Konec rudého člověka

Velmi silné. Mnoho rovin, každý z herců hraje mistrovsky, uvěřitelně, rozvážně, žádné zbytečné vysvětlování.

Aktuální (bohužel). Jak hloupost, zaslepenost a zlo, překryté demagogií, umí osídlit mnoho z obyčejných lidí.

Docela zdlouhavé. Dlouhé samo o sobě. Sice docela zajímavé a silné. Taková ta typická ruská bída a osudovost. Proč ne, ale na zadek si nesedám.

Silná hra, tak nadčasová v současné době. Herecký soubor divadla v Dlouhé předkládá divákovi obraz ruské společnosti po pádu režimu na základě vyobrazení jedné privilegované komunistické rodiny.
Druhá polovina inscenace více překvapující a závěr strhující. Poslední dobou shledávám představení pod režijním vedením Michala Vajdičky hodně inspirativní.

Ráj na zemi obyčejných rusů s drony nad hlavou.

Rusko mám spojené s patosem a Světlanu Alexejevič s reportážním, ale empatickým zobrazováním (post)sovětských lidí. Inscenace tyto prvky zcela postrádá, anebo hrají jen okrajovou roli. Jednotlivé charaktery jsou sloučeny do jedné rodiny a jejího okolí, takže výsledný tvar připomíná spíš čechovovské drama. Dialogická forma a jednotné místo děje však paradoxně zakrývají vnitřní pocity postav a svádí ke karikaturnímu pojetí. Výsledkem je alexejevičovský obsah v čechovovské formě podaný jako obvykle kumštýřsky skvělým ansámblem Dlouhé.

Skvělá divadlení hra, dle neméně skvělé publikace, i když vás mrazí a jste šťastní, že žijete teď a úplně někde jinde. Ti, kteří pamatují dobu před rokem 1989, hře asi lépe rozumějí, protože vědí co a jak.
Vysoko hodnotím i vtipnou scénu a hudbu.
Představení se mi moc líbilo, i když vypovídá a neradostném životě v neradostných časech.

Vytknout se dá jen občasné nudné/tiché místo. Jinak jde o silný příběh oscilující mezi komedií-fraškou a těžkým dramatem.
Jako vždy skvělý Jan Vondráček a Tomáš Turek a pro mne nový objev Miroslav Závičár

Ale jo, tak nějak průměrně dobrý, zábavný, jsem si o přestávce říkal. O to víc jsem pak v druhé půlce zatajil dech a oklepával husí kůži. Mám tento typ představená rád, kdy se člověk pobaví, zasměje, ale zároveň mu v určitý moment dojde ta síla předané, mnohdy až podprahové informace. Silné. Chci vidět ještě jednou.

Herecká hra bez plochých či zbytečných postav. Každá z těch karikatur má co hrát. Letos jsem díky Bílé Vodě zjistila, že trio Majling & Vajdička & Novinski je zárukou určité kvality. Od dění po silné herecké výkony, výsekovou scénu hýřící všemi odstíny, správně nevkusné kostýmy i hudbu. Dlouhá má na jevišti vtipno-smutné obrazy ze specifické ruské nátury, která je nám daleko a zároveň bohužel i blízko. Vše se hroutí, ale honění se za mamonem a pití je věčné. Herecky zářiví zejména J. Tesařová, J. Vondráček, P. Neškudla a S. Toman.

14.10.2024 v Dlouhe, 175 min, 2 rada. Natacelo pet kamer CT
Pod komickym povrchem drsne a velmi smutne. Nekomentuji ruskou politiku, historie je jednoznacna. Nesouhlasim s nazory ze hra byla natahovana, pro presvedcive zobrazeni ruskeho naroda to bylo nutne. Rusove jsou stejne jako japonci, arabove, zide nebo jakykoli jiny myslenkove a kulturne cizi narod pro nas nepochopitelni a neni mozne je hodnotit nasimi rozumovymi meritky. Jsou proste jini. Scena adekvatni Dlouhe, propracovana daca v lese, zvuk a hudba take, soubor presvedcivy, atmosfera verohodna. A podepisuji komentar uzivatele J.anek. Dekuji

Stalin zabil vic rusu nez Hitler

Chvílemi zdlouhavé, ale jinak skvělé představení. Je mrazivé a děsivé, jak současné a naprosto autentické a nepřehnané to je. Lze jen doporučit

Viděno: 28. června 2023

75%
Sám sobě jsem si to trochu zkazil, což je vůči hodnocení inscenace nefér. Pan šetřílek si koupil levnější místa v 15. řadě a pak koukal, že levou půlku jeviště nevidí.. Nedělejte stejnou chybu!!
Krásná scéna, tíživá atmosféra, nepříjemně aktuální. Byť mi stoprocentně nedával smysl závěr, byla druhá půlka nesmírně silná. V hlavě doteď nejvýrazněji zůstal výkon J. Tesařové, která v lecčems připomínala babičky a tety z mého dětství.

Tento vhled do duše ruského člověka po rozpadu Sovětského svazu je znepokojivou a velmi mrazivou studií, jež mě dokázala sice nejednou rozesmát, ale i pekelně zmrazit. Zkušenosti režiséra s Dejvickým divadlem jsou v inscenaci jasně patrné, kdy děj se odehrává na velmi malém prostoru a tím přenáší na diváka pocit stísněnosti a naléhavosti mnohem intenzivněji. Z inscenace je cítit čechovovská poetika, která v kombinaci s vhodně zvolenou hudbou, skvělým režijním vedením a hereckými výkony, jež se nesmazatelně zapíšou do paměti (především J. Vondráček, J. Tesařová či P. Neškudla) činí z inscenace silný divácký zážitek. /17.5.2023 v Táboře/

Hlavně druhá půlka dokonalá. Mrazivé až na dřeň a stejně se tomu smějeme.

Ubrala bych mírně na délce, místy je to trochu rozvleklé,jinak ale velmi dobré. Má to atmosféru, vyrovnané herecké výkony v čele s J. Vondráčkem a hezkou scénu.

Opravdu hutné představení se skvělou scénou i hereckými výkony. Ubrala bych určitě délku, hlavně v první polovině se někdy čas vleče... Pan Vondráček je pro roli stvořený a jde z něho chvílemi hrůza. Ale více mne ohromil výkon babičky Johany Tesarove.

Mrazivé.
Poutavé.
Stále aktuální téma.
Chvílemi snad trošku táhlé, ale i to patří k atmosféře.

Nápaditá scéna, nicméně dost nepovedená adaptace. Postavy působí samoúčelně, ději chybí spád, dostat z toho tu ruskou tupost se až na pár šablonovitých situací nepodařilo. A pokus představení vyvrcholit v člověku zanechává jen pocit trapnosti a nucenosti. Velké zklamání, přitom Dlouhá má hezká představení. Toto jim však nesahá ani po kotníky.

To je tak výstižné, až to budí hrůzu. Určitě stojí za návštěvu.

Výborné barvité představení, s mimořádnou scénografií, ve kterém jsou čechovovské motivy říznuty masovými vraždami a (tragi)komickými vsuvkami. Tesařová, Vondráček, ale i Fingrhutová, Poulová, Zavičár a Neškudla jsou výborní. Před 24. únorem bych možná dal "jen" 90%, ale děsivě mrazivá aktuálnost tohodle divadla zvedá moje hodnocení na nekompromisních 100%.

Slovenský dramatik D. Majling se inspiroval knihou reportáží S. Alexijevič Doba z druhé ruky, a vytvořil silnou a sevřenou divadelní hru, líčící osud jedné důstojnické rodiny za rozpadu Sovětského svazu. Zlověstný závěr inscenace, z kterého mrazí, byl předpovědí, která se hrůzně naplnila (premiéra byla několik dnů po záhájení ruské agrese na Ukrajině). Dramaturgie dala hře spád se zvyšující se dramatičností v závěru, přes délku představení je divák stále držen v napětí. Bravo za realistickou režii M. Vajdičky bez metafor a jinotajů, vidíme herecké divadlo s velmi vyrovnanými výkony. Vyzdvihnout je třeba snad jen J. Tesařovou a J. Vondráčka.

Zřejmě budu jediná, která není tímto představením unešena. Zdlouhavé, splácané, žádný mráz po zádech ani hluboká analýza. Pan Vondráček dobrý, ale že by na Thalii? Vždyť tam skoro nebyl. Divadlo v Dlouhé má několik jiných představení, kterým Konec rudého člověka nesahá ani po kotníky (Kouzelná flétna, Mistr a Markétka).

Chvílemi drásavé, chvílemi zdlouhavé. Rozhodně stojí za vidění.

Cesta do temných hlubin zvrácené ruské duše. Cesta ze které mrazí a která navazuje na to nejlepší z ruské literatury a dramatu. Zároveň krutě aktuální, ačkoliv připravované ještě před napadením Ukrajiny. "Chtěli jste, aby se vás všichni báli. A nyní se divíte, že nás všichni nenávidí." Zároveň opravdový herecký koncert, kde většina hraje naprosto uvěřitelně proti typu svých obvyklých rolí. Jen škoda mírného dramaturgického nedotažení v tempu i katarzi hry.

75 %

Repertoár Divadla v Dlouhé je trochu specifický. Konec rudého člověka je přesně typ inscenace, kterým se tu daří a které na zdejším jevišti rád vídám.
Kromě výtečné režie M.Vajdičky a hudby M.Novinskiho se mi představení líbilo hlavně vizuálně. Velmi výrazná a povedená je scéna Andraška a kostýmy K.Hollé.
Hercky těžko někoho vypíchnout, líbili se mi hlavně Johanna Tesařová, Jan Vondráček a Jan Sklenář. Výborní jsou ale i všichni ostatní.

Velmi aktuální, velmi povedené.

Krutý, hořký a bohužel velice aktuální divadelní zážitek.

Jsem nadšená. Vynikající pohled do široké ruské duše. Herecky kompaktní představení. První půlka se mi trochu vlekla, jinak nemám, co vytknout. Doporučuji.

Chirurgicky přesná Vajdičkova režie si v osvědčeném tandemu s Majlingovou dramaturgií umně poradila s dalším titulem. Měl jsem trochu dej? vu (Vajdičkovy dejvické režie), ale i nová inscenace v Dlouhé funguje dobře, takže vlastně proč ne. Ironická tragikomedie s čechovovským nádechem je každopádně vítaným a nesmírně aktuálním osvěžením repertoáru DvD, na její diváckou úspěšnost bych si klidně vsadil. (A to i přesto, že první půle se místy opravdu dost vleče.) Výborně vystižen tragický vývoj toxických vztahů v ústřední rodině a kolem ní. Herecké výkony jako obvykle výtečné, tentokrát nejvíce zaujali T. Turek, J. Tesařová a J. Sklenář.

Shlédnuto na premiéře. Pokud bylo cílem ukázat, že Rusové jsou nešťastný národ, pak se to povedlo. Jako divadlo mi to ale nedrželo úplně pohromadě - jde o několik z knihy vybraných osudů pospojovaných do jednoho celku v rámci jedné rodiny. Pár hluchých míst (promluvy malého chlapce), vadilo mi i zmenšení scény. S ohledem na aktuální události to vyšlo hodně angažovaně. Možná se ale představení s dalšími reprízami usadí...

Četba Alexijevičové je samozřejmě ještě jiný rachot, ale to, co z její knihy převedl na jeviště D. Majling, a způsob, jak se toho chopil celý tým, dělá i z inscenace dost intenzivní a do hloubky se zarývající zážitek. V několika okamžicích přesně vystihuje podstatu, proč se momentálně děje to, co se děje. Bohužel. V neposlední řadě - brilantní herecké výkony všech. Už dlouho jsem si z Dlouhé nevykračoval tak spokojený.

Nešlo si nevzpomenout na Dejvické divadlo, viděla jsem motivy z Racka i Ucpaného systému. Z knižní předlohy byl využit jen zlomek - několik málo příběhů.

Skvěle načasovaná inscenace.Poctivé divadlo:dokonalá herecká souhra,realistická detailní scéna a kvalitní minimalistická režie.Popis ruské mentality,kterou nemůžeme pochopit,ale dokážeme ji dokonale popsat bez příkras a bez neopodstatněného očekávání.V publiku sedělo hodně pamětníků,kteří se vděčně smáli přesnému vykreslení dvou ruských rodin v komediální nadsázce,z které mrazí ještě dlouho po doznění dlouhého a vřelého potlesku. Drobné výtky zanikají vedle dojmu z naprosto aktuálního komplexního představení,které jasně ukazuje postoj českého obyvatelstva k aktuálnímu dění na Ukrajině. BRAVO!

Herecký koncert. Velký realismus. Bez zbytečných režisérských manýr.

Některé obrazy v první části rozplizlé, příliš prostoru pro nedospělého neherce, předvídatelné vtipy, funkční scéna.

''Chtěl jsi svobodu, dostal jsi coca-colu.'' Naprostá pecka. Od atmosféry anekdoty (samozřejmě z Rádia Jerevan) k mrazivému realismu i frašce. To všechno s přirozenou glancí režiséra Vajdičky a vynikajících herců (zejména Poulové, Vondráčka, Neškudly...), kteří ze sebe opravdu dostávají maximum. Ta inspirace Čechovem je okatá skutečně hodně, jak už je koneckonců u Majlinga zvykem, který si vždycky rád připomenu.

Rus nesmí dostat svobodu. Jinak všechno posere. Kusy knihy Světlany Alexijevičové ožily v Dlouhé. A moc hezky.
Vajdička pracuje jemně a chytře, trochu jsem měl pocit, že jsem v Dejvickém divadle. Ruská duše je složitá - na lži postavená, z romantických představ upletená, vodkou živená, zakeřná, a přece hrdá a vznešená. Skvostná je Johanna Tesařová, výborní jsou všichni.
Ivan Diviš v roce 1992 napsal: Rusko bylo, je a bude největším nebezpečím lidstva.
Měl svatou pravdu.

Dlouhá stále zůstává nejvíc komplexním divadlem.
Když jsem si lístky kupovala, ani jsem netušila jakou nakonec hra bude mít sílu.
Sláva Ukrajině.
Sláva Dlouhé
Sláva

Neuvěřitelně aktualní, až z toho běhá mráz po zádech.
Úžasné dramatické představení.
Naprosto skvělý výkon!

Uf. Příšerný. Což opravdu není hodnocení kvality inscenace. První půlka dokonalá, v druhý mi tam určitý scény nebo herecký ztvárnění seděly trochu míň (u pár vedlejších rolí jsem si místy říkal, že kdyby to hrál rus(ák), věřim tomu víc), ale i tak velkej palec nahoru za tenhle výběr inscenace a provedení. Načasování bohužel absolutně bezchybný, závěr jeden z nejmrazivějších vůbec.. Johannu Tesařovou i Jana Vondráčka prosím za tohle nominovat na nějaký ceny.

Nádherná, mrazivá inscenace! Skvělý výkon celého souboru. Doporučuji k návštěvě!

Pecka, všichni skvělí, hlavně představitel Karla Vaše Jan Sklenář vynikající!

Dala bych 55%. Zhutnění by skutečně prospělo, některé scény jsou natahované, chybí spád. Ansámbl Divadla v Dlouhé je ale sdostatek kvalitní, uhraje to se ctí. Sečteno podtrženo solidní práce v krásné scénografii. Pro další seznámení s tvorbou Světlany Alexijevičové bych doporučila představení Konec člověka? od Spitfire Company a pro ty, kteří rádi sondují "ruskou porevoluční duši" Moskoviádu D.Pařízka v X10.

Knihu jsem četla. Velmi na mě zapůsobila. To o představení bohužel nemohu říci. Moc nechápu, za co dostala hra cenu kritiků. Za předlohu? Zdlouhavé dialogy, předvídatelné šprýmy... scéna se mi líbila velice. Celkově mi je líto, že mě to nenadchlo jako jiné diváky.

Velmi silné. Mnoho rovin, každý z herců hraje mistrovsky, uvěřitelně, rozvážně, žádné zbytečné vysvětlování.

Aktuální (bohužel). Jak hloupost, zaslepenost a zlo, překryté demagogií, umí osídlit mnoho z obyčejných lidí.

Docela zdlouhavé. Dlouhé samo o sobě. Sice docela zajímavé a silné. Taková ta typická ruská bída a osudovost. Proč ne, ale na zadek si nesedám.

Silná hra, tak nadčasová v současné době. Herecký soubor divadla v Dlouhé předkládá divákovi obraz ruské společnosti po pádu režimu na základě vyobrazení jedné privilegované komunistické rodiny.
Druhá polovina inscenace více překvapující a závěr strhující. Poslední dobou shledávám představení pod režijním vedením Michala Vajdičky hodně inspirativní.

Ráj na zemi obyčejných rusů s drony nad hlavou.

Rusko mám spojené s patosem a Světlanu Alexejevič s reportážním, ale empatickým zobrazováním (post)sovětských lidí. Inscenace tyto prvky zcela postrádá, anebo hrají jen okrajovou roli. Jednotlivé charaktery jsou sloučeny do jedné rodiny a jejího okolí, takže výsledný tvar připomíná spíš čechovovské drama. Dialogická forma a jednotné místo děje však paradoxně zakrývají vnitřní pocity postav a svádí ke karikaturnímu pojetí. Výsledkem je alexejevičovský obsah v čechovovské formě podaný jako obvykle kumštýřsky skvělým ansámblem Dlouhé.

Skvělá divadlení hra, dle neméně skvělé publikace, i když vás mrazí a jste šťastní, že žijete teď a úplně někde jinde. Ti, kteří pamatují dobu před rokem 1989, hře asi lépe rozumějí, protože vědí co a jak.
Vysoko hodnotím i vtipnou scénu a hudbu.
Představení se mi moc líbilo, i když vypovídá a neradostném životě v neradostných časech.

Nádherná, mrazivá inscenace! Skvělý výkon celého souboru. Doporučuji k návštěvě!

Vytknout se dá jen občasné nudné/tiché místo. Jinak jde o silný příběh oscilující mezi komedií-fraškou a těžkým dramatem.
Jako vždy skvělý Jan Vondráček a Tomáš Turek a pro mne nový objev Miroslav Závičár

Ale jo, tak nějak průměrně dobrý, zábavný, jsem si o přestávce říkal. O to víc jsem pak v druhé půlce zatajil dech a oklepával husí kůži. Mám tento typ představená rád, kdy se člověk pobaví, zasměje, ale zároveň mu v určitý moment dojde ta síla předané, mnohdy až podprahové informace. Silné. Chci vidět ještě jednou.

Herecká hra bez plochých či zbytečných postav. Každá z těch karikatur má co hrát. Letos jsem díky Bílé Vodě zjistila, že trio Majling & Vajdička & Novinski je zárukou určité kvality. Od dění po silné herecké výkony, výsekovou scénu hýřící všemi odstíny, správně nevkusné kostýmy i hudbu. Dlouhá má na jevišti vtipno-smutné obrazy ze specifické ruské nátury, která je nám daleko a zároveň bohužel i blízko. Vše se hroutí, ale honění se za mamonem a pití je věčné. Herecky zářiví zejména J. Tesařová, J. Vondráček, P. Neškudla a S. Toman.

14.10.2024 v Dlouhe, 175 min, 2 rada. Natacelo pet kamer CT
Pod komickym povrchem drsne a velmi smutne. Nekomentuji ruskou politiku, historie je jednoznacna. Nesouhlasim s nazory ze hra byla natahovana, pro presvedcive zobrazeni ruskeho naroda to bylo nutne. Rusove jsou stejne jako japonci, arabove, zide nebo jakykoli jiny myslenkove a kulturne cizi narod pro nas nepochopitelni a neni mozne je hodnotit nasimi rozumovymi meritky. Jsou proste jini. Scena adekvatni Dlouhe, propracovana daca v lese, zvuk a hudba take, soubor presvedcivy, atmosfera verohodna. A podepisuji komentar uzivatele J.anek. Dekuji

Stalin zabil vic rusu nez Hitler

Pecka, všichni skvělí, hlavně představitel Karla Vaše Jan Sklenář vynikající!

Chvílemi zdlouhavé, ale jinak skvělé představení. Je mrazivé a děsivé, jak současné a naprosto autentické a nepřehnané to je. Lze jen doporučit

Dala bych 55%. Zhutnění by skutečně prospělo, některé scény jsou natahované, chybí spád. Ansámbl Divadla v Dlouhé je ale sdostatek kvalitní, uhraje to se ctí. Sečteno podtrženo solidní práce v krásné scénografii. Pro další seznámení s tvorbou Světlany Alexijevičové bych doporučila představení Konec člověka? od Spitfire Company a pro ty, kteří rádi sondují "ruskou porevoluční duši" Moskoviádu D.Pařízka v X10.

Viděno: 28. června 2023

75%
Sám sobě jsem si to trochu zkazil, což je vůči hodnocení inscenace nefér. Pan šetřílek si koupil levnější místa v 15. řadě a pak koukal, že levou půlku jeviště nevidí.. Nedělejte stejnou chybu!!
Krásná scéna, tíživá atmosféra, nepříjemně aktuální. Byť mi stoprocentně nedával smysl závěr, byla druhá půlka nesmírně silná. V hlavě doteď nejvýrazněji zůstal výkon J. Tesařové, která v lecčems připomínala babičky a tety z mého dětství.

Tento vhled do duše ruského člověka po rozpadu Sovětského svazu je znepokojivou a velmi mrazivou studií, jež mě dokázala sice nejednou rozesmát, ale i pekelně zmrazit. Zkušenosti režiséra s Dejvickým divadlem jsou v inscenaci jasně patrné, kdy děj se odehrává na velmi malém prostoru a tím přenáší na diváka pocit stísněnosti a naléhavosti mnohem intenzivněji. Z inscenace je cítit čechovovská poetika, která v kombinaci s vhodně zvolenou hudbou, skvělým režijním vedením a hereckými výkony, jež se nesmazatelně zapíšou do paměti (především J. Vondráček, J. Tesařová či P. Neškudla) činí z inscenace silný divácký zážitek. /17.5.2023 v Táboře/

Hlavně druhá půlka dokonalá. Mrazivé až na dřeň a stejně se tomu smějeme.

Knihu jsem četla. Velmi na mě zapůsobila. To o představení bohužel nemohu říci. Moc nechápu, za co dostala hra cenu kritiků. Za předlohu? Zdlouhavé dialogy, předvídatelné šprýmy... scéna se mi líbila velice. Celkově mi je líto, že mě to nenadchlo jako jiné diváky.

Ubrala bych mírně na délce, místy je to trochu rozvleklé,jinak ale velmi dobré. Má to atmosféru, vyrovnané herecké výkony v čele s J. Vondráčkem a hezkou scénu.

Opravdu hutné představení se skvělou scénou i hereckými výkony. Ubrala bych určitě délku, hlavně v první polovině se někdy čas vleče... Pan Vondráček je pro roli stvořený a jde z něho chvílemi hrůza. Ale více mne ohromil výkon babičky Johany Tesarove.

Mrazivé.
Poutavé.
Stále aktuální téma.
Chvílemi snad trošku táhlé, ale i to patří k atmosféře.

Nápaditá scéna, nicméně dost nepovedená adaptace. Postavy působí samoúčelně, ději chybí spád, dostat z toho tu ruskou tupost se až na pár šablonovitých situací nepodařilo. A pokus představení vyvrcholit v člověku zanechává jen pocit trapnosti a nucenosti. Velké zklamání, přitom Dlouhá má hezká představení. Toto jim však nesahá ani po kotníky.

To je tak výstižné, až to budí hrůzu. Určitě stojí za návštěvu.

Výborné barvité představení, s mimořádnou scénografií, ve kterém jsou čechovovské motivy říznuty masovými vraždami a (tragi)komickými vsuvkami. Tesařová, Vondráček, ale i Fingrhutová, Poulová, Zavičár a Neškudla jsou výborní. Před 24. únorem bych možná dal "jen" 90%, ale děsivě mrazivá aktuálnost tohodle divadla zvedá moje hodnocení na nekompromisních 100%.

Slovenský dramatik D. Majling se inspiroval knihou reportáží S. Alexijevič Doba z druhé ruky, a vytvořil silnou a sevřenou divadelní hru, líčící osud jedné důstojnické rodiny za rozpadu Sovětského svazu. Zlověstný závěr inscenace, z kterého mrazí, byl předpovědí, která se hrůzně naplnila (premiéra byla několik dnů po záhájení ruské agrese na Ukrajině). Dramaturgie dala hře spád se zvyšující se dramatičností v závěru, přes délku představení je divák stále držen v napětí. Bravo za realistickou režii M. Vajdičky bez metafor a jinotajů, vidíme herecké divadlo s velmi vyrovnanými výkony. Vyzdvihnout je třeba snad jen J. Tesařovou a J. Vondráčka.

Zřejmě budu jediná, která není tímto představením unešena. Zdlouhavé, splácané, žádný mráz po zádech ani hluboká analýza. Pan Vondráček dobrý, ale že by na Thalii? Vždyť tam skoro nebyl. Divadlo v Dlouhé má několik jiných představení, kterým Konec rudého člověka nesahá ani po kotníky (Kouzelná flétna, Mistr a Markétka).

Chvílemi drásavé, chvílemi zdlouhavé. Rozhodně stojí za vidění.

Cesta do temných hlubin zvrácené ruské duše. Cesta ze které mrazí a která navazuje na to nejlepší z ruské literatury a dramatu. Zároveň krutě aktuální, ačkoliv připravované ještě před napadením Ukrajiny. "Chtěli jste, aby se vás všichni báli. A nyní se divíte, že nás všichni nenávidí." Zároveň opravdový herecký koncert, kde většina hraje naprosto uvěřitelně proti typu svých obvyklých rolí. Jen škoda mírného dramaturgického nedotažení v tempu i katarzi hry.

75 %

Repertoár Divadla v Dlouhé je trochu specifický. Konec rudého člověka je přesně typ inscenace, kterým se tu daří a které na zdejším jevišti rád vídám.
Kromě výtečné režie M.Vajdičky a hudby M.Novinskiho se mi představení líbilo hlavně vizuálně. Velmi výrazná a povedená je scéna Andraška a kostýmy K.Hollé.
Hercky těžko někoho vypíchnout, líbili se mi hlavně Johanna Tesařová, Jan Vondráček a Jan Sklenář. Výborní jsou ale i všichni ostatní.

Velmi aktuální, velmi povedené.

Krutý, hořký a bohužel velice aktuální divadelní zážitek.

Jsem nadšená. Vynikající pohled do široké ruské duše. Herecky kompaktní představení. První půlka se mi trochu vlekla, jinak nemám, co vytknout. Doporučuji.

Chirurgicky přesná Vajdičkova režie si v osvědčeném tandemu s Majlingovou dramaturgií umně poradila s dalším titulem. Měl jsem trochu dej? vu (Vajdičkovy dejvické režie), ale i nová inscenace v Dlouhé funguje dobře, takže vlastně proč ne. Ironická tragikomedie s čechovovským nádechem je každopádně vítaným a nesmírně aktuálním osvěžením repertoáru DvD, na její diváckou úspěšnost bych si klidně vsadil. (A to i přesto, že první půle se místy opravdu dost vleče.) Výborně vystižen tragický vývoj toxických vztahů v ústřední rodině a kolem ní. Herecké výkony jako obvykle výtečné, tentokrát nejvíce zaujali T. Turek, J. Tesařová a J. Sklenář.

Shlédnuto na premiéře. Pokud bylo cílem ukázat, že Rusové jsou nešťastný národ, pak se to povedlo. Jako divadlo mi to ale nedrželo úplně pohromadě - jde o několik z knihy vybraných osudů pospojovaných do jednoho celku v rámci jedné rodiny. Pár hluchých míst (promluvy malého chlapce), vadilo mi i zmenšení scény. S ohledem na aktuální události to vyšlo hodně angažovaně. Možná se ale představení s dalšími reprízami usadí...

Četba Alexijevičové je samozřejmě ještě jiný rachot, ale to, co z její knihy převedl na jeviště D. Majling, a způsob, jak se toho chopil celý tým, dělá i z inscenace dost intenzivní a do hloubky se zarývající zážitek. V několika okamžicích přesně vystihuje podstatu, proč se momentálně děje to, co se děje. Bohužel. V neposlední řadě - brilantní herecké výkony všech. Už dlouho jsem si z Dlouhé nevykračoval tak spokojený.

Nešlo si nevzpomenout na Dejvické divadlo, viděla jsem motivy z Racka i Ucpaného systému. Z knižní předlohy byl využit jen zlomek - několik málo příběhů.

Skvěle načasovaná inscenace.Poctivé divadlo:dokonalá herecká souhra,realistická detailní scéna a kvalitní minimalistická režie.Popis ruské mentality,kterou nemůžeme pochopit,ale dokážeme ji dokonale popsat bez příkras a bez neopodstatněného očekávání.V publiku sedělo hodně pamětníků,kteří se vděčně smáli přesnému vykreslení dvou ruských rodin v komediální nadsázce,z které mrazí ještě dlouho po doznění dlouhého a vřelého potlesku. Drobné výtky zanikají vedle dojmu z naprosto aktuálního komplexního představení,které jasně ukazuje postoj českého obyvatelstva k aktuálnímu dění na Ukrajině. BRAVO!

Herecký koncert. Velký realismus. Bez zbytečných režisérských manýr.

Některé obrazy v první části rozplizlé, příliš prostoru pro nedospělého neherce, předvídatelné vtipy, funkční scéna.

''Chtěl jsi svobodu, dostal jsi coca-colu.'' Naprostá pecka. Od atmosféry anekdoty (samozřejmě z Rádia Jerevan) k mrazivému realismu i frašce. To všechno s přirozenou glancí režiséra Vajdičky a vynikajících herců (zejména Poulové, Vondráčka, Neškudly...), kteří ze sebe opravdu dostávají maximum. Ta inspirace Čechovem je okatá skutečně hodně, jak už je koneckonců u Majlinga zvykem, který si vždycky rád připomenu.

Rus nesmí dostat svobodu. Jinak všechno posere. Kusy knihy Světlany Alexijevičové ožily v Dlouhé. A moc hezky.
Vajdička pracuje jemně a chytře, trochu jsem měl pocit, že jsem v Dejvickém divadle. Ruská duše je složitá - na lži postavená, z romantických představ upletená, vodkou živená, zakeřná, a přece hrdá a vznešená. Skvostná je Johanna Tesařová, výborní jsou všichni.
Ivan Diviš v roce 1992 napsal: Rusko bylo, je a bude největším nebezpečím lidstva.
Měl svatou pravdu.

Dlouhá stále zůstává nejvíc komplexním divadlem.
Když jsem si lístky kupovala, ani jsem netušila jakou nakonec hra bude mít sílu.
Sláva Ukrajině.
Sláva Dlouhé
Sláva

Neuvěřitelně aktualní, až z toho běhá mráz po zádech.
Úžasné dramatické představení.
Naprosto skvělý výkon!

Uf. Příšerný. Což opravdu není hodnocení kvality inscenace. První půlka dokonalá, v druhý mi tam určitý scény nebo herecký ztvárnění seděly trochu míň (u pár vedlejších rolí jsem si místy říkal, že kdyby to hrál rus(ák), věřim tomu víc), ale i tak velkej palec nahoru za tenhle výběr inscenace a provedení. Načasování bohužel absolutně bezchybný, závěr jeden z nejmrazivějších vůbec.. Johannu Tesařovou i Jana Vondráčka prosím za tohle nominovat na nějaký ceny.

Repertoár Divadla v Dlouhé je trochu specifický. Konec rudého člověka je přesně typ inscenace, kterým se tu daří a které na zdejším jevišti rád vídám.
Kromě výtečné režie M.Vajdičky a hudby M.Novinskiho se mi představení líbilo hlavně vizuálně. Velmi výrazná a povedená je scéna Andraška a kostýmy K.Hollé.
Hercky těžko někoho vypíchnout, líbili se mi hlavně Johanna Tesařová, Jan Vondráček a Jan Sklenář. Výborní jsou ale i všichni ostatní.

Nešlo si nevzpomenout na Dejvické divadlo, viděla jsem motivy z Racka i Ucpaného systému. Z knižní předlohy byl využit jen zlomek - několik málo příběhů.

Skvěle načasovaná inscenace.Poctivé divadlo:dokonalá herecká souhra,realistická detailní scéna a kvalitní minimalistická režie.Popis ruské mentality,kterou nemůžeme pochopit,ale dokážeme ji dokonale popsat bez příkras a bez neopodstatněného očekávání.V publiku sedělo hodně pamětníků,kteří se vděčně smáli přesnému vykreslení dvou ruských rodin v komediální nadsázce,z které mrazí ještě dlouho po doznění dlouhého a vřelého potlesku. Drobné výtky zanikají vedle dojmu z naprosto aktuálního komplexního představení,které jasně ukazuje postoj českého obyvatelstva k aktuálnímu dění na Ukrajině. BRAVO!

Rus nesmí dostat svobodu. Jinak všechno posere. Kusy knihy Světlany Alexijevičové ožily v Dlouhé. A moc hezky.
Vajdička pracuje jemně a chytře, trochu jsem měl pocit, že jsem v Dejvickém divadle. Ruská duše je složitá - na lži postavená, z romantických představ upletená, vodkou živená, zakeřná, a přece hrdá a vznešená. Skvostná je Johanna Tesařová, výborní jsou všichni.
Ivan Diviš v roce 1992 napsal: Rusko bylo, je a bude největším nebezpečím lidstva.
Měl svatou pravdu.

Tento vhled do duše ruského člověka po rozpadu Sovětského svazu je znepokojivou a velmi mrazivou studií, jež mě dokázala sice nejednou rozesmát, ale i pekelně zmrazit. Zkušenosti režiséra s Dejvickým divadlem jsou v inscenaci jasně patrné, kdy děj se odehrává na velmi malém prostoru a tím přenáší na diváka pocit stísněnosti a naléhavosti mnohem intenzivněji. Z inscenace je cítit čechovovská poetika, která v kombinaci s vhodně zvolenou hudbou, skvělým režijním vedením a hereckými výkony, jež se nesmazatelně zapíšou do paměti (především J. Vondráček, J. Tesařová či P. Neškudla) činí z inscenace silný divácký zážitek. /17.5.2023 v Táboře/

Chirurgicky přesná Vajdičkova režie si v osvědčeném tandemu s Majlingovou dramaturgií umně poradila s dalším titulem. Měl jsem trochu dej? vu (Vajdičkovy dejvické režie), ale i nová inscenace v Dlouhé funguje dobře, takže vlastně proč ne. Ironická tragikomedie s čechovovským nádechem je každopádně vítaným a nesmírně aktuálním osvěžením repertoáru DvD, na její diváckou úspěšnost bych si klidně vsadil. (A to i přesto, že první půle se místy opravdu dost vleče.) Výborně vystižen tragický vývoj toxických vztahů v ústřední rodině a kolem ní. Herecké výkony jako obvykle výtečné, tentokrát nejvíce zaujali T. Turek, J. Tesařová a J. Sklenář.

Velmi aktuální, velmi povedené.

14.10.2024 v Dlouhe, 175 min, 2 rada. Natacelo pet kamer CT
Pod komickym povrchem drsne a velmi smutne. Nekomentuji ruskou politiku, historie je jednoznacna. Nesouhlasim s nazory ze hra byla natahovana, pro presvedcive zobrazeni ruskeho naroda to bylo nutne. Rusove jsou stejne jako japonci, arabove, zide nebo jakykoli jiny myslenkove a kulturne cizi narod pro nas nepochopitelni a neni mozne je hodnotit nasimi rozumovymi meritky. Jsou proste jini. Scena adekvatni Dlouhe, propracovana daca v lese, zvuk a hudba take, soubor presvedcivy, atmosfera verohodna. A podepisuji komentar uzivatele J.anek. Dekuji

Stalin zabil vic rusu nez Hitler

Některé obrazy v první části rozplizlé, příliš prostoru pro nedospělého neherce, předvídatelné vtipy, funkční scéna.

Silná hra, tak nadčasová v současné době. Herecký soubor divadla v Dlouhé předkládá divákovi obraz ruské společnosti po pádu režimu na základě vyobrazení jedné privilegované komunistické rodiny.
Druhá polovina inscenace více překvapující a závěr strhující. Poslední dobou shledávám představení pod režijním vedením Michala Vajdičky hodně inspirativní.

Hlavně druhá půlka dokonalá. Mrazivé až na dřeň a stejně se tomu smějeme.

Dlouhá stále zůstává nejvíc komplexním divadlem.
Když jsem si lístky kupovala, ani jsem netušila jakou nakonec hra bude mít sílu.
Sláva Ukrajině.
Sláva Dlouhé
Sláva

Herecká hra bez plochých či zbytečných postav. Každá z těch karikatur má co hrát. Letos jsem díky Bílé Vodě zjistila, že trio Majling & Vajdička & Novinski je zárukou určité kvality. Od dění po silné herecké výkony, výsekovou scénu hýřící všemi odstíny, správně nevkusné kostýmy i hudbu. Dlouhá má na jevišti vtipno-smutné obrazy ze specifické ruské nátury, která je nám daleko a zároveň bohužel i blízko. Vše se hroutí, ale honění se za mamonem a pití je věčné. Herecky zářiví zejména J. Tesařová, J. Vondráček, P. Neškudla a S. Toman.

''Chtěl jsi svobodu, dostal jsi coca-colu.'' Naprostá pecka. Od atmosféry anekdoty (samozřejmě z Rádia Jerevan) k mrazivému realismu i frašce. To všechno s přirozenou glancí režiséra Vajdičky a vynikajících herců (zejména Poulové, Vondráčka, Neškudly...), kteří ze sebe opravdu dostávají maximum. Ta inspirace Čechovem je okatá skutečně hodně, jak už je koneckonců u Majlinga zvykem, který si vždycky rád připomenu.

Herecký koncert. Velký realismus. Bez zbytečných režisérských manýr.

To je tak výstižné, až to budí hrůzu. Určitě stojí za návštěvu.

Slovenský dramatik D. Majling se inspiroval knihou reportáží S. Alexijevič Doba z druhé ruky, a vytvořil silnou a sevřenou divadelní hru, líčící osud jedné důstojnické rodiny za rozpadu Sovětského svazu. Zlověstný závěr inscenace, z kterého mrazí, byl předpovědí, která se hrůzně naplnila (premiéra byla několik dnů po záhájení ruské agrese na Ukrajině). Dramaturgie dala hře spád se zvyšující se dramatičností v závěru, přes délku představení je divák stále držen v napětí. Bravo za realistickou režii M. Vajdičky bez metafor a jinotajů, vidíme herecké divadlo s velmi vyrovnanými výkony. Vyzdvihnout je třeba snad jen J. Tesařovou a J. Vondráčka.

Rusko mám spojené s patosem a Světlanu Alexejevič s reportážním, ale empatickým zobrazováním (post)sovětských lidí. Inscenace tyto prvky zcela postrádá, anebo hrají jen okrajovou roli. Jednotlivé charaktery jsou sloučeny do jedné rodiny a jejího okolí, takže výsledný tvar připomíná spíš čechovovské drama. Dialogická forma a jednotné místo děje však paradoxně zakrývají vnitřní pocity postav a svádí ke karikaturnímu pojetí. Výsledkem je alexejevičovský obsah v čechovovské formě podaný jako obvykle kumštýřsky skvělým ansámblem Dlouhé.

75 %

Krutý, hořký a bohužel velice aktuální divadelní zážitek.

Cesta do temných hlubin zvrácené ruské duše. Cesta ze které mrazí a která navazuje na to nejlepší z ruské literatury a dramatu. Zároveň krutě aktuální, ačkoliv připravované ještě před napadením Ukrajiny. "Chtěli jste, aby se vás všichni báli. A nyní se divíte, že nás všichni nenávidí." Zároveň opravdový herecký koncert, kde většina hraje naprosto uvěřitelně proti typu svých obvyklých rolí. Jen škoda mírného dramaturgického nedotažení v tempu i katarzi hry.

Neuvěřitelně aktualní, až z toho běhá mráz po zádech.
Úžasné dramatické představení.
Naprosto skvělý výkon!

Jsem nadšená. Vynikající pohled do široké ruské duše. Herecky kompaktní představení. První půlka se mi trochu vlekla, jinak nemám, co vytknout. Doporučuji.

Ubrala bych mírně na délce, místy je to trochu rozvleklé,jinak ale velmi dobré. Má to atmosféru, vyrovnané herecké výkony v čele s J. Vondráčkem a hezkou scénu.

Chvílemi zdlouhavé, ale jinak skvělé představení. Je mrazivé a děsivé, jak současné a naprosto autentické a nepřehnané to je. Lze jen doporučit

Docela zdlouhavé. Dlouhé samo o sobě. Sice docela zajímavé a silné. Taková ta typická ruská bída a osudovost. Proč ne, ale na zadek si nesedám.

Výborné barvité představení, s mimořádnou scénografií, ve kterém jsou čechovovské motivy říznuty masovými vraždami a (tragi)komickými vsuvkami. Tesařová, Vondráček, ale i Fingrhutová, Poulová, Zavičár a Neškudla jsou výborní. Před 24. únorem bych možná dal "jen" 90%, ale děsivě mrazivá aktuálnost tohodle divadla zvedá moje hodnocení na nekompromisních 100%.

Shlédnuto na premiéře. Pokud bylo cílem ukázat, že Rusové jsou nešťastný národ, pak se to povedlo. Jako divadlo mi to ale nedrželo úplně pohromadě - jde o několik z knihy vybraných osudů pospojovaných do jednoho celku v rámci jedné rodiny. Pár hluchých míst (promluvy malého chlapce), vadilo mi i zmenšení scény. S ohledem na aktuální události to vyšlo hodně angažovaně. Možná se ale představení s dalšími reprízami usadí...

Uf. Příšerný. Což opravdu není hodnocení kvality inscenace. První půlka dokonalá, v druhý mi tam určitý scény nebo herecký ztvárnění seděly trochu míň (u pár vedlejších rolí jsem si místy říkal, že kdyby to hrál rus(ák), věřim tomu víc), ale i tak velkej palec nahoru za tenhle výběr inscenace a provedení. Načasování bohužel absolutně bezchybný, závěr jeden z nejmrazivějších vůbec.. Johannu Tesařovou i Jana Vondráčka prosím za tohle nominovat na nějaký ceny.

Četba Alexijevičové je samozřejmě ještě jiný rachot, ale to, co z její knihy převedl na jeviště D. Majling, a způsob, jak se toho chopil celý tým, dělá i z inscenace dost intenzivní a do hloubky se zarývající zážitek. V několika okamžicích přesně vystihuje podstatu, proč se momentálně děje to, co se děje. Bohužel. V neposlední řadě - brilantní herecké výkony všech. Už dlouho jsem si z Dlouhé nevykračoval tak spokojený.

Ale jo, tak nějak průměrně dobrý, zábavný, jsem si o přestávce říkal. O to víc jsem pak v druhé půlce zatajil dech a oklepával husí kůži. Mám tento typ představená rád, kdy se člověk pobaví, zasměje, ale zároveň mu v určitý moment dojde ta síla předané, mnohdy až podprahové informace. Silné. Chci vidět ještě jednou.

Mrazivé.
Poutavé.
Stále aktuální téma.
Chvílemi snad trošku táhlé, ale i to patří k atmosféře.

Opravdu hutné představení se skvělou scénou i hereckými výkony. Ubrala bych určitě délku, hlavně v první polovině se někdy čas vleče... Pan Vondráček je pro roli stvořený a jde z něho chvílemi hrůza. Ale více mne ohromil výkon babičky Johany Tesarove.

Viděno: 28. června 2023

75%
Sám sobě jsem si to trochu zkazil, což je vůči hodnocení inscenace nefér. Pan šetřílek si koupil levnější místa v 15. řadě a pak koukal, že levou půlku jeviště nevidí.. Nedělejte stejnou chybu!!
Krásná scéna, tíživá atmosféra, nepříjemně aktuální. Byť mi stoprocentně nedával smysl závěr, byla druhá půlka nesmírně silná. V hlavě doteď nejvýrazněji zůstal výkon J. Tesařové, která v lecčems připomínala babičky a tety z mého dětství.

Chvílemi drásavé, chvílemi zdlouhavé. Rozhodně stojí za vidění.

Velmi silné. Mnoho rovin, každý z herců hraje mistrovsky, uvěřitelně, rozvážně, žádné zbytečné vysvětlování.

Nápaditá scéna, nicméně dost nepovedená adaptace. Postavy působí samoúčelně, ději chybí spád, dostat z toho tu ruskou tupost se až na pár šablonovitých situací nepodařilo. A pokus představení vyvrcholit v člověku zanechává jen pocit trapnosti a nucenosti. Velké zklamání, přitom Dlouhá má hezká představení. Toto jim však nesahá ani po kotníky.

Aktuální (bohužel). Jak hloupost, zaslepenost a zlo, překryté demagogií, umí osídlit mnoho z obyčejných lidí.

Ráj na zemi obyčejných rusů s drony nad hlavou.

Skvělá divadlení hra, dle neméně skvělé publikace, i když vás mrazí a jste šťastní, že žijete teď a úplně někde jinde. Ti, kteří pamatují dobu před rokem 1989, hře asi lépe rozumějí, protože vědí co a jak.
Vysoko hodnotím i vtipnou scénu a hudbu.
Představení se mi moc líbilo, i když vypovídá a neradostném životě v neradostných časech.

Zřejmě budu jediná, která není tímto představením unešena. Zdlouhavé, splácané, žádný mráz po zádech ani hluboká analýza. Pan Vondráček dobrý, ale že by na Thalii? Vždyť tam skoro nebyl. Divadlo v Dlouhé má několik jiných představení, kterým Konec rudého člověka nesahá ani po kotníky (Kouzelná flétna, Mistr a Markétka).

Vytknout se dá jen občasné nudné/tiché místo. Jinak jde o silný příběh oscilující mezi komedií-fraškou a těžkým dramatem.
Jako vždy skvělý Jan Vondráček a Tomáš Turek a pro mne nový objev Miroslav Závičár

Dala bych 55%. Zhutnění by skutečně prospělo, některé scény jsou natahované, chybí spád. Ansámbl Divadla v Dlouhé je ale sdostatek kvalitní, uhraje to se ctí. Sečteno podtrženo solidní práce v krásné scénografii. Pro další seznámení s tvorbou Světlany Alexijevičové bych doporučila představení Konec člověka? od Spitfire Company a pro ty, kteří rádi sondují "ruskou porevoluční duši" Moskoviádu D.Pařízka v X10.

Nádherná, mrazivá inscenace! Skvělý výkon celého souboru. Doporučuji k návštěvě!

Pecka, všichni skvělí, hlavně představitel Karla Vaše Jan Sklenář vynikající!

Knihu jsem četla. Velmi na mě zapůsobila. To o představení bohužel nemohu říci. Moc nechápu, za co dostala hra cenu kritiků. Za předlohu? Zdlouhavé dialogy, předvídatelné šprýmy... scéna se mi líbila velice. Celkově mi je líto, že mě to nenadchlo jako jiné diváky.