Bílá nemoc

Dramaturgie MDP sáhla po Čapkovi, události si o to řekly samy, a inscenuje ho v hutném digestu replik hry, s obroušeným tezovitým vyzněním, lehkým vizuálním či situačním rámováním a dobovými citacemi na adresu Čapka, z nichž čiší stejná maloduchost jako z dnešních výkřiků extrémistické scény. Silně zastoupeno je i téma manipulace. Nápad na obsazení postav Galéna a Maršála stejným představitelem má logiku v zaťatosti obou figur. Miroslav Donutil „dvě strany téže mince“ odlišuje kadencí slov a je bezpochyby diváckým lákadlem, ale přesvědčivost zůstala ne vždy uhlídána. V té vychází poutavěji Sigelius (M. Kačmarčík) nebo Krüg (E. Salzmannová).

Válečná doba a s ní nemoc zabíjející starší generaci - zamrazí, že se smutně aktuální Čapkova slova nemusela pozměňovat. Výrazné krácení a úprava jsou základem dynamické inscenace vypořádávající se se zastaralou formou původního textu pomocí rozmanitých a vzájemně souznících postupů (scénografické nápady, light design, zpívané pasáže v latině, kontextové citáty). Opodstatněné obsazení dvou hlavních rolí jedním hercem, s náročným úkolem však M. Donutil zatím místy zápolí. Jako Sigelius zaujme M. Kačmarčík, není však zřejmé, proč mu byla svěřena i role matky. Naopak mužskou roli Krüga E. Salzmannová ve scénách s Maršálem obhájí.

65%. Na inscenaci Michala Dočekala se dobře kouká, nenudí a nabídne i několik silných scén, ale jako celek mě emocionálně minula. Je dobře, že se režisér s dramaturgyní rozhodli zkrátit Čapkovu místy tezovitou hru, inscenace má díky tomu svižné tempo. Výborná je hudba I.Achera, dobře působí i krvavě rudá scéna. Trochu zbytečné jsou citáty dobové diskuse o Bílé nemoci. Obsadit role Galéna a Maršála jedním hercem dává logiku - oba to jsou stejně zaťatí fanatici, jen každý na jiné straně barikády. M.Donutilovi dobře vychází starostmi znavený doktor, jeho Maršál ovšem nepůsobí dojmem charismatického vůdce fanatizujícího davy. (více v článku na blogu)

"A já nesmím svůj lid připravit o jeho vítězství! - "Ani o jeho mrtvé, že?"
Michal Dočekal vytvořil v MDP další povedenou aktualizaci klasického díla. Poměrně těžkopádný a tezovitý Čapkův text transformoval do velmi svižné, zkrácené moderní inscenace, která je v dnešní době vzhledem k pandemii koronaviru a probíhající válce bolestně vypovídající a aktuální. Dvojrole Maršála a Galéna je dobrým nápadem, neboť jsou si tyto postavy velmi podobné, usilují o rozdílné cíle, avšak podobně extrémními metodami. Miroslav Donutil mě příjemně překvapil, byť je znát, že tak náročná role jej přece jen již poněkud zmáhá.
75%

75 %. Záživná, barevná, svižná a moderní inscenace Michala Dočekala akcentuje zejména linii konfrontačního střetu dvou nesmiřitelných postojů - militantního a pacifického. Nápad pojmout Maršála a doktora Galéna jako dvojroli pak zdařile poukazuje na úskalí jejich až fanatické neústupnosti i skutečnost, že nic nikdy není jen černé ani jen bílé. Čitelně je také prezentováno, jak snadno lze manipulovat stádní společností a ovlivňovat její názory, lidská nepoučitelnost zarezonuje silně a mrazivě. Žel Miroslavu Donutilovi jako by začal docházet herecký dech, nenabízí zde nic nového a přechod z jedné do druhé postavy místy nezvládá úplně přirozeně.

65% Moderní a výrazně obrazotvorné pojetí klasiky, jak je pro M.Dočekala typické, baví. I když je hlučné, zpívá nesrozumitelně (snad latinsky), i když je text zkrácený a proložený zcizovacími prvky (promluvy autora, scénické poznámky, anonymy či zcela konkrétní, podepsané, komentáře na adresu autora, který svými postoji vyvolával značnou nevoli). Nebo spíš DÍKY tomu všemu, díky částečnému odtržení od prosté předlohy baví a funguje. Bohužel také spoléhá na hlavní dvojroli a M.Donutil pro ni za mě nebyl dobrou volbou. Stylizace unaveného doktora je pochopitelná, ale primárně v obou rolích předvádí polohy již dříve užité/viděné a nepřesvědčil.

Velice zdařilá dramatizace tohoto Čapkova dramatu. Inscenace funguje více než dobře, neztrácí tempo, drží si energii i divákovu pozornost, neměl sem žádná slabší místa. Povedená a funkční scéna, výtečná hudební složka i samotné zpěvné pasáže. Trefné převedení hlavní role do dvojrole, neb se dá hezky vnímat jako 2 stránky téže mince a dost těžko říct, která je ta horší. V každém případně žádná nás jako lidstvo nevykoupí. Celkově hra pěkně drží tu správnou dávku šílenosti a utopie, takže to krásně rezonuje, obzvláště v dnešní době. Herecky dobrý M. Donutil, též pak E. Salzmannová a hodně zaujal K. Krhovják. Rozhodně stojí za pozornost. 75%