Redakce

Veronika Boušová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (277)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.1.2015)
Tvůrcům se povedlo přenést poetiku, barvitost i sarkastické tóny románu Orlando na scénu, která zaujme už svou převrácenou perspektivou a výsostně anglickou atmosférou. Grotesknost, kterou podtrhuje hudba Jakuba Kudláče, se prolíná s tajemným světem Alenky v říši divů a genderovou alchymií, díky níž se jednotlivá představení mohou (s ohledem na reakce publika) trochu lišit. Hereckým výkonům kraluje heroičnost Anežky Kubátové v roli mladého Orlanda či rytíře, nebo přeměněný Orlando Miloslav König, spoutaný vlastním "ženstvím". Výjimečná záležitost na téma hledání identity.
(zadáno: 19.2.2014)
(zadáno: 12.4.2015)
Nic není tak černobílé jako předsudky, naznačují šaškovy xenofobní vtipy. Díky jejich zakořeněnosti je spontaneita životu nebezpečná (viz Desdemona). Dřímající patologii osobnosti dokáže spustit jediná informace (viz Othello). Když čekáte zloducha, dostanete zloducha. Na to jste přišli, ne? (viz Jago). Špinar režíruje Othella částečně jako otřepané téma. S odstupem, nadhledem, mírnou ironií. Současně dává prostor skvělým hercům, aby postavy aktualizovali a rozvinuli. Je to zábavná jízda na syntetickém tygrovi z kolotoče zprofanované klasiky, kterému občas pohlédnete do sakramentsky živých očí.
(zadáno: 29.4.2017)
(zadáno: 28.3.2016)
(zadáno: 17.5.2015)
65%
(zadáno: 26.1.2015)
Neosobní civilizační peklo je peklem bez ohně, peklem betonové cely v zářivkovém světle. J.Prachař a L.Trmíková představují vnější masky rozvráceného páru ve středních letech. Jejich vnitřní hnutí, deformované touhy, zoufalství prázdnoty a nudu zachycuje čtveřice tanečníků v číslech místy hraničících s akrobacií. Na rozdíl od předchozího projektu Máj tady z  veršů Dantova Pekla zůstalo torzo, výstižně je naopak doplňuje báseň Bohuslava Reynka. Hudba Jana Šikla kombinuje elektroniku s živým doprovodem na klavír a umocňuje atmosféru nelidsky cynického prostředí s ozvěnou existenční prázdnoty.
(zadáno: 15.2.2012)
(zadáno: 1.5.2013)
viz recenze
(zadáno: 17.5.2015)
85%
(zadáno: 11.2.2012)
(zadáno: 11.2.2012)
Zajímavé pojetí Čechova, ke kterému se stále ráda vracím. "Duše ruského člověka" je tu pojatá s komediální nadsázkou. Herecky výborné.
(zadáno: 17.5.2015)
(zadáno: 11.4.2015)
(zadáno: 29.4.2017)
(zadáno: 11.2.2012)
Nenáročná komedie s výbornými hereckými výkony.
(zadáno: 25.9.2013)
Vše už bylo řečeno - neobvyklé, nápadité scénické řešení odlehčuje náročnému textu a zmírňuje patos. Výborné herecké výkony, sledované z bezprostřední blízkosti, celkový dojem umocňují. Kombinace obojího dodává inscenaci zvláštní atmosféru.
(zadáno: 26.11.2013)
viz recenze
(zadáno: 26.8.2015)
Originální nápad spojit funky Romana Holého s tématem komunity popelářů a jejich pouličního života se rozmělňuje v příliš širokém gestu a místy vleklém tempu. Gombárova poetika je výrazně říznuta kritikou společnosti, bohužel režisér místy sahá ke zbytečně laciným výrazovým prostředkům. Cesta k hlubokomyslnému závěru je tak dlouhá, že už si katarzi ani nevychutnáte. Herci jsou výborní, jejich nadšení dává inscenaci šanci na jistý příznivý vývoj.
(zadáno: 29.4.2017)