Neviditelný

Toto mě úplně minulo. Hledání dramatu, které na jevišti neexistuje. Snaha realizovat velkou ságu, která však ústí v bezdůvodné hysterčení. Zcela nepochopitelné jednání postav a jejich motivací. Prostě maglajz. V první půli sledujeme velmi omezený časový úsek románu, snažící se marně vyvolat jakousi úzkost, napětí až osudovost. Jakým způsobem se podařilo tvůrcům v druhé půlce realizovat zásadní zbytek se nikdy nedozvím, jelikož jsme se rozhodli čas strávit smysluplněji. Nicméně vynikající Milan Kačmarčík.

Provedeni se mi libilo moc, ale ta hra jako takova mi nesedla.

75 %

Plíživost, s jakou se vás bude postupně zmocňovat neklid, je největší předností této inscenace. Trochu ji prominete, že je zhruba od první čtvrtiny jasné, kam to bude směřovat.

Sebevědomé výkony všech herců bez výjimky nám ozvláštnil zaskakující Viktor Dvořák, který chudák musel číst z papíru, neboť nečekal, že ten večer bude muset hrát.

Dobře a poctivě zpracované psychologické drama z přelomu minulého století s velkým přesahem do současnosti. Dobře režijně uchopené, skvěle zahrané. Za mě tam nebylo jediné hluché místo. Z divadla jsem neodcházela naplněná, ale doslova přeplněná, a ještě dlouho ve mně představení rezonovalo.

Super atmsféra. Emoce pracovali! Zajímavý příběh.

Pokud je člověk na hru patřičně naladěn, téma je pro něj osobní a sedí uprostřed první řady, nemůže hodnotit jinak.
Silný příběh obnažující každý detail všech duší, které ho žily. Vše umocněné úchvatným výkonem Petry Tenorové, Milana Kačmarčíka, Marie Málkové či Petra Konáše. Vlastně mi neseděl jen příliš groteskně pojatý lékař v podání Michala Kerna.
Nic to nemění na tom, že představení je mimořádným skvostem a divadelním zážitkem.

Videno 12.5.2024 v Rokoku, 1 rada, na kontakt, 190 min. Predlohu jsem necetl.
Psychologicke drama, krasne zpracovane. Na malomeste se do mistni nejmovitejsi rodiny Hajnu, majitele tovarny na mydlo, prizeni ing Svajcar / P. Konas, pochazejici z chudych pomeru. Bere si Sonu / P. Tenorova. Je prekvapen silenstvim vsudypritomneho strycka Cyrila / M. Kacmarcik, vynalezce neviditelnosti. Postupem casu se silenost prenasi i na Sonu, ktera je stryckem napadena a udajne znasilnena. Vsichni jmenovani jsou zcela uveritelni, scena, kostymy i hudba sympaticke, hlasitost projevu adekvatni. Soubor ve slozeni s S. Affasovou. Dekuji a tleskam

Znáte ten Havlíčkův román? Tak v této hře vystupuje celá ta psychóza na jeviště. Kačmarčík podává výbornej výkon, i když je hrozně odpornej (pardon). Ve zkratce: skoro všichni tu jsou blázni, i když to na začátku tak nevypadá a bláznivě působí jen "strýček". A zhoršuje se to vývojem a vy pořád doufáte v happy end... Nepřijde. A po představení doufáte, že ALE VY jste normální a máte chuť si dát panáka. Psycho, jak má být. Konášův výkon byl také skvělý. Hodně mě to zaujalo, pravdou je, že znám literární předlohu.

Není vcelku co vytknout. Herecké výkony skvělé, Soňa Petry Tenorové sugestivní a prožitá. Děj odsýpá, délka neruší, což není obvyklé a značí dramaturgickou úroveň. Skleněná kostka je už trochu zprofanovaná. Bohužel mnoho herců dnes nemá dostatečnou logopedickou průpravu, takže v 11. řadě nebylo třetině textu rozumět.

75%

Toto rozhodne neni divadlo pro kazdeho, rekla bych ze hlavne pro divadlove fajnsmekry, a skalni fanousky Rokoka. Srážím procenta za uvodnich 10-20 minut kdy prehrsel informaci a zvukovych vjemu je presprilis a nasledkem se v hledisti pozvedne nejedno oboci. Hra se v prvni puli pekne rozbehne, pribeh i pan Neviditelny bavi, desi, napeti stoupa? bohuzel nestoupalo jen napeti, ale i teplota v sale. Jakmile vam hori nohy a daly byste pravou ledvinu za klimatizaci ci pitomy vejir, je cely divadelni kus odsunut na druhou kolej. Celkova delka a pocet variaci na tema jak jsem se zblaznila by se snad dal omezit. Bohuzel za me ne, ale diky za snahu!

Opravdu výborná, mrazivá dramatizace románu mého oblíbeného autora. Já si i myslím, že ta (mnohými kritizovaná) délka je potřeba, aby bylo možné vykreslit všechny odstíny jednotlivých charakterů a nuance bezútěšného světa, ve kterém jsou uvězněny. Komplexnost, se kterou se to autorům daří, je opravdu dechberoucí a postavy neobyčejně plastické, bavilo mě to až do konce. Výborný soustředěný výkon P. Konáše, herectví P. Tenorové asi nikdy nedocením, přijde mi, že těch použitých výrazových prostředků je až příliš. Škoda zřídkavého uvádění, kvůli kterému si herci skáčou do replik a souhra není dokonalá. Jinak tleskám!

Bylo to naprosto vynikající...

Zajímavý (pro mě neznámý) námět, tíživé drama, které na mě slušně dolehlo. Výborné herecké výkony P. Konáše, P. Tenorové a velmi mile mě překvapil M. Kačmarčík, v této hře se mi opravdu líbil. 85 % (15.4.2019)

Hezky zpracované. Po prvním dějství se zdálo, že nejhorší katastrofa už přišla, ale ve druhém pokračovaly a dokonce gradovaly. I dnes je aktuální střet lidí hledajících kompromis a bezohledných cyniků, kteří jdou přes mrtvoly (v představení obrazně i reálně).

Zdařilá inscenace podle románu mého oblíbence Jaroslava Havlíčka. Vlastně není ani moc co vytknout, byla to taková kvalitní klasika tu a tam s inovacemi (scénografie či hudba, ovšem bez větších experimentů a extravagance). Jen snad herecké výkony mi místy přišly poněkud afektované, "přehrávané", jakkoli nepochybuji o kvalitách zúčastněných herců. Ztvárnit psychickou chorobu (šílenství a náběhy k němu) věrohodně není jednoduché, zvlášť v limitovaném časoprostoru - a zde se to podle mě víc dařilo Milanu Kačmarčíkovi než Petře Tenorové, ale asi bych jim ty role napsal ještě trochu jinak.

Vydařená dramatizace dnes již klasického psychologického románu J. Havlíčka. Kniha byla již zfilmována pod názvem Prokletí domu Hajnů, kde strýčka Cyrila hrál P. Čepek. Herecké obsazení je však typově hodně odlišné, a tak i proto se do mysli nevkrádá porovnávání. Pojetí je místy velmi expresivní, ale má to spád a ty tři hodiny ani nepoznáte. K tomu přispívají výborní herci, zvláště famózní Petra Tenorová.

Že mají MDP poslední dobou vzestupnou tendenci, je známá věc, kterou tato inscenace jen potvrzuje. Po všech stránkách přímočaré představení, které funguje. Výborní herci.

85 - 87 %. Jako z celku mám z představení trochu rozporuplné pocity. První polovina byla perfektní, v druhé části tomu trochu docházel dech. Zato P. Tenorové ne, i když by to nebylo na škodu - občas toho křiku bylo až moc. I tak si myslím, že podala neuvěřitelně dobrý výkon. Stejně tak P. Konáš, jež hrál většinu času velmi přirozeně. Za větší zmínku stojí i M. Kačmarčík.
Hra je to velmi silná a náročná, pěkně neútěšná. Velkou úlohu sehrála i hudba, velmi dobrá volba a úprava známé písně.
Někdy možná zajdu znovu.

Představení se mi líbilo, bylo temné s pár vtipnými momenty. Jen by mu podle mého názoru slušelo půlhodinové zkrácení a méně křiku. Hra se scénou mě bavila. Toto představení doporučuji.

Vydařená divadelní adaptace Havlíčkova románu mapující vzestup a pád mladého ambiciozního muže, který se přižení do rodiny, kde je všudypřítomný šílený strýc a následně duševní chorobě podlehne i jeho manželka. Režisér Františák zde opět prokázal svoje kvality. Výborně využívá originální scénografie s otáčejícím se proskleným "akváriem". Solidní herecké výkony představitelů manželské dvojice (P. Konáš, P. Tenorová), bravo M. Kačmarčíkovi za strýce a jaké potěšení vidět paní Málkovou stále ve výtečné umělecké i fyzické kondici. Jistě jedno z nejlepších představení na scénách MDP.

Ano, poctivé divadlo. Expresionistický styl německého divadla. Představení by si zasloužilo ještě více zhutnit, jeho délka byla už za hranou. Navíc dochází k významovému posunu ve prospěch Petra Švajcara, který by měl být chladným strůjcem vší té hrůzy, nikoli obětí. Skvělá scéna se skleněnou kostkou a skvěle využitým zrcadlením. Petra Tenorová, Marie Málková, Miloslav Mejzlík a Milan Kačmarčík ve skvělé formě. (O část bodů představení přišlo, protože já prostě tento hrubý a ukřičený styl nemám v oblibě.)

Petr Konáš a Petra Tenorová excelovali, dovolím si tvrdit, v této české "klasice". Vůbec mi nevadila otočná plexi krychle, na tyto prvky jsem dost vysazený,právě naopak! Užíval jsem si jak první tak i druhou půlku. Pro mě výborná a tak trochu mrazivá hudební kulisa.. A jako třešnička na dortu-skvělý strýček Cyril! Bravo! Psychologický román v divadelní adaptaci se vším všudy! Bravoooo!

75 % - Poctivé divadlo, možná by mohla být inscenace maličko kratší.

Adaptace vynikajícího psychologického románu o projevech zla v člověku narazila na mantinely ambiciozní režie. Hlavním kamenem úrazu je stylová nejednotnost (podtržená zrušením iluzivní scény ve druhé části) a proměna realistického přístupu v expresionistický. I když záměr je zjevný (boření iluzí), výsledkem je jen oslabení věrohodnosti a snížení účinnosti druhé části. Z divadla se stává performance a z tajemného napětí ukřičená nuda. Nevhodně pojatá je navíc postava Petra, namísto strůjce zla se zde jeví jako oběť šílené rodiny. Hlavní postavou inscenace je tak Soňa výborné P. Tenorové.

Kolik zvratů se vejde do jednoho večera, do jedné inscenace, do jednoho života? Od představení svého nastávajícího rodině, přes sžívání se, svatbu, těhotenství, šílenství, po konec, který ve své naléhavosti působí velice tísnivě. Pan režisér Františák mi naservíroval poctivé drama s krásně houstnoucí a vygradovanou atmosférou sázející především na herecké výkony a ve své složitosti na jednoduchou a funkční scénografii. Herecky vynikají P. Tenorová a P. Konáš, kterým jsem věřil naprosto vše, a ve své odpudivosti i M. Kačmarčík. Já si užíval každý moment! Tohle je poctivé divadlo! /23.11.2019/

Asi už jsem příliš starý a klasické pojetí inscenace je pro mě to pravé. Za mě by ubrání modernosti režie přispělo ke zkvalitnění hry. Takto je snaha o novodobý projev dána na úkor lepšího ztvárnění charakteru postav. A tím trpí i celkové vyznění. Odcházel jsem z divadla a žádný hluboký zážitek ve mně nezůstal..... Jednodušeji řečeno, určitě by jsem nikomu ze svého okolí neřekl, na to jdi. to stojí za to....

Podruhé ještě lepší! Skvělé herecké výkony, scéna, hudba, atmosféra... Petr Švancara sice není kladná postava, ale vlastně jsem mu docela fandil.

75%

Moc povedená hra s vynalézavou scénou a skvělými hereckými výkony. Přidávám se k názoru, že konec byl trošku rozplizlý, ale pořád jsem si hru užívala.

Nastudování divadelní adaptace románu J.Havlíčka NEVIDITELNÝ v divadle Rokoko má své plusy ale i mínusy.K plusúm patří dobré celkové vykreslení psycho atmosféry adaptace románu,velmi dobré výkony hlavních představitelů P.Konáše,P.Tenorové,M.Málkové i M.Kačmarčíka.K nevýhodám této inscenace patří především velmi dlouhá stopáž (zvláště poslední půlhodina se neskutečně vleče),některé scénické postupy známé z jiných divadel.(skleněná,pohyblivá výloha,používání mikrofonů)Pokud máte rádi ponurou atmosféru a nevadí Vám délka představení,tak Neviditelný je tipem pro Vás.Repríza 3.6.2019 Hodnocení 60%.

Havlíčkův Neviditelný je skvělá látka. Román z roku 1937 se již dočkal zdařilých adaptací pro televizi, film i rozhlas. Nové nastudování v MDP opět strhává pozornost na dílo tohoto vynikajícího autora. Z výsledné inscenace jsem nadšená, scéna je chytrá, práce s hudbou a celkově s atmosférou je jedinečná. Prokreslení jednotlivých postav je báječné, herci hrají velmi dobře. Konáš a Tenorová jsou ideálními představiteli páru, který je zničen rodovým zatížením. Skutečným démonem je Málková jako pokrytecká tetinka, ze strýčka Cyrila v podání Kačmarčíka jde skutečný strach, výborný je doktor Kerna.

Fatální psycho, z divadla jsem odcházela a bylo mi nedobře. Velmi na mě dolehla úzkost a nános bahna. P. Konáš ztvárňuje elegantního a inteligentního despotu strhujícím způsobem, z P. Tenorové tryská šílenství každým coulem. Obsazení ústředního páru nešlo zvolit lépe! Zrcadlová kostka funguje nadmíru skvěle stejně jako moderní hudba, klasické melodie mě spíše rušily. M. Kačmarčík mi zde nesedl, slizu bylo příliš, v tolika hrách v MDP bych jej fakt nemusela. S. Affašová je zatím více prvoplánová kráska než herečka, ale potenciál má. Hra je opravdu silná, herecky úchvatná a stojí za vidění.

Já se strašně snažím tu hru mít ráda, protože scéna je krásná, zahrané je to krásně, ale chybí mi tam to TO, které měl Čapek, Želary, Otec a Kdo se bojí VW.
Především výkon Petry Tenorové a Milana Kačmarčíka jsem si zamilovala asi mám slabost pro blázny.
V druhé části už mi poslední půlhodina přišla dlouhá a nekonečná.
Jsem ráda, že jsem viděla ale prostě mi to nesedlo.

Skvělé téma. Měl jsem strach z délky, ale věřil jsem Martinu Františákovi (přestože jeho starší režie se mi líbily více). Petr Konáš zatím v nejlepší roli, ve které jsem ho viděl. Petra Tenorová výborná.

Trochu dlouhé, zejména druhá polovina, ale jinak vynikající.

Výkon Petry Tenorové mi bral až dech a celé jeviště patřilo jí. Petr Konáš není špatný, ale možná se až moc snaží být dobrý, že je někdy křečovitý. Ostatní herci myslím podali dobrý výkon, příjemný a odpovídal jejich postavám, pro mě překvapení M. Kačmarčík, kterému postava Cyrila prostě sedí. Scéna velmi pěkná, zajímavá.
Ale jen díky P. Tenorové jsem měla pocit, že sleduji tragédii rodinného prokletí. Hra je sice delší, ale nemyslím, že by byla potřeba něco zkrátit.

Za mě asi (zatím) nejlepší inscenace v MDP v této sezóně (a jejich nové éře). Dokázala mě vtáhnout do děje od samého začátku. Konec byl možná příliš dlouhý, i v jiných pasážích by se dalo krátit, ale jinak asi nemám příliš co vytknout. Z herců bych vyzdvihla Petru Tenorovou, její výkon zvlášť v druhé polovině byl úchvatný. Petr Konáš místy trochu příliš tlačí na pilu, ale v zásadních momentech je přesvědčivý. Příjemně překvapil i Milan Kačmarčík.

Rokoko po sedivem obdobi zacina byt zajimave. trosku slabsi konec, ale skvele zahrane, vcetne Cyrila!

A zase je mi líto, že se inženýr Petr dostal mezi samé magory. A zase jsem byl na jeho straně. A stejně jako v Disku mě i tady moc bavila Sára Affašová. Tu zlomyslnost se zánětem mozkových blan Havlíčkovi nikdy neodpustím.
Je to dobrá inscenace s poněkud rozplizlým koncem.

100% první polovina, druhá trochu slabší, ale celkový dojem = úchvatné!!!

74,99% - Peklo se konalo, nebylo to sice to úplně nejvytopenější, nejstrašnější soužení, ale i před spaním mi ještě nebylo nic moc...
Věřím v potenciál hry a určitě mohou vyladit svůj výkon i mladí hlavní představitelé. Někdy ubrat, někdy přidat, někdy jinak..., chápu, že co člověk, to názor, za mě ubrat řevu, dosáhnout napětí se dá i klidnějším projevem, řekl bych.
Hudba: moderní byla vybrána, podle mého názoru, skvěle, klasická mi atmosféru spíše rušila (až kazila).
Každopádně hra rozhodně stojí za zhlédnutí. Délka nevadí, i když netvrdím, že je každá vteřina naplněna.

Výborná scéna, zrcadlová kostka - skvělý nápad, představení mohlo ale být i kratší, zbytečné dramatické pauzy, Petru Konášovi nebylo místy rozumět, postava Katy byla v první polovině divně pojatá, Petra Tenorová jako Soňa byla ve druhé polovině vynikající

Po Demlově Zapomenutém světle včera balšám, zdroj všech superlativů, sbírka pé kam se pozornost vrtne. Především díky všem zúčastněným od divadelního fochu. Herci potili přes tři hodiny krev, režisér udržel fantastický spád, spoluautor zachoval autorův autentický jazyk, který nikdy nerušil.
Divadelní delikatesa po ponižujícím trapasu s Kanibalkami. MDP se díky Martinu Františákovi vracejí mezi dívadla, kam má smysl a je radost chodit.

Toto mě úplně minulo. Hledání dramatu, které na jevišti neexistuje. Snaha realizovat velkou ságu, která však ústí v bezdůvodné hysterčení. Zcela nepochopitelné jednání postav a jejich motivací. Prostě maglajz. V první půli sledujeme velmi omezený časový úsek románu, snažící se marně vyvolat jakousi úzkost, napětí až osudovost. Jakým způsobem se podařilo tvůrcům v druhé půlce realizovat zásadní zbytek se nikdy nedozvím, jelikož jsme se rozhodli čas strávit smysluplněji. Nicméně vynikající Milan Kačmarčík.

Provedeni se mi libilo moc, ale ta hra jako takova mi nesedla.

75 %

Plíživost, s jakou se vás bude postupně zmocňovat neklid, je největší předností této inscenace. Trochu ji prominete, že je zhruba od první čtvrtiny jasné, kam to bude směřovat.

Sebevědomé výkony všech herců bez výjimky nám ozvláštnil zaskakující Viktor Dvořák, který chudák musel číst z papíru, neboť nečekal, že ten večer bude muset hrát.

Dobře a poctivě zpracované psychologické drama z přelomu minulého století s velkým přesahem do současnosti. Dobře režijně uchopené, skvěle zahrané. Za mě tam nebylo jediné hluché místo. Z divadla jsem neodcházela naplněná, ale doslova přeplněná, a ještě dlouho ve mně představení rezonovalo.

Super atmsféra. Emoce pracovali! Zajímavý příběh.

Pokud je člověk na hru patřičně naladěn, téma je pro něj osobní a sedí uprostřed první řady, nemůže hodnotit jinak.
Silný příběh obnažující každý detail všech duší, které ho žily. Vše umocněné úchvatným výkonem Petry Tenorové, Milana Kačmarčíka, Marie Málkové či Petra Konáše. Vlastně mi neseděl jen příliš groteskně pojatý lékař v podání Michala Kerna.
Nic to nemění na tom, že představení je mimořádným skvostem a divadelním zážitkem.

Videno 12.5.2024 v Rokoku, 1 rada, na kontakt, 190 min. Predlohu jsem necetl.
Psychologicke drama, krasne zpracovane. Na malomeste se do mistni nejmovitejsi rodiny Hajnu, majitele tovarny na mydlo, prizeni ing Svajcar / P. Konas, pochazejici z chudych pomeru. Bere si Sonu / P. Tenorova. Je prekvapen silenstvim vsudypritomneho strycka Cyrila / M. Kacmarcik, vynalezce neviditelnosti. Postupem casu se silenost prenasi i na Sonu, ktera je stryckem napadena a udajne znasilnena. Vsichni jmenovani jsou zcela uveritelni, scena, kostymy i hudba sympaticke, hlasitost projevu adekvatni. Soubor ve slozeni s S. Affasovou. Dekuji a tleskam

Znáte ten Havlíčkův román? Tak v této hře vystupuje celá ta psychóza na jeviště. Kačmarčík podává výbornej výkon, i když je hrozně odpornej (pardon). Ve zkratce: skoro všichni tu jsou blázni, i když to na začátku tak nevypadá a bláznivě působí jen "strýček". A zhoršuje se to vývojem a vy pořád doufáte v happy end... Nepřijde. A po představení doufáte, že ALE VY jste normální a máte chuť si dát panáka. Psycho, jak má být. Konášův výkon byl také skvělý. Hodně mě to zaujalo, pravdou je, že znám literární předlohu.

Není vcelku co vytknout. Herecké výkony skvělé, Soňa Petry Tenorové sugestivní a prožitá. Děj odsýpá, délka neruší, což není obvyklé a značí dramaturgickou úroveň. Skleněná kostka je už trochu zprofanovaná. Bohužel mnoho herců dnes nemá dostatečnou logopedickou průpravu, takže v 11. řadě nebylo třetině textu rozumět.

75%

Toto rozhodne neni divadlo pro kazdeho, rekla bych ze hlavne pro divadlove fajnsmekry, a skalni fanousky Rokoka. Srážím procenta za uvodnich 10-20 minut kdy prehrsel informaci a zvukovych vjemu je presprilis a nasledkem se v hledisti pozvedne nejedno oboci. Hra se v prvni puli pekne rozbehne, pribeh i pan Neviditelny bavi, desi, napeti stoupa? bohuzel nestoupalo jen napeti, ale i teplota v sale. Jakmile vam hori nohy a daly byste pravou ledvinu za klimatizaci ci pitomy vejir, je cely divadelni kus odsunut na druhou kolej. Celkova delka a pocet variaci na tema jak jsem se zblaznila by se snad dal omezit. Bohuzel za me ne, ale diky za snahu!

Opravdu výborná, mrazivá dramatizace románu mého oblíbeného autora. Já si i myslím, že ta (mnohými kritizovaná) délka je potřeba, aby bylo možné vykreslit všechny odstíny jednotlivých charakterů a nuance bezútěšného světa, ve kterém jsou uvězněny. Komplexnost, se kterou se to autorům daří, je opravdu dechberoucí a postavy neobyčejně plastické, bavilo mě to až do konce. Výborný soustředěný výkon P. Konáše, herectví P. Tenorové asi nikdy nedocením, přijde mi, že těch použitých výrazových prostředků je až příliš. Škoda zřídkavého uvádění, kvůli kterému si herci skáčou do replik a souhra není dokonalá. Jinak tleskám!

Bylo to naprosto vynikající...

Zajímavý (pro mě neznámý) námět, tíživé drama, které na mě slušně dolehlo. Výborné herecké výkony P. Konáše, P. Tenorové a velmi mile mě překvapil M. Kačmarčík, v této hře se mi opravdu líbil. 85 % (15.4.2019)

Hezky zpracované. Po prvním dějství se zdálo, že nejhorší katastrofa už přišla, ale ve druhém pokračovaly a dokonce gradovaly. I dnes je aktuální střet lidí hledajících kompromis a bezohledných cyniků, kteří jdou přes mrtvoly (v představení obrazně i reálně).

Zdařilá inscenace podle románu mého oblíbence Jaroslava Havlíčka. Vlastně není ani moc co vytknout, byla to taková kvalitní klasika tu a tam s inovacemi (scénografie či hudba, ovšem bez větších experimentů a extravagance). Jen snad herecké výkony mi místy přišly poněkud afektované, "přehrávané", jakkoli nepochybuji o kvalitách zúčastněných herců. Ztvárnit psychickou chorobu (šílenství a náběhy k němu) věrohodně není jednoduché, zvlášť v limitovaném časoprostoru - a zde se to podle mě víc dařilo Milanu Kačmarčíkovi než Petře Tenorové, ale asi bych jim ty role napsal ještě trochu jinak.

Vydařená dramatizace dnes již klasického psychologického románu J. Havlíčka. Kniha byla již zfilmována pod názvem Prokletí domu Hajnů, kde strýčka Cyrila hrál P. Čepek. Herecké obsazení je však typově hodně odlišné, a tak i proto se do mysli nevkrádá porovnávání. Pojetí je místy velmi expresivní, ale má to spád a ty tři hodiny ani nepoznáte. K tomu přispívají výborní herci, zvláště famózní Petra Tenorová.

Že mají MDP poslední dobou vzestupnou tendenci, je známá věc, kterou tato inscenace jen potvrzuje. Po všech stránkách přímočaré představení, které funguje. Výborní herci.

85 - 87 %. Jako z celku mám z představení trochu rozporuplné pocity. První polovina byla perfektní, v druhé části tomu trochu docházel dech. Zato P. Tenorové ne, i když by to nebylo na škodu - občas toho křiku bylo až moc. I tak si myslím, že podala neuvěřitelně dobrý výkon. Stejně tak P. Konáš, jež hrál většinu času velmi přirozeně. Za větší zmínku stojí i M. Kačmarčík.
Hra je to velmi silná a náročná, pěkně neútěšná. Velkou úlohu sehrála i hudba, velmi dobrá volba a úprava známé písně.
Někdy možná zajdu znovu.

Představení se mi líbilo, bylo temné s pár vtipnými momenty. Jen by mu podle mého názoru slušelo půlhodinové zkrácení a méně křiku. Hra se scénou mě bavila. Toto představení doporučuji.

Vydařená divadelní adaptace Havlíčkova románu mapující vzestup a pád mladého ambiciozního muže, který se přižení do rodiny, kde je všudypřítomný šílený strýc a následně duševní chorobě podlehne i jeho manželka. Režisér Františák zde opět prokázal svoje kvality. Výborně využívá originální scénografie s otáčejícím se proskleným "akváriem". Solidní herecké výkony představitelů manželské dvojice (P. Konáš, P. Tenorová), bravo M. Kačmarčíkovi za strýce a jaké potěšení vidět paní Málkovou stále ve výtečné umělecké i fyzické kondici. Jistě jedno z nejlepších představení na scénách MDP.

Ano, poctivé divadlo. Expresionistický styl německého divadla. Představení by si zasloužilo ještě více zhutnit, jeho délka byla už za hranou. Navíc dochází k významovému posunu ve prospěch Petra Švajcara, který by měl být chladným strůjcem vší té hrůzy, nikoli obětí. Skvělá scéna se skleněnou kostkou a skvěle využitým zrcadlením. Petra Tenorová, Marie Málková, Miloslav Mejzlík a Milan Kačmarčík ve skvělé formě. (O část bodů představení přišlo, protože já prostě tento hrubý a ukřičený styl nemám v oblibě.)

Petr Konáš a Petra Tenorová excelovali, dovolím si tvrdit, v této české "klasice". Vůbec mi nevadila otočná plexi krychle, na tyto prvky jsem dost vysazený,právě naopak! Užíval jsem si jak první tak i druhou půlku. Pro mě výborná a tak trochu mrazivá hudební kulisa.. A jako třešnička na dortu-skvělý strýček Cyril! Bravo! Psychologický román v divadelní adaptaci se vším všudy! Bravoooo!

75 % - Poctivé divadlo, možná by mohla být inscenace maličko kratší.

Adaptace vynikajícího psychologického románu o projevech zla v člověku narazila na mantinely ambiciozní režie. Hlavním kamenem úrazu je stylová nejednotnost (podtržená zrušením iluzivní scény ve druhé části) a proměna realistického přístupu v expresionistický. I když záměr je zjevný (boření iluzí), výsledkem je jen oslabení věrohodnosti a snížení účinnosti druhé části. Z divadla se stává performance a z tajemného napětí ukřičená nuda. Nevhodně pojatá je navíc postava Petra, namísto strůjce zla se zde jeví jako oběť šílené rodiny. Hlavní postavou inscenace je tak Soňa výborné P. Tenorové.

Kolik zvratů se vejde do jednoho večera, do jedné inscenace, do jednoho života? Od představení svého nastávajícího rodině, přes sžívání se, svatbu, těhotenství, šílenství, po konec, který ve své naléhavosti působí velice tísnivě. Pan režisér Františák mi naservíroval poctivé drama s krásně houstnoucí a vygradovanou atmosférou sázející především na herecké výkony a ve své složitosti na jednoduchou a funkční scénografii. Herecky vynikají P. Tenorová a P. Konáš, kterým jsem věřil naprosto vše, a ve své odpudivosti i M. Kačmarčík. Já si užíval každý moment! Tohle je poctivé divadlo! /23.11.2019/

Asi už jsem příliš starý a klasické pojetí inscenace je pro mě to pravé. Za mě by ubrání modernosti režie přispělo ke zkvalitnění hry. Takto je snaha o novodobý projev dána na úkor lepšího ztvárnění charakteru postav. A tím trpí i celkové vyznění. Odcházel jsem z divadla a žádný hluboký zážitek ve mně nezůstal..... Jednodušeji řečeno, určitě by jsem nikomu ze svého okolí neřekl, na to jdi. to stojí za to....

Podruhé ještě lepší! Skvělé herecké výkony, scéna, hudba, atmosféra... Petr Švancara sice není kladná postava, ale vlastně jsem mu docela fandil.

75%

Moc povedená hra s vynalézavou scénou a skvělými hereckými výkony. Přidávám se k názoru, že konec byl trošku rozplizlý, ale pořád jsem si hru užívala.

Nastudování divadelní adaptace románu J.Havlíčka NEVIDITELNÝ v divadle Rokoko má své plusy ale i mínusy.K plusúm patří dobré celkové vykreslení psycho atmosféry adaptace románu,velmi dobré výkony hlavních představitelů P.Konáše,P.Tenorové,M.Málkové i M.Kačmarčíka.K nevýhodám této inscenace patří především velmi dlouhá stopáž (zvláště poslední půlhodina se neskutečně vleče),některé scénické postupy známé z jiných divadel.(skleněná,pohyblivá výloha,používání mikrofonů)Pokud máte rádi ponurou atmosféru a nevadí Vám délka představení,tak Neviditelný je tipem pro Vás.Repríza 3.6.2019 Hodnocení 60%.

Havlíčkův Neviditelný je skvělá látka. Román z roku 1937 se již dočkal zdařilých adaptací pro televizi, film i rozhlas. Nové nastudování v MDP opět strhává pozornost na dílo tohoto vynikajícího autora. Z výsledné inscenace jsem nadšená, scéna je chytrá, práce s hudbou a celkově s atmosférou je jedinečná. Prokreslení jednotlivých postav je báječné, herci hrají velmi dobře. Konáš a Tenorová jsou ideálními představiteli páru, který je zničen rodovým zatížením. Skutečným démonem je Málková jako pokrytecká tetinka, ze strýčka Cyrila v podání Kačmarčíka jde skutečný strach, výborný je doktor Kerna.

Fatální psycho, z divadla jsem odcházela a bylo mi nedobře. Velmi na mě dolehla úzkost a nános bahna. P. Konáš ztvárňuje elegantního a inteligentního despotu strhujícím způsobem, z P. Tenorové tryská šílenství každým coulem. Obsazení ústředního páru nešlo zvolit lépe! Zrcadlová kostka funguje nadmíru skvěle stejně jako moderní hudba, klasické melodie mě spíše rušily. M. Kačmarčík mi zde nesedl, slizu bylo příliš, v tolika hrách v MDP bych jej fakt nemusela. S. Affašová je zatím více prvoplánová kráska než herečka, ale potenciál má. Hra je opravdu silná, herecky úchvatná a stojí za vidění.

Já se strašně snažím tu hru mít ráda, protože scéna je krásná, zahrané je to krásně, ale chybí mi tam to TO, které měl Čapek, Želary, Otec a Kdo se bojí VW.
Především výkon Petry Tenorové a Milana Kačmarčíka jsem si zamilovala asi mám slabost pro blázny.
V druhé části už mi poslední půlhodina přišla dlouhá a nekonečná.
Jsem ráda, že jsem viděla ale prostě mi to nesedlo.

Skvělé téma. Měl jsem strach z délky, ale věřil jsem Martinu Františákovi (přestože jeho starší režie se mi líbily více). Petr Konáš zatím v nejlepší roli, ve které jsem ho viděl. Petra Tenorová výborná.

Trochu dlouhé, zejména druhá polovina, ale jinak vynikající.

Výkon Petry Tenorové mi bral až dech a celé jeviště patřilo jí. Petr Konáš není špatný, ale možná se až moc snaží být dobrý, že je někdy křečovitý. Ostatní herci myslím podali dobrý výkon, příjemný a odpovídal jejich postavám, pro mě překvapení M. Kačmarčík, kterému postava Cyrila prostě sedí. Scéna velmi pěkná, zajímavá.
Ale jen díky P. Tenorové jsem měla pocit, že sleduji tragédii rodinného prokletí. Hra je sice delší, ale nemyslím, že by byla potřeba něco zkrátit.

Za mě asi (zatím) nejlepší inscenace v MDP v této sezóně (a jejich nové éře). Dokázala mě vtáhnout do děje od samého začátku. Konec byl možná příliš dlouhý, i v jiných pasážích by se dalo krátit, ale jinak asi nemám příliš co vytknout. Z herců bych vyzdvihla Petru Tenorovou, její výkon zvlášť v druhé polovině byl úchvatný. Petr Konáš místy trochu příliš tlačí na pilu, ale v zásadních momentech je přesvědčivý. Příjemně překvapil i Milan Kačmarčík.

Rokoko po sedivem obdobi zacina byt zajimave. trosku slabsi konec, ale skvele zahrane, vcetne Cyrila!

A zase je mi líto, že se inženýr Petr dostal mezi samé magory. A zase jsem byl na jeho straně. A stejně jako v Disku mě i tady moc bavila Sára Affašová. Tu zlomyslnost se zánětem mozkových blan Havlíčkovi nikdy neodpustím.
Je to dobrá inscenace s poněkud rozplizlým koncem.

100% první polovina, druhá trochu slabší, ale celkový dojem = úchvatné!!!

74,99% - Peklo se konalo, nebylo to sice to úplně nejvytopenější, nejstrašnější soužení, ale i před spaním mi ještě nebylo nic moc...
Věřím v potenciál hry a určitě mohou vyladit svůj výkon i mladí hlavní představitelé. Někdy ubrat, někdy přidat, někdy jinak..., chápu, že co člověk, to názor, za mě ubrat řevu, dosáhnout napětí se dá i klidnějším projevem, řekl bych.
Hudba: moderní byla vybrána, podle mého názoru, skvěle, klasická mi atmosféru spíše rušila (až kazila).
Každopádně hra rozhodně stojí za zhlédnutí. Délka nevadí, i když netvrdím, že je každá vteřina naplněna.

Výborná scéna, zrcadlová kostka - skvělý nápad, představení mohlo ale být i kratší, zbytečné dramatické pauzy, Petru Konášovi nebylo místy rozumět, postava Katy byla v první polovině divně pojatá, Petra Tenorová jako Soňa byla ve druhé polovině vynikající

Po Demlově Zapomenutém světle včera balšám, zdroj všech superlativů, sbírka pé kam se pozornost vrtne. Především díky všem zúčastněným od divadelního fochu. Herci potili přes tři hodiny krev, režisér udržel fantastický spád, spoluautor zachoval autorův autentický jazyk, který nikdy nerušil.
Divadelní delikatesa po ponižujícím trapasu s Kanibalkami. MDP se díky Martinu Františákovi vracejí mezi dívadla, kam má smysl a je radost chodit.

Skvělé téma. Měl jsem strach z délky, ale věřil jsem Martinu Františákovi (přestože jeho starší režie se mi líbily více). Petr Konáš zatím v nejlepší roli, ve které jsem ho viděl. Petra Tenorová výborná.

Trochu dlouhé, zejména druhá polovina, ale jinak vynikající.

Ano, poctivé divadlo. Expresionistický styl německého divadla. Představení by si zasloužilo ještě více zhutnit, jeho délka byla už za hranou. Navíc dochází k významovému posunu ve prospěch Petra Švajcara, který by měl být chladným strůjcem vší té hrůzy, nikoli obětí. Skvělá scéna se skleněnou kostkou a skvěle využitým zrcadlením. Petra Tenorová, Marie Málková, Miloslav Mejzlík a Milan Kačmarčík ve skvělé formě. (O část bodů představení přišlo, protože já prostě tento hrubý a ukřičený styl nemám v oblibě.)

A zase je mi líto, že se inženýr Petr dostal mezi samé magory. A zase jsem byl na jeho straně. A stejně jako v Disku mě i tady moc bavila Sára Affašová. Tu zlomyslnost se zánětem mozkových blan Havlíčkovi nikdy neodpustím.
Je to dobrá inscenace s poněkud rozplizlým koncem.

Opravdu výborná, mrazivá dramatizace románu mého oblíbeného autora. Já si i myslím, že ta (mnohými kritizovaná) délka je potřeba, aby bylo možné vykreslit všechny odstíny jednotlivých charakterů a nuance bezútěšného světa, ve kterém jsou uvězněny. Komplexnost, se kterou se to autorům daří, je opravdu dechberoucí a postavy neobyčejně plastické, bavilo mě to až do konce. Výborný soustředěný výkon P. Konáše, herectví P. Tenorové asi nikdy nedocením, přijde mi, že těch použitých výrazových prostředků je až příliš. Škoda zřídkavého uvádění, kvůli kterému si herci skáčou do replik a souhra není dokonalá. Jinak tleskám!

75%

Kolik zvratů se vejde do jednoho večera, do jedné inscenace, do jednoho života? Od představení svého nastávajícího rodině, přes sžívání se, svatbu, těhotenství, šílenství, po konec, který ve své naléhavosti působí velice tísnivě. Pan režisér Františák mi naservíroval poctivé drama s krásně houstnoucí a vygradovanou atmosférou sázející především na herecké výkony a ve své složitosti na jednoduchou a funkční scénografii. Herecky vynikají P. Tenorová a P. Konáš, kterým jsem věřil naprosto vše, a ve své odpudivosti i M. Kačmarčík. Já si užíval každý moment! Tohle je poctivé divadlo! /23.11.2019/

Podruhé ještě lepší! Skvělé herecké výkony, scéna, hudba, atmosféra... Petr Švancara sice není kladná postava, ale vlastně jsem mu docela fandil.

Videno 12.5.2024 v Rokoku, 1 rada, na kontakt, 190 min. Predlohu jsem necetl.
Psychologicke drama, krasne zpracovane. Na malomeste se do mistni nejmovitejsi rodiny Hajnu, majitele tovarny na mydlo, prizeni ing Svajcar / P. Konas, pochazejici z chudych pomeru. Bere si Sonu / P. Tenorova. Je prekvapen silenstvim vsudypritomneho strycka Cyrila / M. Kacmarcik, vynalezce neviditelnosti. Postupem casu se silenost prenasi i na Sonu, ktera je stryckem napadena a udajne znasilnena. Vsichni jmenovani jsou zcela uveritelni, scena, kostymy i hudba sympaticke, hlasitost projevu adekvatni. Soubor ve slozeni s S. Affasovou. Dekuji a tleskam

85 - 87 %. Jako z celku mám z představení trochu rozporuplné pocity. První polovina byla perfektní, v druhé části tomu trochu docházel dech. Zato P. Tenorové ne, i když by to nebylo na škodu - občas toho křiku bylo až moc. I tak si myslím, že podala neuvěřitelně dobrý výkon. Stejně tak P. Konáš, jež hrál většinu času velmi přirozeně. Za větší zmínku stojí i M. Kačmarčík.
Hra je to velmi silná a náročná, pěkně neútěšná. Velkou úlohu sehrála i hudba, velmi dobrá volba a úprava známé písně.
Někdy možná zajdu znovu.

74,99% - Peklo se konalo, nebylo to sice to úplně nejvytopenější, nejstrašnější soužení, ale i před spaním mi ještě nebylo nic moc...
Věřím v potenciál hry a určitě mohou vyladit svůj výkon i mladí hlavní představitelé. Někdy ubrat, někdy přidat, někdy jinak..., chápu, že co člověk, to názor, za mě ubrat řevu, dosáhnout napětí se dá i klidnějším projevem, řekl bych.
Hudba: moderní byla vybrána, podle mého názoru, skvěle, klasická mi atmosféru spíše rušila (až kazila).
Každopádně hra rozhodně stojí za zhlédnutí. Délka nevadí, i když netvrdím, že je každá vteřina naplněna.

Zajímavý (pro mě neznámý) námět, tíživé drama, které na mě slušně dolehlo. Výborné herecké výkony P. Konáše, P. Tenorové a velmi mile mě překvapil M. Kačmarčík, v této hře se mi opravdu líbil. 85 % (15.4.2019)

Nastudování divadelní adaptace románu J.Havlíčka NEVIDITELNÝ v divadle Rokoko má své plusy ale i mínusy.K plusúm patří dobré celkové vykreslení psycho atmosféry adaptace románu,velmi dobré výkony hlavních představitelů P.Konáše,P.Tenorové,M.Málkové i M.Kačmarčíka.K nevýhodám této inscenace patří především velmi dlouhá stopáž (zvláště poslední půlhodina se neskutečně vleče),některé scénické postupy známé z jiných divadel.(skleněná,pohyblivá výloha,používání mikrofonů)Pokud máte rádi ponurou atmosféru a nevadí Vám délka představení,tak Neviditelný je tipem pro Vás.Repríza 3.6.2019 Hodnocení 60%.

Za mě asi (zatím) nejlepší inscenace v MDP v této sezóně (a jejich nové éře). Dokázala mě vtáhnout do děje od samého začátku. Konec byl možná příliš dlouhý, i v jiných pasážích by se dalo krátit, ale jinak asi nemám příliš co vytknout. Z herců bych vyzdvihla Petru Tenorovou, její výkon zvlášť v druhé polovině byl úchvatný. Petr Konáš místy trochu příliš tlačí na pilu, ale v zásadních momentech je přesvědčivý. Příjemně překvapil i Milan Kačmarčík.

Po Demlově Zapomenutém světle včera balšám, zdroj všech superlativů, sbírka pé kam se pozornost vrtne. Především díky všem zúčastněným od divadelního fochu. Herci potili přes tři hodiny krev, režisér udržel fantastický spád, spoluautor zachoval autorův autentický jazyk, který nikdy nerušil.
Divadelní delikatesa po ponižujícím trapasu s Kanibalkami. MDP se díky Martinu Františákovi vracejí mezi dívadla, kam má smysl a je radost chodit.

Já se strašně snažím tu hru mít ráda, protože scéna je krásná, zahrané je to krásně, ale chybí mi tam to TO, které měl Čapek, Želary, Otec a Kdo se bojí VW.
Především výkon Petry Tenorové a Milana Kačmarčíka jsem si zamilovala asi mám slabost pro blázny.
V druhé části už mi poslední půlhodina přišla dlouhá a nekonečná.
Jsem ráda, že jsem viděla ale prostě mi to nesedlo.

Fatální psycho, z divadla jsem odcházela a bylo mi nedobře. Velmi na mě dolehla úzkost a nános bahna. P. Konáš ztvárňuje elegantního a inteligentního despotu strhujícím způsobem, z P. Tenorové tryská šílenství každým coulem. Obsazení ústředního páru nešlo zvolit lépe! Zrcadlová kostka funguje nadmíru skvěle stejně jako moderní hudba, klasické melodie mě spíše rušily. M. Kačmarčík mi zde nesedl, slizu bylo příliš, v tolika hrách v MDP bych jej fakt nemusela. S. Affašová je zatím více prvoplánová kráska než herečka, ale potenciál má. Hra je opravdu silná, herecky úchvatná a stojí za vidění.

Hezky zpracované. Po prvním dějství se zdálo, že nejhorší katastrofa už přišla, ale ve druhém pokračovaly a dokonce gradovaly. I dnes je aktuální střet lidí hledajících kompromis a bezohledných cyniků, kteří jdou přes mrtvoly (v představení obrazně i reálně).

Asi už jsem příliš starý a klasické pojetí inscenace je pro mě to pravé. Za mě by ubrání modernosti režie přispělo ke zkvalitnění hry. Takto je snaha o novodobý projev dána na úkor lepšího ztvárnění charakteru postav. A tím trpí i celkové vyznění. Odcházel jsem z divadla a žádný hluboký zážitek ve mně nezůstal..... Jednodušeji řečeno, určitě by jsem nikomu ze svého okolí neřekl, na to jdi. to stojí za to....

Že mají MDP poslední dobou vzestupnou tendenci, je známá věc, kterou tato inscenace jen potvrzuje. Po všech stránkách přímočaré představení, které funguje. Výborní herci.

Vydařená divadelní adaptace Havlíčkova románu mapující vzestup a pád mladého ambiciozního muže, který se přižení do rodiny, kde je všudypřítomný šílený strýc a následně duševní chorobě podlehne i jeho manželka. Režisér Františák zde opět prokázal svoje kvality. Výborně využívá originální scénografie s otáčejícím se proskleným "akváriem". Solidní herecké výkony představitelů manželské dvojice (P. Konáš, P. Tenorová), bravo M. Kačmarčíkovi za strýce a jaké potěšení vidět paní Málkovou stále ve výtečné umělecké i fyzické kondici. Jistě jedno z nejlepších představení na scénách MDP.

75 %

Pokud je člověk na hru patřičně naladěn, téma je pro něj osobní a sedí uprostřed první řady, nemůže hodnotit jinak.
Silný příběh obnažující každý detail všech duší, které ho žily. Vše umocněné úchvatným výkonem Petry Tenorové, Milana Kačmarčíka, Marie Málkové či Petra Konáše. Vlastně mi neseděl jen příliš groteskně pojatý lékař v podání Michala Kerna.
Nic to nemění na tom, že představení je mimořádným skvostem a divadelním zážitkem.

Petr Konáš a Petra Tenorová excelovali, dovolím si tvrdit, v této české "klasice". Vůbec mi nevadila otočná plexi krychle, na tyto prvky jsem dost vysazený,právě naopak! Užíval jsem si jak první tak i druhou půlku. Pro mě výborná a tak trochu mrazivá hudební kulisa.. A jako třešnička na dortu-skvělý strýček Cyril! Bravo! Psychologický román v divadelní adaptaci se vším všudy! Bravoooo!

Bylo to naprosto vynikající...

75 % - Poctivé divadlo, možná by mohla být inscenace maličko kratší.

Havlíčkův Neviditelný je skvělá látka. Román z roku 1937 se již dočkal zdařilých adaptací pro televizi, film i rozhlas. Nové nastudování v MDP opět strhává pozornost na dílo tohoto vynikajícího autora. Z výsledné inscenace jsem nadšená, scéna je chytrá, práce s hudbou a celkově s atmosférou je jedinečná. Prokreslení jednotlivých postav je báječné, herci hrají velmi dobře. Konáš a Tenorová jsou ideálními představiteli páru, který je zničen rodovým zatížením. Skutečným démonem je Málková jako pokrytecká tetinka, ze strýčka Cyrila v podání Kačmarčíka jde skutečný strach, výborný je doktor Kerna.

Provedeni se mi libilo moc, ale ta hra jako takova mi nesedla.

Adaptace vynikajícího psychologického románu o projevech zla v člověku narazila na mantinely ambiciozní režie. Hlavním kamenem úrazu je stylová nejednotnost (podtržená zrušením iluzivní scény ve druhé části) a proměna realistického přístupu v expresionistický. I když záměr je zjevný (boření iluzí), výsledkem je jen oslabení věrohodnosti a snížení účinnosti druhé části. Z divadla se stává performance a z tajemného napětí ukřičená nuda. Nevhodně pojatá je navíc postava Petra, namísto strůjce zla se zde jeví jako oběť šílené rodiny. Hlavní postavou inscenace je tak Soňa výborné P. Tenorové.

Výkon Petry Tenorové mi bral až dech a celé jeviště patřilo jí. Petr Konáš není špatný, ale možná se až moc snaží být dobrý, že je někdy křečovitý. Ostatní herci myslím podali dobrý výkon, příjemný a odpovídal jejich postavám, pro mě překvapení M. Kačmarčík, kterému postava Cyrila prostě sedí. Scéna velmi pěkná, zajímavá.
Ale jen díky P. Tenorové jsem měla pocit, že sleduji tragédii rodinného prokletí. Hra je sice delší, ale nemyslím, že by byla potřeba něco zkrátit.

75%

Zdařilá inscenace podle románu mého oblíbence Jaroslava Havlíčka. Vlastně není ani moc co vytknout, byla to taková kvalitní klasika tu a tam s inovacemi (scénografie či hudba, ovšem bez větších experimentů a extravagance). Jen snad herecké výkony mi místy přišly poněkud afektované, "přehrávané", jakkoli nepochybuji o kvalitách zúčastněných herců. Ztvárnit psychickou chorobu (šílenství a náběhy k němu) věrohodně není jednoduché, zvlášť v limitovaném časoprostoru - a zde se to podle mě víc dařilo Milanu Kačmarčíkovi než Petře Tenorové, ale asi bych jim ty role napsal ještě trochu jinak.

100% první polovina, druhá trochu slabší, ale celkový dojem = úchvatné!!!

Vydařená dramatizace dnes již klasického psychologického románu J. Havlíčka. Kniha byla již zfilmována pod názvem Prokletí domu Hajnů, kde strýčka Cyrila hrál P. Čepek. Herecké obsazení je však typově hodně odlišné, a tak i proto se do mysli nevkrádá porovnávání. Pojetí je místy velmi expresivní, ale má to spád a ty tři hodiny ani nepoznáte. K tomu přispívají výborní herci, zvláště famózní Petra Tenorová.

Představení se mi líbilo, bylo temné s pár vtipnými momenty. Jen by mu podle mého názoru slušelo půlhodinové zkrácení a méně křiku. Hra se scénou mě bavila. Toto představení doporučuji.

Toto rozhodne neni divadlo pro kazdeho, rekla bych ze hlavne pro divadlove fajnsmekry, a skalni fanousky Rokoka. Srážím procenta za uvodnich 10-20 minut kdy prehrsel informaci a zvukovych vjemu je presprilis a nasledkem se v hledisti pozvedne nejedno oboci. Hra se v prvni puli pekne rozbehne, pribeh i pan Neviditelny bavi, desi, napeti stoupa? bohuzel nestoupalo jen napeti, ale i teplota v sale. Jakmile vam hori nohy a daly byste pravou ledvinu za klimatizaci ci pitomy vejir, je cely divadelni kus odsunut na druhou kolej. Celkova delka a pocet variaci na tema jak jsem se zblaznila by se snad dal omezit. Bohuzel za me ne, ale diky za snahu!

Rokoko po sedivem obdobi zacina byt zajimave. trosku slabsi konec, ale skvele zahrane, vcetne Cyrila!

Není vcelku co vytknout. Herecké výkony skvělé, Soňa Petry Tenorové sugestivní a prožitá. Děj odsýpá, délka neruší, což není obvyklé a značí dramaturgickou úroveň. Skleněná kostka je už trochu zprofanovaná. Bohužel mnoho herců dnes nemá dostatečnou logopedickou průpravu, takže v 11. řadě nebylo třetině textu rozumět.

Toto mě úplně minulo. Hledání dramatu, které na jevišti neexistuje. Snaha realizovat velkou ságu, která však ústí v bezdůvodné hysterčení. Zcela nepochopitelné jednání postav a jejich motivací. Prostě maglajz. V první půli sledujeme velmi omezený časový úsek románu, snažící se marně vyvolat jakousi úzkost, napětí až osudovost. Jakým způsobem se podařilo tvůrcům v druhé půlce realizovat zásadní zbytek se nikdy nedozvím, jelikož jsme se rozhodli čas strávit smysluplněji. Nicméně vynikající Milan Kačmarčík.

Znáte ten Havlíčkův román? Tak v této hře vystupuje celá ta psychóza na jeviště. Kačmarčík podává výbornej výkon, i když je hrozně odpornej (pardon). Ve zkratce: skoro všichni tu jsou blázni, i když to na začátku tak nevypadá a bláznivě působí jen "strýček". A zhoršuje se to vývojem a vy pořád doufáte v happy end... Nepřijde. A po představení doufáte, že ALE VY jste normální a máte chuť si dát panáka. Psycho, jak má být. Konášův výkon byl také skvělý. Hodně mě to zaujalo, pravdou je, že znám literární předlohu.

Výborná scéna, zrcadlová kostka - skvělý nápad, představení mohlo ale být i kratší, zbytečné dramatické pauzy, Petru Konášovi nebylo místy rozumět, postava Katy byla v první polovině divně pojatá, Petra Tenorová jako Soňa byla ve druhé polovině vynikající

Plíživost, s jakou se vás bude postupně zmocňovat neklid, je největší předností této inscenace. Trochu ji prominete, že je zhruba od první čtvrtiny jasné, kam to bude směřovat.

Sebevědomé výkony všech herců bez výjimky nám ozvláštnil zaskakující Viktor Dvořák, který chudák musel číst z papíru, neboť nečekal, že ten večer bude muset hrát.

Super atmsféra. Emoce pracovali! Zajímavý příběh.

Dobře a poctivě zpracované psychologické drama z přelomu minulého století s velkým přesahem do současnosti. Dobře režijně uchopené, skvěle zahrané. Za mě tam nebylo jediné hluché místo. Z divadla jsem neodcházela naplněná, ale doslova přeplněná, a ještě dlouho ve mně představení rezonovalo.

Moc povedená hra s vynalézavou scénou a skvělými hereckými výkony. Přidávám se k názoru, že konec byl trošku rozplizlý, ale pořád jsem si hru užívala.