Studený Čumáček

54%
záznam
Čechov dokáže být zábavný (ne příliš často) a ukecaný (téměř vždy). Je to zároveň plus i mínus a podstatné je sladit to. Tohle provedení je spíš mírně podprůměrné, dost postav zůstalo až trestuhodně nevyužito - otlemený Jaša/A. Čuba, Suchá lípa Varja/G. Mikulková, žvanivý slimejš Trofimov/M. Čapka, parazit Simeonov - Piščik/D. Škubal i chudáček sladká naivní pipinka Aňa/T. Dočkalová. Dobře mi vychází Alena Sasínová-Polarczyk/Raněvská a J. Kaluža/Lopachin, N. Lichý/Gajev zcela neobvykle pod vlastní limit.
Dlooouhé to bylo, mooooc...

75%
Byl již dloouhý. Též mejercholdovsky zívavý. Jednou téměř punkový. K naštvání. Neuvěřitelně nudný a patetický, ale nikdy nebyl tak zábavný. Až "anglicky" zábavný. Tam, kde u Čechova repliky končí tečkou, zde bobtnají do společenského ticha a hovorů o počasí, obvykle končících v tázavém či zmateném "...eeh...". Není ani obvyklé potlačení patosu Firsova/J. A. Haidler posledního monologu, či akcent na samostatnost a sebevědomí Varji/K. Suchá. J. Bidlas coby Lopachin je prostě přiopilá perla, i J. Plouhar/Piščik na podpatcích a večírkové zbytky důstojnosti chytající Raněvská/M. Vítů.

"Největším problémem Théb jsou samy Théby."
Mnoho řečí, vzletných prohlášení, stisků rukou a až krystalických kazuistik, jak člověk jako jedinec může reagovat v posttraumatickém stresovém syndromu.
Bojující Eurydika (J. Stryková), vlastními běsy posedlý princ Tydeus (R. Mácha), snaživá Taltýbie (M. Preissová), bolestně křehký Polykleitos (J. Štěpnička), válčící Milétus (P. Batěk) a mlčením promlouvající Antigona (M. Borová), to jsou tváře i oběti občanské války, která ve skutečnosti neskončila...

78%
záznam
Krátký životní příběh Vítězslavy Kaprálové vykuchaný ve dvou (a něco) hodinách. Kuchaný nemilosrdně, disharmonicky a nevybíravě. Jenže bez přípravy člověk zjistí, že ví jen to, že Kaprálová "něco" složila a že byla milenkou Martinů, tečka. Jen kdyby byl člověk aspoň trochu víc muzikální...což nejsem, bohužel.
Skvělá Tereza Marečková/Vitka, neméně dobrý Dušan Hřebíček/Martinů, roztomilý cifrující T. Milostný.

85%
Na betonu (a červeném baletizolu), který znamená svět, poskakuje fragment, jednorozměrný člověk Vojcek (Mark Kristián Hochman). Ochotně, beze smyslu, s jazykem venku, s elánem a inteligencí zlatého retrívra. Hauptfigur, která ochotně a kdykoli poslechne Doktora i Hejtmana. Takže, jaká on je hauptka, řeknou, Vojcek! Nechaj si hubu vopatlat a volízaj mi boty, Vojcek! Když ji miluješ, není co řešit!
Bravo, bravissimo! Nejenže mi pečlivě vysvětlili, že tomu (nejen divadlu) nerozumim, ale vymáchali mi i čumák v blbých slovních hříčkách (třikrát!), a mně se to líbilo! Se mi chtělo plácat a hejkat jak lachtan a pořádně něčím praštit...

55%
Tak aby bylo jasno, tenhle kus není pro starý, což už teda drobně jsem. A nepokrývá celý Bakův příběh, to trošku zamrzelo. Ale dramaturgicky jde o správný krok, protože použití storytellingu není v naší divadelní končině zcela obvyklé a zde nejenže rafne za správný konec, ale trhne tak, že v hrsti zůstane i trocha srsti. Herecky je to trošku horší, ale není to holt Shakespeare, spíš psí zápas, kdo že je tu alfa. A že přitom maličko šilhá, co vy jako na to, a přímo nutí diváka pracovat s pouhou představou děje či rekvizity, to není chyba. V tomhle směru asi cajk, ale pro mě to fakt nebylo.

Ok, deal. Dejte nám jezero!
záznam
Maličko podobné Proslovu k národu (ND), jen řádně neučesané. Shrneme to...během hodiny stihnout založit stát, stanovit hlavní ideje jeho fungování, postavit domečky (2 ks), otěhotnět, porodit, pokusit se o výchovu dítěte, s policií vyjednávat o nepropuštění rukojmích, obětovat své životy myšlenkám nového státu a rozpoutat diskuzi. Prosím, dejte jim opravdu ten Mácháč, letos by tam tím pádem mohla být dobrá společnost.

45%
První cvak cvak bylo zábavné. Ta další cvak cvak a čččč už ne. A příběh, který by se dal odvyprávět za dvě minuty, tak získal půvab sledování vychládání dřezu s vodou na nádobí.

75%
záznam
Josef/J. Kaluža se vydal na svou dlouhou pouť, aby se osudově, leč romanticky minul s Marií/P. Dostálová, tvrdě se srazil s kafkárnou na všech úrovních úřadu, byl ponížen, zpětně povýšen, a zašel si na guláš. Nepřekvapivě mi to ladí s vlastní představou o textu a herecky jde o velmi kompaktní tvar, samozřejmě skvělý J. Kaluža, Š. Krupa, P. Dostálová a tentokrát velmi tichý M. Cisovský, Z. Truplová, A. Sasínová-Polarczyk...

Koukám, koukám...a ona mi z Tolstého leze Manon. Sice hodně posunutá a jen poslední dějství, ale máme tu prostitutku Káťu-Manon/K. Císařová, mimořádně duševně masochisticky naladěného fešáka a ochránce padlé ženy Des Grieuxe-Nechljudova/M. König, odsouzení za zločin/nezločin a odchod obou mimo civilizaci. Káťa sice neumře, ale její snaha udělat Nechljudovovi pápá je viditelná i z poslední řady. To jen Nechljudov neumí číst ani řeč těla, zato duchaplně filosofuje a následuje Káťu jako ztracené štěňátko. Káťa to neocenila, já ano.
Scénografie a kostýmy Cpin, režie Mikulášek, obojí rozhodně vkusné. Ale M. König je větší tahoun.

78%
záznam
Má velkou hlavu a pocit viny. Jinak nic. Tedy, on měl i červenou kravatu s vyšitými puntíky, Vlastu a Filomenu, ale už je nemá. I jeho práce na hřbitově je provizorium, až jednoho dne ulehne k Filomeninu hrobu a zemře. Po narození Karlův jediný velký čin. Karel/J. Černý, Karel/S. Majer a Karel/M. Finger pádlují bizarním textem s neobyčejnou jistotou. Zasněná Filomena/I. Uhlířová, drsná Vlasta/D. Poláková a zpěvem doplňující L. Dusilová jsou tichými hybatelkami a doprovazečkami děje.
A ta boží "Ptáčata" Lenky Dusilové v barovém blues!

12.6. 2019
75 %
Mladí manželé s dítětem, otec a dvě dcery, dvě sestry a dítě, cizí muž a dům. Na tomto půdorysu je rozehrána hra na plány a city, které postupně rozkutá čas, běžící tam za dveřmi.
Překvapivě dobrá a kompaktní hra, sehraný a na sebe slyšící herecký tým podávající výkony bez hluchých míst, funkční scéna a kostýmy. Přirozené jiskření manželského páru (O. Kraus (Slávek), J. Kotrbatá (Anna), žárlivost a láska mezi Týnou (A. Elsnerová) a Bětkou (T. Terberová), na pravidlech trvající otec rodu Josef (P. Rímský) a záhadný David (D. Bambas) vonící dálkami a dobrodružstvím.

23.4. 2019
75 %
Tak hrajeme, sakra!
Ostře humorné, čisté a svěží divadlo o divadle na divadle. Režisér je vším a všechny jsou režisér. A která náhodou není, tak za chvíli možná bude...a bude se hrát, psát, bojovat a žít...
Dámy, hlubší hlavy sklon, pane režisére, má úcta a pukrle. Mluví to jazykem mého kmene.

záznam
46%
Absurdní, ano. Přihoďte ještě kostru Plejtváka myšoka, burleskní umělkyni s pery tam i onde, přistávající Boeing 737 a lízátko plné vos, a bude to kompletní. Ačkoli jde asi o herecky vděčný kus, zábavy trochu málo.

Je to potěšení. Skvělá loutkárna, herci i zachycení doby. Exkluzivní zlatý olympijský hod Dany Zátopkové oštěpem s přispěním herců i maratón běžeckých loutek po celém obvodu sálu, hrané vsuvky i mrazivá připomenutí Milady Horákové, Josefa Bryxe, Boži Modrého a později i Jana Palacha.

65%
Tak nějak nevím, jestli to mám chápat jako řachandu (Natálie Řehořová plazící se v dlouhé róbě a s umělohmotným samopalem v něžných ručkách, s Natašou Bednářovou v závěsu, by k tomu mohla velmi nabádat), nebo jako politicko-ekologické poselství hlásané na střídačku Marií Štípkovou a akčnější Annou Stropnickou, které bohužel nedává mnoho smyslu. A když konec ještě vypadá, jak kdyby vypadl z propagačních videí nejmenovaného agro holdingu, tak už se mi ani moc smát nechtělo...

Buď to budete milovat, nebo se rozčilovat, urážet, pokusíte se utéct, budete v skrytu hrůzou párat plyš či decentně skrývat nevolnost.
Ujetě šílený zabiják David Punčochář. Až neskuteční pseudozabijáčtí matláci Jacob Erftemeijer a Václav Švarc. Jejich uhlazený šéf Robert Jašków s překvapivou výslovností. Sladká a odbojná vysoce těhotná Marta Dancingerová. Dříve zmatený novinář, poté nepříjemně vzniklá mrtvola Marek Pospíchal. A dokonalý Miroslav Hruška, protože mu stačí prakticky jedno slovo na celou hru. Jooo? Jo !

záznam
Dělají džem. Z jablek. Mají jich prostě moc a pokud je nezpracují, zkazí se. Jane, Cassandra a máti. Na jednom stole se vrší sklenice, naděje i beznaděj.
V jistých okamžicích až nudné, zacyklené. Nejen depresivní opakování tvrzení, že neprovdaná žena je prakticky bezcenná bez nějakého vysvětlení těm, kteří se nezabývají historií a byli na toto představení vysláni češtinářem (sic!), je možná odežene od Austenové i od divadla, a zbytečně.
vyrovnaný výkon A. Veldové/Jane a M. Málkové/paní Austenová

67%

75%
Bylo těšení, protože v roce 1975, kdy to v Počernicích inscenovali, mně byly čtyři měsíce a něco. Což, uznejte, člověku do jisté míry brání vyjádřit vlastní názor na kvalitu díla.
Tato inscenace je ale velmi povedená. Dámy i pánové plně souzní s textem, M. Donutil/Macheath si svou postavu viditelně vychutnává, J. Vlasák/Peachum, symbol zdánlivě odcházejícího světa, má velmi dlouhé ruce a talent manipulátora. Je velmi těžké určit, která z hrajících dam je:
1) nejkrásnější
2) nejrafinovanější
3) nejpřesvědčivější
4) má nejkrásnější prádlo
Takže dámy, ruku líbám. Pánové, poklona...

Kráska a zvíře 1942-1945
Herecká akce na hraně jeviště, na dřeň a přitom prostá jako dýchání... Charismatický Vasil Fridrich (Joza) a přesvědčivá Evellyn Pacoláková (Eliška/Hana), uvěřitelná Jitka Smutná (Lucka) a životem vláčená a sekerou vzdorující Žeňa Veroniky Janků, Aleš Bílík, Jaromír Nosek, Oldřich Vízner ...
Představení si udržuje po celou dobu spád, nápaditá scéna podporuje možnosti herců a hudba i prostý zpěv pozvedá zážitek na vysokou úroveň.

Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů, neklidem zmítaná země zrodila hrdinku...ženu filmového kritika!
Ještě vytírám slzičku z dojatého oka, ale jsem ready podat zprávu o princezně všech utahaných manželek od filmu, bohyni, která brečí do sklenice a mluví o tom, že když byla mladá, nikoho nepotřebovala, láska byla jen pro pobavení, ale ta doba je pryč.
Kadence vtipu 2-3x/min. Skvělý herecký pár. Dostatečně mnohovrstevnatě intelektuálně stimulující promluvy. Šroubovák, porod a zelené zvratky. Ten "horší" dabing Hříšňáku pro Novu asi z roku 94.
Vážně Kamil Fila uklízí? Kolik má Hřebejk pruhovaných trik? Mnoho otázek...

uteklo mi, tak aspoň záznam...
Shakespeare k nám byl milý. Dostali jsme od něj moře. Ale jinak je Zimní pohádka červená knihovna mixovaná s krátkou námořní historkou a infuzí řepáckého humoru a nehraje se tak často jako ostatní Shakespearovy hity. Dejvické divadlo z tohoto materiálu uplácalo řachandu zcela ve svém stylu a...ano, šlape jim to.

záznam
Jen pohádka, klasika Erben. Ale s potěšením zaznamenaný Hamlet a taky Král Lear, pánové Zdeněk Mucha/tatíček král, Jan Plouhar/Bořislav, Marek Adamczyk/Křivoslav, Ondřej Rychlý/Dobroslav se hezky rozšoupli. Mám však otázku, jmenuje-li se druhý nejlepší kůň Deák, neměl by se ten první jmenovat jinak než jen Burák? Je takových krásných jmen, namátkou Ryšánek Schmiedtová :-))
škoda, že záznam je jen v pracovní kvalitě

75%
záznam