Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (344)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 23.5.2022)
Ve stísněném prostoru jeviště Dejvického divadla se odehrává historické drama o mnoha postavách. V režii SKUTRu několik herců hraje vícero rolí, až z toho divákovi přechází zrak. Ono to nevadí, stejně všichni umřou. Scéna je jednoduchá, bílé stěny s černými cákanci. Na čumák postavená koňská hlava byla podle mě dost zbytečná, zvláště pak, když překážela hercům v pohybu. V daném černohumorném kontextu je Richardův sekáček až roztomilý, zvláště když je používán jako zrcátko nebo jako hřeben pana Kopfrkinga. Zdánlivě nenápadné kostýmy Simony Rybákové jsou velmi dobře propracované a nebojím se říci, krásné.
(zadáno: 22.5.2022)
V odcizeném prostoru strohých zdí někdejších kancelářských open space. Uprostřed stojí obrovský rodinný stůl, u kterého si chce Vassa, matka rodu, hrát na rodinnou idylku. Všechny postavy jsou nešťastné a pohybují se poněkud mechanicky, jako by sledovaly neviditelné čáry na podlaze. Ač hra ruského dramatika, na city duše krajiny širé se tady vůbec nehraje, vše je strohé a chladné. Pokud chce někdo nějaké city, buď umře, nebo je poslán z domu. A Vassa nakonec v dopsaném závěru doplatí na svůj životní postoj a (ne)výchovu svých dětí.
(zadáno: 4.5.2022)
Inscenace působí odtažitě, bez přesahu emocí do hlediště, ale v závěru němý řev Goopera a jeho ženy vše napraví. Copak je opravdu nikdo nechápe? Viz blog. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.5.2022)
Přiznám se, na Laternu Magiku mi to přišlo trochu málo. Režisérka se pokusila o totální divadlo, barvy, hudba, činohra, tanec, mnoho rekvizit, zajícova smrt. Magické bylo připomenutí tzv. Pepper’s Ghost Effect, hojně využívaný v 19. století: když je postava herce nasvícena jen pod jistým úhlem, na scéně vzniká iluze jeho „ducha“. Občas scénou proletí kyvadlo, které už nikoho neděsí. Zaujme nápaditá módní přehlídka a některé etudy Vladimíra Javorského. Za celé představení padne jeden vtip, kterému se zasměje celé hlediště, asi zkouška, zda v hledišti někdo je a nespí.
(zadáno: 27.4.2022)
Ženy, hudba, zpěv. Romantické svícení. Dobře vystavěná pohádka, krátké etudy jsou spojené stále se opakujícím motivem, rámec, který je znám minimálně od sepsání textu Míček Flíček. Dvě herečky, jedna hraje muže, jsou v úvodní scéně oblečeny do červených zdobených kimon. Obě postavy jsou velmi bohaté, a chvástají se, kdo z nich připraví vzácnější pokrm. Madam napadne usmažit zlatou rybku. Zlatá rybka je prokleje na 1000 let a 1 rok, postavy přijdou o svůj život v přepychu, a postupně se propadnou až na samé dno. Zde hnusný černý igelit. Aničkovsky ulítlé, ale už velmi divadelně poučené.
(zadáno: 20.9.2021)
Temná, avšak přesto příjemná inscenace se šťastným koncem. Literární předlohu neznám, tak nemohu srovnávat. V komorním prostoru je jen stolek a pár židlí. Do monologu hlavního hrdiny (skvělýn Jan Hájek) občas vstupují jeho dvě lásky. Vyzývavá Claire objeví na jevišti vždy, kdy se Florent zmíní o Paříži, neboť stále doufá, že se k ní vrátí. Platonická láska Camille po celou dobu trvání inscenace sedí v koutě na židli. Nejvíce si Florent rozumí se svým notebookem, který mu dělá psychiatra, navigaci, organizuje mu čas, a dokonce spočítá, jak dlouho Florent poletí z okna (4,5 vteřiny). To však Florent neudělá.
(zadáno: 18.9.2021)
Výborné mechanické divadlo theatrum mundi. Inscenace nabízela spoustu technických vychytávek, ale jen u mála z nich se diváci nadchli. Jako stará loutkářská forma dobré, ale v dnešní době přeci jen vítězí jiné formy sdělení. Suchopárný výklad podle J.A. Komenského na životnosti také moc nepřidá.
(zadáno: 12.9.2020)
Zdařilá inscenace podle osvědčeného vzoru vzít zajímavý pozapomenutý příběh o jinakosti. Ve srovnání s další Dianiškovou inscenací Transky, body, vteřiny, vše působí jakoby přes kopírák, ovšem s přihlédnutím ke kvalitnímu zpracování a tématu. Expozice Křížová cesta-Křížová výprava-Semínko tisu mohla být kratší.
(zadáno: 7.12.2019)
Výborně sepsaná hra a standardně dokonalé provedení. Jen ty loutky by mohly být dřevěnější. Ovšem transformace trouby na raketu, která zachrání děj jako deus ex machina, je geniální! 75%
(zadáno: 3.11.2019)
Krásné dřevěné loutkové divadlo. Natálie Vaňová a Filip Bednár hrají s různými typy loutek, hlavní postavy Maminky a Zuny jsou řezbované marionety na drátě, avšak bez vodicích nití, zlí týpci jsou jávajky, a rozkošné duo růžovoučkých dešťoviček je vlasně také jávajka. Příběh vypráví o touze po dítěti, a to jak u Maminky, tak u Čarodějnice, která chce mít ze Zuny svou nástupkyni. Děti se nejvíce baví dešťovkami a jejich dilaogy se Zunou.
(zadáno: 16.9.2019)
Temná rocková opera, z které sálá zima a chlad. Místy až moc hlučný horor. Scéna sestává ze dvou strážných věží, jinak je jeviště prázdné. Kostýmy jsou výrazně stylizované. Hlavní hrdinka Purmelende má bílé vlasy a černý plášť, vůbec nebudí dojem šlechtičny na vdávání. Její rodina s ní zachází velmi chladně. Přesto Purmelende dokáže Modrovouse přemoci a vrátí se na rodný hrad. Purmelende si uvědomí, že do takového rodinného prostředí se nechce vrátit, a, možná vysílením, zemře.
Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 14.9.2019)
Haf, haf! Ňuf, ňuf! Písk, písk! Ššššš, huúúu. Milostný román s happyendem o cestě jednoho pejska za svou unesenou nevěstou. Herecky vyniká zvláště rodinka jezevčíků se třemi štěňaty.
Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 13.9.2019)
Bravurně napsaná černá komedie Tracyho Lettse Zabiják Joe s detektivní zápletkou. Samé krásné role. Michal Čapka coby nezaměstnaný Ostravak klátící se sem a tam, westernové rameno spravedlnosti Josefa Kaluži a proradná děvka Terezy Cisovské, která v pudu sebezáchovy profesionálně olizuje i kostičku z kuřátka z KFC. A na závěr happyend nasvícený jako romantický západ Slunce na Divokém západě.
(zadáno: 26.8.2019)
Činoherní režisér vytvořil s artisty a mimem novocirkusové představení. Přes zdánlivou nesourodost se jedná o kompaktní představení, kde se střídá humor s napětím, pantomima s artistickými výkony, a vážné téma odlehčuje inteligentní humor.
(zadáno: 17.5.2019)
Pořád se něco děje, má to tah na branku. Chlapci, tedy muži, si jezdí s autíčky, povídají si s velbloudem, a objeví se i krásná Šahrazád (Šeřežezáda). Jediná žena (půvabná Diana Čičmanová vždy a všude) je sekretářka soudruha ředitele. Na závěr ke slovu dostane i Liazka, která celou poušť projela na vlastní kola. Hlavní klad inscenace je připomenutí historie. V Liberci se zbláznil soudruh ředitel, a zařídil, aby Liazka se třemi socialistickými řidiči jela do té západní imperialistické ciziny. A že se Liazka ve světě neztratila, je z historie zřejmé, ač ségra Tatra byla úspěšnější.
(zadáno: 17.3.2019)
(zadáno: 17.3.2019)
(75% za znovuoživení jednoho ze základních výtvarných a literárních děl české kultury) Nemůžu říci, že se to HuTeVaru povedlo. Dozajista lze uvést, že Krvavý román je velmi vrstevnaté dílo, kam se hrabe Pratchett a Pulp Fiction, a nalézt přijatelnou divadelní formu rozhodně není jednoduché. Loutkoherecká práce byla přesná, navíc na chvíli vrátila na loutkové jeviště Pavla Tesaře, ze kterého čiší, že loutky miluje a umí to s nimi. Několik velmi vydařených vtípků, Barbora Hubená točí flašinetem jak divá, ale Krvavý román to není.
(zadáno: 8.2.2019)
Divadlo v Dlouhé vytvořilo novou dramatizaci školou povinného tématu. Ústřední dvojice Ester-Pavel (Marie Poulová-Pavel Neškudla) je něžně dojemně autentická, postupné sbližování dvou mladých lidí je úžasné. Také se na jeviště podařilo přenést Esteřin neklid, a vzrůstající neurózu z uzavřeného prostoru, kde tráví celé dny. Krásná je i neokázala statečnost Pavlova tatínka a jeho spolupracovníka Čepka. Avšak když jde do tuhého, najednou se emoce vytrácejí. Ester už to nemůže vydržet, a vydá se zabít do ulic. A najednou, jako kdyby se Divadlo v Dlouhé bálo velkých emoci.
(zadáno: 16.6.2018)
V "největší společné sauně v Evropě" jsem shlédla na Skupově Plzni nový projekt bratrů Formanů. Nejdříve je to varieté dobře navozující atmosféru Divokého západu, tak, jak si ho v Evropě představujeme. Následuje filmový němý western, přes který "prší", a zúročí se některé motivy z první části. Příběh je snový a nedává moc smysl, ale obrazy jsou krásné. Tentokrát se na představení podíleli i diváci, kteří zuřivým máváním vějíři a vším možným (já jsme vířila Skupovým zpravodajem), vytvářeli pocit chladného proudícího vzduchu.
(zadáno: 20.3.2018)
Šťastný přepis Vita Caroli do loutkového divadla pro děti. Vše podstatné je řečeno, a přitom děti vnímají to, že i Otec vlasti byl normální člověk, který ve hře Člověče nezlob se! získal přízeň papeže, českou korunu a nakonec i korunu císařskou. S pomocí jedné vysoké židle, která je úkrytem malého Karle, trůnem i koněm, promítacího platna a totemových loutek se daří vyjádřit vše podstatné. Karlovu cestu ke slávě a moci, i cestu k městské výstavbě popelky Prahy. Za zmínku ale stojí i rytířská smrt Jana Lucemburského, zde vyložená tak, že Kadlík chtěl trůn, a co by pro něj tatínek neudělal.
(zadáno: 10.11.2017)
Tajný deník Adriana Moleho byl pro mnohé z nás v osmdesátých letech klíčovou literaturou (hned vedle Austenové a Brontëových). Z hlediska znalosti prvotního dokladu a drakácké inscenace s Vyšohlídem však interpretace Divadla v Dlouhé dost pokulhává. Ano, zpěvy jsou krásné, originální texty písní vystihující ducha doby omamné, ale tak nějak, původní text je o něčem jiném.
(zadáno: 17.9.2017)
Tradiční Adámkův inscenační postup, tentokrát doplněný o komorní orchestr, a dokonce s harfou! Herci jsou oblečeni jakoby antický chór, ale v malém prostoru nepotřebují ozvučující masku, tak mají jen nabělené tváře. Opět se setkáváme s herci Boca Loca Lab, ke kterým v této inscenaci přistupuje kontratenor Jan Mikušek. Recituje se, hraje se světly a hudbou, zkrátka, jak jsme zvyklí. Jen tak dál!
(zadáno: 16.9.2017)
Muzikálový kabaret vesele vyprávějící o neveselých věcech.