Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (329)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.9.2016)
Zdařilý pokus o přepis kultovního románu, avšak jistě se dalo z předlohy vytěžit více. Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.11.2013)
Pěkná hudba, pěkná choreografie i kostýmy, vše má nadhled, ale jakoby tomu něco chybělo. Zvláště druhá půle je oproti Havelkově verzi zbytečně zdlouhavá a doslovná. Zhlédnuto na Festivalu 13+ v Divadle v Dlouhé.
(zadáno: 20.5.2013)
Syrák na entou. Takový zásah jsem teda nečekala.
(zadáno: 30.1.2013)
Tentokrát vstoupila VOSTO5 na velké plátno, a dokonce to vypadá, že hodlá zkamenět. Původní soubor čtyř hochů z VOSTO5 byl v Pérákovi rozšířen o nebývalý počet účinkujících. A pustili se i do nového cirkusu a akrobacie. Nejkrásnější jsou filmové dotáčky, které navozují atmosféru doby filmů s rozporuplnou Adinou. S fakty zachází soubor volně, ale daří se připomenout neradostnou dobu druhé světové války. Byť tak VOSTO5 činí podobně, jako např. Tarantino ve filmu Hanební pancharti. Inscenace zůstává věrna dosavadnímu směřování souboru, a tak se naskýtá otázka, co nám tím hoši vlastně chtěli říci. (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.6.2016)
Mirka Bělohlávková vytvořila svoji další inscenaci pod hlavičkou Studia Damúza. Tentokrát se na inscenaci podíleli celkem 4 členové klanu Bělohlávkových. Pouze jeden člen tvůrčího týmu, bez kterého by inscenace nevznikla, je uveden v programu jako: hlídání dětí během zkoušek: Babi Hradecká. Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 20.6.2013)
Další variace na známé téma, že perníčky se loupat nemají. Z Ježibaby šel opravdu strach, ale stejně skončila v peci.
(zadáno: 19.6.2013)
Soubor tentokrát překvapil téměř tradičním příběhem. Dále viz blog Mateřinka ´13.
(zadáno: 29.11.2013)
80% za emoční zásah. Problémy dospívajích i jejich rodičů na černobílém plátně. Barevně je vypodobněno pouze Azurové pobřeží. Dobře odhadnuté možnosti herců divadla Alfa. Jděte na to, to si popláčete. Teenageři v hledišti se nehihňali, ani se nedojímali, nýbrž soustředěně hleděli s otevřenými ústy. Pirát sedmi moří zkřížený s agentem 007 je nedostižný. Hnidy: mladým mnoho odkazů nic neříkalo. Na druhou stranu, nám asi mnoho neříkaly odkazy na virtuální realitu. P.S. V inscenaci se používá čeština, precizní czenglich, francouzština a dojemná italština. Shlédnuto na Festivalu 13+.
(zadáno: 28.6.2015)
Jako cirkus pod širým nebem velmi dobré. Výstup slečinky se žvýkací gumou velmi dobrý, výstup skákacího gumáka se skákaci gumou slabý. Skoro jsme měla cukání jim jít předvést, jak se to dělá. Další cirkusová čísla byla poznamenána začínajícím deštěm, artisti si nebyli jisti svou bezpečností, a tak raději představení ukončili. Zhlédnuto na Divadle evropských regionů.
(zadáno: 5.3.2020)
Práce na pendrek
Zajímavý jevištní útvar, kde hlavní protagonista, zjevně psychicky narušený, dokáže diváky zaujmout téměř hodinu. Na bílém čtverci, rozměry cca 12x12m, vystupuje pouze on a 22 židlí. Zvukovou kulisou je jen neustálé nervózní podupávání performera. Černický židle přeskupuje sem a tam, vytváří z nich různé stavby, a stále se svými výtvory není spokojen. Nakonec jednu židli, zřejmě neposluchu, vyhodí z jevištního prostoru ven, a ostatní židle postaví do latě. Kterak se neuvěřitelné stalo skutkem.
(zadáno: 18.10.2015)
Vančura by zíral. Lehká inscenace, která zdánlivě nerespektuje mnohdy až příliš těžkou, slovy zahlcenou předlohu (při vší úctě). Podle mého názoru byl duch litery zachován, a úžasně převeden do nové jevištní formy cirkusového pohybového divadla. Na jevišti se vyskytují pouze tři performeři, divka ztělesňuje Annu, a dva mladíci představují vypečený Vančurův trojlístek. Kromě dokonalého řemesla, kterou muži předvádějí především v žonglování, a Kristýna Vlčková v dechberoucím provazochodectví, se daří krásně divadelně rozehrávat drobné etudy na téma muž a žena, a dva rivalové.
(zadáno: 24.5.2012)
Je třeba dodat, že jsem viděla tuto sestavu: Polívka, Vetchý, Divíšková, Hálek, Poloczek
(zadáno: 3.5.2022)
Přiznám se, na Laternu Magiku mi to přišlo trochu málo. Režisérka se pokusila o totální divadlo, barvy, hudba, činohra, tanec, mnoho rekvizit, zajícova smrt. Magické bylo připomenutí tzv. Pepper’s Ghost Effect, hojně využívaný v 19. století: když je postava herce nasvícena jen pod jistým úhlem, na scéně vzniká iluze jeho „ducha“. Občas scénou proletí kyvadlo, které už nikoho neděsí. Zaujme nápaditá módní přehlídka a některé etudy Vladimíra Javorského. Za celé představení padne jeden vtip, kterému se zasměje celé hlediště, asi zkouška, zda v hledišti někdo je a nespí.
(zadáno: 17.5.2019)
Pořád se něco děje, má to tah na branku. Chlapci, tedy muži, si jezdí s autíčky, povídají si s velbloudem, a objeví se i krásná Šahrazád (Šeřežezáda). Jediná žena (půvabná Diana Čičmanová vždy a všude) je sekretářka soudruha ředitele. Na závěr ke slovu dostane i Liazka, která celou poušť projela na vlastní kola. Hlavní klad inscenace je připomenutí historie. V Liberci se zbláznil soudruh ředitel, a zařídil, aby Liazka se třemi socialistickými řidiči jela do té západní imperialistické ciziny. A že se Liazka ve světě neztratila, je z historie zřejmé, ač ségra Tatra byla úspěšnější.
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 11.4.2015)
75% Velmi povedený přepis známých večerníčkových příběhů. Akorát ovčí babička mohla být trochu hezčí, vzhledem k tomu, jak půvabně vypadali Beránek a Ovečka ve svých postýlkách. Ale co to bylo s tím drbáním zad? Můj téměř čtyřletý syn udržel pozornost celou hodinu. Zhlédnuto na festivalu Dítě v Dlouhé.
(zadáno: 23.10.2019)
Velmi sugestivní obrazové divadlo, kdy sdělení je zprostředkováno pohybovou formou s minimem slov. Tvůrcům se podařilo navodit atmosféru strachu a manipulace, takže i když jde o stylizované pohybové divadlo, navozuje značně děsivé pocity. Některé obrazy se cyklicky opakují a představení negraduje, vlastně jediným posunem je, že nejdříve účastníky demonstrace mlátí při výslechu, a pak v blázinci. Nejvíce vyniká italská herečka Sara Bocchini, která ztvárňuje Natálii Gorbaněvskou, účastnici demonstrací v letech 1968 a 2013 a autorku předlohy.
(zadáno: 22.7.2012)
(zadáno: 15.9.2016)
Příjemná podívaná, většinou se jedná o pantomimu. Střídání scének připomíná trojrozměrný veselý komiks. Některé scény jsou drastické (stařenka žádá o zavěšení telefonu, ale pečovatel to poplete a pověsí na zeď stařenku).
(zadáno: 20.3.2014)
Úžasná filmová groteska plná různých triků. Opět se nejedná o klasické loutkové divadlo, ale loutkovost je zřejmá. Postava Georgea Méliése se všemi ostatními postavami zachází jako s loutkami. Nedílnou součástí inscenace je scéna a kostýmy Marka Zákosteleckého a výtečná hudba kapely DVA.