PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1877)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 21.1.2014)
Excelentní herecké výkony A. Vránové, P. Kostky a C. Mayerové v dojemném příběhu. Tleskám, smekám a děkuji za silný divácký zážitek!
(zadáno: 20.1.2014)
(zadáno: 20.1.2014)
Pohybové divadlo zrcadlící ženský vesmír prostřednictvím zajímavých metafor, jimž neschází nadhled, humor ani sympatická dávka sebeironie. Pudové, instinktivní, plnokrevné!
(zadáno: 20.1.2014)
35%. Kladné body za scénu, hudbu a neodolatelnou Mouchu Davida Prachaře. Překotně vrstvené režijní fórky na mě ale převážně nezabíraly a přifukovaly bublinu marného diváckého očekávání, která nakonec splaskla a zůstalo po ní jen bezobsažné prázdno.
(zadáno: 20.1.2014)
65%. Inscenace neúprosně reflektuje nebezpečí manipulace diktátem konzumu v celé jeho zhovadilosti. Svou originální, ale poměrně náročnou stavbou nikterak nešetří ani divákovo vnímání, některé pasáže mně přišly zbytečně zdlouhavé. Kladně hodnotím využití prostoru, hudební složku, trefné herecké výkony a zdařilý odrazový můstek v podobě gradačního napětí první části, jež dává neomylně tušit, že tady brzy něco bouchne…
(zadáno: 19.1.2014)
65%. Téma nesvobody rezonující mezi řádky aneb skrze undergroundovou poetiku připomenout a představit školákům nekorektní politiku se této inscenaci daří nenásilně a přiměřeně zábavně. Bonusovým oživením jsou místy překvapivě trefné reakce dětského publika.
(zadáno: 17.1.2014)
65%. Úsporné scénografické prostředky vyprávění o pohnutém osudu kavárnice na sklonku života citlivě dokreslují, i ztišený projev Niny Divíškové má svůj určitý půvab, nejsem si ale úplně jistá, zda je tato intimita dostatečně intenzivně "slyšitelná" i pro diváky v zadnějších řadách hlediště..
(zadáno: 17.1.2014)
Vztah dvou prokletých básníků inscenačně uchopený jako rozervaná báseň - nápad s rozepsanými rýmy, doplňovanými průběžně a napřeskáčku v rytmu děje, nemá chybu! Škoda, že v duelu vášeň kontra sebedestrukce vyznívá druhá z jmenovaných místy až příliš citelně na úkor té první.
(zadáno: 17.1.2014)
Ústy postavy Heleny Růžičkové z filmu Dívka na koštěti se mi bezprostředně po zhlédnutí zachtělo zvolat: "Konečně poctivej blázinec!". Přiznávám, že mi chvilku trvalo přistoupit na záměrnou všeobjímající naddimenzovanost (tleskám zejména výstižnému scénografickému nápadu K. Polívkové), nakonec jsem jí ale podlehla a docela příjemně se pobavila.
(zadáno: 17.1.2014)
65%. Adekvátní vánoční atmosféru příběhu podtrhuje především podmanivá, lacině podbízivých kudrlinek prostá hudba Kryštofa Marka a neuvěřitelně uvěřitelní Jana Stryková (Děvčátko Lucie) a Peter Strenáčik (Mráz). Chápu odlehčující "poslání" postav Anděla a Štěstěny, rozverností v jejich dialozích a komentářích bylo ale zbytečně moc, stejně tak úplně nezafungovalo až příliš zjednodušující pojetí bohatých a zvrácených obyvatel z druhého břehu.
(zadáno: 14.1.2014)
55%. Vinohradská inscenace Jindřicha IV. stojí a padá s obdivuhodným hereckým výkonem Jiřího Dvořáka v titulní roli. Se vším ostatním ale, bohužel, spíše padá nebo přinejmenším pokulhává. Zbytečně zdlouhavý a poměrně nudný úvod + rozvláčněji pojatá první polovina hry + na první pohled efektní scéna, která se ale ukázala býti docela těžkopádnou + fakt, že ostatní postavy působily místy jako bezvýrazná stafáž + bezradně vyznívající zakončení hry namísto očekávané katarze = toť hlavní důvody rozpaků, s nimiž jsem divadlo opouštěla.
(zadáno: 12.1.2014)
Mrazivě nadčasové a apelativní Krylovy postřehy by měly být den ode dne víc slyšet! "Gombárovský" inscenační kabátek není nezajímavý, osobně bych ale zvolila více burcující - přímočařejší střih.
(zadáno: 10.1.2014)
Úžasná herecká souhra! Trio Plouhar + Příkazký + Šimčík vykresluje svoje bludovské "týpky" velice věrně, sled vtipných a trefných hlášek v jejich podání je výživný a sympaticky dynamický. Škoda však, že konfrontace outsiderů ze zapadákova zůstává převážně jen u toho humoru, citelnějšími brnknutími na vážnější podtextovou strunu bych divácky nepohrdla.
(zadáno: 29.12.2013)
55%. Nemohu se, bohužel, zbavit dojmu, že A. Goldflam přistupoval k látce místy až zbytečně moc "pietně" - na úkor hravosti, kterou je jeho rukopis proslulý. Atmosféra, která z jeviště do hlediště volala: "My si to užíváme, nás to baví!", byla hlavní přispěvatelkou k příjemně strávenému diváckému večeru.
(zadáno: 29.12.2013)
45%. Nevyhraněnost stylu a žánru, čili kočkopes. ..jako by se režisér nemohl rozhodnout, jak látku vlastně inscenovat. Herecky mě (ostatně jako zatím vždy) zaujali pánové Orozovič, Kaňkovský a Mácha, především kvůli jejich výkonům jsem návštěvy nakonec zas až tak moc nelitovala.
(zadáno: 20.12.2013)
Markéta Lazarová - lamačka zubů jevištních adaptací. V tomto konkrétním případě inscenace doplácí především na místy až příliš úpornou snahu o obraznost a převažující dojem roztříštěnosti pasuje, bohužel, na celek, včetně hereckých výkonů.
(zadáno: 10.12.2013)
75 %. Šmrncovní klaunérie s myšlenkou, jiskrou a vtipem, která pobaví i příjemně dojme.
(zadáno: 30.11.2013)
75%. Ačkoli mně přišlo, že režie neakcentovala adekvátně všechna silná místa textu a groteskní stylizace bylo místy naopak trochu moc, herecky mimořádně disponovaný soubor svedl celek povýšit na divácký zážitek.
(zadáno: 10.11.2013)
V rámci dosavadní "töpferovsko-deákovské" umělecké koncepce se každopádně jedná o inscenační klenot na velké scéně DnV. Nepodbízivé, nelaciné, silné téma se zřetelnými podtexty a přesahy, přesvědčivé herecké výkony nevyjímaje. ..kéž by se jednalo o návodný náznak možného východiska ze stále prazvláštněji začarovaného vinohradského (nejen) dramaturgického labyrintu!
(zadáno: 9.11.2013)
Souhlasím s P. Haflantovou, že chemie mezi ústřední dvojicí funguje tak, jak má, oba protagonisté na sebe zkrátka dobře "slyší". Mým favoritem tohoto "duelu" je jednoznačně Dušan Sitek, který své postavě svedl vtisknout příjemně civilní (místy až rozverný) nadhled, který zdařile podrthuje lidskou strunu příběhu. ..ale na reprízu jsem asi úplné štěstí neměla - pokud jde o vedlejší role, vyznívaly herecky převážně ledabyle.
(zadáno: 5.11.2013)
Nomen omen aneb těch 145 minut strávených v hledišti bylo vskutku divácky nesnesitelných. Má-li hra nějaké posleství, podařilo se ho znepřehlednit, resp. proměnit v prach. Utahané, nudné, místy trapné. Těch 10% vysílám soucitně všem hercům, kteří, i kdyby dělali na těch rádobysymbolických diskokoulích a televizních monitorech stojky, výsledek nespasí.
(zadáno: 3.11.2013)
85%. Anotace nelhala, jedná se o opravdu brilantní text, přičemž tímto přívlastkem není potřeba v daném případě šetřit. Brilantní je i režijní cit pro věc, stejně jako oba herecké výkony - přesná práce s hlasem a gesty. Lepší průvodkyně na cestě k mrazivě černočernému vyznění této hry si zřejmě nešlo přát. Tleskám a doporučuji!
(zadáno: 23.10.2013)
Vnitřní svět N. Kocábové je každopádně inspirativně sebereflexní aneb byť jsem se místy přece jenom poněkud zatoulala, mohu říct, že nelituji, že jsem na její roh světa nakonec došla.
