Kateřina Jírová

Renomovaný autor René Levínský již potřetí spojil síly s renomovanou režisérkou Hanou Burešovou. Levínského text z prostředí IT vyžaduje režijní nápady, na které jsme u Burešové zvyklí. Zde jsem je však vyhlížela marně. Inscenace se tu lépe tu hůře potýká s množstvím slov v textu, který je náročné sledovat. Děj je založen na setkání chytrých, avšak nepraktických IT vývojářů s ženami, které jsou pojaty značně karikaturně, ale co chtít od IT a IA. V závěru se vše otočí proti vědcům, ale nic dobře nedopadne. Vítězí lokalita Litvínov, která to akademického prostředí vnese život i množstevní potenciál.

Děj se odehrává v Plzni v době vrcholících tradičních oslav osvobození Plzně americkou armádou. Přilétá i Kapitán Amerika. Avšak přijde nečekaná zpráva, že se na Plzeň řítí obří asteroid. Kapitán Amerika zavolá další superhrdiny, všichni jsou to plošné loutky, neboť do Plzně si odskočili z komiksu. Ironman, Wonder Woman a Aquaman. V plzeňském Muzeu loutek se chystá na záchranou misi maňáskoví Kašpárek, Vodník, Bezhlavý rytíř a Čert. Vodník se s Aquamanem skamarádí u dušiček pod vodou Boleveckého rybníka. Obě skupiny Plzeň nakonec zahcrání. Hraje se na kukátkové loutkové scéně, která má několik jevišťátek.

Koprodukční inscenace Divadla Drak a Bratislavského bábkového divadla o společném soužití Čechů a Slováků. Část se odehrává na kukátkovém loutkovém jevišti, část na forbíně s marionetami s odkrytým vedením a recitační přehlídkou. Hlavní hrdinou je Kašpárek, který zabloudí pod Tatru a setká se s Janošíkem a jeho zbojníky. Když jsou Kašpárek s Janošíkem zatčeni, Janošík začne deklamovat hrdinské zpěvy. Kašpárek vymyslí, jak utéct. Kašpárek se i s Janošíkem vrátí do Čech. Herci zapsaného spolku se však rozhádájí, řeknou, že "tento projekt skončil", a rozdělí scénu i rekvizity na spravedlivé části: 2/3 Čechům, 1/3 Slovákům. "Bez kvapky krvi"

Vše již bylo sepsáno, podle mě úžasná inscenace.

Ano, bylo to vtipné, ale kvůli tomu to nemuselo být tak dlouhé. Záporný hrdina se po přestávce napraví, a přijde na pravé životní hodnoty. Není to pro DD trochu málo?

První spolupráce režiséra se stmeleným souborem Divadla v Dlouhé dopadla dobře. Inscenace však působí poněkud nesourodě, poetické scény jsou střídány černým humorem z různých komunistických lágrů, ať už českých, nebo sovětských. Nejvíce se mi líbil Pravomilův útěk z vězení, a Jarka Baterka. Zvířátka mi nevadila, ale pokud měly mít i nějaký jiný význam, než pobavit, tak jsem to nepochopila. Příjemná byla živá hudba pod vedením M. Potočka.

viz blog (více v článku na blogu)

Formou spíše scénické čtení, jak bývá zvykem u Krátké Dlouhé. Hodina uplyne velmi rychle, M. Zimová (Manželka) dokáže svůj monolog divácky vděčně prožít. Dobře jsem se bavila. Postava Manželky se vyrovnává se svým zpackaným životem s věčně podnapilými trampy. Ani po přečtení textu nevím, proč to tedy Prďačka všechno snášela. Pomsta manželovi za zpackaný život je sladká. Nechá ho spálit v tesilovém obleku, a urnu odvézt poslíčkem-indiánem na ples ve Státní opeře, kde si hodlá zatančit se svým novým partnerem.

Pro mě poněkud nepřehledné, ale základní motivy okruhu thébských bájí jsou předvedeny ve funkční zkratce. Zlatá thébská mládež v úvodu polyká Xanax, který lze stále ještě někde sehnat na předpis, ač se o jeho nebezpečnosti ví. Legální látku by naše mládež nikdy nepožila. Dějových linek je v inscenaci tolik, až na Antigonu nezbude moc prostoru. Ošklivé káčátko Isména má prostoru mnohem méně, přesto je však svým pragmatickým vystupováním a postupným uvědomováním si, co vlastně v životě chce, mnohem silnější než Antigona. Udělat z Chárona komickou postavu dokáže jen divadlo DRAK.

Pohádková detektivka o zlém Developerovi (Petr Štěpánek), splašené Krychli (Filip Homola) a dvou metařích (Adam Kubišta a Antonín Týmal). (více v článku na blogu)

Šest postav prchá před autorem. V prvním patře Baráku Za poříčskou bránou jsme vstoupili do temného světa strakatého vigvamu. Pár místností je pěkně zařízených, např. terapeutická místnost pro značně vyšinuté jedinky, nebo ložnice se širokou postelí. Většina místností je však ponurá, a to i místnost, kde je písečná pláž s mušličkami. Příběh nedává smysl, a všechno špatně dopadne. Zpěvačka Terka dokonce dostane od vyhazovače Erika pořádnou ránu, až spadne na zem. Dočkáme se i několika šantánových vystoupení. Tmavými úzkými chodbami, většinou ještě přepaženými mnoha závoji, se pohybují i postavy, které možná nejsou ani diváci, ani herci.

65% (více v článku na blogu)

Velmi milá snová inscenace o nepěkných věcech. Zaujmou kostýmy a tvrdá tělesná práce pracovnic veřejného domu. Freudova žena Marta (Jana Plodková) je kostýmně vyobrazena jako anděl, kterým samozřejmě není, ale pohybujeme se ve snu.

Vše už bylo napsáno, výkon Korytářové je úžasný, ke stylizaci ji jistě pomáhá i cyranovský nos. Ostatní herci dobře doplňují další spolužáky a spolupracovníky sebestředného Buriana.

Tahle pohádka není pro děti! V této inscenaci Naivní divadlo využívá postupu Theatrum Mundi, běžící pás s loutkami, posuvné kulisy lesa a města, a hlavně velmi prostorná břicha dvou zlých vlků, kteří se nakonec polepší. Ještě že mamka vlčice s mládětem zůstanou stranou adjunktova běsnění. Snaživý adept na hajného naštěstí ještě nesmí střílet ostrými náboji, a tak všichni chránění živočichové přežijí. Velmi povedená loutková inscenace.

Scénický útvar bez zajímavého divadelního nápadu.

Brilatní inscenace v bánovském nářečí, převedená do současnosti. Laca (František Maňák) pořád musí spravovat elektriku k lisu na víno, neboť je doba sklizně, a stará Burjovka (Kateřina Francová) chodí v holinkách, teplákách a mikině. Scéně dominuje velký fóliovník, který slouží jako obydlí Buryjů, a z druhé strany jako obydlí Kostelničky (Jitka Hlaváčová) a Jenůfy (Petra Staňková). Výborný je především výkon Jitky Hlaváčové, jejíž postava si zakládá na tom, že ji chválí i pan farář, a proto je třeba odstranit každou skvrnku na její pověsti. A nemanželské dítě Jenůfy je docela velká skvrna. Šup hlavičku pod vodičku!

Opět jedna z inscenací, která se pokorně drží textu, a vida, ono to úplně stačí. Macbeth se v tomto pojetí jeví jako sympaťák, který se statečně vrhá do boje, jako loajální voják, který slouží tu svému králi, tu své ženě. Vojáci ve zbrani mají jednoduše stylizované vojenské mundúry, podobné těm, které v trochu jiné barvě od února vídáme ve večerních zprávách. Vojtěch Vondráček zde má několik okrajových rolí, nejvýraznější je role Sluhy, který musí mj. připravit hostinu pro několik lidí. Celou ji přinese z kuchyně, a umně přesune na Macbethovu tabuli. Na temnou skotskou hru je v inscenaci opravdu dost veselí, jak bylo tvůrci slíbeno. (více v článku na blogu)

Při rozhovorech se známými jsem zjistila, že Bulgakovův román Mistr a Markétka znají všichni nazpaměť. Někteří i pozpátku. Někteří to četli i v originále. Imerzivní divadlo Tygra v tísni je svébytný scénický útvar. A zvláště, když Volandova svita obsadí původně románský palác v Celetné 12, kde bydleli mí prarodiče s dětmi. Úvodní rozhovor u Patriarších rybníků už je sám dost emotivní, aby se další události v dalších místnostech a patrech jen poskládali do mých představ o románě snů. Vladimir Benderski je dokonalý Voland. Afranius Ondřeje Jiráčka nemůže být hnusnější. Vuk Čelebič je nejúžasnější pejsíček na světě.

Dvoupohádka o Kašpárkovi, kterak se usadil, postavil dům, rozeznal slepici od slavíka a pořídili si s Kalupinkou Kašprle, První pohádka je hrána na klasickém maňáskovém paravánu, klasickém pro pouťové kočovné loutkáře. Zkušení loutkáři, absolventi KALD DAMU, už jsou se svými maňásky srostlí, takže Kašpárek hravě překazí Čertovi snahy ukrást mu vznikající dům. Čert zavolá na pomoc Smrťolu, ale ta zrovna není v dobré kondici. V druhé pohádce Kašpárek očekává návrat Kalupinky s Kašprletem z porodnice. To se již hraje na téměř kukátkové scéně s jednoduchými marionetami na drátě. Krásná loutkárna.

Opět velmi zdařilá loutkárna. Text tentokrát trochu pokulhával, zápletky byly občas trochu podivné, ale celkový dojem je vynikající. Zloděj z donucení Renard se nakonec polepší, zachrání i ty, co mu ublížili, ale zajíce, který mu nic neudělal, toho Renardova rodinka bude jíst i nadále. Z lišek vegany neuděláte. Krásné marionety, nory, i slavná pařížská kanalizace. Děti samozřejmě na jeviště nepatří, ale Renardovic lišáček je dalším bonusem inscenace.

Velmi působivé ztvárnění jednoho osudu. Za pomoci jednoduchých totemových loutek a několika kufrů nám tvůrčí tým předloží inscenaci plnou emocí a neokázalého hrdinství nejen titulní postavy, ale i vedlejších účastníků jeho životního příběhu.

Půvabné studentské dílko, plné nápadů, výtvarné složky, a dalších vjemových efektů. Krásné loutky, které nebyly z umělé hmoty, ale z kůže a látek. Občas se na miniaturním jevišťátku odehrávaly hororové věci. Ale tak to na světě chodí, každý chvilku tahá pilku, jednou trilobiti, jednou stegosauři. Jděte na to, je tam prima jemná hudba.

Půvabná zpěvohra o tom, jak zlo bylo potrestáno a velká láska zvítězila. Soubor Divadla v Dlouhé opět předvedl, že disponuje hudebně kultivovaným projevem. Duo SKUTR se zednářskými symboly moc nezdržovalo, možná je symbolizovaly bulvy, za které bylo převlečeno trio knězů. V závěru se vznešený Sarastro (důstojný Tomáš Turek) promění v hlídače obrazárny, a vyprovodí Tamina, který se probudí ze snu, a spatří jakousi dívku, která mu připomíná Paminu z jeho snu. Hlídač pro jistotu za oběma zamkne dveře. Kostýmy Simony Rybákové byly opět velmi vydařené.