PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1668)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 20.3.2019)
Hyperaktivita. Impulsivita. Roztěkanost. Neuchopitelnost. Na oko určitá převaha, ale uvnitř zranitelnost. Prokletí, zároveň do jisté míry i dar vnímat jinak. Vše vykoupené spoustou zmatků na duši i úskalím nepochopení od (i toho nejbližšího) okolí. To je jen malý zlomek toho, co s sebou nese syndrom ADHD. Cirk La Putyka nabízí na tuto problematiku citlivý pohled prostřednictvím výsostně novocirkusové performance, při níž se místy až tají dech. Moje zaujetí a pozornost žel lehce oslabily okamžiky, kdy některé z originálních nápadů byly variovány a protahovány na úkor celkové dynamiky inscenace.
(zadáno: 10.11.2012)
(zadáno: 26.10.2010)
(zadáno: 25.1.2012)
(zadáno: 29.9.2011)
Jelikož mi jako první v souvislosti s hodnocením vytanulo na mysli slovní spojení "solidní inscenace", což je ve srovnání s adjektivy obvyklými pro počiny uváděné na této scéně přec jen trochu málo, dávám 60% + 10% navíc za to, že počet grimas, které zvládne I. Uhlířová vystřídat během osmdesáti minut, téměř popírá fyzikální zákony! ;)
(zadáno: 5.7.2021)
65 %. Poselství téhle konference míří přímo a neomylně směrem k aktuálním společenským normám nás pozemšťanů. Je to bezdiskusně tak, do vesmíru nemůžeme my vyslat nic moc lichotivého, neboť jsme pokrytečtí, sebestřední a "přechytralí" až běda. Nenásilná interaktivita posiluje sdělení inscenace, jen škoda, že jistý dluh tématu i možnostem využití prostorů planetária přeci jen zůstal.
(zadáno: 24.10.2021)
(zadáno: 12.10.2012)
Ani převrat, ani prů**r.. ..v kontextu všeho, závratné ceny vstupného nevyjímaje, přece jen tak nějak trochu málo..
(zadáno: 15.3.2012)
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 13.5.2011)
V anotaci k inscenaci jsem se dočetla, že se autorovi podařilo sklenout mistrovský oblouk od řecké tragédie k dramatu a la Samuel Beckett. Bohužel, já nezahlédla ani jeho půdorys. Zřejmě mi v tom bránila mlhovina místy přehnaného sentimentu, která nedávala příběhu šanci podmanit si mé vnímání, které tak ustrnulo po pár minutách v poloze "uzívaná nuda";/
(zadáno: 14.4.2014)
75%. Opulentní jevištní hostina s nefalšovanou esencí čiré divadelnosti. Mé divácké chuťové pohárky volily ze všech rozličných vjemů zprvu poměrně obezřetně, aby si, poté, co jsem se v bohaté tabuli zorientovala, nakonec spokojeně mlaskly.
(zadáno: 16.5.2018)
75 %. Souhlasně podtrhuji vše kladné v ostatních hodnoceních a doplním, že absolutně nezkrotná energie, kterou čtveřice neuvěřitelných Amazonek magnetizuje každou vteřinu originální performance, nevymizí zdaleka se závěrečným potleskem. Vydatný náboj jsem si odnesla z hlediště s sebou a sama jsem zvědavá, jak dlouho tuhle bojovnou sílu budu upouštět.
(zadáno: 28.6.2023)
Tento režijně hravý, herecky zdařilý, výtvarně i hudebně nápaditý inscenační počin hodný Dlouhé je na jistá úskalí románové předlohy žel krátký. Zajímavou ideu alegoricky vystihnout lidské společenství prostřednictvím hraček - tak trochu ve stylu Pulp Fiction: Historky z plyšového podsvětí - se autorovi nepodařilo hlouběji tematicky propracovat, klouže poměrně po povrchu, většinu dílčích motivů spíše jen načrtává, adekvátně intenzivně zde nevyznívá ani kontrast plyšové roztomilosti a charakterové obludnosti. Škoda. To se pak i Tom-Tom Vrána může uštrikovat, pro mě zůstal očekávaný zážitek ve fázi "nedopleteno".
(zadáno: 13.9.2018)
Amerikánka - Jatka78 90 % 
85 %. V rozhovorech přiznaná fascinace Viktora Tauše skutečným osudem dívky, se kterou se život nikterak nemazlil, je výslednému tvaru inscenace jednoznačně pozitivním přínosem. Silný příběh je tak prostřednictvím detailně promyšlené režie vyprávěn s účelnou naturalistickou přímočarostí, jejíž autentický nádech násobí obdivuhodná herecká symbióza Terezy Voříškové a Elišky Křenkové ruku v ruce s působivou hudební složkou. Tohle je divadlo blízké mému diváckému naturelu - hladí proti srsti, jitří emoce a zážitek spolu s probuzenými otázkami nenechá jen tak odeznít.
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 10.1.2011)
(zadáno: 4.1.2018)
65 %. Snová imaginativní skládanka neotřele poeticky definující, že ne zbůhdarma nás Andersen prostřednictvím svých pohádek už od dupaček připravuje na skutečný život. Ó, jak radostné, a bolestné zároveň, jsou návraty do dětství…!
(zadáno: 10.11.2013)
V rámci dosavadní "töpferovsko-deákovské" umělecké koncepce se každopádně jedná o inscenační klenot na velké scéně DnV. Nepodbízivé, nelaciné, silné téma se zřetelnými podtexty a přesahy, přesvědčivé herecké výkony nevyjímaje. ..kéž by se jednalo o návodný náznak možného východiska ze stále prazvláštněji začarovaného vinohradského (nejen) dramaturgického labyrintu!
(zadáno: 15.12.2015)
Komedie s detektivní zápletkou založená na slovních přestřelkách by nemohla fungovat bez hereckých partnerů, kteří na sebe slyší. Adéla Gondíková a Jiří Langmajer v tomto ohledu každopádně nezklamali, jejich dialogy jsou jaksepatří jiskrné a navíc je očividné, že je to v této hře na jevišti baví. Takové divadlo mám ráda.
