PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1668)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 1.5.2024)
75 %. Inscenaci JEDLu opětovně neschází svébytný jevištní styl, forma a šmrnc. Protentokrát je jejím hlavním a absolutním trumfem Martin Pechlát v titulní roli, kterou na jevišti doslova odžije. Obměny časových rovin a momentálního citového rozpoložení svěřené postavy - od udiveného děcka, přes prostopášného chvastouna, vypočítávajícího své milenecké eskapády, až po životem znaveného, dojemně bezbranného starého muže - střídá s odzbrojující lehkostí. Příběh složený ze vzpomínek legendárního svůdníka dokáže odvyprávět nadmíru záživně a tak barvitě, že by se snad i Casanova sám na konci připojil k ovacím publika a uznale smekl rokokovou paruku.
(zadáno: 24.4.2024)
Šest členů rodiny se sejde u prostřeného štědrovečerního stolu a vlivem magie okamžiku sváteční pospolitosti a odedávné přirozené lidské potřeby vyprávět si příběhy provede sebe i diváky sedmi z balad Erbenovy Kytice. Pohrávání si s obsahem slov, s barvami, se světlem a stíny je jejich klíčem otevírajícím bezbřehý svět fantazie. V něm se rázem i nábytek a nádobí ze slavnostní tabule proměňuje s odzbrojující samozřejmostí, ani na chvíli jsem neváhala věřit, že pod stolem je vodníkova říše, stůl je hrobkou, židle zlatým kolovratem, ubrus uzlíček svatebních košil. Po všech stránkách originální a nadmíru záživná inscenace s jedinečnou atmosférou.
(zadáno: 21.4.2024)
75 %. Inscenace vystihuje atmosféru doby nástupu německého nacismu a zrcadlí zároveň mrazivou paralelu k egomániím a nešvarům politicko-společenského klimatu dnešních dnů. Je to divadlo (nejen) vizuálně efektní, plné silných obrazů a emocí, velkých gest i niterného prožitku. Ač na jevišti Höfgen ztvárňuje Faustova pokušitele, v reálném životě je on sám pokoušen, vlastní duši zaprodávající a zbytky svědomí obelhávající. Náročnost hlavní role Robert Mikluš obsáhl ve všech aspektech, obdivuhodně si poradil s kombinací jevištního projevu a detailním filmovým snímáním jeho tváře. Potlesk za skvělé výkony náleží také všem ostatním hereckým kolegům.
(zadáno: 19.4.2024)
Sirotci - OLDstars 80 % 
Vícevrstevnatý text Dennise Kellyho se podařilo tvůrčímu týmu komplexně šťastně uchopit. Inscenace je režijně citlivě promyšlená a gradačně vystavěná, od začátku lze tušit mezi řádky za humorem a za slovy poschovávané vážnější podtóny, které s každou další vteřinou vyplouvají nad povrch, napětí se stupňuje a úsměv zvolna tuhne. Díky empatickým a nadmíru autentickým výkonům celé herecké trojice je divák do děje a obýváku, kde se vše odehrává, doslova vtažen a má šanci si celý příběh - o ne úplně fér rozdaných kartách osudu, o zlu tam venku, o síle sourozeneckého pouta, i o rozhodnutích, která už nelze vzít zpátky - naplno emočně spoluodprožít.
(zadáno: 16.4.2024)
75 %. Marika Šoposká a Miroslav Krobot zvou diváky ve své inscenaci do unikátně poetického světa, v němž se svébytně střetává a pozoruhodně prolíná nejen optika dvou rozdílných generací a princip ženský a mužský, ale především též všednodenní realita s bezbřehostí krajiny fantazie snu. Mě osobně dokázala oslovit a spolehlivě zabavit solidní řádka překvapivých asociací spolu s uměřenými dávkami neotřelého humoru, který je okořeněn sympatickou dávkou sebeironizujícího nadhledu. Dle avizované délky produkce (75 minut) jsem očekávala formu divadelní jednohubky, nakonec jsem odcházela zážitkově uspokojena prostřednictvím věru originálního zákusku.
(zadáno: 16.4.2024)
Inscenace MDP působivě vystihuje nelichotivou paralelu Huxleyho dystopické vize k současnému světu, jenž má k obdobě zobrazeného uspořádání nakročeno stále citelněji. Totalita kultu jakési absolutní zpohodlnělosti a domnělé bezstarostnosti, v níž už ale nezbývá prostor pro žádnou z hodnot, která činí člověka člověkem, rezonuje apelativně skrze vidinu lákavé nabídky nekonečného umělého štěstí s eliminací negativních pocitů a reálné bolesti, s nimiž ovšem nevyhnutelně vymizí i podstata a smysl našeho života. Výmluvnou tečku obstará záznam reakcí dnešních dětí na otázku, jak by definovaly budoucnost. Silné, mrazivé a více než znepokojivé finále.
(zadáno: 13.4.2024)
75 %. Inscenace Martiny Schlegelové prostřednictvím nápadité scénografie efektivně pracuje s obměnami prostředí a prostřihy časových rovin, zdařile též kombinuje detektivní napětí a vyváženou míru milého humoru. Během herecky sehraných akcí mě nejvíce oslovili Michal Štěrba, jeho Poirotovi nechyběla belgická noblesa ani šibalské grimasy, včetně typického uculování se pod precizně pěstěným knírkem, Eliška Vocelová, která nejlépe vystihla věkovou proměnu svěřené postavy a Matyáš Darnady, jehož Jeff Rogers byl nejvděčnějším zdrojem odlehčující situační komiky. V rámci žánru příjemně oddechová záležitost, slovem slovutného detektiva "magnifique".
(zadáno: 11.4.2024)
Inscenace, ve které se důvtipně bilancuje a tematicky umocňuje na druhou. Jde o poctu magii divadla a současně i vzpomínkovou poctu konkrétnímu režisérovi, jde o divadlo na divadle a současně i o realitu kolem něj – o hledání pravdy jevištní a vyrovnávání se s pravdou skutečnou, a především jde o prožívání "konce hry" (rozuměj: života) během zkoušení Beckettova Konce hry, v němž se autor odkazuje k významu opravdových lidských hodnot. Zaujalo mě, kolik otázek se Tomáši Vůjtkovi podařilo během necelé hodiny a půl otevřít, nadto způsobem, který baví i dojímá zároveň. Herecky exceluje Marek Cisovský, jemuž jsou všichni kolegové adekvátní oporou.
(zadáno: 7.4.2024)
65 %. Veskrze mile hravé kabaretní vyprávění o tom, jaké nezvyklé strachování trápilo Franze Kafku, a kterak si ku pomoci s jeho překonáváním přivolával kamarádku kavku. A také o sestrách, panenkách a půvabu čajových dýchánků. A vlastně i o tom, že právě ony obavy stály na počátku Franzovy literární tvorby. Jiří Jelínek s Terezou Lexovou opětovně originálně a rozverně kouzlí s mateřštinou a nápaditými scénickými efekty, tentokrát se ale inscenace vlivem tématu místy zdá přece jen pro ty nejmenší z diváků poněkud ponurejší a obsahově náročněji stravitelná, každopádně však zůstává pozoruhodná svou (ve shodě s námětem) svébytně poetickou formou.
(zadáno: 6.4.2024)
Režijně citlivě uchopené inscenaci se podařilo otevřít mi cestu do hloubi bolesti lidské duše. Cestu plnou nenaplněných očekávání, bláhových snů, poztrácených iluzí a marných nadějí. Projít si jí spolu se členy rodiny Tyronových jsem prostřednictvím pozvolného snímání rozpadu jejich nefunkčních vztahů mohla opravdu niterně a intenzivně. Sejít z ní mi žádný z hereckých průvodců ani na chvíli nedovolil, skrze maximální koncentraci a autentický prožitek vystihl každý složitý vnitřní svět své postavy a zpřítomnil i atmosféru unaveného srpnového dne s oparem houstnoucí mlhy. Emoční účinek působivého finálního obrazu ve mně dozníval dlouho do noci.
(zadáno: 4.4.2024)
R.U.R - Divadlo DISK 60 %
65 %. Solidní inscenace svižného střihu se soustředí na podstatné momenty děje a zásadní sdělení textu, přičemž se jí i bez okatých aktualizačních posunů daří nechat vizionářské a nadčasové Čapkovo memento promluvit k dnešku, kdy umělá inteligence stále intenzivněji vstupuje do našich životů. A spolu s ní i pozvolný balanc společnosti na přetenké hranici mezi optimálním využitím jejích pozitiv a schopností dohlédnout neblahé dopady všech možných negativ a hrozeb, které s sebou nese. 3. ročník KČD působí sehraně, nejvíce mě oslovily výkony Vojtěcha Franců a Matěje Převrátila, kteří šli v rámci vystižení daných rolí a poselství hry nejhlouběji.
(zadáno: 30.3.2024)
Kdože je Sylvie? Koza, jakožto hlavní hybatel děje Albeeho důvtipně vystavěné provokativní tragikomedie. Ústřední zápletka je zde vyhrocena téměř ad absurdum, čímž se nám otevírá prostor k zamyšlení nad hranicemi vlastní tolerence ve velmi krajní situaci. Pilířem hry je vyostřený manželský dialog, který svou gradační tenzí a kadencí replik klade na herecké interprety nemalé nároky. Těm Hynek Čermák s Petrou Špalkovou dostáli bravurně, balanc mezi humorem a vážnými podtóny tématu precizně ukočírovali a zdařile vystihli polaritu dvou rozdílných úhlů pohledu a stanovisek k téže skutečnosti. Skvělá zábava se zřetelným, čitelným přesahem. Tleskám!
(zadáno: 28.3.2024)
Praha, 28. 3. 2024 Milá Evičko, milý Luďku, musím říct, že se pro inscenaci složenou z vaší vzájemné korespondence a útržků z Luďkova deníku podařilo vaší vnučce najít poutavý a originální klíč. Jeho prostřednictvím k nám promlouvá příběh vašeho vztahu křehce, dojemně a především hluboce lidsky. Vybrala si také výborné herecké interprety, kteří v důmyslně rozdělených partech empaticky vystihují to podstatné. Sympatickým bonusem je i jakýsi nostalgický nádech časů, kdy psaní dopisů ještě bylo samozřejmou součástí našeho žití. Součástí v každém ohledu obohacující, jak dokládají i vaše řádky, do kterých jsme se směli zaposlouchat. Divačka Helena
(zadáno: 27.3.2024)
(zadáno: 26.3.2024)
Ve svých dětech žijeme dál. Ovšem i se všemi našimi prohrami a hříchy... Rodinné drama plné nepříjemných pravd ve vskutku působivém, režijně precizně vystavěném inscenačním balení bez hluchých míst, kdy ani jedna z bezmála deseti tisíc vteřin nepůsobí navíc. Celosouborový herecký koncert, každý bez výjimky plně vystihuje charakter a emoční turbulentnost svěřené postavy. Výkony Reginy Rázlové a Andrey Elsnerové jsou skutečně brilantní a doslova strhující. Vše podmanivě podtrhuje zdařilá scéna Michala Syrového a adekvátně gradaci děje náladotvorná hudba Vladimíra Nejedlého. Velice intenzivní, ve všech ohledech plnokrevný divácký zážitek. Bravo!
(zadáno: 22.3.2024)
Jakási esence nálad sedmi stěžejních postav Čechovova Racka lapených ve svých stagnačně bolestínských bublinách z promarněných snů, tužeb a životních proher. Společně v prostoru, přesto se míjející. Všichni mluví, jeden druhého ale příliš neposlouchá, repliky jsou pronášeny mimoděčně, bez empatie, téměř až s rezignačním předpokladem, že beztak nikdo neporozumí. Jakkoli se jedná o inscenačně originální pohled plný působivých obrazů (nejsilněji mě oslovil milostný vzkaz psaný Mášou na Treplevova záda) a se zdařilou hudební složkou, příběh celkově mi přišel poněkud utlumen formou a emočně mě spíše míjel, včetně oproti předloze obměněného závěru.
(zadáno: 18.3.2024)
Adekvátní a důstojné vypořádání se se stíny naší minulosti je úkolem přetěžkým. Lze to vůbec, nebo ten horký, mezigeneračně neustále přehazovaný brambor nikdy nevychladne? Nestavíme možným východiskům spíše bariéru, mj. extrémní démonizací viníků a devocí k obětem? Zatímco tápeme, na složky archivů sedají nové nánosy prachu... Znepokojivé téma s řadou otázek k vině, trestu a svědomí otevírá v inscenaci Jakub Čermák bez obalu, řízně ironickou optikou, skrze jakýsi "zlý horečnatý sen" bývalé dělnické prokurátorky, plný duchů a monster, noh štrůdlů od babičky a nezhojených stigmat doby. Skvělí a v rolích přesní Zuzana Bydžovská a Daniel Krejčík.
(zadáno: 14.3.2024)
65 %. Zábavnost ústřední zápletky spočívá primárně v kombinaci velmi svérázného pohledu na život s ještě svéráznější metodou, jak se vypořádat s okamžiky, kdy nám do něho vstoupí nelad. O nutnosti začít v takovém případě bez váhání jednat a bojovat i za cenu obětí už ví výstřední Elsa vskutku mnoho, což neváhá doložit obrácením chodu domácnosti svých přátel doslova naruby. Obsazení Taťjany Medvecké je dle očekávání skvělou volbou, její komediální talent, živelnost a energický esprit jsou nespornou devízou. Byť by temporytmu inscenace prospělo prokrácení několika scén a zamrzí i míra předvídatelnosti finální pointy, jde o milý divácký zážitek.
(zadáno: 11.3.2024)
75 %. Apolena Veldová i Jan Šťastný prostřednictvím svých maximálně soustředěných hereckých výkonů nechávají všem v textu vyřčeným otázkám patřičně zarezonovat, jejich vzájemná partneřina i důsledná práce s detailními gesty a adekvátní hlasovou modulací je přítomna v každé z replik. Škoda jen, že úvodní část poněkud zatěžká přespřílišná dávka faktografických údajů a dat, které musí být zmíněny pro orientaci v ději, současně ale mírně znevěrohodňují průběh samotné konverzace, ubírají jí na konfrontační razanci. Komorní prostředí Violy příběhu vyloženě sluší, umocňuje zejména jeho jímavé momenty a přínosně podtrhuje intimní atmosféru rozhovoru.
(zadáno: 6.3.2024)
75 %. Komiksový román se v inscenaci Dejvického divadla povedlo uchopit a převést na jeviště po všech stránkách zdařile. Přepáleně nadsazená, herecky kompletně ode všech skvěle vyst(ř)ižená grotesknost funkčně slouží celkovému vyznění. Divák se díky rozehraným situacím a plejádě gagů neubrání salvám smíchu, přitom ale současně palčivě rezonuje neustále zpřítomněný hořký podtón skutečnosti, jak moc celý ten kolotoč zdánlivě bizarně absurdních situací odráží reálný předobraz, jehož prostřednictvím, žel, se zdaleka neohlížíme jen za minulostí. Závěrečné gesto účinně odzbrojí silou své jednoduchosti, demonstrující tolik děsivou a mrazivou pointu.
(zadáno: 25.2.2024)
Inscenace má šťávu a sympaticky energický náboj. Příjemně pobaví, pozitivně naladí a několikrát i regulérně dojme, nenásilně také reflektuje přetrvávající homofobní předsudky a jednostrunnost morálních měřítek v otázce modelu funkční rodiny. Oceňuji ukočírovanou míru humorných a odlehčujících momentů, daří se zde nesklouzávat k laciné parodii či prvoplánové podbízivosti. Filip Rajmont toto plně prokazuje v opravdu trefně a graciézně vystižené roli Albina. Dlužno dodat, že duch kolektivní herecké partneřiny je zřejmý napříč obsazením. Absolutní hvězdou mého diváckého srdce se ovšem stala drag queen Salome v neodolatelném podání Jana Mansfelda.
(zadáno: 25.2.2024)
Po vydařené Moskoviádě tvůrčí tým v čele s Dušanem D. Pařízkem naplňuje prostory Divadla X10 a divákovy smysly zejména další pozoruhodnou inscenací neotřelého ražení. Opět nejen působivě zobrazuje, současně nabízí i náhled na téma v širších geopolitických a společenských souvislostech. Funkční princip propojení Remarquova sugestivního líčení nelehké situace vojáků v bahně zákopů a azylu lazaretů první světové války s moderním jazykem současné hry ukrajinské autorky, dotýkající se problematiky ukrajinských uprchlic, akcentuje bolestné skóre zpřetrhaných rodinných i přátelských vazeb a zbytečných, násilných ztrát životů a domovů. Silný zážitek.
(zadáno: 25.2.2024)
(zadáno: 25.2.2024)
(zadáno: 23.2.2024)
55 %. Dvě starší divačky svým opožděným příchodem do divadla naruší začátek představení Rusalky, jejich přestřelka s dirigentem a následná jevištní akce slibně naznačí mód humorné nadsázky a hravosti. Ten ale není rozvíjen úplně důsledně, místy se poněkud vytrácí, mj. vlivem zbytečně natahovaných scén. Ocitneme se každopádně ve snu (kdo a o čem sní neprozradím), který boří pravidla reality, nahlédneme během něj do tajů divadelního zákulisí, i za nostalgického ozvuku z historie budovy. Oslovily mě herecké výkony J. Preissové a J. Tesařové, byť jejich role mají tak trochu upozaděný prostor. Inscenaci mile oživuje Hugo Haas v podání S. Rašilova.
