Redakce

Helena Grégrová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1897)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.3.2014)
(zadáno: 23.3.2014)
Neumím si představit ideálnější současnou představitelku Evy, s níž je radost divácky sdílet tropené hlouposti, než je Marie Doležalová! Je tou, jež inscenaci dodává nejšmrncovnější crazy švih. Trochu mě rušila přemíra (především) pohybových gagů, které se občas nepodařilo úplně přirozeně interpretovat a působily příliš nacvičeně. Problém jsem měla také s překarikovanou stylizací Davida Háka. I přes tyto výtky jsem hlediště opouštěla s příjemným "retropocitem".
(zadáno: 20.3.2014)
(zadáno: 20.3.2014)
(zadáno: 20.3.2014)
(zadáno: 18.3.2014)
45%. Převážně nezáživná, více než méně nudná inscenace. Ačkoli příběh samotný nepostrádá zřejmou sílu i poselství, prostřednictvím zvolené režijní koncepce se je zkrátka nedaří divákovi adekvátně předat.
(zadáno: 16.3.2014)
Ze sehraného týmu doslova prýští energie, do náročné precizní choreografie se vrhají všichni s obdivuhodnou vervou. Ostatně, pohybová a hudební složka inscenace byla tím nejhlavnějším, co pro mě utvářelo atmosféru a příběh, recitace a zpěvy shodné intenzity nedosáhly. Každopádně neváhám Vojnu označit za pozoruhodný počin.
(zadáno: 13.3.2014)
Ačkoli poetika Vladimíra Párala mi není příliš blízká, osobitá forma této inscenace ji pro mě dokázala značně pozvednout.
(zadáno: 11.3.2014)
Pozoruhodně zvizualizovaná audio show aneb originální exkurze do ruchařské kuchyně, ..až mi z toho místy přecházel zrak a sluch. Škoda jen, že se mezi těmi všemi efekty přece jenom trochu ztrácel samotný příběh.
(zadáno: 1.3.2014)
D. Špinar opět promlouvá svým originálním, živým a moderním divadelním jazykem, který baví, sympaticky ironizuje i provokuje.
Proměnu hlavní hrdinky ze zpovykané marnivé paničky v ženu a matku bojující o život vyst(ř)ihla P. Štorková s absolutním hereckým přehledem a noblesou. Kladenské divadlo, zdá se, má dramaturgicky našlápnuto stále jistějším krokem slibným směrem.
(zadáno: 28.2.2014)
Osamělost vyskloňovaná ve všech pádech prostřednictvím pětice křehkých a poraněných duší v herecky velmi vyrovnané inscenaci. Cesta z prachu cituprázdna až ke hvězdám. Volá Kája do vesmíru marně? Promarněné by bylo ten pokus ignorovat.
(zadáno: 16.2.2014)
75%. Všednodenní starosti přes palubu! Tahhle posádka má rozhodně smysl pro laskavý a hravý humor, do plachet jí k tomu příznivě fouká divácky osvěžující svěží divadelnost.
(zadáno: 15.2.2014)
45%. Emočně působivá hra barev a obrazů, která ovšem poměrně citelně přehlušuje možnost spoluodprožít si dostatečně intenzivně samotný příběh.
(zadáno: 1.2.2014)
75%. Už jsem to kdysi psala a ráda to zopakuji znovu, jelikož se mi to potvrdilo: na politický kabaret má Tomáš Svoboda zkrátka patent. Chytrý a originální humor pojmenovává aktuální politické nešvary a nesklouzává se zde přitom ani v nejmenším k laciné parodizaci.
(zadáno: 30.1.2014)
75%. Trefně, výstižně, originálně, ve zdánlivé zkratce obsažně aneb režijní rukopis B. Holička opětovně nezklamal.
(zadáno: 25.1.2014)
75%. Moderní, efektní, vkusné, zábavné, pulsující.
(zadáno: 21.1.2014)
Ozvěny „volání divočiny“ v mužských duších v zajímavé, choreograficky velice nápadité a působivé inscenaci, která ovšem postrádá zřetelnější vyznění.
(zadáno: 21.1.2014)
Excelentní herecké výkony A. Vránové, P. Kostky a C. Mayerové v dojemném příběhu. Tleskám, smekám a děkuji za silný divácký zážitek!
(zadáno: 20.1.2014)
(zadáno: 20.1.2014)
Pohybové divadlo zrcadlící ženský vesmír prostřednictvím zajímavých metafor, jimž neschází nadhled, humor ani sympatická dávka sebeironie. Pudové, instinktivní, plnokrevné!
(zadáno: 20.1.2014)
35%. Kladné body za scénu, hudbu a neodolatelnou Mouchu Davida Prachaře. Překotně vrstvené režijní fórky na mě ale převážně nezabíraly a přifukovaly bublinu marného diváckého očekávání, která nakonec splaskla a zůstalo po ní jen bezobsažné prázdno.
(zadáno: 20.1.2014)
65%. Inscenace neúprosně reflektuje nebezpečí manipulace diktátem konzumu v celé jeho zhovadilosti. Svou originální, ale poměrně náročnou stavbou nikterak nešetří ani divákovo vnímání, některé pasáže mně přišly zbytečně zdlouhavé. Kladně hodnotím využití prostoru, hudební složku, trefné herecké výkony a zdařilý odrazový můstek v podobě gradačního napětí první části, jež dává neomylně tušit, že tady brzy něco bouchne…