Redakce

Veronika Boušová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (277)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.2.2012)
Macbeth v komiksové podobě. Pro znalce Shakespeara, kteří chtějí vidět klasiku jinak, je to zajímavý zážitek. Zároveň možná jeden ze způsobů, jak ho prezentovat mladé generaci, která tíhne více k vizuálnímu zážitku než k mluvenému slovu. Režisér J. Mikulášek nezpracoval Macbetha jako drama, ale jako literární předlohu (obdobně jako Gottland, Europeanu a další). Výborné herecké výkony J. Vondráčka a K. Sedláčkové-Ottlové.
(zadáno: 29.4.2017)
So, what to say? Lekce angličtiny pro začátečníky, lekce ze Shakespeara pro pokročilé. Kódování textového obsahu do pohybové a mimické formy je precizní a precizní je i herecké provedení. Z parodické linky místy vyvstávají kvintesence archetypu s intenzitou a důrazem, hodným jednoho z nejvýznačnějších dramat. Hudba a scéna odkazují k psychedelickému westernu a z highlandera se stal kanadský rančer. Inscenace potvrzuje kvality a sehranost ansámblu, ale přinejmenším Miloslav König a Anežka Kubátová by excelovali i v klasickém nastudování. Proto bych uvítala pokračování - lekci 2, série classic.
(zadáno: 26.1.2015)
75% Spojení hravosti veršů Ivana M. Jirouse, vánoční nálady a reality rodiny, jejíž hlava je toho času ve vězení, je inscenací pro menší děti, která se svým undergroundovým a biografickým podtextem vymyká standardu. Podtext ovšem cílí na dospělé diváky, dětským divákům je interpretován okrajově, jako daná skutečnost.
(zadáno: 29.11.2012)
75%
(zadáno: 29.4.2017)
(zadáno: 28.3.2016)
75% - viz recenze
(zadáno: 26.8.2015)
Handicapovaný Bohdan Bláhovec v roli duševně pokřiveného Marbota, který se očišťuje estetikou a pohledem na umělecká díla, a Jiří Štrébl jako Goethe, poeta a filozof podléhající nízkým pudům. To jsou dvě velké přednosti inscenace, která, ač z hlediska výtvarné koncepce zajímavá, zůstane nejspíš kusem pro užší okruh intelektuálů a milovníků umění.
(zadáno: 12.12.2015)
75%
(zadáno: 29.4.2017)
(zadáno: 29.4.2017)
55% - výborný Josef Vojtek
(zadáno: 26.8.2015)
Osobitý výklad Švejka jako tragické oběti absurdního vojenského a politického systému začíná scénou ve stylu Osvobozeného divadla, postupně ubírá na stylizaci i komice, mění se v protest generace šedesátých let a končí současným pojetím obrazu válečné mizérie, v krvi a bahně. Jako by postava ladovského Švejka prošla dějinami a postupně na sebe nabalovala atmosféru té které doby. Švejk je mrtev, ať žije Švejk!
(zadáno: 26.1.2015)
Dojem z této inscenace, zvláštní nejednoznačnost a nejistota nad tím, co je vlastně skutečnost a co jen mystifikace, zůstane po zhlédnutí dlouho v hlavě. Značný podíl na tom má vynikající, vtipný a promyšlený text autorky hry a také invence režiséra, díky které literární hodnota textu i po jeho zinscenování stále vyniká. Herecky velmi zdařilé. Jen konstrukce paravánů na scéně mohla být řešena elegantněji. Před návštěvou doporučuji přečíst si rozhovor s Masłowskou, uveřejněný v programu. Mnohé napoví, ale celkový zážitek z představení i přesto hodně souvisí s pozorností a vnímavostí diváka.
(zadáno: 30.8.2015)
Inscenace, která ani po sedmi letech neztrácí na síle.
(zadáno: 25.9.2013)
Současný pohled na věčné téma kariérismu a citové závislosti podle Guy de Špinara. Odlehčené, téměř muzikálové tempo a vynikající timing, promyšlené detaily a skvělé herecké výkony (především A. Štréblové, T. Petříka a Z. Mixové), kterým kraluje Miláček Miloslav König - viz recenze.
(zadáno: 11.10.2013)
Mileniny recepty rozhodně stojí za vidění především kvůli hereckému výkonu Ivany Uhlířové. Inscenace ale představuje divákům v letmém pohledu i dvě zajímavé ženské osobnosti a dotýká se mnoha témat. Ve svých zkratkách a změnách tempa je ovšem náročná a úspěch té které reprízy bude zřejmě záviset na tom, jak se tato úskalí podaří zvládnout. Více viz recenze.
(zadáno: 29.4.2017)
Několik fragmentů deníkových zápisků malíře Paula Kleeho je inscenováno jako koláž myšlenek, utvářených podle určitých vzorců, které definují Kleeho tvorbu. Surrealistický sen, dadaistické textové koláže, přestavba scény v kubistických liniích, abstrakce jednoho vnitřního vesmíru atd. Jde o formu pohybového divadla na základě rytmizovaného textu. Komické situace vycházejí z úvah rozdvojené osobnosti, resp. dvou vnitřních hlasů. Interakce a synchronizace Ivany Uhlířové a Michala Kerna je perfektní a celek krásně zapadá do výtvarně-dramatické dramaturgické linie Studia Hrdinů.
(zadáno: 10.7.2012)
(zadáno: 29.4.2017)
65%
(zadáno: 14.7.2012)
65% - představení hodnotím z úhlu pohledu, daného mou celkovou diváckou zkušeností. Viděla jsem je ale v rámci projektu Vlak Lustig, v prostředí nádraží Praha-Bubny, odkud byly vypravovány židovské transporty. Zde působí jako mnohem silnější výpověď a je zásahem do živého. Važme si takových projektů.
(zadáno: 28.3.2016)
75%