PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1668)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 5.2.2023)
Po všech stránkách hravá, textově i scénograficky do roztomilých detailů promyšlená inscenace, ve které se nápaditě snoubí svět dětské fantazie a divadelní imaginace. Dobře zde funguje propojení pohledu dítěte na události spojené s rozchodem rodičů s následnou dospěláckou optikou na průběh událostí kolem této rodinné situace. Divácky vděčným prvkem je i zasazení děje do herecké rodiny. Ondřej Nosálek i Ivana Huspeková jsou uvěřitelní, zdařile se doplňují a citlivě komunikují s hledištěm, jehož zaujetí příběhem dokáží udržet po celou dobu absolutně bez problému.
(zadáno: 31.1.2023)
85 %. Hra fungující na principu terapeutického fáče s pozitivním účinkem nejen na jejího hlavního hrdinu, ale především také i na publikum, kterému se svěří se svým příběhem a pozoruhodným seznamem milionu věcí, kvůli nimž stojí za to žít a nevzdávat se. Richard Krajčo postavu Chlapce vybavil potřebnou dávkou bezprostřednosti a autenticity, časové a emoční přechody působí velmi přirozeně. Ty diváky, kteří jsou interaktivně zapojeni do děje, dokáže pak spoluvést a podpořit s odzbrojující empatií. Za každou minutu téhle sugestivní terapie dávám spokojené a poctivé procento. ;)
(zadáno: 16.12.2022)
85 %. Pirandellův text se skrze zvolený inscenační klíč, jemuž dominuje záměrně přepálená, groteskní nadsázka, dočkal smysluplné a funkční opory i rezonance své vícevrstevnatosti. Věru tragikomický obraz společnosti neschopné rozpoznat, že místo zájmu o nalezení pravdy lační spíše po skandálním odhalení a domněnkám o dění za zavřenými dveřmi sousedního bytu věnuje pozornost tak umanutě, až úplně přehlédne daleko zásadnější skutečnosti, odehrávající se přímo pod vlastními otevřenými okny. Herecké nasazení všech je dechberoucí, většinu situací pointují precizně uchopené gagy. Za mě rozhodně jeden z nejzdařilejších divadelních počinů roku 2022.
(zadáno: 23.11.2022)
Všechno má svůj rub i líc, naše vlastní nitro nevyjímaje, v každém z nás se pere něco z Jekylla i Hydea, v daném případě Jerryho a Petera. Překročit komfortní zónu vlastního já, přiznat si a pojmenovat i nepříjemnou pravdu a nahlédnout sebe sama, svůj život a postoje bez iluzí a sebeklamu, je aktem bolestným, ale zároveň i očistným. Jak je ve hře řečeno: i ztráta může být ziskem. Zajímavých, interpretačně náročných hereckých příležitosti se oba protagonisté zhostili bravurně. O co méně má postava Petera textu, o to více emocí musí obsáhnout pouze prostřednictvím mimiky, což se Ondřeji Brouskovi podařilo opravdu skvěle. Silný divácký zážitek.
(zadáno: 6.10.2022)
85 %. Soubor Divadla Petra Bezruče disponuje mimořádnými hereckými osobnostmi, což opětovně prokázala i inscenace Šikmý kostel. Všichni zde "drží za jeden kahan", tedy přínosně partneří (bez ohledu na rozsah role) a vedou diváka cestou směrem ke katarzní tečce. Opravdu jsem místy téměř cítila, jak se aktérům příběhu propadá vytěžená černá půda pod nohama, a spolu s tím se napříč dějinami bortí i jejich životní naděje, sny a touhy, čemuž vzdoruje každý dle svého naturelu. Silný divácký zážitek.
(zadáno: 23.9.2022)
Hry poodhalující divadelní zákulisí jsou atraktivní vděčným námětem, ale současně i poměrně náročné na věrohodnou interpretaci. Oboje se v inscenaci Divadla Ungelt šťastně protkalo a Staré mistry zdobí půvabně šmrncovní esprit. Příběh dvou zdánlivě nesmiřitelných bratrů, které ovšem spojuje neblahá rodinná minulost i láska ke kumštu, je předán cituplně, s vyváženým poměrem dojemných a humorných chvil, které voní po šminkách a koření je zdařilá herecká práce s nadsázkou a gradací.
(zadáno: 20.8.2022)
Komorně laděné drama symbioticky propojuje intimní až křehké ohlédnutí za životem Édith Piaf s vášnivostí, živočišností a rozháraností její duše. Jana Zenáhlíková zaujme nejen skvělou interpretací šansonů, ale i neutuchajícím energickým drajvem a hereckou bravurou, s níž autenticky střídá polohy nálad a škálu emocí zpěvačky s pohnutým osudem. Za zmínku rozhodně stojí i zdařilé české texty písní, které celému příběhu dodávají osobitý šmrnc, stejně tak i Veronika Svojtková a Tomáš Alferi v rolích Démonů a všudypřítomná omamná vůně lilií.
(zadáno: 25.6.2022)
85 %. Inscenace, která tepe především v rytmu nerovného zápasu ústřední partnerské dvojice s časem odměřovaným biologickými hodinami. Pozvolně, ale s každou vteřinou naléhavěji. Od bezstarostného ticha ke stále neklidnějšímu tikotu až po neúprosnou fatální ránu kyvadlem, jejíž razanci umocní krize vztahu i determinace matčiným modelem přístupu k rodičovství. Vyrovnaným hereckým výkonům dominuje ve všech emočních polohách postavy autentická Nina Horáková. Trefně načasovaný a cíl nemíjející sarkasmus matky ve skvělém podání Evy Salzmannové pak vítaně koření tento ne úplně snadno stravitelný, tematicky bolestný, ale každopádně silný divácký kus.
(zadáno: 12.6.2022)
Cit tandemu SKUTR pro imaginaci zdá se být bezbřehý. Aktuálně je možné se o tom přesvědčit v DvD, kde se oba s postem uměleckého vedení více než důstojně rozloučili nastudováním magického singspielu Kouzelná flétna, ze kterého pod jejich režijní taktovkou dýchá a promlouvá především radostná hravost se spoustou nápaditých, v rámci děje inovativních detailů. Ke komplexnímu zážitku měrou zásadní přispívá i živý hudební doprovod ve zdařilém aranžmá Matěje Kroupy a múzicky mimořádně obdařený soubor divadla, tentokrát v čele s Královnou noci v absolutně neodolatelném podání Jana Sklenáře.
(zadáno: 30.4.2022)
75 %. Sílu této inscenace umocňuje sugestivní budování atmosféry, která houstne postupně odtajňovanými okolnostmi příběhu a gradující akcentací veskrze nepříjemných životních pravd. Ano, všichni si pokrytecky lžeme do kapsy vlastní, ale nešetříme přitom ani naše blízké. Právě to dlouho nevyřčené, visící v zámlkách a mimice, se zde podařilo herecky dobře obsáhnout. Doposud jsem hru četla především jako drama rodinné. Aniž by tato linka zanikla, důraz na optiku "společensky osamoceného" jednotlivce, který by na rozpálené střeše komplikovaných vztahů měl udržet balanc primárně sám za sebe, ke mně tentokrát promluvil zřetelně.
(zadáno: 18.4.2022)
85 %. Energický drajv inscenace je po všech stránkách obdivuhodný a nepolevující do posledního tónu posledního přídavku. Tenhle průlet devadesátkami zdobí osobitý šmrnc, nadsázka i veskrze milý humor, nahlížející na skupinu Lunetic, jakožto jeden z nejanomálnějších hudebních fenoménů té doby, natolik zdařile, že to s vámi bude šít a ve vás doznívat přinejmenším ještě cestou domů. ...pokud tedy nezatoužíte jako já po nášupu v podobě domácí retro diskotéky. ;)
(zadáno: 16.3.2022)
Tohle je zkrátka tak úplně jiné: neprvoplánové, nemainstreamové, ale současně emočně silné a otevřené každému diváckému srdci, které se nebude zdráhat vstřícně naladit na dané téma. Vynikající Roman Tomeš i Vendula Příhodová jsou jednoznačně trefou, svým postavám odevzdávají očividně vše. Celkově to má spád a šmrnc, energie mezi jevištěm a hledištěm funguje na výbornou. A speciální potlesk i pro hudebníky, šlape jim to skvěle.
(zadáno: 27.12.2021)
75 %. Jakkoli by inscenaci slušel podtitul "Za vším hledej ženu", dlužno dodat, že by každopádně nebyl úplný. Hra důvtipného konceptu totiž nechává divákům nahlédnout nejen pod pokličku partnerských vztahů Almy Mahlerové, více než důvěrné múzy řady známých umělců první poloviny 20. století. Odkrývá současně i věčný střet principů ženského a mužského světa, rozháranost bohémských duší a zazní zde též několik pozoruhodných myšlenek o umění jako takovém. Herecky zdařilé, mě osobně nejvíce oslovil Ondřej Volejník, který všechny svěřené role vystihl velmi přesně, s citem pro jejich odlišení a vyznění podstatných okamžiků.
(zadáno: 8.12.2021)
85 %. Stominutový "kurz" na téma spousty životních nezbytností. Jak ve třistahvězdičkovém hotelu rozdělat oheň z navlhlého klestí? Jak se nejlépe odvděčit farmáři, který vás ztracené v noci nenechá lesu a tmě napospas? Jak královsky poobědvat na hrobu dávné kamarádky, aniž by to působilo jako svatokrádež? A především pak, jak být druhému přítelem a skutečnou oporou? Bodů je na programu ještě mnohem víc, ale nebudu už dál ani naznačovat. Jen dodám, že obě šarmantní "lektorky" rozhodně znají recept, jak diváka příběhem rozesmát, nenásilně ponouknout k zamyšlení i příjemně dojmout.
(zadáno: 22.11.2021)
Takový to, když celý svět je vlastně docela dost na houby, že si už i v matčině lůně musíte připadat přinejmenším jako Hamlet. Víc z děje neprozradím, ale ráda dodám, že divadelní poetika Bezručů a Spitfire Company se prolnula v této inscenaci vysloveně symbioticky a vstřícně mému diváckému naturelu. Herecké souhře dominuje suverénní výkon Kateřiny Krejčí, která, v roli dítěte chystajícího se na porodní "zemětřesení", probudí mateřský pud snad i v kamenné sfinze.
(zadáno: 31.10.2021)
75 %. Pozoruhodná inscenace, v níž velmi silně promlouvají také její nonverbální složky, jejichž prostřednictvím se podařilo neotřele a působivě posílit zobrazení skutečnosti, že protipólné motivy života a našich pocitů mají i své nečekané fáze prolnutí. Destrukce, špína, zmar, bolest, nepochopení, násilí, osamění, úpadek morálky, osobních cílů a hodnot kontra vzdor a cesta za doteky, sounáležitostí, porozuměním, pomocí, citovým naplněním, svobodou, světlem, nadějí. Vynikající výkon Zdeňka Piškuly, který titulní roli dává snad ještě o něco víc než úplně všechno.
(zadáno: 17.10.2021)
75 %. Je to už téměř třicet let, kdy jsem se skoro nemohla odtrhnout od knížky, kterou jsem si nedlouho poté zvolila jako téma maturitní práce, neboť mně ten silný, hluboce lidský příběh a nezdolný naturel titulní postavy byly velmi blízké. Jsem ráda za zpřítomnění mých tehdejších pocitů prostřednictvím působivé inscenace MDP, která zdařile zobrazuje, jak neblaze se na osudu jedné obyčejné pražské rodiny dokázala podepsat "udavačsko-budovatelská" 50. léta. Tleskám herecky přesvědčivým výkonům, nejvíce mě oslovila B. Kaňoková jako Jana Honzlová a S. Budiman, který je v roli jejího mladšího bratra Huga skutečně odzbrojující.
(zadáno: 9.10.2021)
75 %. Díky citelné souhře všech insenačních složek se daří DBz v tomto jazzovém muzikálu trefně vystihnout atmosféru tíživé doby, kdy bláhové lidské sny a touhy válcuje bezútěšná realita. Ve vzduchu je cítit válečné nebezpečí, smutek i slzy jsou téměř vyčerpány a suplovány jakýmsi šklebem společnosti, která volí východisko nálady ubavit se do bezvědomí. Kabaret je tu současně i metaforou začátku konce světa, v němž dekadence udává směr. Nejvděčnější herecký part Kabaretiéra využil K. Heřmánek ml. bezezbytku, na strunu diváckého dojetí mně příjemně zabrnkali D. Sitek a H. Seidlová. Neroňte slzy do piva, navštivte Cabaret!
(zadáno: 28.9.2021)
85 %. V Národním divadle Brno se román Aleny Mornštajnové podařilo převést na jeviště mimořádně citlivým způsobem. Inscenace nechá vyznít všechny důležité esence příběhu, intenzivně pak zejména linku osudovosti, která si s titulní postavou pohrává téměř až za samu hranici toho, co jeden člověk je schopen za život unést. Katarzní finále, naaranžované jako průnik ozvěn rodinné minulosti a současnosti, které jako by promlouvaly ze skupinové fotografie, působivě umocní divácký zážitek.
(zadáno: 16.9.2021)
Hra vychází z události teroristického útoku na moskevské divadlo Na Dubrovce v roce 2002, který byl odezvou rusko-čečenského konfliktu. V inscenaci uváděné v DvŘ se textu dostalo velmi zdařilého uchopení a interpretace. Je předepsán pro tři ženské hlasy (členka teroristické skupiny, zdravotnice, divačka), zprostředkovávající výpovědi o jednom nečekaném osudovém prolnutí. Díky sugestivnímu, optimálně ztišenému projevu hereček je možné si doslova intimně divácky odprožít emocionálně nabitý příběh, akcentující nesmyslnost všech bojových útoků i tragičnost bezpočtu řad jejich nevinných obětí.
(zadáno: 5.9.2021)
David Drábek je mistr neotřelé divadelní imaginace. Na mračna, která se stahují nad naší letargickou společností, poukazuje v druhém "soumraku" opět humorem důvtipným. Inscenace jde vyznění vstříc napříč žánry (místy komiks, místy horor, místy satira a ironizující tóny), ale především si dosyta užijeme trefnou komediální nadsázku. A nebo to vlastně všechno je spíš až příliš reálné?
(zadáno: 24.8.2021)
V konkurzu směrem k mému diváckému srdci si tahle obdivuhodná akrobatická parta rozhodně vedla na výtečnou. Sálá z nich svěží energie, mladý duch, hravost a očividně radostné nadšení z pohybu, jehož prostřednictvím svedou podmanivě vykouzlit příběh o tom, jak nelehké je někdy (tedy, vlastně spíš poměrně často) v tom našem světě prosadit se a obstát.
(zadáno: 2.8.2021)
85 %. Originálně vystavěná inscenace, jejíž forma mě oslovila. Naše (nejen, ale zejména) rasistické předsudky bere rejžákem proti srsti, jde na to ovšem současně i s adekvátně vyváženou porcí nadsázky a inteligentního humoru. V hledišti není nouze o emoce všeho druhu. Zasmějeme se dosyta, zazpíváme si, dokonce si i zatančíme. Katarzní tečku pak zde supluje otazník, mířící ke xenofobním náladám ve společnosti a sebezpytně pošťuchující naši nezřídka letargickou mysl. Vše na vlně mého oblíbeného módu: Smích? Přejde!
(zadáno: 15.11.2020)
Zá-to-pek? Další z řady zdařilých rodinných inscenací Minoru, která bezpečně zabaví diváky napříč generacemi. Kromě již tradiční hravé nadsázky, originální hudební složky a do jemných detailů promyšlené práce s kulisou, loutkou či rekvizitou dojde tentokrát ve jménu tématu i na několikerou možnost si v hledišti spontánně a z plných plic zaskandovat a zafandit. A také tak trochu pocítit i kousek té národní hrdosti. Zá-ži-tek!
(zadáno: 21.9.2020)
Přiznávám, že jsem o přestávce řešila, jak nejsem úplně pocitově srovnaná s tím, že se u tak silného dějinného tématu zdánlivě nahodile střídá jevištní nadsázka a vážné tóny. Druhá polovina a emotivně absolutně katarzní finále mně objasnily, v čem spočívá koncepce inscenace a její opravdový tah na diváckou/lidskou branku. Víc než 294krát smekám!
P.S.: Doplněná procenta u hodnocení jsou to poslední, na čem v tomto případě záleží.
P.S.: Doplněná procenta u hodnocení jsou to poslední, na čem v tomto případě záleží.
