PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 5.6.2026)
Výchozí zápletka, kdy je několik lidí rozdílných nátur a sociálního statusu izolováno v nonkonformním prostoru, sama o sobě až tak neotřelá není. Kateřina Letáková s ní ovšem nakládá důmyslně. Zaujme už samotné místo děje, pro mrazivé podobenství je průmyslový mrazák výstižnou volbou. Text hry je důvtipný, gagy a repliky, bohaté na slovní hříčky i hlášky, jsou významově vícevrstvé, dokáží spolehlivě pobavit i reflektovat nálady a neutěšený stav současné společnosti i absurditu doby. Každý ze tří herců svěřenou roli rozehrává s neutuchající energií, citem pro vzájemnou interakci, míru nadsázky, situační humor i adekvátní vyznění dílčích point.
(zadáno: 4.6.2026)
Dva stárnoucí, letití přátelé vedou na terase obytného přívěsu konfrontační dialog, bilancující podstatně víc než jejich dosavadní životy a ne právě optimistické vyhlídky dnů dalších. Čím déle diskutují a vzájemně se špičkují, tím více mezi řádky nechává Shepard pomrkávat další a další obecná témata dotýkající se lidské existence. Děje se tak na vlně sympatické kombinace milého humoru a příjemného dojetí, gradující ztišenou, působivou tečkou smíření se se ztrátami a pomíjivostí času. To vše, včetně přesvědčivých výkonů obou trefně typově obsazených herců a citlivé režijní práce Michala Dočekala, neváhám označit za záruku divácké spokojenosti.
(zadáno: 30.5.2026)
75 %. Fran brooklynská prádelna voní důvěrně známou aviváží, Shanleyova hra voní, dýchá, ale i bolí životem. Konkrétně fází, kdy vám možnost nechat se srazit projíždějícím autem nezní úplně od věci, a je tedy nejvyšší čas na pokus o změnu. Roman Zach příběh uchopil režijně citlivě, jímavé a sentimentální pasáže textu optimálně vyvažuje milý humor a nadhled. Všichni tři herečtí aktéři propůjčují postavám civilní jiskru, rozehrané situace pak působí autenticky a plynule, i díky důvtipně řešené scéně, umožňující rychlé střihy děje a prostředí. Tragikomedie o náhodě, řešící problém s razancí pracího programu odstřeďování, příjemně pobaví i dojme.
(zadáno: 29.5.2026)
Toto Nebeského nastudování Večera tříkrálového shledávám prvořadě moderním a osvěžujícím způsobem originálním. Herecky velmi vyrovnané inscenaci neschází lehkost a hravost, zaujme také solidní řadou nápadů, které jsou nejen zdrojem zábavy, ale místy i zajímavých aktualizačních posunů, stvrzujících nadčasovost shakespearova textu. Zcizovací efekty napříč dějem, karnevalový šmrnc a love songy různorodých hudebních stylů přináší oživení a zpestření příběhu a podtrhují rozličnost podob lásky i způsobů cest k jejímu naplnění, čitelně vyniknou i charaktery jednotlivých postav. Komplexně záživná forma, nadto s potenciálem oslovit i mladší publikum.
(zadáno: 24.5.2026)
Ve jménu swingu svižný, ve smyslu vzpomínkové pocty neokázalý, důstojný průlet životopisnými milníky Evy Pilarové. Na výsledku je znát pokora a detailní příprava inscenace, z dramaturgického hlediska oceňuji obdivuhodně plynulou návaznost jednotlivých výstupů a práci s faktografií, kdy třeba jen s pomocí stručně opsaného hesla či krátkého útržku z dialogu je vystiženo podstatné. Petra Králová představuje zpěvačku s autentickou jiskrou, její Evě věříte lásku k muzice a publiku, umanutost, svéhlavost i dar brát kotrmelce osudu s nadhledem. Radovan Král ji ve všech svěřených rolích příběhem doprovází s nenuceným šarmem. Příjemný divácký zážitek.
(zadáno: 19.5.2026)
Silný, křehký a dojemný příběh, inspirovaný zkušenostmi reálných rodin, se podařilo předat s nebývalou hereckou empatií, něžně a civilně. Nápad nenásilně postupně přizvat příchozí diváky k účasti na narozeninové oslavě sedmnáctiletého Kryštofa, jehož zdravotní prognóza je čím dál tím nejistější, dobře funguje, lidská pospolitost je cenným průsečíkem sdílených emocí. Tuhle divadelní "terapii", s možností přeskládat si žebříček životních hodnot a seznámit se s projekty neziskové organizace Vlaštovka, radím neminout. Během sedmdesáti minut ani jednou nezapochybovat, že na každý chvilce i v paměti oživené vzpomínce záleží, totiž vůbec není málo.
(zadáno: 15.5.2026)
Když se u vás v obýváku jednoho večera náhle objeví ex, může tím odjistit explozivní nálož nepříjemných pravd a dlouho potlačovaných pocitů, která vás, ji i vaši současnou manželku provede nocí plnou konfrontací až k hořkému procitnutí. Mayenburgova hra je sžíravou a nelichotivou sondou do hlubin partnerského soužití, jeho krizová úskalí obnažuje nekompromisně, humor, posilující tragikomickou rovinu, zamrzá s pointami na rtech. Empatická režie a soustředěné herecké výkony umocňují autenticitu okamžiku i divácký pocit, že jisté pasáže dialogů neodbytně zní až protivně povědomou ozvěnou.
"Řekla bych, že mám nárok, abys mně lhal trochu líp."
"Řekla bych, že mám nárok, abys mně lhal trochu líp."
(zadáno: 11.5.2026)
"Svět je bezúčelnej chaos."
Důvtipnou, vícevrstevnatou hru D. Macmillana se mladým tvůrcům podařilo uchopit více než zdařile, s důrazem na tragikomickou podstatu sdělení. Prostřednictvím příběhu mladé herečky, procházející si detoxifikační terapií, interpretuje autor drogovou a alkoholovou závislost jako projev nemoci unavené duše, hledající únik z reality zmatečné, zběsilé doby. Režie promyšleně buduje atmosféru a osobnostní rozklad za pomoci jednoduchých, ale účinných scénických efektů, herci jsou autentičtí a kolektivně empaticky partneří. Tohle zakódované pozastavení se nad stavem světa v podání M.B.A. Company stojí za návštěvu. 75 %.
Důvtipnou, vícevrstevnatou hru D. Macmillana se mladým tvůrcům podařilo uchopit více než zdařile, s důrazem na tragikomickou podstatu sdělení. Prostřednictvím příběhu mladé herečky, procházející si detoxifikační terapií, interpretuje autor drogovou a alkoholovou závislost jako projev nemoci unavené duše, hledající únik z reality zmatečné, zběsilé doby. Režie promyšleně buduje atmosféru a osobnostní rozklad za pomoci jednoduchých, ale účinných scénických efektů, herci jsou autentičtí a kolektivně empaticky partneří. Tohle zakódované pozastavení se nad stavem světa v podání M.B.A. Company stojí za návštěvu. 75 %.
(zadáno: 3.5.2026)
Šmarioneta, tohle se povedlo.
Být Hurvínek, tak by mě taková inscenace na oslavu mých stoletin rozhodně potěšila i bavila. Protože je hravá, rozverná, nápaditá, výpravná, plná milého humoru a příjemného dojetí, dokonce i trochu napínavá. A taky proto, že se během ní plní i ta nejtajnější přání. A v neposlední řadě proto, že prostřednictvím zábavy člobrdíčkům a člobrdinkám každého věku nenásilně ukazuje, jaké hodnoty jsou v životě opravdu důležité. Je zkrátka rodinná, takže pospolitost a přátelská atmosféra na jevišti se přirozeně snoubí s tou v hledišti.
"Já to věděl, taťuldo, že v tobě dřímá hrdina."
"Já dřímám rád."
"Chá cháá!"
Být Hurvínek, tak by mě taková inscenace na oslavu mých stoletin rozhodně potěšila i bavila. Protože je hravá, rozverná, nápaditá, výpravná, plná milého humoru a příjemného dojetí, dokonce i trochu napínavá. A taky proto, že se během ní plní i ta nejtajnější přání. A v neposlední řadě proto, že prostřednictvím zábavy člobrdíčkům a člobrdinkám každého věku nenásilně ukazuje, jaké hodnoty jsou v životě opravdu důležité. Je zkrátka rodinná, takže pospolitost a přátelská atmosféra na jevišti se přirozeně snoubí s tou v hledišti.
"Já to věděl, taťuldo, že v tobě dřímá hrdina."
"Já dřímám rád."
"Chá cháá!"
(zadáno: 30.4.2026)
Během tohoto komponovaného večera (či trefněji možná spíše pozastaveníčka) o jazyku českém se dočkáme tematického náhledu z vícero úhlů, k vývoji mateřštiny samotné a zejména našeho - nezřídka macešského - vztahu k ní zazní spousta podnětných a zajímavých postřehů. Nejedná se přitom o žádnou suchopárnou podívanou, vše je zprostředkováno záživnou, hravou formou, kořeněnou milým humorem a nadhledem. Zpestřením je i živý klavírní doprovod a interpretace několika zhudebněných básní. Tento improvizovaný ostrůvek kultivovanosti mně bylo diváckým potěšením navštívit, neboť není vůbec od věci čas od času popřemítat, jak s darem rodné řeči nakládáme.
(zadáno: 28.4.2026)
65 %. Hru shledávám osobně atraktivní hlavně pro princip divadla na divadle a to, že za předobraz Enquistově fikci posloužily reálie ze Strindbergova života, zejména etapa vrcholící manželské krize. Inscenace DpP vyniká vyrovnanými hereckými výkony, dialogy se daří po celou dobu udržet na frekvenci kousavého sarkasmu. Jízlivé, uštěpačné, vzájemně zraňující poznámky létají vzduchem jako pingpongové míčky, divadelní zkouška se vbrzku promění spíše v psychoanalytickou seanci. Čitelně tu vyznívá konfrontační pnutí vlivem egománie, hypersenzitivity i touhy po seberealizaci a citovém naplnění, pramenící z protipólností mužské a ženské emocionality.
(zadáno: 22.4.2026)
Dva příběhy proplétající se jako růže a vřes. Ušmudlaná něha i všudypřítomný ďábelský škleb. Láska a démoni. Divoká kabaretní jízda na ocase šedavé klisny. Energická, nespoutaná, ponurá i zábavná. Inscenace přitažlivá pro určitou míru nedoslovnosti a zejména pro to, že sebe samu nebere až tak úplně vážně. A samozřejmě pro hudbu Toma Waitse. Herci důsledně kombinují činohru, zpěv i pohyb, vše v intencích specifické stylizace. Jmenovat jednoho by nebylo fér, nepodlehnout absolutně uhrančivé Daniele Špinar je téměř nemožné, stejně jako ubránit se husí kůži při interpretaci některých z písní Radkem Melšou, Renátou Matějíčkovou a Tomášem Daleckým.
(zadáno: 18.4.2026)
DNz opětovně stvrzuje kvality tvůrčího týmu a nebývalou celosouborovou koncentraci a sehranost. V příběhu falešně obviněného učitele mateřské školky nejmrazivěji rezonuje fakt, jak snadno lze ve vteřině ostrakizovat blízkého člověka, navíc zástupně, namísto přiznání si vlastních osobních selhání. O co ztišeněji a nenápadněji probublávají na povrch emoce, o to ničivěji explodují. Po odeznění potlesku zůstává v divákově mysli prostor pro neodbytné, nepříjemné otázky, dráždící individuální i kolektivní svědomí. Jak bychom se asi v dané situaci zachovali my? A jak složité je rozpoznat, kdy dětská duše volá o pomoc a rozklíčovat skutečnou příčinu?
(zadáno: 16.4.2026)
Inscenace P. Svojtky působivě zpřítomňuje atmosféru maloměsta, kde si sousedé vzájemně zbytečně moc vidí do talířů. Čitelně se zde pracuje s motivem přelomu století a bláhovostí lidských iluzí. Jako by elektrifikace měla se šerosvitem petrolejových lamp a starých časů odnést i vše negativní. Příběh o marném, pošetilém, nekonečném čekání na kousek toho štěstí zdobí především autentické herecké výkony ústřední dvojice, T. Císařová i P. Děrgel soustředěně pracují s vývojovým obloukem svěřených postav, zaujme i A. Procházka v roli stavitele Kiliána. Slabinou je nevyvážený temporytmus, dramaturgické zdynamičtění by prospělo zejména první polovině.
(zadáno: 11.4.2026)
Tohle komorní PSYCHOdrama je interpretačně skutečně velmi náročné. Na pozadí průběhu divadelního castingu text zrcadlí nejniternější pocity ne právě úspěšné herečky, místy jde až na samou hranici emocí, balancujících na ostří řezáku japonské výroby. David Jařab podtrhuje vyznění příběhu vytvořením iluze snového oparu a pečlivou prací s každým detailem. Elizaveta Maximová stvrzuje mimořádnost svého talentu, zpověď předává autenticky, publikum magnetizuje bravurou, s níž proměňuje bez zaváhání v rychlých střizích pestrou škálu tváří a poloh a komplikovaný vnitřní svět postavy obnažuje doslova na dřeň. Silný, dlouho doznívající divácký zážitek.
(zadáno: 5.4.2026)
Všude, kde je láska, je i něco z hada.
/C. G. Jung: Červená kniha/
75 %. Proud vzpomínek na osudový milostný vztah v inscenaci plné působivých scénografických detailů, které do sebe postupně zapadají a v symbolické i metaforické rovině dotváří příběh. Příběh, který se neodbytně vrací a nejde jen tak snadno uzavřít, jeho stěžejní okamžiky obtáčí mysl hlavní hrdinky s ladností i zákeřností hada, který, dokud nevyčerpá jed zpod váčku, neustane v dráždění. Herecký výkon Evy Hacurové je mimořádný, plně koncentrovaný a autentický. Kristýna Jedličková za pomoci přesných gest a pohybu nezpřítomňuje pouze onu druhou, ale taktéž pocity a atmosféru.
/C. G. Jung: Červená kniha/
75 %. Proud vzpomínek na osudový milostný vztah v inscenaci plné působivých scénografických detailů, které do sebe postupně zapadají a v symbolické i metaforické rovině dotváří příběh. Příběh, který se neodbytně vrací a nejde jen tak snadno uzavřít, jeho stěžejní okamžiky obtáčí mysl hlavní hrdinky s ladností i zákeřností hada, který, dokud nevyčerpá jed zpod váčku, neustane v dráždění. Herecký výkon Evy Hacurové je mimořádný, plně koncentrovaný a autentický. Kristýna Jedličková za pomoci přesných gest a pohybu nezpřítomňuje pouze onu druhou, ale taktéž pocity a atmosféru.
(zadáno: 4.4.2026)
Důvtipně, a především nebývale citlivě režijně vystavěná a herecky výtečně uchopená inscenace. Promyšleně se zde pracuje opravdu s každým detailem, od slova vypravěče a režijních poznámek ze záznamu, až po úvod děkovačky. Náznakovost s přiznanými ingrediencemi divadelní chemie dobře fungují, i díky nim publikum přirozeně pohltí magie okamžiku. Sympatický humor účinně vyvažuje jímavé pasáže, obě aktovky se v jistých momentech nečekaně propojí. Něžně, křehce, dojemně. Jako každá prostá, radostná chvíle v životě, jíž by bylo škoda si nevšimnout i jako vzpomínka na ty, kteří už tady s námi nejsou, neboť čas utíká tak rychle. Tak zatraceně rychle.
(zadáno: 2.4.2026)
75 %. Zvolená inscenační forma nemá daleko k souslednému cyklu etud tematicky variujících motivy závislosti a dominance, podléhání a manipulace, primárně ve vztahové, v širším kontextu obecnější rovině. Obsažené myšlenky lze nahlédnout z více úhlů, nejčitelněji rezonuje pošetilost a marnost lidského počínání, o co urputněji se snažíme mít řád věcí pod kontrolou, tím spíše se převrací v chaos. A vše se ve jménu naší nepoučitelnosti neustále opakuje. Herecká souhra je dle očekávání precizní, všichni kombinací verbálního i fyzického projevu posilují situační humor, za kterým se zároveň skrývají rozličné podtexty a jistý druh pesimismu a smutku.
(zadáno: 27.3.2026)
"Štěstí je přeceňované, obvykle je to buď opiát nebo klam."
J. Murray-Smithová vzdává Švýcarskem hold P. Highsmithové, jejímu specifickému stylu psaní i autorčině kultovní postavě, v jistém smyslu lze hru vnímat jako pomyslné završení tzv. ripliády. I. Chýlková a P. Uhlík jsou nadmíru přesvědčiví, každým slovem i gestem se trefují do aktuálního rozpoložení postav a udržují patřičnou atmosféru napětí, odlehčenou svérázným humorem. Ponor do temných zákoutí lidské duše je v jejich podání diváckou lahůdkou, s grácií chameleona obměňují tvář drsnou, nebezpečnou a manipulativní se zranitelnou a nejistou. Zážitek jdoucí na dřeň a pod kůži. 85 %
J. Murray-Smithová vzdává Švýcarskem hold P. Highsmithové, jejímu specifickému stylu psaní i autorčině kultovní postavě, v jistém smyslu lze hru vnímat jako pomyslné završení tzv. ripliády. I. Chýlková a P. Uhlík jsou nadmíru přesvědčiví, každým slovem i gestem se trefují do aktuálního rozpoložení postav a udržují patřičnou atmosféru napětí, odlehčenou svérázným humorem. Ponor do temných zákoutí lidské duše je v jejich podání diváckou lahůdkou, s grácií chameleona obměňují tvář drsnou, nebezpečnou a manipulativní se zranitelnou a nejistou. Zážitek jdoucí na dřeň a pod kůži. 85 %
(zadáno: 25.3.2026)
75 %. Vysloveně milá, rozverně laděná komedie, jako vystřižená ze života k tomu. Režie trefně pracuje s mírnou nadsázkou, rozehrané situace díky tomu vyznívají humorně, s optimálně tragikomickým nádechem. Herecká čtveřice příběh interpretuje patřičně energicky a do hlediště se jí daří přenést dobrou náladu i přiměřenou dávku dojetí. Radek Holub je v roli svérázně podivínského bývalého účetního více než přesvědčivý, jeho čtení reklamačních dopisů je odzbrojující. Hra důvtipně kombinuje zábavnou linku s nenásilně zakomponovaným poselstvím o nečekaném lidském obohacení prostřednictvím toho, čemu se mnohdy z předsudečných důvodů odmítavě bráníme.
(zadáno: 20.3.2026)
75 %. Soukromé životy jsou vztahová konverzační komedie s jiskrně vášnivými dialogy. Jejich místy téměř kulometná kadence si žádá mistry jevištní řeči i žánru samotného. V inscenaci Divadla Bez zábradlí v tomto ohledu vyniká dvojice Jana Stryková a Jiří Hána, sledovat jejich partnerské přestřelky je opravdu zábavné. Anežka Saicová a Miloslav Tichý je dobře doplňují, všem se po celou dobu daří vystihnout charaktery jednotlivých postav hry věrně, chvílemi jsou k zulíbání, občasně k přiškrcení. Turbulentní proměnlivost emocí a rozehraných situací odměňují diváci smíchem, za kterým je znát pobavení i pochopení pro jim také důvěrně známé okamžiky.
(zadáno: 14.3.2026)
75 %. Snowboardová prkna se na prkna DRB doslova vřítila se šmrncovním drajvem a především vtipnou obměnou příběhu teenagerů Rendyho a Jáchyma z kultovního filmu. Všichni účinkující si role očividně užívají, příjemnou energii předávají publiku s lehkostí, s jakou zvládají i svižnou choreografii plnou drobných jevištních vychytávek, umožňujících rychlé střihy v ději, stejně jako efektivně řešená scéna s projekcemi. Zaujme i rockový říz hudebních aranží, čtyřčlenné kapele to opravdu skvěle šlape, škoda jen, že místy je zvuk předimenzován na úkor srozumitelnosti textu některých písní. Celkově milý, osvěžující i lehce nostalgický divácký zážitek.
(zadáno: 14.3.2026)
Fyzikové jsou skutečně důvtipně vystavěným Dürrenmattovým textem, v němž se prolínají nečekané dějové zvraty s těmi žánrovými. Režijní koncepce Barbory Maškové důsledně pracuje s tempem, napětím, gradací i svérázným humorem hry. Povedená je také scénografie, návštěvní místnost sanatoria má jakýsi až salónní půvab, efektně jsou zapojeny i prostory nad jevištěm. Hercům se daří bezchybně udržet stylizaci jednotlivých postav i tajuplnou atmosféru tušeného nečekaného rozuzlení, které přinese kód k odhalení pravdy a otevře nadčasovou otázku morálního dilema, týkajícího se hranice odpovědnosti vědce za výsledky poznání a rizik jejich zneužitelnosti.
(zadáno: 9.3.2026)
Otec Vlasty Kálalové-di Lotti byl nadšeným propagátorem a chovatelem králíků, z dcery ovšem vychoval neohroženou lvici. V MDP tuto pozoruhodnou ženu s výjimečným osudem připomínají ve všech detailech působivou inscenací. Výtvarně-hudební koncept zpřítomňuje podmanivou magii i drsnost dalekého Orientu, Beáta Kaňoková zvládá náročnou titulní roli s absolutně odzbrojující hereckou bravurou. Za vydatné podpory svých kolegů umožňuje nenuceně divákům s empatií odprožít silný příběh silné ženy, jejíž nezpochybnitelně mimořádný, hluboce lidský, humanitární odkaz rezonuje v kontextu aktuální celosvětové situace více než potřebně, naléhavě a katarzně.
(zadáno: 7.3.2026)
"Jo odvaha, tu tak mít. To by snad člověk dokázal i žít."
Heda, generál (po otci) v kalhotových kostýmcích, obklopená nefunkčním přepychem v novém domě, kam se s novomanželi stěhují i stíny z minulosti, předzvěst nerovného souboje plánů a očekávání s lidskou nespokojeností, přízemností a malostí. Inscenace decentně pracuje s humorem, vystihujícím hořkosměšnost až grotesknost jistých životních snah. Herecké akce jsou skvěle rozehrané, vztahové dusno houstne s každým okamžikem. Scénografie podtrhuje emoční odtažitost, chlad a Hedin pocit, že všechno je neskonale nudné, fádní a šedivé. Ach, alespoň jednou v životě se dotknout opravdové krásy.
Heda, generál (po otci) v kalhotových kostýmcích, obklopená nefunkčním přepychem v novém domě, kam se s novomanželi stěhují i stíny z minulosti, předzvěst nerovného souboje plánů a očekávání s lidskou nespokojeností, přízemností a malostí. Inscenace decentně pracuje s humorem, vystihujícím hořkosměšnost až grotesknost jistých životních snah. Herecké akce jsou skvěle rozehrané, vztahové dusno houstne s každým okamžikem. Scénografie podtrhuje emoční odtažitost, chlad a Hedin pocit, že všechno je neskonale nudné, fádní a šedivé. Ach, alespoň jednou v životě se dotknout opravdové krásy.
