PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (552)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.3.2024)
55% - Ledňáček zcela zjevně nebude patřit k mým oblíbeným textům. Už úvodní situace mi přišla tak nerealistická a za vlasy přitažená, že jsem pak obtížně přijímala i celý zbytek inscenace, poměrně vleklé a nepříliš záživné. Ta se z mého pohledu navíc úplně nepotkala ani s hereckým obsazením (anglická strohost a současně elegance se nedostavily), v němž mě jako jediný skutečně přesvědčil Jaromír Dulava, ani s prostorem. Komornější sál by jí slušel výrazně víc.
(zadáno: 6.12.2023)
Vojtěch Štěpánek se svým týmem přidal do dramatizace dvě postavy navíc: autora a jeho druhou ženu, s jejichž osudem se pokusil příběh o Marii Antoinettě propojit. Fungují v inscenaci jako komentátoři neustále přítomní na jevišti, což má ze všeho nejvíc za následek značnou odtažitost. Kostýmní drama na pozadí funguje nejvíc jako série živých obrazů, emocí téměř až do konce zcela zbavená, navíc absurdně utopená v pološeru. Není to ani drama, ani dokument. Největší sílu inscenace získává až v závěru, kdy komentátoři ustupují a Sára Erlebachová v titulní roli konečně má prostor hrát.
(zadáno: 8.11.2023)
55% Vyrypajev předkládá divákům řadu absurdit dneška v šíleném příběhu podivného setkání po letech. Neschopnost komunikovat, lpění na banalitách, obelhávání i ignoraci problémů světa, to vše jsem v textu našla. I jakýsi smysl související s koncem epochy. Hned po zhlédnutí inscenace, která mě bavila asi do půlky, mě však napadlo, a přečtení textu utvrdilo v tom, že by Višňový muž potřeboval střízlivější režii. Tam, kde je expresivita a přebujelost postav i situací tak výrazná, by to pro vyznění bylo vhodnější. Pak by nevadilo, že absurdita nevychází z nejobyčejnějšího, že jsou postavy přepálené, o to víc by vše vyniklo a snad bavilo déle.
(zadáno: 8.11.2023)
55% Ani druhá mnou viděná hra N.Raine mě nepřesvědčila, a v kvalitu jejích textů trochu přestávám doufat. V tomto případě dlouhý a neskutečně upovídaný text s nedynamickou režií, která se nedokázala oprostit od scénických klišé, zejména ve scénách umírání, bohužel netvoří nejpovedenější celek, a to ani přes velmi dobré herecké výkony. Sebastianovy rozpravy s manželkou Annou a spory se synem Karlem jsou nejsilnějšími momenty inscenace, právě díky nim. Podobně zaujala scéna, v níž se Bachovi hromadně setkávají s králem Bedřichem. Přidanou hodnotu žel ovšem inscenace nenabízí a i jako prosté "životopisné" dílo je příliš zdlouhavá a nezáživná.
(zadáno: 29.10.2023)
55% - Boleslavské divadlo našlo bez pochyb vděčný divácký titul, který však bohužel nepřináší víc než působivý (známý) příběh a vcelku slušnou inscenaci. Té v první řadě ubližují neustálé přestavby (četnost výskytu jevištních techniků na scéně by si zasloužila jejich uvedení jako plnohodnotných účinkujících vedle herců, ne-li před nimi), zejm. přejezdy schodů, které se ne vždy zdají plně pod kontrolou. Vedle toho i nedostatek invence - sama výrazně vybočující hudební složka to nezachrání. Přes slušnou režii i herecké výkony tak zůstává celkem příjemný, ale vcelku zapomenutelný zážitek. Za mě navíc trochu hapruje obsazení královských bratrů.
(zadáno: 9.10.2023)
55% - Na Hamletovi MdB je vedle výtvarného provedení, spočívajícího v prázdné scéně doplněné led panely střídajícími barvy i rozložení, a v modernizovaných kostýmech v uniformní černé, nejvýraznější i nejpovedenější myšlenka zdvojení Hamleta (a jistá nekonzistence komunikace a projevů této dvojaké postavy a hlasů ve vztahu k sobě vzájemně i k okolí mě netrápila). Ta jinak až zdlouhavé a v podstatě velmi klasicky, až staticky provedené inscenaci dodává náboj. Ve výborné formě se představil M.Mihál, vedle nějž herecky potěší i M.Isteník. Další herecké výkony jsou bohužel značně nevyrovnané: od méně výrazných až po ty zcela nepatřičně přepjaté.
(zadáno: 7.8.2023)
55% Liberecký tvůrčí tým se rozhodl oblíbený film přenést ze šedesátých let k dnešku a ke střetu kultur mimo jiné i v generačním smyslu. Tam, kde se opírá čistě o činohru funguje, tu více, tu méně zdařile, inscenace by snesla přísnější uchopení ve smyslu zbavení se vtípků tzv. "na první dobrou" a vycizelování těch povedených a další reprízy snad pomohou i hercům. Obešla bych se ovšem bez pěveckých a hudebních čísel, která inscenaci zbytečně protahují, aniž by přinášela nějaký hlubší a výraznější smysl, zvlášť při nahrazení zrovna touhle hudbou, která sice je současnější, ale proč přesně byly vybrány zrovna tyto skladby úplně jasné není.
(zadáno: 7.8.2023)
Tvůrci plyšové gangsterky si zřejmě dostatečně neujasnili, pro koho svou inscenaci vlastně chystají. Místy divákům předkládají inscenaci jasně vycházejí z tradice detektivky drsné školy - drsnou, byť plyšovou hříčku pro dospělé, kterou však poměrně často narušují vtípky a scénky hodné inscenace pro školky a první stupeň základní školy. Dohromady to příliš nefunguje už s ohledem na to, že dětinské vtipy střídají scény pro rodinnou inscenaci a děti, alespoň z mého pohledu, krajně nevhodné. Mezi všemi snaživými hereckými výkony, které inscenaci bohužel nemohou zachránit, pak nejvýrazněji působí Jan Vondráček jako Vrána.
(zadáno: 25.5.2023)
Ani skvělé herecké výkony bohužel nezachraňují inscenaci, která by mohla sloužit jako jasný doklad toho, že ne vždy se úspěšný film dá stejně úspěšně inscenovat v divadle. A skvělé herecké výkony Chlast nabízí. Tedy možná se na divadle inscenovat dá, ale prostě vyžaduje zásadnější úpravu a výklad, v tuhle chvíli však stále předpokládám, že nám tvůrci prostě onu zásadní myšlenku nebo hodnotu, kterou film má, zapomněli sdělit.
(zadáno: 20.4.2023)
55% - Nespoutaní jsou takovým příjemným tanečně akrobatickým kouskem, lehkou náladovkou, která potěší oko a přináší řadu zajímavých obrazů a scén, v nichž k čistě pohybovému divadlu vnímavější divák jistě najde celou řadu nápadů, motivů, asociací. Mně k hlubšímu prožitku i pocitu nicméně chyběla spojující myšlenka či linie vyjádřená víc než slovem v názvu.
(zadáno: 22.3.2023)
Inscenace Divadla na Fidlovačce je celkem povedená ve ztišených momentech, tedy tam, kde se nesnaží být za každou cenu vtipná, hlasitá a pohybově (ač některé choreografické vsuvky působí zajímavě) i hudebně výrazná, a těch bohužel není tolik. Matouš Ruml předvádí výborný komplexní výkon, Martin Písařík a další pak ovšem v mnoha momentech doplácejí na nevhodné režijní uchopení, které je vede k silnému a zbytečnému přehrávání. Ostatně herecké výkony ve vedlejších rolích jsou velmi nevyrovnané. Pro "křehký" příběh o hledání sourozeneckého pouta jde tedy o dost nevhodnou formu, jíž nepomáhá ani využití portů, navíc s haprujícím nazvučením.
(zadáno: 3.3.2023)
Přes velmi dobré herecké výkony všech účinkujících představujících velmi věrohodně jak nejslavnější československé herce 30. let 20. st., či další skutečné osobnosti tehdejší doby, tak postavy smyšlené - figurky ilustrující dokonale dobovou atmosféru, jsem se s touto crazy komedií prostě nepotkala. Bohužel. Nepřesvědčila mě po stránce žánru, tedy jako hudební komedie, na jejichž tradici v divadle vedeném kdysi O. Novým měla navázat, ani jako bláznivý příběh sám o sobě. Na můj vkus se jednalo o přílišný pelmel - změť, kterou bych možná lépe přijala, nemít ji spojenou s reálnou postavou proklamovanou v titulu - k té mi neseděl.
(zadáno: 28.2.2023)
55% Zajímavý formát inscenace: střídání účinkujících v rolích cestovatelů a jejich nadšených posluchačů, zapojení "kulisáků" (byť scéna místy z mého pohledu poněkud komplikuje situaci), velmi dobré herecké výkony účinkujících: výrazní zejm. K.Suchá a P.Uhlík, efektní svícení i zvuk. V druhé části se však náhle výrazně jiným stylem s ukotvením postav zpomaluje a trochu ztrácí dosavadní tempo, jež v závěru rozbíjí i vytahování části diváku do exkurze na jevišti. Jedna z nejzajímavějších, ne-li nejzajímavější, myšlenka na úplném konci zůstává osamocená a vytržená z kontextu, navíc ve zmiňované divácké "exkurzi" poněkud zapadá.
(zadáno: 28.2.2023)
Nevyužitý potenciál nové inscenace MDP.
První část zoufale postrádá tempo. Přináší sice řadu informací a neopomíná ani letmo (zábavně) zmíněné detaily, ale nevyužívá námětu, k titulní postavě se nijak zásadně nestaví, jen ilustruje motivace a myšlenky, mnohokrát napsané a vyřčené, navíc únavně dokumentárním způsobem, jevištní akce a obrazotvornosti se nedostává.
Audiowalk bojuje nejprve s organizací, načež opět nevyužívá možností: jak cestou (zřejmě přítomné postavy), tak následně v Petschkově paláci, v němž dojde v podstatě k průletu diváků a dvěma krátkým scénám. Bez ohledu na působivost té poslední, dalo se z této návštěvy vytěžit víc. (více v článku na blogu)
První část zoufale postrádá tempo. Přináší sice řadu informací a neopomíná ani letmo (zábavně) zmíněné detaily, ale nevyužívá námětu, k titulní postavě se nijak zásadně nestaví, jen ilustruje motivace a myšlenky, mnohokrát napsané a vyřčené, navíc únavně dokumentárním způsobem, jevištní akce a obrazotvornosti se nedostává.
Audiowalk bojuje nejprve s organizací, načež opět nevyužívá možností: jak cestou (zřejmě přítomné postavy), tak následně v Petschkově paláci, v němž dojde v podstatě k průletu diváků a dvěma krátkým scénám. Bez ohledu na působivost té poslední, dalo se z této návštěvy vytěžit víc. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.1.2023)
Jakkoli je stylizace Mnoha povyku Daniely Špinar v podstatě zábavná a působivá, zejm. pokud jde o scénu či kostýmy, a jakkoli oceňuji projev pěvecký L.Brychtové a herecké S.Rašilova, D.Matáska, J.Řezníčka či I.Orozoviče, čeho je moc, toho je moc. Některé postavy a charaktery (Benedik a Beatrice jsou toho zásadním(!) příkladem) se v té míře stylizace a karikatury bohužel ztrácejí. Projevuje se to i v případě strážníků, jejichž stylizace a věčné poletování jsem přijímala až do chvíle, kdy jejich pro hru zásadní vstupy (jediné za mě opravňující jejich existenci) pohřbila laciná karikatura dosluhujícího prezidenta(proč?) a další hrátky kolem.
(zadáno: 17.1.2023)
55% - Inscenace Divadla v Celetné vytváří na jevišti působivou iluzi podivného až pohádkového království, hutnou atmosféru dokreslují jednoduchá scénografie, bohaté kostýmy i působivá hudba. S bohatým a složitým veršovaným jazykem Calderonova dramatu však někteří obsazení, zejm. T. Rumlová a M. Tichý, bojují, což výsledné vyznění sráží a mně se navíc bohužel ani při této vcelku povedené inscenaci nepodařilo překonat svůj letitý odpor vůči této Calderonově hře. (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.12.2022)
55% - Myšlenka spojit dohromady tanec, akrobacii a gospel, navíc to vše do muzikálového tvaru není zlá. Muzikál z podstaty spojuje tyto složky. Bohužel v branické inscenaci je velmi slabý příběh, který pak ovlivňuje i hereckou složku. Diváky zvyklé na skvělé taneční a akrobatické výkony zúčastněných souborů pravděpodobně zklame, že se jim obého dostává v menší míře, než by ocenili. Gospelový soubor při svém tanečním a hereckém zapojení nepůsobí nejlépe a nepomáhá ani horší zvuk a anglické texty písní, zvlášť s ohledem na nedobrou výslovnost obsazených. Přesto nejde o výslovně marný pokus, jen by potřeboval od všeho alespoň trochu víc a lépe.
(zadáno: 30.12.2022)
Pupek Paříže v MDP funguje po režijní stránce jako přesvědčivá barevná taškařice tam, kde se inscenace drží dvou manželských párů, synovce, služebné a jejich milostných dobrodružství. Jakmile se do příběhu začala zamotávat navíc linka s příšerou z temnot a dalšími linkami spojenými s hotelem, jsem se v Drábkově inscenaci (opět) ztratila - metaforu, ani myšlenku tyto prvky vysvětlující jsem nenašla / nepochopila. Mezi herci nejvýrazněji přesvědčil Radim Kalvoda a zaujali i Eva Leinweberová, Renáta Matějíčková a Denis Šafařík, ostatní za nimi poněkud pokulhávají.
(zadáno: 30.12.2022)
45% - Komediální výstupy v inscenaci působí výrazně lépe, než jakékoli vážnější - napětí a tlak se bohužel nedaří budovat tak přesvědčivě, a to bez ohledu na podařené herecké výkony, které podávají pánové Heřmánek, Žák, Batěk a Pokorný. Sara Sandeva za nimi bohužel výrazně zaostává a z celé inscenace tak zůstává především poněkud útrpný pocit.
(zadáno: 30.12.2022)
Čtyři obrazy ilustrující různé role, úlohy a postavení ženy (snad) inspirované čtyřmi vzory ženského rodu v české gramatice působí lépe jako nápad na papíře, než na jevišti, kde jsou od sebe výrazně oddělené a s výjimkou ženy v hlavní roli je nespojuje v podstatě nic. První z nich (o Fridě Kahlo) výrazně zaujme po taneční stránce, po níž je nejlepší z celé inscenace, nejvýraznější scénicky je pak druhá část (o babičce). Škoda slabších dalších dvou částí i slabého propojení do kompaktního dramatického celku.
(zadáno: 20.8.2022)
Můj už zřejmě obvyklý problém s inscenacemi Petra Kolečka, první polovina je celkem sympaticky zvrhlý kousek se sympaticky ujetým humorem, ta druhá se však zvrhává v něco, co už mě opravdu nebavilo a úplně mi nedávalo smysl.
(zadáno: 15.7.2022)
55% - Klasická konverzačka, která se pro mě zařadila do kategorie "neurazí, nenadchne a nepřekvapí", což je z mého pohledu zásadní chybou zejména textu, který kopíruje již mnohokrát využitý model a zklamal svou předvídatelností, s níž režie nedokázala nic udělat. Spokojené diváky si inscenace jistě najde, se mnou se bohužel nepotkala.
(zadáno: 6.4.2022)
55% - Macbeth ČK je v první řadě skvělým obchodním tahem (obsazení) plným skutečně mnoha (často i dobrých) režijních nápadů, které k sobě ne vždy pasují. Nejvýraznější je to, pokud jde o stylizaci inscenace, kde vedle sebe stojí vysílačky, promítané moderní válečné záběry a pistole s meči a starými skotskými rituály. Ne všichni obsazení zjevně mají zkušenosti s Shakespearem, jeho jazykem a v některých promluvách je to znát - zdaleka ne všem je rozumět. Inscenaci však táhnou skvělé herecké výkony M.Fingera (u nějž několikrát zamrzí, že právě jej režie pohledu diváka skrývá) a L.Žáčkové. Zaujme hudba, zvuk, scéna.
(zadáno: 29.3.2022)
Efektní scénografie a výprava obecně; velmi efektní způsob vyprávění, které je rozděleno výraznými (světelné i zvukově provedenými) střihy (které ovšem v průběhu představení čím dál víc lezou na nervy) a zcizovacími vstupy vypravěčů - jsou tím nejzajímavějším na celé inscenací. Závěrečná pointa, která se zrodí z mnoha nesouvisejících obrazů - scén a jednotlivých střípků příběhů - je sice zajímavá, ale inscenace dost pravděpodobně právě kvůli výše zmiňovaným střihům a zcizovacím prvkům postrádá atmosféru, v níž by vynikla. A způsob její inscenace (pointy) tomu rovněž nepomáhá.
(zadáno: 16.9.2021)
Inscenace, která je milá, příjemná, sympatická, v podstatě povedená, ale nepřináší bohužel žádnou přidanou hodnotu - po emoční stránce, ani stran toho, proč se právě Chaplinův Diktátor vlastně uvádí právě dnes.
