PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1668)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 7.9.2014)
Pobuchtovsku i poloutkovsku rozverné a hravé, ve jménu inspiračního filmového zdroje i přiměřeně dravé. ;) Oceňuji, že každá z inscenací tohoto souboru má svou svébytnou, ryze originální poetiku.
(zadáno: 9.6.2011)
Silný příběh sliboval emoční zážitek, v mé divácké duši, bohužel, toto pojetí nevyloudilo z tušené škály pocitů ani akord, pouze v několika málo okamžicích mi zabrnkalo na strunu dojetí.
(zadáno: 22.3.2012)
(zadáno: 20.6.2023)
Čas je neúprosná veličina, voda nevyzpytatelný živel. Její hvězdy zrcadlící hladina v bazénu pomohla jedné teplé noci smýt předsudky, společenské rozdíly i odlišnost vyznání. Náhodné setkání po dvaceti letech pak rozjitřilo vzpomínky na polozapomenutou love story z onoho dne. Večerní déšť ale všemu rozmazává kontury, neušetří ani slova dávného milostného dopisu... Inscenace zdařile pracuje s rytmizací specifické struktury Schimmelpfennigova textu, ctí jeho osobitou poetiku, poodkrývá i jemný humor a nechává současně adekvátní prostor divákovi, aby se zapojením vlastní imaginace plul na vlnách křehké jevištní básně s pozvolně gradační kadencí.
(zadáno: 29.3.2015)
(zadáno: 17.2.2018)
75 %. Inscenace zkoumající dialog jako labyrint s nepřeberným množstvím zvratů a cest k možnému překvapivému vyústění. Obraz absurdních momentů života pohrávající si s vnímáním a zobrazováním reality - a v neposlední řadě i s divákovou pozorností - jako kočka s myší. Dva nelehké herecké party v precizním podání Ivany Uhlířové a Vasila Fridricha, kterým se daří udržet kýžené napětí od první do poslední vteřiny.
(zadáno: 29.9.2011)
..aneb jak jsem díky DVDL prožila další z příjemných výletů do krajiny dětství. Milá, hravá, nepodbízivá záležitost s rozvernými písničkovými texty.
(zadáno: 10.6.2013)
75%. Inteligentní, vtipné a hravé! Pokud se chcete kvalitně pobavit, doporučuji tenhle sympatický, talentovaný a nadějný soubor neminout!
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 2.11.2018)
Hry Ivana Vyrypajeva se vyznačují tím, že nejsou rozhodně tvořeny s kalkulem masové podbízivosti. Naopak, divák krom nutnosti soustředění dává všanc nemálo z obnažení svého nitra, pokud chce děj adekvátně odprožít. Jakkoli si v daném případě bude přát, aby v jeho životě žádný takový červenec nikdy nenastal, otázky, které si odnese, by ho měly svést posunout. Tleskám odvaze divadla hru nasadit a hlavně pak interpretační přesvědčivosti Ilony Svobodové. Autorův striktní požadavek, aby text ztvárnila žena, je zásadní, neb jen tak lze docílit kýženého efektu kontrastu drsných slov a něžných úst.
(zadáno: 1.8.2015)
Vraž do toho jednoho Ivana Vodochodského a nebude to držet pohromadě. Ověřeno na vlastní diváckou chuť.
(zadáno: 6.4.2024)
Režijně citlivě uchopené inscenaci se podařilo otevřít mi cestu do hloubi bolesti lidské duše. Cestu plnou nenaplněných očekávání, bláhových snů, poztrácených iluzí a marných nadějí. Projít si jí spolu se členy rodiny Tyronových jsem prostřednictvím pozvolného snímání rozpadu jejich nefunkčních vztahů mohla opravdu niterně a intenzivně. Sejít z ní mi žádný z hereckých průvodců ani na chvíli nedovolil, skrze maximální koncentraci a autentický prožitek vystihl každý složitý vnitřní svět své postavy a zpřítomnil i atmosféru unaveného srpnového dne s oparem houstnoucí mlhy. Emoční účinek působivého finálního obrazu ve mně dozníval dlouho do noci.
(zadáno: 6.6.2017)
viz recenze
(zadáno: 7.10.2015)
(Po)citové eskapády tří žen ve věku kolem třicítky trefně (místy až mrazivě) prezentované v rytmu kvapíku, ping-pong emocí, při němž se nadsázka + humor + divácký sebezpyt dočkají adekvátního prostoru rezonovat a vyznít. Tleskám všem třem hereckým protagonistkám, zvládajícím ostré střihy přechodů rolí a nálad přirozeně a s lehkostí.
(zadáno: 22.4.2015)
(zadáno: 29.10.2023)
35 %. Cestu k rezonanci autorova jakéhosi karmického studu za příslušnost k ruskému národu a pocitu vykořenění, k jeho postesku nad stavem současné společnosti s citelným úpadkem morálky a hodnot, stejně jako k jeho nostalgii po starých dobrých "višňových" časech mně inscenace neotevřela. Žánr černé komedie se nepodařilo úplně šťastně uchopit, myšlenky zde v rámci vršení absurdních situací spíše zanikají, celek nepůsobí kompaktně, místy i mírně nudí. Můj potlesk patří povedené scénografii a bezchybným hereckým výkonům v rámci celého obsazení, díky nimž jsem zvládla hlediště neopustit předčasně. Žel ani apokalyptická tečka zážitek nepřinesla.
(zadáno: 20.5.2012)
V rámci možností komornějšího zpracování lehce nadprůměrný standard.
(zadáno: 7.10.2015)
65 %. Svěží, ryze oddechová zábava v inscenačním kabátku francouzského komediálního střihu plná dobře rozehraných a vypointovaných situací a trefně načasovaných gagů. ..a Filip Blažek je zde absolutně kouzelnej! ;)
