Je zřejmé, že dramatizace sedmisetstránkového románu musí řadu motivů vypustit. Mailingovu dramatizaci chápu, toleruji, ale nepovažuji ji za optimální. Také výprava a Vajdičkova režie byly přinejlepším průměrné. Představení drží herecké nasazení celého ansáblu a znamenitá scénická hudba.

Několik vzájemně nesouvisejících zajímavých režijních nápadů nemůže vyvážit naprostou absenci obsahu. Od skončení přemýšlím, jestli pouze nechápu ten hluboký filozofický obsah, nebo jestli to žádný nemá. A čemu se tam někteří diváci smáli - nic vtipného jsem nepostřehl. Zajímalo by mě, co si o tom myslí (rozhodně kvalitní) herci.

Pokud máte doma ajťáka, běžte na tuto inscenaci. Autentičnost jejich prostředí je empaticky vykreslena bez jakéhokoli náznaku performativnosti. Na všechno mají excelovou tabulku (jako já). Navíc se na zábavném příkladu (kterým je celé toto představení) seznámíte s tím, co je jazykový modul ChatGPT a jakou výzvu pro nás všechny nyní představuje (což podle reakcí na představení na tomto webu mnoho diváků nezná či nedokáže docenit).A začnete sledovat, zda váš partner (spolupracovník, kamarád, manžel či manželka, student, učitel, spolužák) nemá chatbota v uchu. Autor zde dobře vytěžil dokonalou znalost prostředí, v němž se profesionálně pohybuje.

To se mimořádně povedlo, skvělé uvedení Ivana Buraje do Divadla v Dlouhé. Na základě zdejších hodnocení jsem předem byl nejistý, ale inscenace mě naprosto pohltila. Hutná atmosféra amerického psychologického dramatu, pomalé tempo, v němž houstne atmosféra a které se daří udržet po celé dlouhé představení, povedená scéna a vše korunují skvělé herecké kreace všech čtyř hlavních představitelů. Tady vše funguje do nejmenšího detailu. Neváhejte, jděte na to!

Plně se ztotožňuji s hodnocením Pavla Širmera.

Rozhodně nezklamalo. Posun do současnosti je funkční a zajímavý, méně už scéna (že se jedná o postapokalyptickou dobu bych nepoznal, pokud bych si to předem nepřečetl). Skvěle hrál orchestr, Klimenda a Ondruš v hlavních rolích byli oba dostatečně charismatičtí a pěvecky silní; charisma však chybí Natálii Dvořákové v roli Máří Magdalény. Divadlu děkuji za skvělý nápad - lektorský úvod s plzeňským biskupem Tomášem Holubem a panu biskupovi za zajímavé a podnětné komentování a doplnění inscenace!

75%. Jakoby to opět režíroval Jan Mikulášek: jedná se o sérii jen vzdáleně provázaných etud, tím mě toto představení zklamalo. Nicméně je to velice pečlivě připravená inscenace, která vznikla na základě podrobného výzkumu a zohledňuje i obecnější zkušenosti Čechů, kteří se v době normalizace dostali do Spojených států. Jak zde už bylo napsáno, Dragan Stojčevski opět nezklamal a připravil skvělou opulentní scénu. Celé představení pak táhne herecký soubor bez jediného slabého místa (přirozeně trochu více přitahují pozornost Kateřina Císařová a Michal Bednář). Výborně jsem se bavil,ale asi to nebude patřit k inscenacím,na které dlouho vzpomínám.

Doba od sametové revoluce utíká... Nám, kdo těžce absolvovali přednášky a zkoušky z "Vědeckého komunizmu", říká představení určitě mnohem víc, než dnešním generacím X Y Z... Už to zde bylo napsáno: jedná se o velice povedenou scénickou koláž, která nachází nové souvislosti v řadě poměrně známých historek z Marxova života. Skvěle vybraní představitelé Marxe i Engelse. Představení plyne v rychlém a zábavném tempu, až se zhruba po hodině (ve 2/3 představení) nějak zasekne a začne nudit. Škoda. I tak je to jedna z nejlepších Mikuláškových inscenací poslední doby (a totéž platí o Huse na provázku). (Archa+, Praha, 27.9.2024)

Podtrhuji, co o tomto představení napsal už před šesti lety Janis: "Dejvické je pro mě v současné době hlavně úspěšný "byznysplán" a inscenace Vzkříšení je toho typickým příkladem." Nezajímavý, nudný, slabý text třetí kategorie ničím nezaujme. Představení zachraňují vždy znamenití dejvičtí herci - pro mne je to málo. Slibná scénografie se ukázala jako nefunkční, možná i kvůli tentokrát slabé Vajdičkově režii. Nedoporučuji (nicméně vím, že i tak na to půjdete; stejně jako já, když na mne po osmi letech uvádění konečně zbyly vstupenky). Probůh, jak to mohou uvádět osm let! (Voděrádky, 28.6.2024)

Hra podobně pokleslá jako Ucpanej systém,plná hlášek (i děje) na hraně kulturní únosnosti a společenské snesitelnosti.Zelenka je však zručný autor,vyfutroval to odkazy na současnou politiku,woke culture, me too na univerzitách,takže to "dejvické" publikum snese.V tom všem navíc dokáže předat to,co si s Trojanem usmysleli: obraz dnešních neukotvených padesátníků,kteří nechápou svůj věk ani měnící se svět.Herecky skvělé (Trojan si to vyloženě užívá,dále Kubařová,Barešová i další),povedená scéna i hudba.V první dvouhodinové půlce jsem se dobře bavil,v druhé-neúnosně dlouhé-už spadl řetěz (pane Zelenko,ne vše je nutné polopatě doříct).(Voděrádky)

S inspirací Eurípidovými Trójankami na pozadí a bez zbytečného zdůrazňování a doslovné konkretizace tato inscenace mluví o současné válce na Ukrajině,kde mnoho z nás má osobní zkušenost s přicházejícími ženami.Válka skončila, ale ženy, které přišly o muže i děti a jsou donuceny žít v podřadném postavení v cizí zemi, kde neznají jazyk, zvyklosti, ani svá práva (či je fakticky ani nemají).Ukrajinská režisérka zvolila naprosto minimalistickou formu;v ní se vše soustřeďuje pouze na projev tří hereček a na obsah jejich závažného sdělení.Normálně bych hodnotil 90 %, 10 % navíc dostává celý inscenační tým za silný aktuální účinek.Takto rozhodně ano!