PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1672)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 11.11.2015)
75 %. Komorní poetický klenot dramatické tvorby Davida Drábka. V tomto případě navíc v tak podmanivém inscenačním pojetí, až se jeden neubrání dojetí. ;) Tleskám!
(zadáno: 26.7.2015)
Tak mě napadá, zda hra není druhým dílem příběhu, přičemž v tom prvním jde o to, že postava uklízeče jakýmsi nedopatřením vysaje svému autorovi z hlavy namísto poměrně nudných nápadů veškerý smysl pro originální vtip. Škoda o to větší, že B. Klepl jednoznačně dokázal, že pro one man show je ideálním představitelem. Jeho šmrncovní energie, ležérní cit pro improvizaci, nadsázku a pointování situací ale vyšly v tomto případě, bohužel, vinou chatrného textu více než méně naprázdno.
(zadáno: 1.6.2011)
(zadáno: 5.3.2012)
35%. Skrytá nebezpečí a obludnost mocenské zvůle, která se sebou postava učitelky nese, nemají v tomto inscenačním pojetí téměř žádnou možnost vyznít. Byť J. Mílová zjevně dělá, co může, nepříliš šťastné režijní uchopení svádí její donu Margaridu na scestí místy až nepatřičného figurkaření. Škoda.
(zadáno: 3.12.2022)
Koláž ze čtyř Čapkových Apokryfů a útržků z dalších jeho textů dokládá, jak nadčasový autor to byl a jak dobře uměl vystihnout povahopis českého člověka. Jeho libozvučný a čistý jazykový styl je navíc pro svébytné prostředí poetické Violy jako stvořený. Herecký trojlístek pak nechává všem myšlenkám a trefným postřehům adekvátně vyznít zdařilou interpretací.
(zadáno: 5.5.2024)
Podstatou hry je celodenní živelný dialog dvou zaměstnankyň pečovatelské služby, který spolu vedou poté, co jsou společně konfrontovány s nenadálou okolností. Během konverzace nám postupně odhalují i střípky ze svého soukromí a text se přes sociální a rodinné poměry obou nenásilnou formou dotýká i nastavení jejich morálních měřítek a hodnot. Samotný děj není, pravda, nijak převratně objevný a místy se i mírně cyklí, přesto může inscenace oslovit a překvapit humorem, který bychom v dané situaci až tak úplně nepředpokládali, ve finále pak také i mile dojmout. Herečky na sebe dobře slyší, jejich výkonům nechybí energický drajv a bezprostřednost.
(zadáno: 18.6.2023)
75 %. Nečekaná ozvěna minulosti obrátí postoje a hodnoty šlechtici Něchlujdovovi naruby. Ejhle, člověk náhle pochybující, tápající, hledající smysl života skrze cestu k záchraně ženy, za jejíž mrzký osud pocítí spoluvinu s nutkavou potřebou ulevit vlastnímu svědomí. Rezonuje tu citelně obžaloba systému i úvahy nad mírou determinace osobnostního a morálního nastavení jedince prostředím, v němž vyrůstá a žije. Byť mně režijní výklad nezprůhlednil úplně všechny myšlenky a vizuální koncept je místy téměř silnější textu, sdělení inscenace s precizními hereckými výkony zůstává intenzivní, se zřejmou paralelou Tolstého nelichotivé výpovědi k dnešku.
(zadáno: 24.6.2016)
85 %. Heuréka! Konečně mně někdo uspokojivě srozumitelně vyložil definici lásky, potažmo celé tragikomiky života. Navíc dokonce na frekvenci humoru, kterou je radost naladit. Napnutě začínám vyhlížet můj průsečík všech těch zdánlivě absurdních vůkolností. ..nebo bych se měla začít bát..? ;)
(zadáno: 26.3.2012)
Příběh s harmonicky vyváženým poměrem okamžiků úsměvných a příjemně dojemných. Herecký koncert v komorní atmosféře Ungeltu, při kterém smyčec prvních houslí drží pevně a s jistotou Jana Stryková.
(zadáno: 15.9.2015)
Křehkost a síla, snění a víra, hravost i dravost, dojetí i hecování a především návraty do krajiny Dětství, kterým se naše vzpomínky čas od času neubrání. Dechberoucí, okouzlující, živočišné a neobyčejně podmanivé!
(zadáno: 29.9.2011)
Miluju "posedlost" J. Havelky fenoménem čas. Přišlo mi, že tentokrát tak trochu experimentoval s tím, že ho natahoval jak strunu, avšak obezřetně, aby se nepřetrhl(a). Trochu podobný princip jako u "Kam vítr tam pláž", zde ovšem celkově důsledněji propracováno, zejména scénograficky- jevištní fórek, který umožní měnit celky za detaily jak v hledáčku filmové kamery, nemá slabinu (snad až na to lomození doprovázející přestavby).
(zadáno: 17.9.2021)
45 %. Když už inscenace o Werichovi jednou je, tak má koukat, aby byla. Záživná, šmrncovní, nápaditá, důvtipná, sdělná... A ne být místy zbytečně rozvleklým, více než méně nudným, celkově ne zřetelně koncepčním životopisným průletem umělcova života, jak tomu v tomto případě je. Nefér by ale bylo nezmínit dobré herecké výkony, které moje divácké pocity zklamání svedly poměrně uspokojivě ukonejšit.
(zadáno: 10.5.2015)
WTF - Divadlo Puls 70 %
65 %. Tak takhle nějak si představuji současnou moderní dramatiku! Kde končí hranice absurdnosti našeho každodenního počínání a začíná dejme tomu hodně ulítlá reality show pod taktovkou hledáčků skrytých kamer? Kam až nás (s)vedou naše touhy a snění? Kolikrát už každý z nás zažil pocit, že je nedobrovolným aktérem nějakého hodně divokého a bláznivého klipu? A kolikrát jsme si mohli hlavu ukroutit v rytmu WTF? Jasné plusové body navíc za návrat Terezy Brodské na divadelní prkna - toť vysloveně divácká radost!
(zadáno: 25.6.2022)
85 %. Inscenace, která tepe především v rytmu nerovného zápasu ústřední partnerské dvojice s časem odměřovaným biologickými hodinami. Pozvolně, ale s každou vteřinou naléhavěji. Od bezstarostného ticha ke stále neklidnějšímu tikotu až po neúprosnou fatální ránu kyvadlem, jejíž razanci umocní krize vztahu i determinace matčiným modelem přístupu k rodičovství. Vyrovnaným hereckým výkonům dominuje ve všech emočních polohách postavy autentická Nina Horáková. Trefně načasovaný a cíl nemíjející sarkasmus matky ve skvělém podání Evy Salzmannové pak vítaně koření tento ne úplně snadno stravitelný, tematicky bolestný, ale každopádně silný divácký kus.
(zadáno: 10.6.2012)
Poměrně povedený pokus udeřit hřebíček jednoho z aktuálních civilizačních nešvarů na hlavičku. ..nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že tématu byly zbytečně moc obroušeny apelativní hrany, takže z finálního vyznění příběhu téměř nezamrazilo, což je škoda.
(zadáno: 12.7.2011)
(zadáno: 3.4.2011)
Rozverně hravá kabaretní koláž, milá retro-atmosféra.
(zadáno: 28.2.2014)
Osamělost vyskloňovaná ve všech pádech prostřednictvím pětice křehkých a poraněných duší v herecky velmi vyrovnané inscenaci. Cesta z prachu cituprázdna až ke hvězdám. Volá Kája do vesmíru marně? Promarněné by bylo ten pokus ignorovat.
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 13.6.2019)
Velmi dobře napsaná hra o ozvěnách minulosti, kterou nelze odložit a schovat do krabic na půdu, nota bene v domě děděném z pokolení na pokolení, jehož zdi by o jeho obyvatelích měly rozhodně co vyprávět. Poměrně nelítostný (prů)řez vztahovými peripetiemi několika generací jedné rodiny, ovlivňované více než méně politicko-společenskými kontexty té které aktuální doby naší historie. Adekvátnímu napojení se publika na poutavý příběh vycházejí vstříc empatická a nápaditá režie, soustředící se i na drobné (ale důležité) detaily, účelné scénické řešení a precizní herecká souhra všech protagonistů. Silný divácký zážitek.
(zadáno: 23.2.2023)
Solidně napsaná komedie postavená na principu příběhového průřezu jednou administrativní budovou nám postupně poodhaluje dění za dveřmi šesti kanceláří plus na střešní římse a především vzájemnou souvstažnost všech jejích aktérů i luxusních diářů v kožených pouzdrech s integrovanou kalkulačkou. Tempo, které u druhé a třetí aktovky začne lehce kulhat, se naplno rozjede ve zbývajících třech a vše svižně dospěje až k zábavné skládance point. Po herecké stránce velmi vyrovnané, každý adekvátně využívá prostor "vyřádit se" v rámci několika rolí. Bavilo mě také, jak scéna důsledně pracovala s prostředím za okny, konkrétně reklamním poutačem.
(zadáno: 10.5.2019)
75 %. Kongeniální propojení nadčasových názorů a myšlenek K. H. Hilara s optikou D. Špinara jakožto režiséra, a především a hlavně také současného uměleckého šéfa činohry Národního divadla - molochu se závažím cejchu "národní instituce". Inscenaci se daří pojmenovat (ba přímo vykřičet) úskalí tohoto neustálého a nerovného boje, přičemž si po celou dobu zvládá udržet i tolik potřebnou dávku sebeironického nadhledu. A hlubokosklon všem herečkám interpretujícím s profesionální barvurou nelehké, povětšinou monologické party. Jejich obsah mně zejména díky nim z paměti jen tak nevymizí.
(zadáno: 24.5.2012)
65%. Docela velkému divadlu se kolotoč absurdních situací podařilo rozpohybovat se sympaticky šmrncovním drajvem, příjemně jsem se s nimi divácky "svezla"! ..hlava se mi přitom nezamotala, ale vítaně si odpočinula od všednodenních starostí, jak by tomu u komedie tohoto typu mělo být.
