Redakce

Veronika Boušová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (277)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 11.4.2015)
75% Zcela souhlasím s komentářem Pavla Širmera, celkem není co dodat. K dramaturgii, která brzdí tempo, mám výhrady, ale její nedostatky vyvažují herci. Taková přehlídka přesně vystižených charakterů ve vzájemné interakci je strhující zážitek.
(zadáno: 11.2.2012)
(zadáno: 29.11.2012)
Moderní, zajímavě řešená inscenace odkrývá nitro několika žen, které spojuje stejné životní téma, na základě jejich osobních výpovědí či (často vyostřených) dialogů. Jednotlivé povahy se postupně otevírají, konkretizují a propojují a je až neuvěřitelné, jaké napětí si dokáže udržet hra, postavená jen na psychologických portrétech.
(zadáno: 11.2.2012)
(zadáno: 6.6.2019)
(zadáno: 11.10.2013)
Nevím, zda inscenace natolik dozrála, ale atmosféra derniéry byla rozhodně velice silná. Hlavní předností zůstalo bezpochyby výtvarné pojetí a herecké výkony, kterým kraloval M. Mejzlík. Neobvyklý zážitek - ačkoliv, pro běžného diváka tahle "chemie" asi opravdu není.
(zadáno: 9.3.2016)
Nekonečná plejáda "černých labutí" - tedy nepředvídatelných jevů a událostí, které nečekaně mění kurz životní dráhy člověka či celé společnosti - krouží v jednotvárném rytmu stále dokola. Každý divák najde tu svou, tedy spíš celé hejno, některým naopak labuť unikne, protože vedle zcela jasných situací se tu ve zkratce a rychlém tempu střídají i situace, které vyžadují hlubší znalost kontextu. Tečka s pokusem v mikrovlnné troubě na závěr je ovšem výborná.
(zadáno: 11.4.2015)
75%
(zadáno: 4.2.2012)
70% dávám s výhradami. Za téma(zrůdnost 50. let), jeho zpracování a poselství bych s radostí dala 100%, ale řada výstupů v první polovině působila uspěchaně, ploše a neměla takový dopad, jaký by mohla mít. Pokud se v nich divák rychle neorientuje, ztrácí se. Druhá polovina to hodně vytáhla. Dle mého názoru by se tato inscenace lépe hodila do alternativního prostoru, kam by chodila i odpovídající divácká komunita. Výborná je hudba Romana Zacha, ale v 10. řadě občas přehlušovala herce. Doporučuji přečíst si předem info v programu.
(zadáno: 29.11.2012)
65% - inscenace stojí na výborných a propracovaných hereckých výkonech Tomáše Petříka a Michala Malátného. Celkově milá, poučná i zábavná záležitost. Škoda jen, že režijně zůstala při zemi. Téma důležitého posunu v životě dvou autistů by mohlo jít i při zachování komediální roviny více do hloubky.
(zadáno: 10.10.2012)
Je vskutku těžké, hodnotit inscenaci, která je spíše scénickým ztvárněním myšlenek a postojů L.F.Célina, pravda, částečně vycházejících z konkrétních situací. Pokud ale divák o jeho osobnosti mnoho neví, bude trochu tápat. Určitě stojí za to, věnovat předem pozornost programu, který vás navede správným směrem. Celkově herecky výborně zvládnuté, Karel Dobrý exceluje. Není to hra pro běžné publikum, intelektuálněji ladění diváci si ovšem přijdou na své.
(zadáno: 11.10.2013)
Velké ideály veřejně činné osoby, které ve spojení s jistou naivitou a nezralostí napomohly k vybudování totalitního režimu, se zde předvádějí s bodrou shovívavostí. Pobaví, ale v zádech z nich nezamrazí - a to je v současné době špatně. Jinak se jedná o herecky vydařenou inscenaci s nápaditým využitím projekcí.
(zadáno: 26.1.2015)
viz recenze
(zadáno: 25.3.2012)
(zadáno: 11.2.2012)
(zadáno: 11.10.2013)
75% - inscenace se opět vyznačuje energií a divadelními prostředky, typickými pro toto seskupení umělců v čele s režisérem Štěpánem Páclem. Tentokrát převažuje inteligentní černý humor a nádech téměř hrabalovské poetiky, to vše proložené hororovými prvky. Více viz recenze, která, v souladu s inscenací, není tak úplně klasickou recenzí...
(zadáno: 15.2.2012)
(zadáno: 29.1.2012)
Nad tím, zda mám tuto hudební inscenaci procentně hodnotit, jsem dlouho váhala. Nepovažuji ji ani za muzikál, ani za dramatické dílo, ale kvůli celkovému pojetí se k ní stále vracím. Více v mojí recenzi.
(zadáno: 19.2.2014)
(zadáno: 29.4.2017)
(zadáno: 31.3.2013)
Originální způsob, jak kabaretní formou připomenout(a neznalým představit) trojici významných architektů v kontextu atmosféry první republiky. Melodie i texty se snaží vystihnout každou z těchto osobností zvlášť s ohledem na její typické rysy a tvůrčí myšlení, což se daří. Pokud ale máte o jednotlivých architektech povědomí předem, vychutnáte si tento záměr více do hloubky. A asi i více oceníte. Herecky i pěvecky skvěle zvládnuté, přimlouvala bych se za lepší zvuk. Škoda slova, které padne vedle.