PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (552)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 1.7.2022)
85% - V podstatě velmi děsivá studie toho, jak se "projekt" (slovy programu) či přání nebo touha pod tikotem biologických hodin mění v zoufalství a posedlost a hroutí se pod nimi vše ostatní. Atmosféra, zprvu hravá a uvolněná, houstne společně s tím, jak se prostor jeviště zaplňuje jednotlivými mobilními záhonky evokujícími inkubátory a jak se mezi hlavními postavami vytrácí původní, snad až přílišná upřímnost. Inscenaci zdobí řada výborných hereckých výkonů, velmi efektní je i jednoduchá scéna a práce se světly.
(zadáno: 27.3.2018)
75%
Stále stejná nesmírně povedená hra, stejně jako v MdB pak velmi povedená inscenace (v první polovině mě tedy DpP přesvědčilo výrazně víc), byť jiná. Na poměrně klasické řešení zvláštní volba kostýmů, která mě ale oslovila. Skvělí T.Dianiška, K.Trnková, J.Teplý, R.Valenta i všichni ostatní.
Stále stejná nesmírně povedená hra, stejně jako v MdB pak velmi povedená inscenace (v první polovině mě tedy DpP přesvědčilo výrazně víc), byť jiná. Na poměrně klasické řešení zvláštní volba kostýmů, která mě ale oslovila. Skvělí T.Dianiška, K.Trnková, J.Teplý, R.Valenta i všichni ostatní.
(zadáno: 23.4.2017)
Základem je prostě velmi dobře napsaná hra. Je to hodně romantiky a bylo to mnohem větší množství komedie, než jsem si z filmu pamatovala (byť sama bych klidně někdy trochu ubrala). Potěšila mě jednou zase hra inscenovaná úplně klasicky a potěšilo i obsazení - S. Janotová byla výborná, byť vzhledem k množství podobných rolí, které už hrála, bych byla zvědavá i na její alternaci. D. Vitázek v činohře příjemně překvapil. Standardně potěšili P. Štěpán, A. Slanina či A. Antalová.
(zadáno: 4.4.2024)
65% - Skvělé herecké výkony a povedená první polovina inscenace, v níž se kabaretní forma velmi zdařile a efektně prolíná s historickými událostmi, které zasáhly nejen Lvov, ale celou Evropu, potažmo celý svět. Kabaretní formě pomáhá i muzikálnost herců, kteří se sami provázejí, a efektní, byť jednoduchá výprava. Druhá polovina trpí snahou zahrnout do inscenace co největší řadu historických osobností, jejichž spojení se Lvovem je ovšem diskutabilní, a propojení událostí Lvova a Prahy rovněž není dotažené tak, aby právě jejich vstup plně dával smysl. Za zhlédnutí nicméně inscenace určitě stojí.
(zadáno: 7.3.2022)
45% aneb když forma převáží obsah (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 30.12.2022)
75% - Povedenou muzikálovou adaptaci klasiky zdobí skvělá a zajímavá hudba, libreto a velmi dobré texty písní i energie a chuť patrná na všech účinkujících, potěší i světelný design a velmi dobré, byť skromné scénické efekty. Zásadním nedostatkem inscenace však jsou slabší pěvecké výkony – chtě nechtě zpěv je jednou ze základních složek jakéhokoli muzikálu a zde ho s přehledem (a skvěle) zvládá pouze Kristýna Jedličková. Vedle ní povedenými hereckými a víceméně i pěveckými výkony potěší ještě Lenka Netušilová, Štěpán Pospíšil a Berenika Anna Mikeschová.
(zadáno: 7.8.2023)
75% Mozaika osudů spojených v konkrétní vesnici, která se ani nevyskytuje na mapě, probíhá v pomalejším tempu, náročném na diváckou pozornost i s ohledem na to, že se velká část dramatických situací odehrává mimo scénu a v synopsi má své místo často ještě před začátkem syžetu. Potěší ovšem silnou atmosférou, již společně s hudbou, výraznou zvukovou složkou i světelnou režií působivě dotváří i přidání vnitřních monologů postav vedle klasických dialogů. Dramatizace právě povídkové knihy Želary Květy Legátové navíc nabízí i široký prostor pro herecký soubor, který jej využívá a přináší divákům silný kolektivní výkon.
(zadáno: 29.10.2023)
85% Blog o nesnadném životě s filmovým kritikem, respektive vlastně jakýmkoli méně prakticky použitelným intelektuálem, Tomáš Dianiška mistrně inscenuje v příjemné aktovce, která v prostém, ale v podstatě léty prověřeném univerzálním příběhu zaujme jak OBĚMA hereckými výkony, přičemž Barbora Kubátová je v úloze titulní hrdinky skutečně skvělá, tak "zrcadlovou" scénou i vtipem, lehkostí a mnoha sympatickými režijními nápady v čele s nejprve televizním loutkovým divadlem, posléze i dál kreativně využitým.
(zadáno: 30.12.2022)
Čtyři obrazy ilustrující různé role, úlohy a postavení ženy (snad) inspirované čtyřmi vzory ženského rodu v české gramatice působí lépe jako nápad na papíře, než na jevišti, kde jsou od sebe výrazně oddělené a s výjimkou ženy v hlavní roli je nespojuje v podstatě nic. První z nich (o Fridě Kahlo) výrazně zaujme po taneční stránce, po níž je nejlepší z celé inscenace, nejvýraznější scénicky je pak druhá část (o babičce). Škoda slabších dalších dvou částí i slabého propojení do kompaktního dramatického celku.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Silný životní příběh Růženy Vackové připomíná neméně silná inscenace, která ji zachycuje v padesátých letech v komunistickém lágru. Zejména první polovina, v níž se "prostá" vězenkyně s nesmírným morálním kreditem a bohatým duchovním životem neustálé střetává s primitivním, ale o tolik mocnějším bachařem (tento rozdíl ještě zdůrazňuje jeho výrazný kostým) je značně působivá. Když později duchovní svět hrdinky a křesťanská filosofie získávají navrch, trochu pro mě zmiňované působivosti ubylo, i tak však inscenaci i herecké výkony a výrazné pěvecké vsuvky velmi doporučuji. Všem.
(zadáno: 15.9.2019)
(zadáno: 30.10.2017)
Tak úplně 80% celých to není, ale líbilo se mi to rozhodně víc než na 70%. V první polovině napínavé drama, v druhé kouzelně skloubená Shakespearova komedie (mám ráda pana Shakespeara) s humorem z Dejvic. V obou polovinách to bylo velmi působivé. Skvělá atmosféra, výborné výkony. Bavilo mě to víc, než jsem původně čekala.
(zadáno: 10.10.2018)
Dokonale silná a působivá inscenace, bez hluchých míst. Pocit, že bych v některém momentu tápala, jsem neměla, prostě jsem jen sledovala jeden obraz za druhým, jak přicházely, a nechala se vést příběhem, který mě k vysvětlení dovedl sám a velmi přehledně. Promítaná data tu orientaci v ději výrazně zjednodušují.
Výtvarná stránka - prostá tmavá scéna, kostýmy, hudba (Irenin zpěv), choreografie - to vše podtrhuje atmosféru, stejně jako herecké výkony. Zejména Tereza Dočkalová je v roli Dory opět výborná.
Výtvarná stránka - prostá tmavá scéna, kostýmy, hudba (Irenin zpěv), choreografie - to vše podtrhuje atmosféru, stejně jako herecké výkony. Zejména Tereza Dočkalová je v roli Dory opět výborná.
(zadáno: 16.3.2022)
65% Opět mám z inscenace Dlouhé pocit, že až v souvislosti s texty v programu působí tak silně, jak má. - Inscenace Greenovy hry buduje napětí postupně. V uzavřené společnosti se všichni lidé v ní stávají svými projevy čím dál víc nesnesitelnými, přičemž již na začátku působí sympatickým dojmem sotva kdo z nich. Pokrytecká společnost, jež jediného laskavého člověka mezi sebou nazývá urážlivým označením "Zjev", ale nenechává prchnout, nezbytně vzbuzuje odpor - navíc všechny čím dál víc ovládá a přemáhá stále silnější tušení neodvratného konce. Hororovou atmosféru výrazně dotváří výtvarná stylizace němých filmů, vč. titulků.
(zadáno: 17.1.2023)
55% - Inscenace Divadla v Celetné vytváří na jevišti působivou iluzi podivného až pohádkového království, hutnou atmosféru dokreslují jednoduchá scénografie, bohaté kostýmy i působivá hudba. S bohatým a složitým veršovaným jazykem Calderonova dramatu však někteří obsazení, zejm. T. Rumlová a M. Tichý, bojují, což výsledné vyznění sráží a mně se navíc bohužel ani při této vcelku povedené inscenaci nepodařilo překonat svůj letitý odpor vůči této Calderonově hře. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.6.2016)
Skvělé herecké výkony, zaujala zejména P. Skružná. Rozhovory intenzivní, emočně dokonalé, ale hra se mi líbila víc, dokud se soustředila jen na vězeňkyně, než když se do ní začal motat příběh, pocity a touhy novinářky.
(zadáno: 13.10.2014)
Prostě jedním slovem výborné.
Výborná Jitka Smutná, výborný Jan Zadražil. Výborný příběh, tak aktuální. Komické i mrazivé a vždy naprosto uvěřitelné. V komorní atmosféře Řeznické si vážně připadáte, jak neviditelný host v cizí kuchyni.
A ač jsem čekala podobné vyústění, přeci mě překvapilo, jak říkám, čekala jsem jen podobné...
Výborná Jitka Smutná, výborný Jan Zadražil. Výborný příběh, tak aktuální. Komické i mrazivé a vždy naprosto uvěřitelné. V komorní atmosféře Řeznické si vážně připadáte, jak neviditelný host v cizí kuchyni.
A ač jsem čekala podobné vyústění, přeci mě překvapilo, jak říkám, čekala jsem jen podobné...
(zadáno: 15.10.2013)
(Praha - Hybernia) - 75%
Hlavní nevýhodou je absence živého orchestru (alespoň skvělý nápad s živými muzikanty doplňujícími nahrávku), texty jsou v několika okamžicích nemotorné, a čas od času zpěv přehluší trubky. Tolik k mínusům.
Co se týče výkonů, závisí na alternaci - vesměs jsou velmi dobré, či výborné, jen Radka Pavlovčinová Luisu prostě neuzpívá a Zorro Roberta Urbana byl při pražské premiéře dost nevýrazný.
Jinak ale naprosto doporučuji - energické, vtipné (skvělá nadsázka), výborná chytlavá hudba, výborné choreografie.
Hlavní nevýhodou je absence živého orchestru (alespoň skvělý nápad s živými muzikanty doplňujícími nahrávku), texty jsou v několika okamžicích nemotorné, a čas od času zpěv přehluší trubky. Tolik k mínusům.
Co se týče výkonů, závisí na alternaci - vesměs jsou velmi dobré, či výborné, jen Radka Pavlovčinová Luisu prostě neuzpívá a Zorro Roberta Urbana byl při pražské premiéře dost nevýrazný.
Jinak ale naprosto doporučuji - energické, vtipné (skvělá nadsázka), výborná chytlavá hudba, výborné choreografie.
(zadáno: 25.5.2023)
75% Inscenace Oldřicha Kříže (snad v trochu pozměněné podobě, ale přiznávám, že jsem žádné zásadní změny po těch více než 10 letech nerozeznala) představuje sympatickou klasiku, která spojuje kvalitní základ, tedy roky prověřený muzikál, s podobně kvalitním řemeslem. Užila by snad "lepší"/bohatší výpravu a zejména živou hudbu, ale potěší i v aktuálním provedení, jež oslní především skvělými hereckými, pěveckými a tanečními výkony ústřední čtveřice v podání J. Kříže, M. Křížové, R. Urbana a I. Hošpesové.
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 18.11.2021)
Hutná inscenace o různých formách a podobách životních krizí a způsobech, jak se s nimi utkat - třeba snahou najít v životě trochu krásy - nabízí výrazné herecké výkony, mezi nimiž zaujal především Jiří Hána (ačkoli s jistým časovým odstupem nezbývá než konstatovat, že nejživotnější a najzajímavější postavou této hry pro mě trochu paradoxně zůstává Mona). Bohužel slibovaný okamžik osvícení u mě nepřišel - ani v souvislosti s okouzlující hudbou - přes ono množství hutného textu se ke mně jaksi nedostal.
(zadáno: 6.3.2024)
65% - Hrát inscenaci o vnitrostranickém boji po smrti Stalina DNES ne jako grotesku s jasným vyzněním a se souvztažností k dnešku, ale primárně jako zábavu (jakkoli původně vychází z komiksu) je z mého pohledu prostě obrovsky nevyužitý potenciál. Zvlášť, když Michal Vajdička v programu uvádí, že inscenace má být o zmařeném pokusu o přiblížení Ruska po smrti Stalina o kousek blíž k demokracii, který snad, když ne tehdy, alespoň příště (brzy) vyjde. Těch hlubších a mrazivých momentů nabízí dejvická inscenace proklatě málo, takže jakkoli baví, není to pro komplexní zážitek dost. Bez ohledu na skvělý herecký výkon Jaroslava Plesla (i dalších).
