Studený Čumáček

85%
Adaptace Martina Crimpa...pravá jihočeská. Neobyčejná, energická a přesná souhra všech herců (Tomáš Drápela v titulní roli, Eliška Brumovská/Roxana, Tomáš Kobr/Ligniére, Josef Honzík /Kristián, David Krchňavý/De Guiche...). Ritualizace a práce s rekvizitou, a proti tomu skvělé zcizující momenty, divadelní špílce a nápověda na jevišti. A samozřejmě kostýmy, barokizující De Guichův plášť, Cyranův růžový Chanel kabátek, Roxanin hedvábný overal, snaživě donesený pery zdobený širák, Ligniérovo "něco" z I. dějství i moderní vojenské uniformy.
Díky, bylo to...jiné. A skvělé.

Tvorba Petra Erbese a Borise Jedináka mi není neznámá. Na Zábradlí i jinde vytvořili zajímavé inscenace se specifickým DNA, takže prohlédnout si další inscenaci byl logicky další krok v řadě. Bohužel, to, co prezentuje Zábradlí, se evidentně nedá přenést jinam. Kéž by to aspoň nebrali tak strašně vážně...to to pohřbívalo snad nejvíc.
Kladem téhle inscenace jsou dva podstatní lidé a jedna věc, tak tedy do toho:
Tomáš Vtípil (protože hraje)
Mark Kristián Hochman (protože hraje)
čínský drak (protože mrká a zvedá uši).
Kéž by se tak nesnažili...stvořit zakouřené "jakože-umčo".

Divadelní lednový výplach hlavy, víceméně prevence, cílená. Bylo mnoho Huu, Huo, Húú, držení tónu, harmonie, plácání, bubnování, xylofon, klaunérie, světelná show jak v O2 Aréně, okukování a pošťuchování PT. diváctva všech kategorií a věku...bylo to velmi úlevné. Vřelé díky, jako psychohygiena to zafungovalo, a ještě mě to pobavilo.

75%
Teda, Kafka asi nenaplánoval tolika krve, holých pupíků, Brunhildu, Tutanchamona a indiána /který byl Francouz...asi/, nicméně...stalo se. A bylo to tradičně punkové a až omračující, ale taky zábavné a ujeté.

Překvapilo mě, jak inscenace výborně spojila tak výrazově jiné herce, a teď nemám na mysli jen Jana Hájka (Brick) a Annu Fialovou (Maggie), ale i Vladimíra Kratinu (Taťka) a Naďu Konvalinkovou (Mamča). Bohužel, Matěj Dadák (Gooper) a Gabriela Míčová (Mae) mají vzhledem k textu a charakteru hry méně prostoru, párek "manželů Cvrčkových" však vystřihli velmi slušně.
První polovina hry měla spád, byť se právě tady vyskytuje mnoho scén, kdy se zdánlivě vůbec nic vzrušivého neděje a tíha leží jen ve slovech, které si vyměňují Brick a Maggie, bohužel, ta druhá půle, která už by měla být plná dramatických scén, pro mě trochu ztratila náboj.

Kurt Cobain. Muzikant, jehož smrtí skončil celý hudební styl. Smell like teen spirit a ikonické mimino v bazénu. Zemřel 5.4.1994 a nic ho nezastavilo, sláva, peníze, jeho malá dcera...a ani Sid, který přišel tu noc jako poslední stráž. Ale nedaroval mu nic, ani slovíčko. O závislosti, depresi, bolesti, zhnusení z lidí, světa i sebe sama, to všechno mu vracel zpátky, v absurdním, zlém, komickém a sprostém punkovém slovním mači, který byl vlastně předem ztracen, to jen Sid to nějak nechce pochopit...
Text skvěle vybraný, Tomáš Dalecký i Daniel Kadlec odvedli výtečnou práci, svůj díl má i duch prostoru pod krovy Malostranské Besedy.

generálka
Jediný důvod, proč se do Řeznické vypravit, byl NT live a jedinečný Andrew Scott. K tomu silná pochybnost, že něco podobného se může zopakovat...a ještě větší zvědavost.
Sedm různých charakterů, mužských i ženských. Jeden divadelní kus, který ve skutečnosti v oblibě nemám, dlouho mi dokonce přišel trapný. A jeden herec.
Režie k mému potěšení nekopíruje do detailu anglickou verzi, pohrává si s obměnami a rekvizitami a Michal Kern plně využívá až do krajnosti možnosti svého herectví. Je patetický, uřvaný, uťáplý, frfňa, frajer, trouba, brbla, nicka, panička...a je totálně rozjetý jak veverka na kofeinu. A jak mu to sekne...

Tatínek Georges (T. Petřík) a maminka Albin (F. Rajmont) mají trochu problém. Jejich chlapeček Laurent (O. Hes) už není chlapeček a chce se ženit. I nevěsta Muriel (K. Mišejková) je pro, to jen její rodiče (A. Buršová, R. Jašków) jsou takoví divní.
A jako by na tom nebylo dost, ona i Mercedes chce peníze, Jacob neumí vařit a nosit boty bez podpatků, Rita, Salome a Carmen jsou tak trochu hysterky a nevydrží ani jeden večer bez přítomnosti šéfa, mluví se o kokršpanělovi, který není a nikdy nebyl, chlapcích, kteří si hrají na honěnou a před klubem se pomalu houfují novináři...
zábavné, plné energie, barev a odstínů lásky

1) je-li to contemporary dance, patří do Ponce
2) je-li to nový cirkus, do Bravo nebo na Jatka
3) pantomima žádné samostatné divadlo nemá (pokud nepočítám Alfreda, a zasloužila by víc...)
4) pokud je to kompilát, hodíme to do Laterny, tam si s ním poradí, přidají práci se světlem a scénickou hudbu...
Poradili, skvěle. A že není hodnocení vyšší, "It´s my fault", utekl mi dramaturgický úvod.

68%
Hodně stará věc. 262 let. Takže obava, že to opět bude vinohradský pokus o "historii", zas není tak od věci. Naštěstí touhle cestou se nepustili, kostýmy spíš mluví o 50. letech 20. stol, a pokud jde o ně, jsou vskutku parádní (Sylva Zimula Hanáková). Scéna je flexibilní a funkční, umístění po stranách uvolňuje prostor v centru jeviště, aby se ženský měly kde prát, paličkovat a drbat. A dámy se opravdu snaží, obraz, který vzbuzuje pozornost, je maximálně zpomalená bitka, včetně zvukových efektů (nádhera!). Pár nových tváří dobře zapadá (K. Knězů, F. Beleš), herecky obecně velmi dobrá práce (A. Procházka a S. Moskvin jako komické duo...)

Důstojná anglická maminka a její čtyři ratolesti. Namyšlený Lawrence, aktivní střelec Leslie, drama queen Margo a nejmladší, absolutně faunou posedlý Jerry. Ten hloupý nápad opustit civilizaci a vydat se vstříc dobrodružství na řeckém Korfu měl asi Lawrence, v téhle rodině ale není nic jisté. Racek pod stolem, Dráčata v pracovně, střeva mrtvé mořské želvy na přední verandě, škorpióni v krabičce od zápalek, mořský koník v kbelíku a Roger kousl Lukrécii.
Prý to mělo být o zvířatech, ale pořád se mu tam pletli lidi. A nádherně se mu tam pletli...
Letos není v Londýně v ROH Louskáček. Tak tohle bylo místo něj, a bylo to fajn.

65%
záznam
"Tak jako čekal jsem toho hodně, ale tohle ne!"
"No co, je to jen film..."
Možná století se střídavým úspěchem funguje převod původně divadelního příběhu do filmového a obráceně. Tenhle příběh je story setkání jeblého tvůrce filmové hrůzy Alfreda Hitchcocka a vizionáře francouzského filmu Françoise Truffauta. Well...nejsem nadšený milovník filmu, bohužel, a zcela nenávidím horror, kromě takových rozkošných věciček jako Nosferatu a pár dílek Eda Wooda. Neoceňuji citace z horrorových filmů, děsí mě tma a hlasité zvuky, a že jich tu bylo...nebylo to pro mě.
Ale boží mrtvolková klauniáda a skvělá scénografie, to cenit dokážu.

75%
Bylo mu jen pětatřicet. Hudební skladatel, ten třetí z dvojice V+W. Miloval svůj pokoj v Kaprovce, jazz a modrou barvu. A Francis, ženu, o které se téměř nemluví, jako by snad ani nikdy nebyla. Jaroslav Ježek, muž, který nepřežil newyorkské přesídlení.
Školní představení...no, ne. Spíš o dost víc než jen tento typ představení. Vzácně vyvážené, každý má svůj prostor a svůj příběh. A hudba, živá, zajímavá...
Radek Melša/Ježek je skvělý. Tomáš Pavelka (Lindberg, vrchní sestra) zapnul po dlouhé době šarm i toxické ego a je k pomilování, V+W Bilík, Havlínek i vtipní, Hanuš Bor vnesl žádoucí tragiku, dámy sladké.

Neobvyklá a zlá komedie. Jak to skutečně vypadá, když zdupete ostýchavého a ne příliš sebevědomého mladíka a jemu doopravdy rupnou nervy? Utrhne se z příliš krátkého řetězu a mstí se...
Josef Bánovec (Albert) svého "mamánka" velmi dobře odžil, jeho rozpaky, zlost a agrese jsou přirozené a nehrané. Mírně přešvihnutá maminka Jitka Nerudová kupodivu není na závadu, její česací akce a sveřepě obviňující tón řeči je jen červivou třešničkou na zkaženém dortíku její osobnosti...
Dobrá choreografie tanečních scén, klapající scény verbální agrese týmu kolegů pod záminkou bodré zábavy na Albertův účet.

záznam
Takové mírně ušmudlané jakože retro pro pamětnice. Ne znalkyně, pamětnice, a schválně zachovávám ženský rod, tohle je totiž nejspíš čistě pro ženy. Předpokládaná scéna, nepřekvapivé kostýmy a nepřekvapivě nepřekvapivé vtipy. Ok, pokud někdo prahne po tom, vidět své oblíbené herečky z televíze, napodobující jekot, tu a tam žvatlání a občas i kvikání. Ten tlak "na smích" mě místy až bolel.
Ouuu, jak mě to nebavilo, prostě třicet minut a dost, to bylo najednou zajímavějších věcí okolo...

Eva, Mánek, Samko. Rozehráno špatně už od začátku, toxická matka, chtivá stíhačka a pitomé kecy v hospodě, kam to mohlo vyústit?
Chtěla mít klid, utéct vnějšímu tlaku. Utekla tak daleko, až utekla sama sobě. A návrat bude bolestivý, ale očistný...
Předpoklad byl - další variace. A výsledek - hybná změna.
Anežka Šťastná (Eva) je přesně obsazená a skvělá. Mark Kristián Hochman (Mánek)- natolik dobrý, až je "na facku", Andrea Buršová (Mejšanovka)...awww.
Jako bonus neočekávaná a nádherná tangová figura (Marie Štípková, Jan Grundman) a nepatetická klidná síla Zuzana - Anna Grundmanová.

generálka
Další pokus o využití generování jazykového modulu v divadelní hře. A jen mi opět potvrzuje, že bez zásahu znalého člověka je to jen kecálek a variátor, ano, občas i možná zábavný, ale omezený. I když...vystrouhat si oči je dramaticky zajímavý moment, i třeba jen v popisu .
Herecky se mi moc líbila A. Kubátová jako umělá inteligence, V. Vašák jako politik, tatínek a manžel (a příčina všeho zlého) a V. Vondráček, oploutvený, zchlupatělý a zkrvavený...

78%
Od školy jsem to nezpíval! To nevadí, tenor jako tenor, ne?
Jako koncept opery upravené pro děti to rozhodně funguje, bavily se. Líbily se i kostýmy, nápaditá scéna a samozřejmě i hudební doprovod.
Ale přece jen, Vašek není jen tak nějaký tenor, je buffo, neodzpívá ho každý tenorista a je to prostě pro mě matoucí.

Jaké překvapení, Oblomov (hostující Ondřej Kolín) není prezentován jako člověk odsuzující "poletování k ničemu", ale jako duchem děcko, neschopný samostatného života, tupý až k zbláznění a šmudla. Celá představa Oblomova jako postavy je navíc dotažena představitelem Zachara (Ondřej Šípek). Ten svou postavu negramotného slouhy pojal jako směs Švejka, tažného volka a jakéhosi absurdního náhradního otce. Co tedy na Oblomovi Olga (Barbora Bezáková) vidí, zvlášť, když ona je zcela mimo jeho ligu (a skvělá zpěvačka, mimochodem)? I okolní postavy jsou výtečně podané (to láskyplné obírání nudlí z pyžámka !), hudba, kostýmy a ty drobnosti kolem...

Slušně hutný průlet historií Haliče, atypického území, jehož obyvatelé si vlastně nikdy nebyli jistí svou národností. Byli (občas i na přeskáčku) Poláky, Ukrajinci, Němci, Čechy, Židy. Prostě, vždycky to bylo komplikované, ve dvacátém i v jednadvacátém století.
Maličko uřvané, ale to je spíš dáno textem i prostředím. Asi trochu víc historických odboček, ale vzhledem k tomu, že všechny české podklady pro citované texty jsou veřejně známé, není to příliš na závadu...pro mě to funguje.

Dramox

Pro toho, kdo nemá zkušenost s Tygry, je to divadelní šok. Tato fúze Lakomce a Sluhy dvou pánů oplývá skutečně spoustou více či mnohem méně povedených sexy vtípků a situací, jejichž množství je do jisté míry problematické. Pro mě je ale horší excentrický až třeštivý styl hraní, se kterým se srovnávám hůř. Ale měli skvělého Čiperu (Michal Sedláček), jeho schopnosti znakování celým tělem byly úžasnoucnější.

Pavlína Štorková je skvělá, bez debat. Ta scéna, kdy stále i v dost tísnivých podmínkách udržuje chování dámy a náhle zjistí, že milenka jejího muže jí ve vlastní domácnosti zpřeházela šuplíky či když na svou ochranku při venčení psa reaguje jako na slídivého estébáka...

Trochu obav, Burian jako postava i herec svádí hodně ke kopírování a přehrávání. Protože ale existuje pár záznamů z estrád, na kterých Burian vystupoval i osobní svědectví, která popisují jeho vystoupení na horské chalupě, ve které byl "mužem pro všecko", zdá se, že Tomáš Dianiška se poučil víc než dostatečně. Právě tehdy, na konci, je to prostě to nejlepší, co nejen látka, ale i Burianova představitelka Veronika Korytářová nabízí.

Do Moskvy. Prostě do Moskvy, jako vyvrcholení života etnických neruských intelektuálů, co jsou spíš drbani než intelektuálové. Zalévání života na ubytovně vodkou a jinými nápoji (i vinného typu), tu a tam nějaký ten smrtelný úraz, výbuch v bistru, namlouvačka se soudruhy z KGB, nakupování hraček v Dětském Miru a metro.
Dlouhé rozhovory s Olegem Dolgorukým a návrat domů. Nočním vlakem, s kulkou v lebce, bez peněz, za jízdenku vyměněnou za postarší rybu.
Kdyby o tomhle textu nemluvil Orest Pastuch, asi si ani nevšimnu. A byla by to taková škoda...je to absolutní jízda.

Naštěstí záznam, za slušnou cenu, Fidlovačka už mi začíná být drahá. Hudba a lyrics ne špatná, trochu vyhajpovaná, ale co už, prostě Klus. Spíš mi vadí nepropsaný příběh, postavy o ničem a dooost divnej konec.
Klus...drží se, i cosi k hraní by tu bylo, o dost horší přepálený Šimon Bilina (bohužel herecky i pěvecky), to se mi vážně chtělo od toho odejít. Líbil se mi ale Josef Fečo / Technickej. Viděli jsme ho před pár lety v Cikáni jdou do nebe v Divadle Bez zábradlí a zdá se, že rozhodně má ještě prostor růst.