Redakce

Kateřina Jírová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (328)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.6.2022)
Půvabná zpěvohra o tom, jak zlo bylo potrestáno a velká láska zvítězila. Soubor Divadla v Dlouhé opět předvedl, že disponuje hudebně kultivovaným projevem. Duo SKUTR se zednářskými symboly moc nezdržovalo, možná je symbolizovaly bulvy, za které bylo převlečeno trio knězů. V závěru se vznešený Sarastro (důstojný Tomáš Turek) promění v hlídače obrazárny, a vyprovodí Tamina, který se probudí ze snu, a spatří jakousi dívku, která mu připomíná Paminu z jeho snu. Hlídač pro jistotu za oběma zamkne dveře. Kostýmy Simony Rybákové byly opět velmi vydařené.
(zadáno: 20.3.2018)
Výborný text, ale herecké výkony poněkud neobvyklé. (Ale oni ti Pražáci jsou děsně zpovykaní.)
(zadáno: 26.6.2018)
Tentokrát se souboru příliš nedařilo, a dost možná se na výkonu herců i publika podepsala příšerná ranní hodina: začínat na několikadenním festivalu v devět ráno, to se opravdu nedělá. Jedná se o poslední Moliérovu hru, jejímž tématem je báje o Amorovi a Psýché. Zpívá se v ní i tančí. Tentokrát však byli čtyři protagonisté nesehraní, a dění na jevišti nedávalo moc význam, ale nešly z něho ani pocity či okouzlení barokem. Až na konci se taťka Jupiter trochu blýskl vtipem, když zachraňoval Venuši s Amorkem.
(zadáno: 17.3.2019)
(75% za znovuoživení jednoho ze základních výtvarných a literárních děl české kultury) Nemůžu říci, že se to HuTeVaru povedlo. Dozajista lze uvést, že Krvavý román je velmi vrstevnaté dílo, kam se hrabe Pratchett a Pulp Fiction, a nalézt přijatelnou divadelní formu rozhodně není jednoduché. Loutkoherecká práce byla přesná, navíc na chvíli vrátila na loutkové jeviště Pavla Tesaře, ze kterého čiší, že loutky miluje a umí to s nimi. Několik velmi vydařených vtípků, Barbora Hubená točí flašinetem jak divá, ale Krvavý román to není.
(zadáno: 5.4.2014)
Viz blog a hodnocení J. Pařízka (více v článku na blogu)
Poslední hra Ivy Peřinové jistě stojí za zhlédnutí, ale jistě by režie mohla vytěžit z dané látky více vděčných scén.
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 16.9.2012)
Představení jako by se odehrávalo za igelitovou clonou. "Šokující" minipříběhy na téma láska a peníze, kde vítězí peníze, nebyly přiliš přesvědčivé. Zpřeházený scénosled mě také neuvedl v úžas.
(zadáno: 9.9.2016)
Opět přesná hra s loutkami a manekýny. Zdařilé převedení francouzské klasiky pro dnešní publikum, a to hlavně pro publikum kolem 12 let, které už umí leccos ocenit. Výborná hudba. Opět skvělá Blanka Joseph-Luňáková v roli utahané matky tří dětí a jejich nezbedného otce. Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.
(zadáno: 24.4.2017)
Na představení pro školy v dubnu 2017 usazené představení, které děti bavi. Dobrá práce se zvukem, výborná práce se světly.
(zadáno: 16.9.2017)
Muzikálový kabaret vesele vyprávějící o neveselých věcech.
(zadáno: 12.6.2022)
Opět velmi zdařilá loutkárna. Text tentokrát trochu pokulhával, zápletky byly občas trochu podivné, ale celkový dojem je vynikající. Zloděj z donucení Renard se nakonec polepší, zachrání i ty, co mu ublížili, ale zajíce, který mu nic neudělal, toho Renardova rodinka bude jíst i nadále. Z lišek vegany neuděláte. Krásné marionety, nory, i slavná pařížská kanalizace. Děti samozřejmě na jeviště nepatří, ale Renardovic lišáček je dalším bonusem inscenace.
(zadáno: 18.9.2013)
Standa rtní špička loutkohereckého umění. Vše běží jak má, loutky předvádějí možnosti své animace, a dokonce se objeví i pozapomenutý dupák. Labutě z Labutího jezírka pochopí svou šanci a vytvoří soubor, který je lepší než Lady Gaga či než kreace Jamese Blonda. Také připomenutí čtyřiceti loupežníků a jiných má pro fajnšmejkry své kouzlo. Jen z toho vypadl motiv Fausta. Vše je ale přeci jen trochu příliš známé a profláklé. Pak není divu, že kontroverzní Budulínek posbírá ceny všude, kam přijede. Ani tato inscenace není taškařice pro batolata, ale jako když mluvíš do dubu (do Rathouské).
(zadáno: 1.5.2012)
(zadáno: 29.3.2018)
Úžasné převedení klasiky do současné řeči.
(zadáno: 17.3.2019)
(zadáno: 9.6.2016)
75% Jiří Jelínek opět vybudoval brilantní inscenaci založenou na slovních hříčkách. Zhlédnuto na festivalu 32. Skupova Plzeň.
(zadáno: 22.3.2014)
Téma, z kterého se dalo vytěžit mnohem víc. Spíše se jednalo o edukační rozhlasovou hru, doplněnou schematickým animovaným filmem a několika karetními triky. Děrgel je hezký, a Bydžovská nevýrazná.
(zadáno: 21.7.2012)
Úažsná inscenace založená na minimalistickém principu. V předstvení na Hronově docházelo použitím alikvotních tónu k navození dojmu klášterního gregoriánského chorálu.
(zadáno: 9.12.2018)
Stačí důvěřovat silnému textu.
(zadáno: 15.9.2018)
Ambiciózní adaptace se poněkud vzpírá původnímu smyslu textu. Nahrávací studio mi nijak nepřekáželo, nijak jsem ho nevnímala. Zajímavé jsou dialogy Vávry (Prachař) a Lízala (Javorský). Lízalka (Medvecká) je krásně ledová bílá socha, ale více nemá co hrát. Nejživější je neurvalá Strouhalka, která se neštítí demonstrovat ani fyzickou převahu. Maryša (Beretová) dobře hraje pubertálního fracka, který si chce ještě užívat přiměřeně svému věku. Přerod v dospělou ženu se jí moc nedaří. Nakonec všemi otloukaná Maryša Vávrovi ani to kafe neuvaří.