Redakce

Helena Grégrová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1668)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.7.2011)
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 21.3.2011)
(zadáno: 16.3.2011)
(zadáno: 14.3.2011)
(zadáno: 29.10.2010)
(zadáno: 1.5.2024)
75 %. Inscenaci JEDLu opětovně neschází svébytný jevištní styl, forma a šmrnc. Protentokrát je jejím hlavním a absolutním trumfem Martin Pechlát v titulní roli, kterou na jevišti doslova odžije. Obměny časových rovin a momentálního citového rozpoložení svěřené postavy - od udiveného děcka, přes prostopášného chvastouna, vypočítávajícího své milenecké eskapády, až po životem znaveného, dojemně bezbranného starého muže - střídá s odzbrojující lehkostí. Příběh složený ze vzpomínek legendárního svůdníka dokáže odvyprávět nadmíru záživně a tak barvitě, že by se snad i Casanova sám na konci připojil k ovacím publika a uznale smekl rokokovou paruku.
(zadáno: 24.4.2024)
Šest členů rodiny se sejde u prostřeného štědrovečerního stolu a vlivem magie okamžiku sváteční pospolitosti a odedávné přirozené lidské potřeby vyprávět si příběhy provede sebe i diváky sedmi z balad Erbenovy Kytice. Pohrávání si s obsahem slov, s barvami, se světlem a stíny je jejich klíčem otevírajícím bezbřehý svět fantazie. V něm se rázem i nábytek a nádobí ze slavnostní tabule proměňuje s odzbrojující samozřejmostí, ani na chvíli jsem neváhala věřit, že pod stolem je vodníkova říše, stůl je hrobkou, židle zlatým kolovratem, ubrus uzlíček svatebních košil. Po všech stránkách originální a nadmíru záživná inscenace s jedinečnou atmosférou.
(zadáno: 21.4.2024)
75 %. Inscenace vystihuje atmosféru doby nástupu německého nacismu a zrcadlí zároveň mrazivou paralelu k egomániím a nešvarům politicko-společenského klimatu dnešních dnů. Je to divadlo (nejen) vizuálně efektní, plné silných obrazů a emocí, velkých gest i niterného prožitku. Ač na jevišti Höfgen ztvárňuje Faustova pokušitele, v reálném životě je on sám pokoušen, vlastní duši zaprodávající a zbytky svědomí obelhávající. Náročnost hlavní role Robert Mikluš obsáhl ve všech aspektech, obdivuhodně si poradil s kombinací jevištního projevu a detailním filmovým snímáním jeho tváře. Potlesk za skvělé výkony náleží také všem ostatním hereckým kolegům.
(zadáno: 19.4.2024)
Sirotci - OLDstars  80 %  Tip Helena Grégrová
Vícevrstevnatý text Dennise Kellyho se podařilo tvůrčímu týmu komplexně šťastně uchopit. Inscenace je režijně citlivě promyšlená a gradačně vystavěná, od začátku lze tušit mezi řádky za humorem a za slovy poschovávané vážnější podtóny, které s každou další vteřinou vyplouvají nad povrch, napětí se stupňuje a úsměv zvolna tuhne. Díky empatickým a nadmíru autentickým výkonům celé herecké trojice je divák do děje a obýváku, kde se vše odehrává, doslova vtažen a má šanci si celý příběh - o ne úplně fér rozdaných kartách osudu, o zlu tam venku, o síle sourozeneckého pouta, i o rozhodnutích, která už nelze vzít zpátky - naplno emočně spoluodprožít.
(zadáno: 11.4.2024)
Inscenace, ve které se důvtipně bilancuje a tematicky umocňuje na druhou. Jde o poctu magii divadla a současně i vzpomínkovou poctu konkrétnímu režisérovi, jde o divadlo na divadle a současně i o realitu kolem něj – o hledání pravdy jevištní a vyrovnávání se s pravdou skutečnou, a především jde o prožívání "konce hry" (rozuměj: života) během zkoušení Beckettova Konce hry, v němž se autor odkazuje k významu opravdových lidských hodnot. Zaujalo mě, kolik otázek se Tomáši Vůjtkovi podařilo během necelé hodiny a půl otevřít, nadto způsobem, který baví i dojímá zároveň. Herecky exceluje Marek Cisovský, jemuž jsou všichni kolegové adekvátní oporou.
(zadáno: 6.4.2024)
Režijně citlivě uchopené inscenaci se podařilo otevřít mi cestu do hloubi bolesti lidské duše. Cestu plnou nenaplněných očekávání, bláhových snů, poztrácených iluzí a marných nadějí. Projít si jí spolu se členy rodiny Tyronových jsem prostřednictvím pozvolného snímání rozpadu jejich nefunkčních vztahů mohla opravdu niterně a intenzivně. Sejít z ní mi žádný z hereckých průvodců ani na chvíli nedovolil, skrze maximální koncentraci a autentický prožitek vystihl každý složitý vnitřní svět své postavy a zpřítomnil i atmosféru unaveného srpnového dne s oparem houstnoucí mlhy. Emoční účinek působivého finálního obrazu ve mně dozníval dlouho do noci.
(zadáno: 30.3.2024)
Kdože je Sylvie? Koza, jakožto hlavní hybatel děje Albeeho důvtipně vystavěné provokativní tragikomedie. Ústřední zápletka je zde vyhrocena téměř ad absurdum, čímž se nám otevírá prostor k zamyšlení nad hranicemi vlastní tolerence ve velmi krajní situaci. Pilířem hry je vyostřený manželský dialog, který svou gradační tenzí a kadencí replik klade na herecké interprety nemalé nároky. Těm Hynek Čermák s Petrou Špalkovou dostáli bravurně, balanc mezi humorem a vážnými podtóny tématu precizně ukočírovali a zdařile vystihli polaritu dvou rozdílných úhlů pohledu a stanovisek k téže skutečnosti. Skvělá zábava se zřetelným, čitelným přesahem. Tleskám!
(zadáno: 27.3.2024)
(zadáno: 6.3.2024)
75 %. Komiksový román se v inscenaci Dejvického divadla povedlo uchopit a převést na jeviště po všech stránkách zdařile. Přepáleně nadsazená, herecky kompletně ode všech skvěle vyst(ř)ižená grotesknost funkčně slouží celkovému vyznění. Divák se díky rozehraným situacím a plejádě gagů neubrání salvám smíchu, přitom ale současně palčivě rezonuje neustále zpřítomněný hořký podtón skutečnosti, jak moc celý ten kolotoč zdánlivě bizarně absurdních situací odráží reálný předobraz, jehož prostřednictvím, žel, se zdaleka neohlížíme jen za minulostí. Závěrečné gesto účinně odzbrojí silou své jednoduchosti, demonstrující tolik děsivou a mrazivou pointu.
(zadáno: 25.2.2024)
Po vydařené Moskoviádě tvůrčí tým v čele s Dušanem D. Pařízkem naplňuje prostory Divadla X10 a divákovy smysly zejména další pozoruhodnou inscenací neotřelého ražení. Opět nejen působivě zobrazuje, současně nabízí i náhled na téma v širších geopolitických a společenských souvislostech. Funkční princip propojení Remarquova sugestivního líčení nelehké situace vojáků v bahně zákopů a azylu lazaretů první světové války s moderním jazykem současné hry ukrajinské autorky, dotýkající se problematiky ukrajinských uprchlic, akcentuje bolestné skóre zpřetrhaných rodinných i přátelských vazeb a zbytečných, násilných ztrát životů a domovů. Silný zážitek.
(zadáno: 25.2.2024)
Inscenace má šťávu a sympaticky energický náboj. Příjemně pobaví, pozitivně naladí a několikrát i regulérně dojme, nenásilně také reflektuje přetrvávající homofobní předsudky a jednostrunnost morálních měřítek v otázce modelu funkční rodiny. Oceňuji ukočírovanou míru humorných a odlehčujících momentů, daří se zde nesklouzávat k laciné parodii či prvoplánové podbízivosti. Filip Rajmont toto plně prokazuje v opravdu trefně a graciézně vystižené roli Albina. Dlužno dodat, že duch kolektivní herecké partneřiny je zřejmý napříč obsazením. Absolutní hvězdou mého diváckého srdce se ovšem stala drag queen Salome v neodolatelném podání Jana Mansfelda.