PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1672)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 16.2.2014)
75%. Všednodenní starosti přes palubu! Tahhle posádka má rozhodně smysl pro laskavý a hravý humor, do plachet jí k tomu příznivě fouká divácky osvěžující svěží divadelnost.
(zadáno: 12.1.2014)
Mrazivě nadčasové a apelativní Krylovy postřehy by měly být den ode dne víc slyšet! "Gombárovský" inscenační kabátek není nezajímavý, osobně bych ale zvolila více burcující - přímočařejší střih.
(zadáno: 3.4.2015)
45 %. Kočkopsovitě chaotická inscenace s apokalyptickým rámcem, která se snaží vykřičet tolik bolestí tohoto světa, že se to na intenzitě výsledného vyznění snad ani nemůže negativně nepodepsat. Navíc, jméno Daniela Špinara ve mně rozhodně budilo očekávání podstatně radikálnějšího a invenčnějšího režijního pojetí. Tato první vlašťovka avizované progresivní dramaturgie Nové scény zkrátka nezamávala svými křídly právě přesvědčivě.
(zadáno: 28.9.2023)
Další osvěžujícího humoru plná palba pod hlavičkou "F. X. Kalba"! :) Trefné životní postřehy z populárního blogu manželky, novopečené matky a ženy filmového kritika v jedné osobě ožívají v inscenaci prostřednictvím originální plejády skečů, gagů a veskrze hravých divadelních nápadů, které nepostrádají šmrnc a sebeironizující nadhled předlohy. Žádné filmové políčko není téhle svižné groteskní jízdě svaté, natožpak tah kritikovy tužky. Čekáte přesah a poselství? Tumáte: Jedním ze základních pravidel k přežití i soužití je nebrat se hlavně moc vážně!
(zadáno: 13.12.2010)
(zadáno: 22.5.2017)
(zadáno: 20.1.2014)
Pohybové divadlo zrcadlící ženský vesmír prostřednictvím zajímavých metafor, jimž neschází nadhled, humor ani sympatická dávka sebeironie. Pudové, instinktivní, plnokrevné!
(zadáno: 28.11.2017)
75 %. Záživný příběh plný zdařile vypointovaných situací a zvratů v ději, střídajících se šmrncovním tempem, toť hlavní tah na diváckou branku. Všichni hrají jako o život, herečky pak s humorným sebeironickým nadhledem jdou názvu vysloveně vstříc. Ta osvěžující energie, citelná každou spoluodprožitou minutu, nechá zapomenout i na občasné intonační nejistoty činoherního zpěvu, které ve výsledku vlastně postavy sympaticky polidšťují. Zkrátka komediální muzikál jaksepatří.
(zadáno: 4.9.2012)
Totálně nudné, absolutně nedramatické "dění" jsem přežila pravděpodobně jenom proto, že jsem ho po necelých padesáti minutách vzdala vjemovat.. :(
(zadáno: 11.2.2023)
75 %. Divadelní soubor JEDL svou svébytnou inscenační poetikou tentokrát upomíná na polozapomenutý osud politické vězeňkyně dvou režimů Růženy Vackové. Prostřednictvím jejích vzpomínek a myšlenek ji představují jako osobnost opravdovou, lidskou a statečnou, s nezlomnou vírou, silnou morální integritou, obdivuhodnou vnitřní silou, svobodou i hlasem, který žádné bachařovo "Ženy, držte huby!" nesvedlo umlčet, a který nám rozhodně má stále co vypovědět i dnes.
"Ačkoli jsme všichni naklonění ke zlému, každá duše v sobě nosí světlo."
"Ačkoli jsme všichni naklonění ke zlému, každá duše v sobě nosí světlo."
(zadáno: 22.3.2011)
(zadáno: 8.2.2016)
"České moře, dárek od Shakespeara, pohádkový omyl, který potěší...", tolik začátek básně Jiřího Žáčka. Svébytnou poetikou, vkusně střídmou, současně ale dostatečně nápaditou režií a tradičně dobrým hereckým podáním dejvického souboru potěšila i tato inscenace Zimní pohádky.
(zadáno: 22.10.2018)
75 %. Silný příběh o tom, že nejen s rodovým předurčením a se stíny minulosti lze svádět nerovný boj, neb své nezanedbatelné nese také kontext doby, je vyprávěn prostřednictvím silných divadelních prostředků. Působivá symbolika děj neznepřehledňuje, orientaci v časoprostorových střizích napomáhají promítané letopočty. Tísnivou atmosféru, místy až zastavující divácký dech, podtrhuje zpěv Eriky Stárkové, který se dotýká bran nebeských i pekelných zároveň. Tereza Dočkalová opětovně potvrdila, že šíří talentu si s 360 stupni nevystačí, příjemně překvapil Jakub Albrecht.
(zadáno: 21.10.2021)
Obsah i poselství hry pro mě nejlépe vystihuje citát Christiana Morgensterna: "Pro bezpočetné je jen jediný lék - katastrofa." V inscenaci Hany Burešové se velmi dobře a důsledně pracuje s budováním bezútěšné atmosféry a pozvolnou gradací napětí, silné jsou okamžiky s hororovým a mysteriózním nádechem. Kvalitním hereckým výkonům dominují E. Hacurová, M. Zimová, J. Vondráček a S. Toman, který postavu nejzáhadnější a nejzásadnější ztělesňuje opravdu bravurně.
(zadáno: 23.10.2021)
(zadáno: 21.12.2012)
Smutně názorná a především zbytečně zdlouhavá ukázka, jak Zkrocenku dnes rozhodně neinscenovat.
(zadáno: 18.2.2011)
Tak jsem se opět ocitla v prazvláštních končinách, v nichž se ztrácí především srozumitelnost děje, charaktery postav a divák tu prakticky nemá šanci nezabloudit. Průvodcem se zmatenou mapou byl režisér inscenace Martin Čičvák. Nechal mě v krajině pana Shakespeara tápat už podruhé (prvně: Kupec benátský, StD). Nemyslím, že M. Čičvák je mizerný režisér (většinu jeho počinů např. v Činoherním klubu považuji za solidní), ale nabývám přesvědčení, že spojení: Čičvák+Shakespeare+velké jeviště není pro moje divácké senzory šťastné.
(zadáno: 9.9.2020)
Inscenace, která sází na ironickou tóninu a velmi specifický jízlivý humor, jejichž prostřednictvím zobrazuje stinnější stránky našich rodinných vztahů a společenské předsudky. To poměrně dobře funguje po celou dobu odkrývání souvislostí příběhu, ale ne už tak zcela v závěrečné třetině a okamžiku rozuzlení. Divák se tak spíše lehce pozastaví, úsměv mu pozvolna ztuhne, ale nezatrne mu natolik, jak téma slibně naznačuje. Nelze nedodat, že moralizovat na vlně nadsázky je zkrátka kumšt. Kumšt, který je v tomto případě každopádně po herecké stránce bez výhrad, zvolenou koncepci naplňují všichni přesvědčivým způsobem.
