PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1669)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 14.5.2023)
(zadáno: 10.4.2011)
(zadáno: 18.3.2017)
75 %. Jen zdánlivě banální příběh jedné irské rodiny převyprávěný dvěma sestrami. Ha! Nenechme se zmást a překonejme skrze konfrontační plejádu vzpomínek nejen úskalí jejich v úvodu nastíněné vzájemné vztahové bariéry. Ona se totiž postupným odkrýváním souvislostí nakonec ukáže být též mostem ne pouze mezi nimi, ale i mezi hledištěm a jevištěm. Obdivuhodná herecká partneřina obou protagonistek a citlivá režie zdařile podporují vše jímavé, co hra nabízí. V první části mně i regulérní slza dojetí ukápla, v té druhé bych si, býti dramaturgem, lehce zaškrtala. Toť výtka jediná. Radím neminout!
(zadáno: 11.11.2018)
Inscenace, která si na nic nehraje. Neparoduje neparodovatelné, nesnaží se překonat nepřekonatelné. Svůj filmový předobraz poměrně zdařile dějově převádí do zákulisí vzniku muzikálového "trháku", bere si na paškál nešvary rychlokvaškových produkcí a nebojí se současně místy jít i cestou sympatického sebeshazování. Této polohy se nejvděčněji zhostila Dana Morávková, její štábem šikanovaná herečka nemá chybu. Souhrnně vzato u mě příjemné divácké pocity každopádně převažují nad těmi rozpačitými.
(zadáno: 28.9.2023)
(zadáno: 30.4.2015)
Milé, svěží, každým coulem gentlemanské dostaveníčko, při němž sál Violy veskrze příjemně ožije náladou staré dobré Anglie.
(zadáno: 13.10.2021)
Příjemná rodinná retrokomedie z časů krátce po sametové revoluci, kdy ve spoustě panelákových domácností dosluhoval koupelnový umakart a pozvolna a nesměle se hlásila o slovo optimističtější budoucnost. Plnému vyznění vděčných hlášek i pointám jednotlivých scén jdou všechny tři trefně typově obsazené herečky energicky naproti. Největší torpédoborkyní humoru je každopádně role Evy, ve které Anežka Rusevová naplno prokázala svůj odzbrojující komediální talent.
(zadáno: 8.4.2015)
(zadáno: 18.6.2012)
65%. Inscenace působivá především scénograficky. Herecky solidní, nicméně jisté rezervy tam přece jenom byly.
(zadáno: 8.9.2011)
Převažující dojem: nevyváženost. Některé nosné motivy a důležité postavy zbytečně utlumeny a upozaděny, jiné naopak přestylizované až překarikované, místy na úkor vyznění určitých scén a celkové sdělnosti.
(zadáno: 23.8.2012)
Myslí-li tento počin tvůrci vážně, tak je to opravdu v háji! :/
(zadáno: 30.6.2017)
85 %. Nepřeberné množství neotřele poetických nápadů i v tomto triptychovém večeru opět chrlí Calembouráci s nezdolnou intenzitou lávy. Ano, nebojím se toho přirovnání, jsou jako Řípy! ;) Ta jejich radostná hravost, v kombinaci s laskavou nadsázkou a chytrým humorem, je návykový medikament na trudomyslnosti všeho druhu. Tleskám a nemůžu se dočkat další dávky! ;)
(zadáno: 24.1.2013)
Téměř bezemoční těžkopádná nuda. ..nebýt poměrně zajímavé scénografie, asi bych si zívnula v hledišti vícekrát..
(zadáno: 12.1.2024)
Silné téma, silný text, silné emoce, silný zážitek, který rozhodně neodezní se zvukem potlesku. Tři silné ženy (každá po svém), tři nešťastné osudy, tři soustředěné herecké výkony s bezesporným empatickým vkladem. A vše, bohužel, stále tak aktuální a zatraceně blízko. Válečným běsněním násilně zpřetrhané kořeny minulosti, mizérie přítomnosti, nejistota budoucnosti. Za pomoci minimalistických scénických prostředků se zde daří budovat maximálně efektní atmosféru. Velmi působivě vyznívá mrazivá symbolika improvizovaných hrobů a katarzní okamžiky v závěru, který doslova prostoupí potřebně očistný účinek tolik důležité naděje. Doporučuji neminout.
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 14.3.2018)
Noc, během níž se bortí zábrany, pravidla i meze a tóny poznání vyznívají jaksi jinak. Získat nebo ztratit? A co když náhle nejschůdnější variantou zdá se únik? Tleskám maximálně autentickému prožitku Michala Balcara.
(zadáno: 14.3.2016)
..aneb Když tvůrčí záměr ztroskotá..
