PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1668)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 4.5.2023)
55 %. Čtyři středoškolští učitelé na prahu syndromu vyhoření hledají v rámci kolektivního experimentu odpověď na otázku, zda existuje míra promile alkoholu v krvi s potenciálem přínosně optimalizovat kvalitu lidské existence. Zjistí očekávatelné: krizi středního věku (ani jakoukoli jinou) nepřechlastáš. Divácké uspokojení tak primárně jistí velmi dobré herecké výkony, nabízející opravdu zdařilou študýrku typů. Vychází i překvapení v podobě efektní tečky, která většinu hlediště doslova vystřelí ze sedadel. Já to své opouštěla lehce rozpačitá při marném hledání nějaké další, zásadnější myšlenkové nadstavby, pro niž dané téma otevírá prostor.
(zadáno: 4.3.2016)
(zadáno: 7.4.2014)
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 23.11.2016)
Komedie, která je ze života skoro víc než sám život. :) Trefně vybalancované okamžiky smíchu, zatrnutí i příjemného dojetí. Širokou škálu emocí mistrně zvládá příběhu předat absolutně autentická Petra Špalková, které jsou David Matásek i Sandra Černodrinská velmi vyrovnanými hereckými partnery. Konverzačka jaksepatří, až místy jiskry lítaly. :)
(zadáno: 23.8.2016)
Jakási až buldočí verva, se kterou se Filip Teller zakousl do tohoto hereckého úkolu a v každé vteřině přítomná očividná touha především vyprávět příběh – vzpomínku, jež neodbytně atakuje srdce, jsou jednoznačnými plusy inscenace. Ačkoli do jisté míry nedotažené režijní zpracování intenzitu spoluprožitku poněkud oslabilo, stejně jsem hlediště opouštěla se solidní zásobou dojetí.
(zadáno: 22.1.2018)
Šmrncovní a svižné tempo, na němž je záživnost této hry vysloveně závislá, se oběma hereckým protagonistům podařilo udržet po celou dobu, přičemž všech osm postav (..snad jsem to v tom švunku zvládla spočítat správně ;)..) podali v předepsaných rychlých střizích s odzbrojujícím přehledem. Tleskám a děkuji za téměř neutuchající rozvibrování bránice, humor byl v rámci přátelské večeře plné náhlých zvratů servírován opravdu dle mého diváckého gusta.
(zadáno: 2.6.2012)
(zadáno: 23.2.2015)
Pokud máš rád Semafor, vzpomínky, jazz a blues, pak určitě tenhle kus navštíviti zkus. ;)
(zadáno: 17.2.2016)
55 %. Čochtanovým šosům slibně smočeným ve svébytné semaforské poetice dal poměrně citelně na frak Vlastimil Harapes, který nezvládl kloudně ani jevištní řeč, ani zpěv a (kupodivu!) ani přirozený pohyb.
(zadáno: 17.4.2016)
Hra o křehkosti roztoužené duše, o citových zmatcích, pochybnostech, tápaní, zranitelnosti, nerozhodnosti i manipulaci pokládá řadu znepokojivých otázek. Jejich intimitu zintenzivňují vnímavá režie, účelně úsporná scéna a v neposlední řadě též soustředěné herecké výkony, kterým dominuje Daniel Krejčík. Ústřední hrdina John je v jeho podání natolik uvěřitelný a dojemný, až máte místy chuť vběhnout na jeviště a rozšířit partnerský obrazec o čtvrtý úhel. ;)
(zadáno: 16.9.2010)
(zadáno: 19.3.2011)
(zadáno: 5.10.2012)
Byť poetika inscenace nebyla mojí divácké duši zas až tak úplně cizí, přesto se očekávaný zážítek / zásah nekonal.. :( Ve finále jsem zůstala tak nějak komplexně na půli cesty..
Nad 50% se dostávám především díky zdařilým až výborným hereckým výkonům.
Nad 50% se dostávám především díky zdařilým až výborným hereckým výkonům.
(zadáno: 25.9.2013)
Tenhle divácký koučink doporučuji rozhodně neminout! Slzy úlevného smíchu vyváženě střídají místa dojemná a především pak i ta trefně mrazivá. Tvůrčí tým na sebe obdivuhodně slyší a k publiku tak pak o to přínosněji promlouvá. Tleskám!
(zadáno: 11.4.2012)
(zadáno: 17.9.2018)
Pro autora Rolanda Schimmelpfenniga specifickou atypickou formu dramatického textu se v inscenaci Divadla v Dlouhé podařilo přednést jako komorní jevištní báseň složenou z variantně repetetivních střípků ozvěn čtyř příběhů čtyř postav, které do blíže nespecifikovaného města doputovaly v jeden den ze čtyř světových stran. Jedna z nich přinesla vitr, druhá déšť, třetí sníh, čtvrtá bouři. Napětí intimní atmosféry pozvolně směřující k prolnutí jejich osudů působivě podpořilo ovšem pět stěžejních "živlů": režie, herecké výkony, scénografie, hudba a filmové dotáčky. Veskrze poetická podívaná!
(zadáno: 30.7.2014)
35%. Tohle je opravdu především o luxusním Šplíchalově hereckém koncertu v roli bytné, vše ostatní je však bohužel spíše zbytné.
(zadáno: 2.9.2010)
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 28.2.2023)
Každá etapa našich dějin má své hrdiny i zrádce a také hospody plné švejkovských glosátorů doby. Inscenace otevírá otázku statečnosti v krajně vyhrocené mezní situaci. Osud Karla Čurdy připomíná v mozaice útržků z jeho života. Zvolený rámec melancholického oparu ve zpomaleném tempu ale poněkud tlumí intenzitu výpovědi i diváckých emocí, které téma nabízí. Audiowalkový epilog je nosný nápad, zavrzání vstupních dveří a osudové kroky ústřední postavy po schodišti Petschkova paláce zazní ozvěnou autenticity. Škoda, že se při něm dál nepracovalo i s postavou čističe bot Jiráčka, který se cestou pouze letmo objeví, aniž by do děje více vstoupil.
