PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1668)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 22.2.2020)
Satirickou komedii J. Havelky o sousedech, kteří nejméně ze všeho jsou schopni usnášení se na čemkoli, zato jsou přeborníky v nesnášení se pro cokoli, vzali v JČD za chytlavý inscenační konec. Zdařile pracují s autenticitou houstnoucí atmosféry, podtrženou trefně zvoleným prostorem sálu v KD Vltava, kde se schůze SVJ ve skutečnosti konají, a skvělými výkony všech herců, typově přesně obsazených a režijně citlivě vedených. K odchodu nebudete mít absolutně žádný důvod, nicméně neopomeňte - jste-li jednou na prezenčce, nutno zůstat do konce. Stanovy jsou stanovy a paní Roubíčková je připravena hájit východ vlastním tělem! ;)
(zadáno: 16.2.2020)
75 %. Inscenace, pro kterou jsou prostorové uspořádání a komorní atmosféra klubové scény v Jindřišské ulici jako stvořené. Po celou dobu monologického partu obdivuhodně soustředěný Jakub Špalek rozehrává podobenství o nebezpečí manipulace a zneužívání mocenského postavení, zejména když člověk propadne falešnému pocitu vlastní důležitosti a neomylnosti. Herec vše servíruje s bezprostřední autenticitou, díky které mu publikum visí na rtech od úvodních žoviálních promluv až po mrazivé finále a i po skončení představení má rozhodně o čem přemítat.
(zadáno: 13.2.2020)
Fantazírování je pro děcka. ;) Vyšší level je nechat se chytit drápkem - opravuji: Drábkem elefantazie a jeho/jejím poselstvím o vnímání jinakostí, o síle tolerance a nezbytnosti empatie a lidskosti. Dojetí, humor a nadsázka ve vyváženém poměru, hudba sfér, zdařilé kostýmy a herci v dokonalé koncentraci, očividně jdoucí s příběhem a motivací zasáhnout divákovy smysly.
(zadáno: 25.1.2020)
85 %. Zdařilá dramatizace povídky J. Stránského o síle lásky, lidského ducha a naděje, které dýchají a rostou nehostinné, vytěžené krajině i mocenské zlovůli navzdory. Příběh je vyprávěn střídmými, ale o to působivějšími jevištními prostředky. Herecký koncert ovládá v ústředním partu Babičky J. Tesařová, které neváháme ani na okamžik věřit nach, rozechvělost a roztouženost mládí, stejně tak přiměřený sentiment při vzpomínání stárnoucí ženy. Tleskám odzbrojující přirozenosti, s níž obě tyto polohy suverénně střídá. Inscenace je opravdu důstojnou poctou nejen samotnému autorovi, ale i všem politickým vězňům a jejich rodinám.
(zadáno: 8.1.2020)
Inscenace sympaticky moderního střihu, ve které všechny složky souzní a do jemných detailů promyšleně gradačně posouvají příběh a atakují divákovy smysly. Ty mé doslova emočně pohltily a na devadesát minut vcucnuly mezi stránky Wertherových deníkových záznamů a dopisů, které ve jménu lásky nemohou zažloutnout. Herecky zdařilým výkonům dominuje přesný, v každé vteřině autentický "srdcerváč" Michal Kraus.
(zadáno: 18.12.2019)
Více než smysluplná inscenace, která silou působivých divadelních prostředků připomene pozoruhodný příběh Františka Filipa. Jeho odhodlání vzdorovat nepříznivému osudu, který mu odepřel horní končetiny, je vykresleno bez sentimentálních příkras, povětšinou v rytmu černočerného humoru, přesto ale i s respektem k vyznění dojemných podtónů. Vynikajíci výkon Jakuba Albrechta v titulní roli podporují a obohacují jeho skvěle sehraní kolegové. Divácký zážitek, který z paměti jen tak nevymizí.
(zadáno: 24.11.2019)
Už před začátkem může divák přemítat, jakpak se asi hra zvrtne, obzvlášť, dočte-li se v programu, že se ji bude snažit představit amatérský soubor Živel. A to jeho název ještě zdaleka nepředznamenává vše, čeho jsme nakonec svědky. ;) Tleskám, doporučuji a přiznávám, že už se mi dlouho nestalo, abych na konci komedie od samého smíchu málem nemohla popadnout dech. Díky za tuto inscenaci, která ho ani na okamžik neztrácí, a která je po herecké, režijní a v neposlední řadě též technické stránce precizně promyšlená a obdivuhodně zvládnutá do nejmenšího detailu a posledního gagu.
(zadáno: 20.10.2019)
Komorní příběh o osudovém překlepu v e-mailové adrese zdobí přesné herecké výkony Heleny Dvořákové a Pavla Oubrama. Svým postavám propůjčují dávku autenticity natolik adekvátní, aby publiku nechala nahlédnout nejen pod pokličku jejich intimních pocitů, ale současně i těšit se s nimi na každý další e-mail a s tím spojený vývoj děje. Celistvost diváckého prožitku zintenzivňuje citlivý režijní výklad Martiny Schlegelové, dbající na souhru proneseného slova, jemných, čitelných gest a scénografické i hudební složky. Více takových emočně silných a působivých inscenací, kořeněných vyváženými dávkami dojetí i milého humoru. Enter!
(zadáno: 9.10.2019)
Empatický drobnohledový jevištní průvodce zákoutími ženské duše - doslova a do prožitku od prvních říkanek až po věci poslední. Co matky jen sotva kdy vysloví nahlas a dcery obtížně kdy doopravdy pochopí a docení, i poté, co samy dojdou k mateřství? Být dítětem a být matkou, dva póly natolik blízké a vzdálené zároveň. Citlivé téma plné jímavých i nemilosrdných otazníků a vykřičníků, které v případě této režijně i herecky poctivě naplněné inscenace výstižně uzavírá působivá katarzní tečka.
(zadáno: 10.9.2019)
85 %. Ach ano, tohle je absolutní příběh. Příběh o tenké hranici mezi křehkostí a intimitou a drsnými a nelítostnými stránkami života. Příběh, který rozvíjením své ústřední zápletky otevírá spoustu znepokojivých otázek, odkrývá netušené souvislosti a obnažuje charaktery jednotlivých postav, až se vše povýší na silný divácký zážitek. Nic z toho by pochopitelně nefungovalo bez precizní souhry inscenačních složek, přičemž nadšeně tleskám především maximálně soustředěným výkonům všech čtyř hereckých protagonistů a jejich citelnému napojení na důvtipný režijní výklad, který tragikomickou podstatu hry vystihl s gradačním šarmem.
(zadáno: 26.8.2019)
75 %. Děkuji za další zážitek, který v případě Divadla Verze opětovně koření mj. radost z toho, že komedii ze života je možné naservírovat takto záživně, s nepodbízivou noblesou, bez hluchých a laciných pasáží. Stačí k tomu přitom souhra několika "maličkostí" - citu pro volbu dobrého textu, empatické režie a herectví respektující partnera na jevišti, nadsázku, vtip a pointy situací.
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 7.7.2019)
Ve smyčce je důmyslně gradačně vystavěná hra, dobře inscenačně uchopená, nabízející pocity i myšlenky, s nimiž jsem postupně čím dál tím víc rezonovala a atmosféra v hledišti mi vítaně napovídala, že v tom zdaleka nejsem sama. Empatická režie i herecká souhra všech tří protagonistů s citem pro pointování jednotlivých replik a situací nás neomylně dovedla ke katarzní tečce, či spíše výmluvnému otazníku. Zkrátka- takhle skrz divadelní prkna podle mě voní život!
(zadáno: 19.6.2019)
Forma "vyprávěného divadla" zde účelně a efektivně souzní s tím, co z textu má zarezonovat a oslovit publikum. Přiměřeně provokativní interpretace, ctící nadsázku, podtrhuje apelativnost obsahu, který obnažuje nebezpečí xenofobie a demagogie v nejrůznějších podobách, jejichž živnou půdou je stádnost a zlenivělá mysl letargické společnosti plné předsudků. Inscenace, která rozhodně jen nevypráví, ale otevřeně a naléhavě promlouvá k dnešku, čímž svému názvu více než smysluplně dostojí.
(zadáno: 13.6.2019)
Velmi dobře napsaná hra o ozvěnách minulosti, kterou nelze odložit a schovat do krabic na půdu, nota bene v domě děděném z pokolení na pokolení, jehož zdi by o jeho obyvatelích měly rozhodně co vyprávět. Poměrně nelítostný (prů)řez vztahovými peripetiemi několika generací jedné rodiny, ovlivňované více než méně politicko-společenskými kontexty té které aktuální doby naší historie. Adekvátnímu napojení se publika na poutavý příběh vycházejí vstříc empatická a nápaditá režie, soustředící se i na drobné (ale důležité) detaily, účelné scénické řešení a precizní herecká souhra všech protagonistů. Silný divácký zážitek.
(zadáno: 10.5.2019)
75 %. Kongeniální propojení nadčasových názorů a myšlenek K. H. Hilara s optikou D. Špinara jakožto režiséra, a především a hlavně také současného uměleckého šéfa činohry Národního divadla - molochu se závažím cejchu "národní instituce". Inscenaci se daří pojmenovat (ba přímo vykřičet) úskalí tohoto neustálého a nerovného boje, přičemž si po celou dobu zvládá udržet i tolik potřebnou dávku sebeironického nadhledu. A hlubokosklon všem herečkám interpretujícím s profesionální barvurou nelehké, povětšinou monologické party. Jejich obsah mně zejména díky nim z paměti jen tak nevymizí.
(zadáno: 28.4.2019)
Tragikomická sonda do mikrokosmů čtyř ženských duší, které nám tři sestry a jejich matka poodhalí v den rodinného setkání na oslavě otcových narozenin. Sny, touhy a životní ideály bortící se jak domeček z karet. Co jsme schopni obětovat pro své nejbližší a do jaké míry ochotni slevovat z představ o štěstí? A co všechno nevyřčené a nedořešené marně ukrýváme pod sněhem vzpomínek, v naději, že nepříjemné zhojí čas? Vděčných partů se čtyřlístek hereček zhostil s grácií autenticity, dobře je v menších, ale nikoli nepodstatných rolích doplnili i oba mužští protagonisté. Silná a působivá inscenace.
(zadáno: 13.2.2019)
Funguje-li přímá úměrnost mezi intenzitou smíchu a délkou života, nabila mě inscenace Lady Oskar nejen příjemným diváckým pocitem, ale současně také nadějí, že budu téměř nesmrtelná. ;) Smekám a tleskám, neboť takhle dobře zvládnutý nelehký žánr komedie plné záměn není na našich jevištích úplně běžným standardem.
(zadáno: 7.2.2019)
85 %. Bravo! Tohle je přesně ten režijní a dramaturgický přístup, který míří na komoru divákova srdce. Nepodbízivá, přímočará a současně také básnivě poetická jevištní forma vedoucí neomylně k podstatnému cíli: odprožít si příběh. Empatický herecký vklad všech doplňují promyšlené scénografické detaily, jejichž prostřednictvím bohatá škála emocí rezonuje. Něhu, rozpaky, dojetí, obavy, strach i odhodlanost mladých duší přirozeně rozechvívá a zintenzivňuje vykloubená a šílená doba, v níž se tragické milenecké drama odehrává. Silný zážitek!
(zadáno: 28.1.2019)
Inscenace má kromobyčejně moderní šmrnc a trefně vystihuje povrchnost současné společnosti i její trend žít stále rychleji až zběsile, jako by opravdovost prožitku byla opovrženíhodná. Herecký trojlístek se s režijní koncepcí očividně potkal a doplňuje. Rimbaud D. Krejčíka je živočišný uragán a zpovykanec, Matyldu obdařila S. Nováková elegancí, umanutostí i sympatickou dávkou ironie, civilnější tóny v projevu M. Stropnického zas podtrhují uvěřitelnost Verlainovy rozpolcenosti a citového tápání. Nelze nezmínit též zdařilou hudbu, scénu, hru barev, světel a projekce, jež příběh působivě dokreslují.
(zadáno: 26.1.2019)
Persony aneb zač je toho Bergman.
85 %. Nápaditě poskládaná jevištní mozaika ze stěžejních momentů filmů mága "duševní běsologie". Tleskám precizní souhře všech inscenačních složek, jejímž prostřednictvím působivě rezonuje ne právě lichotivý, ale o to trefnější odraz toho, co všechno se do člověka vejde. Zkrátka: radost pohledět na ten náš (nejen) emočně zdeformovaný svět! A jaké nájemné platíte v ubytovně Život vy?
85 %. Nápaditě poskládaná jevištní mozaika ze stěžejních momentů filmů mága "duševní běsologie". Tleskám precizní souhře všech inscenačních složek, jejímž prostřednictvím působivě rezonuje ne právě lichotivý, ale o to trefnější odraz toho, co všechno se do člověka vejde. Zkrátka: radost pohledět na ten náš (nejen) emočně zdeformovaný svět! A jaké nájemné platíte v ubytovně Život vy?
(zadáno: 21.12.2018)
Vánoční speciály se Kašparům zkrátka daří! Tentokrát se tak děje prostřednictvím komorního zastavení se nad křehkými verši nejen o zrození Pána Ježíše Krista, které jsou divákovi předány přesně s takovým citem, abychom je slyšeli pilně a neomylně. A rozjímali. Kromě velmi přirozeného přednesu Mileny Steinmasslové a Aleše Petráše musím ještě vyzdvihnout jednoduchý, ale velmi působivý výtvarný doprovod inscenace. A rozhodně též doporučuji nastudovat informace ke vzniku básně a její cestě za čtenáři a publikem.
(zadáno: 30.11.2018)
Citlivě jevištně poskládaná mozaika okamžiků banálních, zásadních i intimních, zkrátka všech těch, které obnažují až na dřeň podstatu příběhu a divadla samotného. Magické "tady a teď", bez oklik "ale" a "kdyby". Silný divácký zážitek!
(zadáno: 4.10.2018)
Mé druhé setkání se Všemi báječnými věcmi (prvně mě více než oslovila inscenační verze OLDstars) dopadlo opět na výbornou. I zde vše stojí a padá s autentickým šarmérstvím hereckého představitele a jeho schopností vytvořit podmínky neopakovatelné iluzi, že pouze a právě nám zatoužil dojemně a přesvědčivě vyložit, proč stojí za to jít za všech okolností životem dál. Interaktivní zapojení diváků jsem tentokrát okusila na vlastní kůži a mohu jen doufat, že můj "výkon" neohrozil ostatním příliš zážitek z představení. Roli psycholožky Klepetkové jsem se každopádně snažila dát maximum. ;)
(zadáno: 25.9.2018)
75 %. Typický příklad inscenace, kdy jevištní výkony povýší obsah hry a dají téměř zapomenout na předvídatelný vývoj děje, čímž ovšem nechci nikterak shazovat sílu samotného příběhu, který koření velmi specifický styl černého humoru. Svérázné citové vzplanutí až za hranici apokalypsy jsem si emočně dosyta odprožila a tleskám empatické souhře obou protagonistů. ..a obdivně dodávám, že Daniel Krejčík mě nepřestává oslovovat nebývalou šíří hereckého talentu. Už teď se těším, čím překvapí příště.
