PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1672)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 25.2.2024)
Po vydařené Moskoviádě tvůrčí tým v čele s Dušanem D. Pařízkem naplňuje prostory Divadla X10 a divákovy smysly zejména další pozoruhodnou inscenací neotřelého ražení. Opět nejen působivě zobrazuje, současně nabízí i náhled na téma v širších geopolitických a společenských souvislostech. Funkční princip propojení Remarquova sugestivního líčení nelehké situace vojáků v bahně zákopů a azylu lazaretů první světové války s moderním jazykem současné hry ukrajinské autorky, dotýkající se problematiky ukrajinských uprchlic, akcentuje bolestné skóre zpřetrhaných rodinných i přátelských vazeb a zbytečných, násilných ztrát životů a domovů. Silný zážitek.
(zadáno: 23.1.2024)
Vděk - Divadlo Viola 80 % 
Komorní, hluboce lidský, jímavý příběh vybízí k zamyšlení nad rozmělňováním významu a obsahu slov plýtváním při jejich nadužívání přímým kontrastem k potřebě stihnout říct to opravdu důležité a podstatné, dokud je nám umožněno ta správná slova nalézt. Pečlivé přípravy při studiu role ženy trpící afázií zúročila Klára Cibulková beze zbytku, bez nadsázky famózním hereckým výkonem. Prostřednictvím do detailu propracované mimiky, přesných pohledů, gest, pohybů a držení těla i přizpůsobení temporytmu řeči obdivuhodně autenticky a komplexně vystihla projevy nemoci, včetně jejího postupného zákeřného progresu. Můj hlubokosklon! Tleskám a doporučuji.
(zadáno: 20.1.2024)
Tvůrčí fantazie Tomáše Dianišky je vskutku bezuzdná, pro žánr doku-fikce má specifický cit a patent originální optiky, což opětovně úspěšně stvrzuje i svým Tělem tajné agentky. Inscenace je zdařilá ve všech aspektech, které ve svém hodnocení již vyjmenovala kolegyně Iva Bryndová. Zmínila bych ještě propracované svižné tempo střihů mezi jednotlivými scénami a skutečnost, že plejáda všemožných odkazů plní dobře nejen svoji funkci jakéhosi odlehčení, ale současně si skrze ni lze i uvědomit, že zlo a negativum nahlížené s ironií a humornou nadsázkou se nikterak neumenšuje, naopak místy může tím účinněji rezonovat jeho absurdní podstata.
(zadáno: 12.1.2024)
Silné téma, silný text, silné emoce, silný zážitek, který rozhodně neodezní se zvukem potlesku. Tři silné ženy (každá po svém), tři nešťastné osudy, tři soustředěné herecké výkony s bezesporným empatickým vkladem. A vše, bohužel, stále tak aktuální a zatraceně blízko. Válečným běsněním násilně zpřetrhané kořeny minulosti, mizérie přítomnosti, nejistota budoucnosti. Za pomoci minimalistických scénických prostředků se zde daří budovat maximálně efektní atmosféru. Velmi působivě vyznívá mrazivá symbolika improvizovaných hrobů a katarzní okamžiky v závěru, který doslova prostoupí potřebně očistný účinek tolik důležité naděje. Doporučuji neminout.
(zadáno: 25.12.2023)
Erbenova pohádka v originální a hravé úpravě Roberta Smolíka a Antonie Formanové, kořeněná milým jemným humorem, sympaticky svěžími inovativními nápady a též i nostalgickým nádechem časů a tradice kočovných loutkářů. Antonie Formanová je zde jedinou interpretkou příběhu o princezně, zakletém princi a třech povedených braších a její temperament a dar přirozené, nenásilně interaktivní komunikace s dětským publikem, jehož reakce umí pohotově vzít do hry a do textu, jsou opravdu odzbrojující, bez problémů zvládá zaujmout i dospělácký divácký doprovod. Koncertní provedení finálního songu je mimořádně vymazlenou třešínkou celé inscenace. Tleskám!
(zadáno: 26.11.2023)
Stárnoucí žena právě svěřuje stránkám knihy neotřelý příběh a síla vzpomínek jako kdyby před okny jejího bytu začala promítat barevný, hluboce lidský obraz života v kulisách neapolské periferie s veškerou drsností poválečných let. Právě tady jednoho dne dvě děvčátka propojila své osudy poutem slibu nerozdělitelného přátelství. Jeho intimita promlouvá veskrze záživnou formou díky působivé symbióze všech inscenačních složek. Maximální herecké nasazení a celosouborová partneřina v každém okamžiku jsou obdivuhodné, širokou paletu emočních poloh a názorových proměn ústředních postav beze zbytku naplňují B. Kaňoková, N. Horáková a E. Salzmannová.
(zadáno: 25.11.2023)
Z vrcholu až ke dnu. Od sebejistoty k pochybnostem. Od důvěry v moc paragrafů ke ztrátě jejich opory. Od přivíraných očí k ruce na ústech tlumící výkřik. Turbulentně, nelítostně. Tak monodrama Suzie Miller otevírá ožehavé společenské téma kauz znásilnění. Marie Štípková v něm podává v každém ohledu bravurní, maximálně autentický výkon, díky němuž si divák může nelehkou a poměrně bolestnou cestu obhájkyně Tessy k zásadnímu prozření skrze pád vsutku strmý odprožít doslova s emocionální účastí. Neodbytný otazník nad dvojlomností práva, dosahu spravedlnosti a nastavením celého justičního systému rozhodně hned tak neodezní se závěrečným potleskem.
(zadáno: 31.10.2023)
85 %. McDonagh v Panu Polštářovi záměrným překračováním únosné míry brutality popisovaného násilí vyvádí diváka z komfortní zóny letargie a otevírá zásadní otázky týkající se mj. limitů svobody tvorby, ale i svobodomyslnosti obecně, tenké hranice mezi realitou krutého světa a fikcí, či přesněji bezbřehostí fantazie a snů. Jak chápat definici šťastně prožitého života a je v něm vůbec prostor pro adekvátní happy end? Do působivých detailů promyšlená inscenace MDP výborně pracuje s atmosférou, napětím a gradací, dějové zvraty mají plynulý spád. Maximálně soustředěným hereckým výkonům dominuje v každé vteřině obdivuhodně autentický Aleš Bílík.
(zadáno: 8.10.2023)
Potenciál hry palčivě inervovat diváka skrze bolestné téma a zároveň ho odměnit hereckým výkonem představitele titulní role ostravská inscenace naplňuje více než zdárně. Norbert Lichý zde předvádí opravdu bravurní, autentickou studii postupné invaze rozpadu mysli a osobnosti člověka trpícího Alzheimerovou chorobou. Také ostatní herci v rámci svěřených menších partů úspěšně napomohli vystihnout nerovný boj se zákeřnou diagnózou. Komplexnost zážitku podtrhuje i zdánlivě nenápadná, přesto adekvátně náladotvorná hudba a především pak scénografie, důsledně pracující s nápadem ilustrujícím zmatenost a rozmlženost vytrácejících se fragmentů paměti.
(zadáno: 28.9.2023)
Další osvěžujícího humoru plná palba pod hlavičkou "F. X. Kalba"! :) Trefné životní postřehy z populárního blogu manželky, novopečené matky a ženy filmového kritika v jedné osobě ožívají v inscenaci prostřednictvím originální plejády skečů, gagů a veskrze hravých divadelních nápadů, které nepostrádají šmrnc a sebeironizující nadhled předlohy. Žádné filmové políčko není téhle svižné groteskní jízdě svaté, natožpak tah kritikovy tužky. Čekáte přesah a poselství? Tumáte: Jedním ze základních pravidel k přežití i soužití je nebrat se hlavně moc vážně!
(zadáno: 20.9.2023)
85 %. Promyšleně gradačně vystavěný stand-up, měnící se s každou odprožitou vteřinou stále patrněji ve skin-down zpověď v módu "Smích? Přejde!". Iris Kristeková se před publikem opravdu doslova svléká z kůže - své bolavé jizvy na duši, související s dětstvím a dospíváním ve značně nonkonformním sociálním prostředí, odkrývá divákům zvolna, aby ve finále řízla nekompromisně do živého. Tato unikátní katarzní jízda na emoční horské dráze má sílu míry bezprostřednosti, s níž se herečka se svým životním příběhem dokáže svěřit a otevřít tím ve veřejném prostoru jeden ze zásadních společenských problémů. Můj divácký hlubokosklon, za téma a za odvahu!
(zadáno: 13.9.2023)
Prostřednictvím originálního site specific projektu z dílny JEDL dílny:) ožívají ozvěny minulosti i vzpomínka na původní majitele Winternitzovy vily a jejich pohnutý osud. Jenny Winternitzová se na jediný večer na Malvazinky vrací, aby skrze odpověď na pro ni zásadní otázku našla vnitřní smír. Inscenace je drobným střípkem mozaiky konkrétní rodinné historie podněcující s nenucenou lehkostí zájem publika o dohledání si širších kontextů tématu a dané doby. Genius loci samotné vily dokáže divákovu fantazii hravě přenést v čase, autenticitě okamžiku slouží silně a spolu s empatickým vkladem celé herecké čtveřice přináší zážitek svébytného druhu.
(zadáno: 26.8.2023)
Zajímavý osud Suzanne Renaud předkládá publiku Lucie Trmíková v poetické performanci prostřednictvím velmi sugestivní interpretace. Převážně citacemi z její korespondence a několika básní ji představuje především jako umělkyni s pozoruhodným, nebývale bohatým vnitřním světem a s hlavou místy v oblacích, ale současně též jako ženu pragmatickou, která realitu života plnou turbulentních zvratů dokáže přijímat s nadhledem a nohama pevně na zemi. Atmosféru účelně dotváří i upomínka na básnířkou tolik milovanou hudbu, její oblíbené skladby zde živě zaznívají v citlivém podání mezzosopranistky Markéty Cukrové za doprovodu violoncella Adama Melíška.
(zadáno: 20.8.2023)
75 %. V rámci vztahového trojúhelníku matky, syna a jeho přítele se konfrontují síla i slabiny mateřské a partnerské lásky i rozdílný náhled všech tří na prožité životní okamžiky, což ovšem poněkud komplikuje momentální synova amnézie, která mu vymazala posledních 11 let. Inscenace velmi zdařile pracuje s humorem (nebojí se ani sarkastičtějších tónů), jenž příběh místy bolestného, ale zároveň i očistného rozpomínání a vyrovnávání se s realitou odlehčí, sentimentálnější hrany textu obrousí a zintenzivní dojemnou, mile šmrncovní katarzní tečku. Herecký trojlístek na sebe očividně sehraně slyší a postavám propůjčuje sympatický punc autenticity.
(zadáno: 5.7.2023)
Zpod houstnoucí atmosféry ústředního motivu milostného trojúhelníku s patologickým základem postupně probublává silné rodinné vztahové drama. Jeho aktéři propadají citovým zmatkům, pochybnostem, skepsím, sebeobviňování, tápou, zoufají si, nenávidí se i milují současně a - ať trpitelsky mlčí nebo nepřiměřeně křičí - při tom všem své okolí i sebe stravujícím způsobem bolestně ničí. Skrze psychologické ponory a barvitou škálu emocí nabízí hra prostor k plnokrevnému vyjádření, čehož herecký trojlístek využívá suverénně a beze zbytku, svěřeným postavám propůjčuje punc autenticity a příběh díky tomu doslova dýchá lidskými vášněmi i slabostmi.
(zadáno: 25.5.2023)
Daniele Špinar se v působivé jevištní koláži podařilo neotřele zachytit atmosféru intimních deníkových zápisů Petra Lébla. Jde o zpověď nebývale křehké duše zkoušené v rámci neopětovaných citů, přes okraj přeplněných pouze jednostranně. Její (sebe)trýznivý a nerovný zápas promlouvá prostřednictvím propojení herecké akce, tanečního pohybu, hudby a projekce v sugestivní obrazy. "Čas je jak rozmazaný pták," zmínil Petr Lébl v jedné z poznámek, konturu konce vlastního života si vymezil předčasným sebevražedným odchodem. V závěru inscenace Objal mě bůh a nic symbolicky rozpíná jeho poraněná duše pestrobarevná křídla a osvobozená míří za světlem...
(zadáno: 24.5.2023)
Neodbytné otazníky a naléhavé vykřičníky, které autor prostřednictvím hry (sys)tematicky klade v souvislosti s pojmy vina, hřích, křivda, trest, pomsta, odpuštění, satisfakce, spravedlnost, se v rámci vývoje děje několikrát důmyslně protočí kolem své osy. Jejich rotaci zastaví až katarzní tečka účinku nevyhnutelnosti poznání, že ozvěnám a stínům vlastního svědomí, minulosti ani odpovědnosti nelze nikdy zcela utéct. Všechny stěžejní myšlenky skvělého textu Didiera Carona v inscenaci adekvátně rezonují díky empatické režii Radima Špačka a výborným, maximálně soustředěným hereckým výkonům Martina Fingera a Pavla Rímského.
(zadáno: 10.5.2023)
Když vám na oslavě vlastní padesátky zaskočí kulička hroznového vína tak nešťastně, že vás přidusí natolik, až vám před očima proběhne celý život, vůbec není k zahození, když se ta zpětná reflexe dostaví muzikálovou formou. :) Kde je ta ryba? Chycena ve vlnách černočerného a místy i značně ujetého humoru na háček efektivní, herecky skvěle uchopené nadsázky v tragikomckém odrazu stinných stránek našich charakterů a života samotného. Já jsem se každopádně divácky vděčně a ráda nechala ulovit spolu s ní.
(zadáno: 19.4.2023)
Farářka Claire na velmi obtížné, složité cestě k pochopení zfanatizovaného chlapce, jenž střelnou zbraní v kostele zaútočil na pěvecký sbor sestávající převážně z imigrantů, který vedla. Zprvu chce jeho konání porozumět pro možnost opodstatnit svou nenávist k němu. Čím více ale rozplétá při setkáních s lidmi z chlapcova okolí pozadí a možné příčiny tohoto otřesného činu, tím blíže je katarznímu účinku síly odpuštění... Autentickou atmosféru zdařile budují Dana Verzichová i Dan Kranich prostřednictvím sugestivních hereckých prostředků a účelně ji spolutvoří též tříčlenný chór v rolích obětí, který zajišťuje současně hudební i pěvecký doprovod.
(zadáno: 11.3.2023)
Do jaké míry může umělec převzít spoluodpovědnost za dobu, ve které tvoří? A lze to vůbec? Hra dotýkající se morálních měřítek vystihuje, jak plné paradoxů byly život, dílo i pohled veřejnosti na osobnost Leni Riefenstahl. Tu při talk show konfrontuje s bezskrupulózní mediální star, s německou důchodkyní se zakořeněným (o)bludným názorem na Hitlera a publikem, na němž je, aby k celé věci zaujalo vlastní postoj. Po všech stránkách zdařilá inscenace JČD téma k přehodnocení otevírá širokospektrálně, s důrazem na fakt, že nakolik se L. Riefenstahl nakonec doopravdy vnitřně svedla se svou minulostí vypořádat, zůstalo jen jejím osobním tajemstvím.
(zadáno: 6.3.2023)
Otázky mířící k podstatě lidské existence, smyslu našeho bytí a smysluplnosti našeho počínání autor pokládá skrze zdařilou paralelu s procesem tvorby divadelní inscenace. Shoduje se skutečná realita s našimi vjemy? A má to vůbec všechno nějakého režiséra? Vtipné situace vycházející z absurdnosti světa běhu se proměňují v rychlých střizích, všichni čtyři herci je rozehrávají naplno, s citem pro gag a pointu. A při tom všem se boří konvence, čtvrtá stěna a ve finále i... ...ale ne, víc neprozradím, na to se již zajděte podívat sami. Doporučuji vřele!
(zadáno: 2.3.2023)
85 %. Souhlasím s hodnotícími komentáři kolegů, ke kterým bych snad už jen dodala, že pravidelný divák má díky kontinuální spolupráci Petra Zelenky s Dejvickým divadlem jedinečnou šanci posoudit, jak se vyvíjí jeho generační úhel pohledu jakožto autora a režiséra, stejně tak i um stálých hereckých osobností souboru. V tomto konkrétním případě se komparace s inscenací Příběhy obyčejného šílenství vysloveně nabízí. Tehdy revidoval své dosavadní životní skóre třiatřicátník, nyní se takto bilančně poohlíží muž o dvacet let starší. A já opět opouštěla hlediště plná pozitivních dojmů a s nadšeným pocitem z návštěvy nového repertoárového hitu.
(zadáno: 24.2.2023)
75 %. Veskrze moderní inscenace, vykládající divadelní klasiku klasik v radikální, ale jednoznačně smysluplné úpravě, která zřetelně reflektuje současnost a nabízí také nové, zajímavé úhly pohledu prostřednictvím řady inovativních a originálních režijních nápadů a promyšlených detailů (Klaudiovy slipy značky Tiger of Sweden rulez!). Ach, a ten Duch Hamletova otce černý jak svědomí a skvrny na duši, co nelze smýt. Zkrátka, tu máte odpověď na otázku, jak hrát Hamleta dnes: Takhle! Jako pozastavení se nad útrpnostmi nerozhodného bytí a obžalobu prohnilostí světa v provokativním rytmu rapu.
(zadáno: 18.2.2023)
Doba šílí. A my v ní z ní. A my s ní v ní.
Hraje se kromě jiného o pokoře, zpupnosti, pošetilosti, podlehnutí laciným efektním pozlátkům, o věčném konfliktu víry, řádu a chaosu, o revoltě, o svobodě, o slastném nevědomí i mnohdy bolestném prozření, o lidské nepoučitelnosti, o odplatě bohů síly blesku z čistého nebe i o tom, že každý extremismus a fanatismus má svou mez. Antické drama pokropené osvěžující živou vodou progresivního, moderního divadla s mnoha originálními nápady, které promlouvá k dnešku a otevírá zajímavé souvislosti. Audiovizuální koncert, v tomto případě absolutně a doslova. Skvělá hudba Jakuba Kudláče.
Hraje se kromě jiného o pokoře, zpupnosti, pošetilosti, podlehnutí laciným efektním pozlátkům, o věčném konfliktu víry, řádu a chaosu, o revoltě, o svobodě, o slastném nevědomí i mnohdy bolestném prozření, o lidské nepoučitelnosti, o odplatě bohů síly blesku z čistého nebe i o tom, že každý extremismus a fanatismus má svou mez. Antické drama pokropené osvěžující živou vodou progresivního, moderního divadla s mnoha originálními nápady, které promlouvá k dnešku a otevírá zajímavé souvislosti. Audiovizuální koncert, v tomto případě absolutně a doslova. Skvělá hudba Jakuba Kudláče.
(zadáno: 13.2.2023)
Džípy - Divadlo Letí 80 %
75 %. Trefná satirická sonda do podstaty zhovadilostí sociální politiky a absurdností jejího byrokratického aparátu. Ačkoli se autorka dotýká problematiky věci v současném Německu, nutno bohužel konstatovat, že situace v naší zemi je de facto jako přes kopírák. A nablblý formulář je, zdá se, nesmrtelný instrument. Inscenace Martiny Schlegelové se vyznačuje rychlými střihy a sympatickým uchopením místy až sžíravě sarkastického humoru. Všichni čtyři herečtí protagonisté dobře vystihli typologii svěřených postav, ctí partnera, zvolenou formu nadsázky, timing a pointy všech rozehraných situací.
