PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Veronika Boušová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (277)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 26.8.2015)
Osobitý výklad Švejka jako tragické oběti absurdního vojenského a politického systému začíná scénou ve stylu Osvobozeného divadla, postupně ubírá na stylizaci i komice, mění se v protest generace šedesátých let a končí současným pojetím obrazu válečné mizérie, v krvi a bahně. Jako by postava ladovského Švejka prošla dějinami a postupně na sebe nabalovala atmosféru té které doby. Švejk je mrtev, ať žije Švejk!
(zadáno: 26.8.2015)
65% Po autorské stránce k sobě aktovky výborně pasují, o něco hůře vychází herecké provedení v režijně náročnějším Protestu, což je ale zaviněno spíše chybou režiséra ve vedení herců, než hereckými nedostatky. Dynamičtější Rest, zakončený videorozhovory, je textově o něco prvoplánovější, o to lépe si s ním ale poradil režisér a konečně i Robert Jašków, který tu dostává více prostoru. Přestože inscenaci Havlovy aktovky chybí originální přístup, pokud nemáte přehnaná očekávání, celek určitě nezklame.
(zadáno: 26.8.2015)
(zadáno: 17.5.2015)
Špinar jako by si vzal na paškál už samotný akt dramatizace. Dění na jevišti doprovází komentář sestavený z úryvků literární předlohy i z pokynů ve filmovém scénáři a obraz na scéně s obojím často kontrastuje. Výborná Lucie Polišenská v hlavní roli zosobňuje naddimenzovanou představu ženských vnad i loutkovitou hrdinku á la červená knihovna. Tato literatura mívala pro čtenáře až mírně pornografický podtext, který Špinar elegantním způsobem zvulgarizoval a využil k parodii citových pohnutek postav. Zřejmě ale právě kvůli zcizování prožitku tempo inscenace pokulhává.
(zadáno: 11.4.2015)
(zadáno: 11.4.2015)
(zadáno: 11.4.2015)
75% Zcela souhlasím s komentářem Pavla Širmera, celkem není co dodat. K dramaturgii, která brzdí tempo, mám výhrady, ale její nedostatky vyvažují herci. Taková přehlídka přesně vystižených charakterů ve vzájemné interakci je strhující zážitek.
(zadáno: 26.1.2015)
Dojem z této inscenace, zvláštní nejednoznačnost a nejistota nad tím, co je vlastně skutečnost a co jen mystifikace, zůstane po zhlédnutí dlouho v hlavě. Značný podíl na tom má vynikající, vtipný a promyšlený text autorky hry a také invence režiséra, díky které literární hodnota textu i po jeho zinscenování stále vyniká. Herecky velmi zdařilé. Jen konstrukce paravánů na scéně mohla být řešena elegantněji. Před návštěvou doporučuji přečíst si rozhovor s Masłowskou, uveřejněný v programu. Mnohé napoví, ale celkový zážitek z představení i přesto hodně souvisí s pozorností a vnímavostí diváka.
(zadáno: 26.1.2015)
75% Spojení hravosti veršů Ivana M. Jirouse, vánoční nálady a reality rodiny, jejíž hlava je toho času ve vězení, je inscenací pro menší děti, která se svým undergroundovým a biografickým podtextem vymyká standardu. Podtext ovšem cílí na dospělé diváky, dětským divákům je interpretován okrajově, jako daná skutečnost.
(zadáno: 26.1.2015)
Viděno na veřejné generálce. Po vlně populárního"Podivného případu se psem" se v Dejvicích divákovi nabízí vhled do vnímání ženy-autistky. Skrze obrazy přibližuje režie divákovi niterná rozpoložení a způsob uvažování hlavní hrdinky a v tomto duchu vytváří zatmívačkami pásmo kratších či delších scén, které jsou na jednu stranu dětsky hravé, fantazijní a úsměvné, a na druhou už se v nich rýsuje tragická zacyklenost jejího osudu.
(zadáno: 27.10.2014)
75% Typicky Morávkovská inscenace v tomto smyslu nasytí, vytváří velkolepé obrazy, kterým nechybí jemná ironie, ale nepřináší žádný bonus navíc, možná i proto, že se v mnohém až příliš blíží Formanově filmovému zpracování. Jeho vliv na herecké pojetí je patrný i u Miroslava a Martina Donutilových. Více originality předvedli Robert Mikluš v roli Josefa II. a Simona Zmrzlá jako Konstance.
(zadáno: 23.3.2014)
Bezohledná a slepá zamilovanost, naivita, krutost, vyhoření vztahu. Téma partnerského trojúhelníku se nese ve zdánlivě odlehčené, místy až neosobní formě, umocněné částečným převedením dialogů do SMS zpráv. Pod povrchem se ale daří udržovat napětí, které vrcholí v momentech, kdy jsou všechny tři postavy na scéně současně a lžou si po telefonu. Inscenace útočí na divákovo podvědomí silněji, než by se na první pohled zdálo.
(zadáno: 23.3.2014)
65% Herecky výborně podaná inscenace, ke které se nehledá klíč tak úplně snadno, přestože vám ho drží pod nosem. Viz recenze.
(zadáno: 23.3.2014)
65% Ducha Formanova filmu a typické rysy jeho postav, přenesených do divadelního prostředí, doplňuje živá hudební produkce písní ze "zlatých šedesátých". Dobové paradoxy, vděčný pramen komických situací, utne dějinný zvrat. Přestože podobných příběhů (hlavně filmových) známe dost a inscenace v tomto směru nic nového nepřinese, potěší, myslím, kohokoli a kdykoli. Pamětníky především.
(zadáno: 19.2.2014)
Přesně takhle by měla vypadat dobře udělaná gogolovská klasika pro současného diváka, který chce takovou klasiku vidět. Věrnost předloze, době a prostředí odlehčuje nadsázka, postavy nemoralizují, ale karikují morální prohřešky a nešvary. Melník, Dastlík, Lichý, Krupanská, Przebindová, vodka, ikona, rubly, garmoška, vůně šminek...
(zadáno: 26.11.2013)
75% - Po více jak čtyřech letech od premiéry je zvolená interpretace sice stále aktuální, nicméně doba pokročila a našla by se žhavější témata. K nejlepším nápadům patří bezpochyby tanec v "mučírně" a obsazení výborné Kateřiny Krejčí do role O´Briena. Ministerstvo lásky přece musí řídit žena. Nebo ne?
(zadáno: 11.10.2013)
Nevím, zda inscenace natolik dozrála, ale atmosféra derniéry byla rozhodně velice silná. Hlavní předností zůstalo bezpochyby výtvarné pojetí a herecké výkony, kterým kraloval M. Mejzlík. Neobvyklý zážitek - ačkoliv, pro běžného diváka tahle "chemie" asi opravdu není.
(zadáno: 11.10.2013)
Ropa - Spolek Mezery 70 %
65% Aktuální příběh moci, postavené na těžbě přírodních zdrojů a názorná prezentace toho, nakolik jsme závislí na ropě. Na tom ovšem inscenace tak úplně nestojí - jako u všech projektů o.s. Mezery je její předností oživení industriálních prostor včetně nápaditého nasvícení a využití doprovodné hudby. Druhá polovina, doprovázená obrovským pohyblivým stínem ropné věže, svíčkami a ohněm má neuvěřitelně magické kouzlo. V tom je Ropa nedostižná.
(zadáno: 11.10.2013)
Mileniny recepty rozhodně stojí za vidění především kvůli hereckému výkonu Ivany Uhlířové. Inscenace ale představuje divákům v letmém pohledu i dvě zajímavé ženské osobnosti a dotýká se mnoha témat. Ve svých zkratkách a změnách tempa je ovšem náročná a úspěch té které reprízy bude zřejmě záviset na tom, jak se tato úskalí podaří zvládnout. Více viz recenze.
