PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1672)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 1.11.2010)
Úl - A studio Rubín 60 %
(zadáno: 21.6.2018)
75 %. Autorkou hry zdařile a věrohodně vykreslené mikrokosmy sedmi postav, které tápou ve vztazích k ostatním a okolnímu světu, neboť zápasí s pochopením sebe samých a hledáním smyslu existence, skýtají vděčné herecké příležitosti a koření je sympaticky ironický humor, který rozehrané situace nikterak neshazuje, naopak účelně podporuje jejich vyznění i tragikomický nádech. Hra, která se na Vinohradech šťastně p(r)otkala s empatickým vkladem celého inscenačnímu týmu. Tyhle Ulity jsou zkrátka pro můj divacký naturel jak ulitý! ;)
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 23.9.2016)
Tato detektivní komedie vysloveně volá po ostřejších střizích, které by umocnily náhlé dějové zvraty, daly vyniknout momentům překvapení a celku dodaly šmrnc a spád. Inscenace ale bohužel s temporytmem nepracuje příliš důsledně, místy (zejména v první polovině) pak působí zbytečně „unaveně“, mé divácké smysly si zkrátka nesvedla úplně adekvátně podmanit. Je to škoda, potenciál osvěžující zábavy příjemně okořeněné napětím hra každopádně skýtá.
(zadáno: 27.4.2016)
65 %. Detektivní komedie obsahující všechny potřebné ingredience: spád, humor, napětí i momenty překvapení. Sehrané herecké kvarteto, zdařilá a funkční scéna a hudební složka diváckou spokojenost podtrhují. Mimochodem, už pátým dnem se mi nedaří dostat ten "relaxační song" z hlavy! :)
(zadáno: 28.1.2019)
Inscenace má kromobyčejně moderní šmrnc a trefně vystihuje povrchnost současné společnosti i její trend žít stále rychleji až zběsile, jako by opravdovost prožitku byla opovrženíhodná. Herecký trojlístek se s režijní koncepcí očividně potkal a doplňuje. Rimbaud D. Krejčíka je živočišný uragán a zpovykanec, Matyldu obdařila S. Nováková elegancí, umanutostí i sympatickou dávkou ironie, civilnější tóny v projevu M. Stropnického zas podtrhují uvěřitelnost Verlainovy rozpolcenosti a citového tápání. Nelze nezmínit též zdařilou hudbu, scénu, hru barev, světel a projekce, jež příběh působivě dokreslují.
(zadáno: 17.1.2014)
Vztah dvou prokletých básníků inscenačně uchopený jako rozervaná báseň - nápad s rozepsanými rýmy, doplňovanými průběžně a napřeskáčku v rytmu děje, nemá chybu! Škoda, že v duelu vášeň kontra sebedestrukce vyznívá druhá z jmenovaných místy až příliš citelně na úkor té první.
(zadáno: 26.4.2011)
Originální forma přebila obsah a sdělnost, zasáhly mě obdivuhodné akrobatické výkony a výtečný zpěv V. Dyka, příběh samotný bohužel ne zcela;/
(zadáno: 23.1.2017)
Poměrně odvážný pohled za oponu a dveře dámské šatny. Co (téměř) každá divadelní herečka hodlá nedarovat (téměř) každému divadelnímu režisérovi a (téměř) všem kolegyním? V Činoherním klubu tohle atraktivní téma servírují s až dryáčnicky sebereflexní vervou a veskrze sympatickým ironickým nadhledem. Škoda jen té nadbytečné "ekologické agitky" před finále. Nebýt jí, hodnotila bych i výš.
(zadáno: 8.1.2020)
Inscenace sympaticky moderního střihu, ve které všechny složky souzní a do jemných detailů promyšleně gradačně posouvají příběh a atakují divákovy smysly. Ty mé doslova emočně pohltily a na devadesát minut vcucnuly mezi stránky Wertherových deníkových záznamů a dopisů, které ve jménu lásky nemohou zažloutnout. Herecky zdařilým výkonům dominuje přesný, v každé vteřině autentický "srdcerváč" Michal Kraus.
(zadáno: 3.2.2024)
75 %. Sympaticky ulítlý, místy téměř až psychedelický, na každý pád inspirativní trip do zákoutí odvrácené strany mainstreamového hudebního vkusu, do pozoruhodného světa tvorby "podivínů", vymykajících se poutům jakékoli konvence. Svérázný formát inscenace s nádechem lynchovského tajemna svou specifickou atmosférou ponouká divákovu fantazii k osvobozujícímu kroku přes hranici obecně zažitého způsobu vnímání definice normality. Ach, jak krátkozraké je pohrdání a vysmívání se čemukoli, co se na první dobrou nevejde do škatulek konformity! Ach, jak hluboko může být mnohdy skryta vnitřní bolest, ze které pramení potřeba spontánního sebevyjádření.
(zadáno: 19.3.2017)
75 %. Velmi trefný satirický šleh, jehož razanci umocňuje humor, který přesně a bez skrupulí pojmenovává naši stále nemocnější současnost a důsledně pracuje s pointami, z nichž mrazí. Adolf Hitler jako "deus ex machina" - bizarní, ale také až hrozivě účinná facka... Nelze nevyzdvihnout výbornou hereckou práci Ondřeje Kavana a fakt, že se mu po celou dobu inscenace daří udržet optimální punc civilní autenticity, prostý jakékoli zjednodušující karikatury. Svou postavu a diváky tak dovede ke katarzi finálního sdělení, či ke značně nelichotivé, ale potřebné terapii citelným šokem. Jauvajs!
(zadáno: 9.12.2022)
Velmi svérázná asociativní mozaika z útržků různých literárních děl vybízející ke vnímání stylem "nechej plynout a nějak působit". Mé skóre: pokoušela jsem se na dění napojit, až devadesát minut uplynulo, aniž by to na mě nějak zásadněji emočně či myšlenkově zapůsobilo. Více než originální inscenační experiment mně to celé asociovalo spíše jakýsi tvůrčí workshop na téma překračování hranic srozumitelnosti jevištní akce. Má poklona patří všem hercům, nelehký koncept zvládli obsáhnout s obdivuhodnou mírou koncentrace.
(zadáno: 23.11.2023)
55 %. Intelektuálně-sociální duel dvou mužů rozdílné generace se dotýká poměrně nepříjemných, stále aktuálních společenských témat. Brecht myšlenky v rámci něj předkládá velmi specifickým jazykem plným metaforických obrazů, náročných na koncentraci a do jisté míry znesnadňujících komfortní orientaci v textu hry, což se odráží i v inscenaci DvD, které se děj zpřehlednit až tak zcela a do detailu nepodařilo. Velmi dobře se zde ale pracuje s vykreslením houstnoucí atmosféry a potlesk zasluhují i soustředěné herecké výkony. Nejvíce mě oslovil Jan Sklenář, záhadnému Shlinkovi propůjčil šmrncovní punc tajemství a až faustovsky pokušitelskou auru.
(zadáno: 13.4.2017)
Příběh o chlapci, který zabíjí povrchní předsudky a pokládá řadu znepokojivých otázek těm, kteří chtějí slyšet, nebojí se podlehnout magické síle pětadvacáté hodiny rysa a cítí se nesví ve světě plném neustálé nepochopitelné potřeby vše racionálně vysvětlit, hmatalelně poměřit a škatulkově pojmenovat. Katarzní účinek cesty za svobodou a láskou v dědečkově domě mě regulérně rozslzel. Jo, a že Bůh může být zrzavý kocour, už je mně víc než jasné. Tleskám a děkuji za tu šanci schoulit se do loketní jamky téhle cituplné inscenace.
(zadáno: 20.2.2018)
(zadáno: 20.1.2014)
65%. Inscenace neúprosně reflektuje nebezpečí manipulace diktátem konzumu v celé jeho zhovadilosti. Svou originální, ale poměrně náročnou stavbou nikterak nešetří ani divákovo vnímání, některé pasáže mně přišly zbytečně zdlouhavé. Kladně hodnotím využití prostoru, hudební složku, trefné herecké výkony a zdařilý odrazový můstek v podobě gradačního napětí první části, jež dává neomylně tušit, že tady brzy něco bouchne…
(zadáno: 2.3.2016)
55 %. Inscenace nejvíce doplácí na neúměrnou rozvleklost první části, v níž zejména některé songy neslouží nikterak přínosně ději, působí spíše jako koncertní vložky a spád příběhu zbytečně oslabují. Škoda, elán, nasazení a souhra všech účinkujících naznačují, jak šmrncovně a razantněji by mohla seškrtanější verze šlapat a rozbušit divácká srdce. Mě ten revuální kabátek zkrátka poněkud škrtil, přiznávám.
(zadáno: 29.3.2015)
