Listopad

55%. Komedie o nenažranosti a nehoráznosti mocných, vzdálenosti jejich skutečné tváře od mediálního obrazu. Plynoucí čas a přibývající politické skandály hře ubírají na jisté objevnosti a překvapivosti, přesto ji má stále smysl nasazovat. Ačkoli byl M. Dlouhý doslova gejzírem energie, v klíčové roli příliš směřoval k divácky vděčnému komediálnímu vyznění. Z inscenace P. Svojtky se sdělení hry úplně neztratilo, ale z výše uvedených důvodů se zbytečně upozadilo. Překvapivě nevýrazný J. Hána. Ostatní neprojevili dostatek nadhledu a chvílemi neúspěšně tápali mezi fraškou a konverzační komedií.

Pro americké publikum musela být hra hodně kontroverzní, jelikož se dotýká takových témat, jako je vztah k původním obyvatelům, možnost uzákonění homosexuálních sňatků nebo nezákonné posílání vězňů do zapadlé vesničky v Bulharsku. Útlocitnější divák může mít problém s velkým množstvím vulgarismů, které však ve většině případů „netahají" za uši, i když drobná korekce jejich počtu by neuškodila. Tahounem představení je M.Dlouhý. Někdo mu může zazlívat, že podobným způsobem ztvárňuje všechny své role. Ale jen málo herců umí takhle ovládnout jeviště a udržet ďábelské tempo po celou dobu inscenace.

P. Svojtka sice oprávněně vsadil na M. Dlouhého, který hraje opět ve více než stoprocentním nasazení (ovšem nikoli tak, jak bychom nečekali), nicméně ostatní postavy zbytečně upozadil. Nejvíce na to doplatila figura A. Browna v podání J. Hány, jež se ve Svojtkově nastudování stala zcela okrajovou. O něco lépe pak dopadla Bernsteinová, kterou L. Zbranková ztvárnila s přesně pochopeným smyslem pro tento svérázný styl humoru. Bohužel celkově urputné tlačení na komediální stránku hry tak v tomto jednodušším inscenačním provedení stíralo její snahu o sdělení. Přesto se jedná o příjemnou zábavu.

Ano, skvělý Michal Dlouhý, kterému tato nelehká (kvanta textu...) role sedla jako nikomu. Odmyslíme-li si americké reálie, velmi snadno se také dobereme pocitu, že sledujeme cosi z českého politického dvorku. Takhle mluví, takhle jednají...a my je neustále volíme – dává to logiku? Mamet by jistě snesl více přímočarosti a méně tónů frašky.

Vydařená politická komedie z amerického zákulisí. Spousta opravdu povedených narážek na demokratický systém, některé místní zvyky, tradice a také politické aféry doby nedávno minulé. V některých fázích to na můj vkus až příliš sklouzává k jednoduché frašce, ale jako celek to funguje dobře, zvláště druhá polovina mě potěšila. Po herecké stránce zde kraluje M. Dlouhý který, i přes svůj typický projev, hraje výborně a tato role mu očividně velmi dobře sedla. Pochvalu však zaslouží J. Hána a L. Zbranková, kteří mu zdatně sekundují. Bavil jsem se rozhodně dobře.

Politická fraška, která i přes americké reálie dokonale připomene situaci na české scéně, jednoduše šlape od začátku až do konce. Nadšení z první poloviny představení, ve kterém exceluje i přes skvělé výkovy kolegů především Michal Dlouhý, dokonale podtrhne i druhá, dle mého názoru snad ještě lepší, část hry. Ať už se jdete do divadla zasmát nebo přemýšlet nad absurdním chováním v politických kruzích, Listopad je rozhodně správnou volbou!