PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1668)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 8.6.2011)
Za výtečný výkon Oldřicha Navrátila 90 %, za hru samotnou 50 %, za způsob jejího zpracování 70 %. Podtrženo, sečteno, vyděleno tedy 70 %.
(zadáno: 3.10.2012)
Souhlas s hodnocením Michala Nováka do posledních tří teček!
(zadáno: 11.3.2016)
75 %. Textová džungle hry klade jisté nástrahy naší pozornosti a soustředění. Zatímco Diana Toniková je zdolává obdivuhodně bravurně, u mně se to, přiznávám, bez drobnějšího zaškobrtnutí neobešlo. Hlediště jsem ovšem každopádně opouštěla spokojená, bohatší o silný divácký zážitek.
(zadáno: 26.11.2011)
Přiznání tvůrců, že jde o inscenaci na pomezí divadla, koncertu a muzikálu, bych u první půle směle rozšířila o kategorii "rozhlasová hra na jevišti", poměrně k uzoufání jsem se nudila;( Naštěstí se po pauze jevištní dění v dobré obrátilo a dočkala jsem se i toho DIVADLA. Hodně slabých 40% za první půli + velmi solidních 60% za druhou.
(zadáno: 30.11.2012)
Opravdu především kýč jak bič! ..a zejména při "zpěvu" Lindy Rybové jsem vždy nejmocněji zatoužila být z hlediště pryč.
(zadáno: 20.2.2017)
65 %. Ten ypsilonkový duch kolektivní radosti z hravosti zdá se býti nevyčerpatelným! I tentokrát vévodil večeru, v němž se prostřednictvím poetických fragmentů skládal příběh (především, ale nejen) o původu Freda Astaira. Byť jsme místy zbloudili i do končin humoru, který úplně nevyšel, ten originální nakonec přece jen převládal. Je to tak, milo mně při těch varietních špumprnáglích bylo! ;)
(zadáno: 29.10.2022)
Tak předně - velrybu (rozuměj: dědictví) je potřeba před porcováním řádně omýt, to dá rozum! Prostřednictvím modelu jedné bizarní, nefunkční rodiny je nastaveno neúprosné zrcadlo společnosti: morální hodnoty se rozpadají, slova ztrácí obsah a city chladnou. Z toho obludného defilé pokřivených povah místy až mrazí, stejně jako z neskrývaně netrpělivého čekání na to, kdy konečně už nemocný otec a majitel firmy zaklepe bačkorama. Jedna generace odchází, ta nastupující, zdá se zjevně, svět nespasí. Tleskám herecké práci všech, interpretačně náročnou stylizaci zvládli výtečně.
(zadáno: 23.1.2024)
Vděk - Divadlo Viola 80 % 
Komorní, hluboce lidský, jímavý příběh vybízí k zamyšlení nad rozmělňováním významu a obsahu slov plýtváním při jejich nadužívání přímým kontrastem k potřebě stihnout říct to opravdu důležité a podstatné, dokud je nám umožněno ta správná slova nalézt. Pečlivé přípravy při studiu role ženy trpící afázií zúročila Klára Cibulková beze zbytku, bez nadsázky famózním hereckým výkonem. Prostřednictvím do detailu propracované mimiky, přesných pohledů, gest, pohybů a držení těla i přizpůsobení temporytmu řeči obdivuhodně autenticky a komplexně vystihla projevy nemoci, včetně jejího postupného zákeřného progresu. Můj hlubokosklon! Tleskám a doporučuji.
(zadáno: 23.3.2011)
Od hodnotící číslice si, prosím, odmyslete jedničku nebo si před ni přidejte znaménko mínus, poté bude mít adekvátní vypovídací hodnotu. Spíše než o peklo v hotelu Westminster se jednalo o peklo v diváckém křesle. Když jsem se nedávno obdobně "potila" při sledování velmi podobného kusu (Láska naruby, Divadlo Kalich), odcházela jsem s přesvědčením, že níže už snad klesnouti inscenačně nelze. A ejhle..!
(zadáno: 7.7.2019)
Ve smyčce je důmyslně gradačně vystavěná hra, dobře inscenačně uchopená, nabízející pocity i myšlenky, s nimiž jsem postupně čím dál tím víc rezonovala a atmosféra v hledišti mi vítaně napovídala, že v tom zdaleka nejsem sama. Empatická režie i herecká souhra všech tří protagonistů s citem pro pointování jednotlivých replik a situací nás neomylně dovedla ke katarzní tečce, či spíše výmluvnému otazníku. Zkrátka- takhle skrz divadelní prkna podle mě voní život!
(zadáno: 20.11.2010)
(zadáno: 7.2.2017)
75 %. Chytře napsaná komedie, která prostřednictvím černého humoru propere, vymáchá a nakonec i poměrně razantně odstředí solidní škálu problémů (do)týkajících se každého z nás. Spanilá pánská herecká jízda, všichni ty své emočně náročné týpky prezentují opravdu bravurně, jejich slovní přestřelky nemíjí cíl, nechají smích rezonovat sálem i ztuhnout na rtech v pravý okamžik. Bylo mi diváckým potěšením tuhle sympaticky "ujetou" sondu do hlubin zpackanosti života neminout.
(zadáno: 30.10.2010)
(zadáno: 2.5.2016)
45 %. Za mě, bohužel, zklamání. Nikterak převratně invenční inscenace, spíše mdle našedlá jako většina kostýmů. Více mě zaujal pouze ironicko-sarkastický glosátor Feste Jana Kačera. Obsazení Ivany Wojtylové do role Olivie považuji za nešťastný přešlap. Některé situace a postavy byly neúměrně posilovány na úkor jiných a celkového vyznění. Zkrátka: málo zábavy, hodně minut.
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 27.12.2021)
75 %. Jakkoli by inscenaci slušel podtitul "Za vším hledej ženu", dlužno dodat, že by každopádně nebyl úplný. Hra důvtipného konceptu totiž nechává divákům nahlédnout nejen pod pokličku partnerských vztahů Almy Mahlerové, více než důvěrné múzy řady známých umělců první poloviny 20. století. Odkrývá současně i věčný střet principů ženského a mužského světa, rozháranost bohémských duší a zazní zde též několik pozoruhodných myšlenek o umění jako takovém. Herecky zdařilé, mě osobně nejvíce oslovil Ondřej Volejník, který všechny svěřené role vystihl velmi přesně, s citem pro jejich odlišení a vyznění podstatných okamžiků.
(zadáno: 3.11.2011)
Pro jevištní "úlety" tohoto typu mám diváckou slabost! Dodatečné zjištění, že jsem neomylně rozpoznala v jednom z kostýmů legendární sako Jana Nebeského, mou radost ze hry vykoplo ještě o level výš.. ;)
(zadáno: 19.3.2019)
