PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1668)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 22.8.2018)
75 %. Divadelní adaptace, která veskrze důstojně následuje svůj filmový předobraz, se v Divadle Palace potkala s empaticky naladěnými tvůrci. Silný příběh, konfrontující na pozadí společensko-politicky vymknuté doby lidské slabosti i ušlechtilosti a nezlomnost ducha, vzbuzuje citelnou rezonanci diváckých emocí, které gradují spolu s dějem. A neříkejte mi, že se nezamilujete do herecké kreace Davida Novotného - já bych si "jeho" Aloise na oslavu životního návratu neváhala předplatit. ;)
(zadáno: 15.8.2018)
75 %. Je to absolutně nezpochybnitelné: Show must go on! A snad vážně nejvíc o tom věděl on. ;) Přeji Freddiemu co nejdelší život s tímto šmrncovní energií nadupaným muzikálem, vzpomínajícím na legendární ikonu a nebývalý talent na vlně příjemné nadsázky, s poměrně věrohodně namixovanou dávkou svůdné okázalosti, kterou vyvažuje pokoru nemíjející sebezpytné zpětné zrcátko té divoké jízdy. A i když se místy o slovo opravdu přihlásí klišé, činí tak poměrně cudně a tiše, neb nesmrtelnými hity převálcováno.
(zadáno: 21.6.2018)
75 %. Autorkou hry zdařile a věrohodně vykreslené mikrokosmy sedmi postav, které tápou ve vztazích k ostatním a okolnímu světu, neboť zápasí s pochopením sebe samých a hledáním smyslu existence, skýtají vděčné herecké příležitosti a koření je sympaticky ironický humor, který rozehrané situace nikterak neshazuje, naopak účelně podporuje jejich vyznění i tragikomický nádech. Hra, která se na Vinohradech šťastně p(r)otkala s empatickým vkladem celého inscenačnímu týmu. Tyhle Ulity jsou zkrátka pro můj divacký naturel jak ulitý! ;)
(zadáno: 17.6.2018)
75 %. Značně nelichotivý, velmi trefný obraz politických nešvarů, jejichž pokřivený kód jeví se nezničitelný navzdory tisíciletým zkušenostem. Po všech stránkách precizní inscenace zatraceně aktuálního textu se vzácně vyrovnanými hereckými výkony a silnou výpovědní hodnotou, z níž by vnímavému divákovi mělo přinejmenšim zatrnout. Tleskám a v zádech mi mrazí z položených znepokojivých otázek.
(zadáno: 10.6.2018)
Zdařilou adaptací románu Brama Stokera proudí šmrncovní šťáva, čímž zdaleka nemám na mysli jen tu životadárnou červenou. :) Oceňuji do detailu promyšlenou práci s prostorem a souhru všech inscenačních složek - scénografie, kostýmy i hudba působivě dokreslují a podtrhují atmosféru příběhu. Vše umocňují i velmi dobré herecké výkony a jemný, nepodbízivý humor optimálně vyvážující hororové pasáže. Škoda jen, že titulní postava neoplývá větší dávkou démonična a úplné finále nezpečetí efektnější tečka. Každopádně se však jedná o nadstandardní počin v rámci letních divadelních open air produkcí.
(zadáno: 27.5.2018)
Tatínek 002 - LokVar 80 %
Pokračování příběhu o jedné povedené rodince nás opět rozverně a hravě přesvědčí o nezpochybnitelné důležitosti tatínka, ale hlavně také o tom, jak je fajn, když dokážeme držet při sobě, i kdyby si na nás brousila zuby sebevětší velryba z modrého Černého moře. A nejen ta! Příkladnému hereckému nasazení budiž standartou propocená košile Petera Vargy. ;)
(zadáno: 16.5.2018)
75 %. Souhlasně podtrhuji vše kladné v ostatních hodnoceních a doplním, že absolutně nezkrotná energie, kterou čtveřice neuvěřitelných Amazonek magnetizuje každou vteřinu originální performance, nevymizí zdaleka se závěrečným potleskem. Vydatný náboj jsem si odnesla z hlediště s sebou a sama jsem zvědavá, jak dlouho tuhle bojovnou sílu budu upouštět.
(zadáno: 17.3.2018)
75 %. Inscenace pomocí velmi břitkého humoru a ironické nadsázky výstižně pojmenovává snobské manýry, povrchnost, bagatelizaci hodnot, přetvářku a lidskou malost. Během "umělecké" večeře, kde žádnému z hostů téměř nic nezůstane svaté, dochází ke konfrontaci rozličně nabubřelých a zneuznaných eg, servírují se nepříjemné pravdy, ale i candát balatonský! Působivě reflektivní nelichotivý obraz všeobjímající dekadence v bernhardovsky kritickém, nesmlouvavém a naléhavém tónu, s drobnými ozvěnami Havlovy aktovky Vernisáž.
(zadáno: 5.3.2018)
Všechny energetické pilulky a nápoje světa musí v zahanbeném úžasu poblednout nad tím, jak neuvěřitelně šmrncovní, zábavný a divácky pozitivně nabíjející komediální koktejl se v Příbrami podařilo připravit. Nasazení všech hereckých protagonistů je opravdu odzbrojující (pot z košile Jana Konečného bych po skončení inscenace nechtěla ždímat). ;) Ještě teď obdivně tleskám faktu, že se žádnému z nich během toho gradujícího gejzíru bláznivých a absurdních situací ani jednou nezamotala myšlenka, prostor, úd nebo jazyk. Bránice vítaně nešetřící podívaná.
(zadáno: 28.2.2018)
75 %. Tentokrát se pod F. X. Palbou neřízených tvůrčích střel ocitla naše zlatá dobrá euforická léta devadesátá. A do terče všemožných vzpomínek se mířilo důvtipně, nadsázka fungovala na 90210 procent. :) A těch pubertálních idolů jak na orloji! :) Divácky jsem se zkrátka potěšila a definitivně utvrdila v tom, že zabodneme-li prst do libovolné encyklopedie, tak pak na jakékoli heslo náhoda padne, Tomáš Dianiška a jeho parta ho s originalitou sobě vlastní více než záživně jevištně uchopí.
(zadáno: 26.2.2018)
Tento způsob hravé poetiky, zdá se mi býti absolutně okouzlujícím. Děkuji Dlouhánům, že mně veskrze vydařenou interpretací tajných řádek deníku připomněli, proč já vlastně toho Adriana už jako dospívající čtenářka milovala! Je to setsakra vnímavý a citlivý mladý muž, a optiku, s níž nahlíží na ten náš svět, bych naordinovala do všech brýlových obrouček. A navíc je to básník nezpochybnitelných kvalit! ;)
(zadáno: 22.2.2018)
85 %. Inscenace Dejvického divadla trefně vsadila na efekt promyšleně vystavěného kontrastu mezi oběma svými částmi. Zatímco v té první nám herci v jakýchsi self-etudách na téma „herec – člověk – hranice hříchu a svědomí“ poměrně přirozeně odtajní i střípky svých civilních já, v té druhé s neméně odzbrojující samozřejmostí odprezentují nečekaný příběh, jehož děj neradno ani naznačovat. Prozradím proto jen, že v rámci kongeniálního propojení souvislostí nezůstanou divákům dlužni žádnou z fází působivé gradační linky, kdy zejména pořádné profackování realitou působivě zafunguje. Silný zážitek!
(zadáno: 20.2.2018)
(zadáno: 14.1.2018)
85 %. Kromobyčejně poetická inscenace, která kouzlo pábitelského textu Bohumila Hrabala zdařile umocňuje, ne-li v určitých pasážích dokonce povyšuje. Jak ti holubi na rozepjatých pažích hlavního hrdiny jsem se tetelila a vychutnávala si opojný pocit, kdy jsem se mohla divácky lísat ke každému ze zpřítomněných okamžiků. Ach, to všecko lidské doufání i zoufání, ta vůně života, který je trápením a naplněním současně!
(zadáno: 29.10.2017)
Způsob, kterým se tato inscenace hlásí o slovo do pranice pokřivené optiky naší společnosti ve vnímání nejen homofobní problematiky, je trefně nevybíravě přimočarý tomu, co chce vykřičet. A těch pár facek, které divák utrží, je rozhodně očistné vzít do hry. Stále šílenější vykloubenosti doby je nejadekvátnější odpovědí a účelně mířenou osobnostní zbraní ještě šílenější a vykloubenější zrcadlo. Hlavně nezapomínejme notovat si vespolek a šup s tím na trička: "My jsme ti normální! My jsme v pohodě!".
(zadáno: 22.10.2017)
Po inscenaci "V hodině rysa" další trefně mířená a nebývale účinná ťafka SpoluHry na solar našeho svědomí! Výsostně intimní dialog matky a učitelky jejího syna, který s každou odprožitou vteřinou stále čitelněji míří ke katarznímu prozření. Prozření, které nešetří ani jednu z protistran, natož diváka. Uf! Duši rozebranou na součástky pozvolna skládám zpět a doporučuji tuto emotivní sondu do nebezpečí společenských předsudků a povrchních škatulek neminout! S obdivem tleskám oběma herečkám za věrohodnost a především pak za odvahu tenhle nemilosrdný duel repetetivně podstupovat!
(zadáno: 16.9.2017)
75 %. "Taková normální rodinka" 21. století. ;) Černá komedie s humorem místy ostřejším než střepy ze skleničky, kterou je prostě potřeba někdy praštit o zem. Nejvhodnější čas pro poněkud brutální, ale o to účinnější vztahovou terapii šokem skrze gejzíry náhlé upřímnosti? Předpohřební večeře přece! Inscenace pulzující silou výpovědi. Tolik aktuální, tolik ze života a tak autenticky zahrané, že ještě teď tleskám a ještě teď mě mrazí...
(zadáno: 10.9.2017)
85 %. Kult se vrací. A s tímto návratem je síla jeho poselství mrazivěji trefnější a naléhavější. Všechny potřebné ingredience poutavého příběhu, jakými jsou mj. touha, láska, přátelství, čest, zrada, chamtivost, malost, nenávist, pomsta, právo, pravda, svoboda, jsou zde namíchány s citem pro gradační linku a působivost vyznění. Přemysl Pálek v roli Krysaře a Robert Jašków v roli Osudu jsou absolutně typově přesní, autentičnost prožitku především díky nim rezonuje v publiku od prvního do posledního tónu tohoto po všech stránkách chytlavého muzikálu.
(zadáno: 31.8.2017)
85 %. Losers Cirque Company opět boří hranice možností lidského těla a zákony gravitace, s neodolatelnou hravostí, pohybovou grácií, elegancí a šarmem. Tentokrát si divácké smysly podmaní a okouzlí poeticky laděným putováním životními kolapsy, které jsou našimi věrnými společníky už od dětských her. Kolaps neotřele interpretují jako fenomén paradoxů, něco, co nás sráží a současně pozvedá, brzdí a současně posouvá, zraňuje a současně zoceluje... Tleskám i živému hudebnímu a pěveckému doprovodu, který vynikající akrobatické výkony a inscenaci trefně a s citem umocňuje.
(zadáno: 30.6.2017)
85 %. Nepřeberné množství neotřele poetických nápadů i v tomto triptychovém večeru opět chrlí Calembouráci s nezdolnou intenzitou lávy. Ano, nebojím se toho přirovnání, jsou jako Řípy! ;) Ta jejich radostná hravost, v kombinaci s laskavou nadsázkou a chytrým humorem, je návykový medikament na trudomyslnosti všeho druhu. Tleskám a nemůžu se dočkat další dávky! ;)
(zadáno: 21.6.2017)
Ne, že by V. Cibulková a D. Syslová nebyly v rolích Leni a Berthy přesvědčivé, N. Boudová s J. Tesařovou pro mě ale jsou o něco víc opravdovější, naléhavěji v jejich podání vyznívá kontroverznost tématu hry a možná ambivalentnost náhledu na ně. I čitelnost všech důležitých otázek, jakými jsou mj. mediální překrucování reality, vypořádání se s minulostí, ctí, morálními postoji a osobní zodpovědností za své skutky v kontextu doby, probleskuje mezi řádky intenzivněji. Bylo by nefér nezmínit O. Kavana a D. Krejčíka - stále shodně skvěle herecky partneří jako v původní inscenaci. Silný zážitek.
(zadáno: 12.6.2017)
Vzácně empatické herecké souznění Antonie Talackové a Daniela Bambase, jimž se podařilo vytvořit velmi autentickou atmosféru všeobjímající paranoie a strachu. Bolestná noc plná mrazivé upřímnosti a deziluzí, během níž se láme vztah i charaktery a morální postoje obou partnerů se obnaží na dřeň, až je divákovi místy žinantní ta hranice intimity, kterou, stejně jako ta nainstalovaná ucha, překračuje. Dechberoucí, silné, až krev vře a duše řve - nad položenými otázkami, a především nad tím, co všechno zůstalo aktuální, nezdolně přetrvávající.
(zadáno: 30.5.2017)
Jelikož mě velice oslovily inscenace Divadla Verze a Městského divadla Brno, vydala jsem se na chebskou variantu Jména napnutá, zda i napotřetí shodně intenzivně podlehnu. Stalo se, tudíž ráda opakuji: „(Dů)vtipná hra s úžasně vystavěnou gradační dějovou linkou, pulsující v mém oblíbeném rytmu "Smích? Přejde!". Vskutku zábavně a vkusně namíchaný komediální koktejl s vítanými inscenačními ingrediencemi: výborné herecké výkony, kvalitní režie, švih, šmrnc a spád, jež zdařile povzbuzují divácký apetit. Tleskám a doporučuji!“
(zadáno: 9.5.2017)
Panečku, to bylo tak divácky očistné a osvěžující - být zase jednou svědkem ryzí divadelnosti, té bez zbytečných režijních, hereckých a scénografických (mnohdy jen) rádoby aktualizačních posunů a exhibicí. Výsledný tvar inscenace mě svou poetickou průzračností a příjemnou mírou hravé a laskavé nadsázky snově pohladil a dojal. Tleskám!
(zadáno: 1.5.2017)
Tomáš Dianiška by se svým (aktuálně) "palmoffkovým" týmem pravděpodobně svedl záživně divadelně ztvárnit i telefonní seznam. Tentokrát gejzír jejich originálních nápadů vdechl svěží jevištní život knižnímu manuálu o technologii seznamování. Opět je vše promyšleno do vymazlených detailů, parádně rozpohybované a scénograficky podpořené, jako bychom sledovali oživlá okýnka zatraceně povedeného komiksu, jehož hlavní hrdina dojímá a baví outsiderstvím allenovského stylu a je dostatečně blízký mnohým z nás. Radím nepropásnout!
