PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 27.5.2025)
75 %. Vlivem absurdní záminky vedou morousovitý senior a vyhořelý zaměstnanec středních let ještě absurdnější, konfliktní konverzaci plnou invektiv, jízlivostí a nepříjemných pravd, nadto na lavičce, která není tak úplně prostou lavičkou. Co všechno během děje o sobě a zejména o nás prozradí? Vedle výtečných hereckých výkonů Miroslava Hanuše a Petra Stacha zasluhuje pochvalu i překlad Barbory Haplové, která skvěle pracuje s břitkým humorem textu. Otevřený závěr hry nadnese otázky s katarzním důvtipem a naznačí, že schopnost spolusdílet s druhým člověkem chvíle ticha může mnohdy přinést více odpovědí než hromada slov nekonstruktivních dialogů.
(zadáno: 25.5.2025)
Říkám, že každý okamžik je hoden básně.
/Ivan Blatný/
Inscenace Cirku La Putyka je toho nezpochybnitelným důkazem. Tahle famózní, dechberoucí jevištní skládanka funguje jako oslava úplně všech okamžiků. Těch nepatrných i těch velkolepých. Těch obyčejných i těch zázračných. Těch, na které nejspíš nikdy nezapomeneme, těch, které si už sotva kdy vybavíme, i těch, které proběhly, když jsme zrovna mrkli. A samozřejmě i všech těch, které nás teprve čekají. V neposlední řadě také těch, které stojí za více než šestnáctiletou existencí této unikátní novocirkusové company.
Úžas. Úchvat. Radost. Pohyb. Hudba sfér. Život. Okamžiky během oka mžiků.
/Ivan Blatný/
Inscenace Cirku La Putyka je toho nezpochybnitelným důkazem. Tahle famózní, dechberoucí jevištní skládanka funguje jako oslava úplně všech okamžiků. Těch nepatrných i těch velkolepých. Těch obyčejných i těch zázračných. Těch, na které nejspíš nikdy nezapomeneme, těch, které si už sotva kdy vybavíme, i těch, které proběhly, když jsme zrovna mrkli. A samozřejmě i všech těch, které nás teprve čekají. V neposlední řadě také těch, které stojí za více než šestnáctiletou existencí této unikátní novocirkusové company.
Úžas. Úchvat. Radost. Pohyb. Hudba sfér. Život. Okamžiky během oka mžiků.
(zadáno: 24.5.2025)
(zadáno: 24.5.2025)
(zadáno: 23.5.2025)
65 %. Opravdu hořká komedie, která formou jakési repetetivní situační smyčky z více možných úhlů pohledu rozvíjí a reflektuje problematiku generační štafety otcovství. Nejcitelněji se dotýká komunikačních bariér, úskalí a krizí i v mnoha aspektech obtížně naplnitelných očekávání spojených s rodičovskou rolí. Oceňuji velice dobrou, soustředěnou práci všech tří herců, neboť nakolik je hra pozoruhodná pro svou svébytnou strukturu, natolik je zároveň náročná z hlediska interpretace, plus místy i na koncentraci publika. Potěšila mě hravost zvolené barevné kombinace kostýmů, detail poměrně nenápadný, ale rozhodně tematicky (až geneticky:) důvtipný.
(zadáno: 20.5.2025)
Komediální lovestory rámované dvěma zásadními vzkazy na záznamníku nechybí sympatický humor, nadhled, ani jímavé okamžiky. Milostný vztah mezi muži se daří inscenaci interpretovat s citem, potřeba lásky zde rezonuje jako téma přirozeně univerzální. Každý člověk zkrátka hledá pro život ten pravý protějšek, s nímž je malíčky osudově propojen červenou nití. A nikomu z nás se při tom nevyhýbají všemožné eskapády. Daniel Bambas a Jiří Böhm na sebe skvěle slyší, jejich empatický i energický vklad je nesporný, publikum si hravě získají během krátké chvíle. Kdo uvidí, určitě pochopí, že pocity spokojeného diváka lze nejtrefněji vyjádřit takto: :-)(-:
(zadáno: 18.5.2025)
Tahle hravě poetická hostina u Švédského stolu, připravená týmem "šéfkuchaře" Davida Drábka, zdaleka není jen o krátkém milostném vzplanutí dvou pochutin z rautové tabule. Inscenační příchutě a ingredience jsou dostatečně pestré, od milého humoru, důvtipných nápadů až po okamžiky pro přiměřené dojetí. Tleskám scéně i zdařilým kostýmům, Čokoládová špička je doslova k nakousnutí a bonusové body náleží Slánce Michala Slaného. Dejte ubrousky do sváteční kapsy, běžte se o(b)čerstvit a bez obav, vše vám naservírují v optimálním čase, aby vaše porce zážitku nestihla okorat. A jako výslužku si ještě odnesete na cestu domů chytlavý song k pobrukování.
(zadáno: 11.5.2025)
85 %. Šlechtické sídlo Manderley na Nové scéně DJKT včera premiérově vzplálo a spolu s ním moje divácké srdce. Mysteriózní, napínavý, romantický muzikál s příběhem plným dějových zvratů, kde téměř nic není takové, jak by se na první dojem mohlo zdát, se zde podařilo působivě uchopit. Dokáže se novomanželský pár vymanit z tenat stínu tragicky zemřelé Rebeccy? A za jakou cenu? Z vynikajících výkonů napříč celým obsazením osobně vyzdvihuji Markétu Peškovou jako tajemnou paní Danversovou, Soňu Hanzlíčkovou jako sympatickou Beatrice a Pavla Klimendu v roli prosťáčka Bena. Šmrncovně energická podívaná, pro kterou věru není nijak obtížné zahořet. :)
(zadáno: 10.5.2025)
65 %. Tahle inscenace má své neoddiskutovatelné kouzlo, řekla autorka řádků následujícího hodnocení. Luděk Nešleha jako malý Zdenda a Jiří Lábus, představující všechny ostatní postavy, nechávají záživnou formou ožít autorovy vzpomínky z poválečných Vršovic. Každodenní běžné zážitky malého kluka ze sociálně slabých poměrů poodhalují obraz tehdejší doby bez příkras, přesto s humorem, nostalgií a laskavostí. Vlivem nelehké rodinné situace byl přinucen předčasně dospět, ale na rošťačiny všeho druhu si při tom všem také dovedl najít čas. Vyprávění z dob, kdy v lidech bylo tak nějak víc člověčenství, je zárukou příjemně stráveného diváckého večera.
(zadáno: 4.5.2025)
65 %. Kohoutova jednoaktová hra mě při jejím prvním uvedení v Divadle Kolowrat oslovila natolik intenzivně, že si i po více než dvaceti letech vybavuji, jak komplexní zážitek to tehdy byl. Má divácká očekávání mladoboleslavská inscenace naplnila jen zčásti. Režisérka se snad až přespříliš soustředila na pečlivou dikci a intonaci pronášených slov (téměř jako by šlo o rozhlasové nastudování), tak trochu na úkor napětí a jevištní autenticity dialogu. Zamrzí též ne úplně invenční práce s prostorem a absence hudby. Empatický vklad obou hereček je znatelný a příběh sám dostatečně silný, potenciál zaujmout publikum tedy zůstává, byť poněkud oslaben.
(zadáno: 1.5.2025)
75 %. Tvůrčí tým DNz Křepelkovy deníkové záznamy s provozními zážitky z hobbymarketu poskládal do jevištního tvaru velice (dů)vtipým stylem. Během jednotlivých výstupů plných humoru, při nichž ale současně často nepříjemně zatrne, podává inscenace skrz zajímavé souvislosti notně nelichotivou, parodickou výpověď o naší kultem konzumu přesycené společnosti, především pak o stále absurdnější podstatě našich hodnotových kritérií. Jakých konkrétních fušeřin se dopouštíme v každodenním životě a na poli mezilidských vztahů, kde žádné ze zpackaných rozhodnutí ovšem nelze reklamovat, natož vystornovat? Kolik zákazníků, tolik otazníků, tolik blbosti...
(zadáno: 30.4.2025)
75 %. Liberecká inscenace je moderní, barevná, nápaditá, s úžasným enegickým drajvem. Po všech stránkách zdařilá scénografie a vynikající hudební složka symbioticky podtrhují nadčasový rámec příběhu o pomíjivosti světských pozlátek i mocenského postavení. Vrtkavý osud Marie Antoinetty asociuje minci hozenou do vzduchu: stoupání lícem vzhůru plné bezstarostnosti, zpovykanosti, marnivosti, pošetilosti a povrchnosti vystřídá doslova revoluční obrat k rubové straně a strmý pád na úplné dno, k bolestnému prozření, které žel přijde příliš pozdě. Dechberoucímu výkonu Karolíny Baranové bezdiskusně a poprávu náleží získané prestižní divadelní ocenění.
(zadáno: 26.4.2025)
75 %. Zvolit si prostředí domova pro seniory a okolnosti (do)týkající se našich posledních dnů a přání za námět divadelní komedie s dějem, v němž se budou černohumorné pasáže a dojemné okamžiky prolínat s lehkostí, je nápad poměrně neotřelý a směle ambiciózní zároveň. Spokojeně divácky potvrzuji, že Kazimír Lupinec takový text opravdu napsal a ve Studiu Ypsilon ho inscenačně zdařile uchopili. Režijní vklad P. Vacka nepostrádá hravost, emaptii ani nadhled, nostalgicko-melancholickou náladu podtrhují písně s projekcí retro fotografií, vše pak korunuje duo seniorek Vrbičková+Ptáčková v kouzelném hereckém podání L. Termerové a L. Šebek Loubalové.
(zadáno: 25.4.2025)
75 %. Obřadné pohřbení černé labutě předznamená za úsvitu vývoj celého dne s cejchem rodové kletby. Dne osudového posledního rozhodnutí. Z ponuré mlhy nad nehostinnými irskými blaty se na jeho sklonku vydají dvě duše na osvobozující cestu za kýženým smírem. Temnou, magickou, smysly hypnotizující a inervující atmosféru působivě podtrhuje scénografická i hudební složka inscenace. Tereza Dočkalová jako nespoutaně živelná Hester Swanová opětovně potvrzuje, jak rozsáhlou emoční škálou v rámci svého mimořádného hereckého rejstříku disponuje. Mile zpestřující třešínkou obsazení je Ladislav Frej, jenž roli Otce Willowa vystřihl s odzbrojující grácií.
(zadáno: 15.4.2025)
75 %. V rámci žánru romantické komedie neotřelý text plný humorného nadhledu + svěží režijní optika Pavla Ondrucha pohrávající si s možnostmi jeho smysluplného výkladu + skvělá herecká souhra, cit pro temporytmus a pointu, nesporná vzájemná chemie a energický vklad Barbory Polákové a Marka Adamczyka + plynulost přechodů mezi jednotlivými situacemi, v nichž herci v rychlém střihu střídají nejen kostýmy, ale i výrazové prostředky daných rolí = příjemná, oddechová záležitost s osobitým jevištním kouzlem, která kromě solidní porce vkusné zábavy nabídne publiku i zajímavý úhel pohledu na téma společenských stereotypů v oblasti partnerských vztahů.
(zadáno: 13.4.2025)
85 %. Vícevrstevnatý, důvtipný Loganův text zdaleka neskloňuje pouze téma umění jako takového, ale otevírá též otázky dotýkající se skutečných životních hodnot. Co je v obou případech to opravdu důležité a podstatné? Musí být odcházející s nastupující generací nutně jen v konfrontačním, mentorském střetu, nebo se mohou vzájemně obohatit? Milan Kňažko a Martin Leták jsou pro role morousovitého egomanického malíře Rothka a jeho nového mladého pomocníka Kena typově i herecky více než trefnou volbou, chemie mezi nimi funguje skvěle a podstata obsahu všech vášnivých dialogů díky jejich autentickému, soustředěnému projevu vyzní s adekvátní razancí.
(zadáno: 12.4.2025)
75 %. Je patrně logicky nasnadě, že čím jsem starší, tím je mi absurdní drama, definující svébytným stylem životní realitu, bližší a srozumitelnější. Ionescovy Židle jsou jakousi zpětnou bilancí životní pouti, všech našich pošetilých, promarněných ambicí, tužeb a snů. Jak židlí pro imaginární hosty přibývá, zintenzivňuje se pocit vnitřní osamělosti Stařečka a Stařenky i pochybnosti o smysluplném naplnění jejich pozemských dnů. Zárukou mimořádně silného diváckého zážitku jsou vynikající herecké výkony Evy Novotné a Michala Kerna, kterým se daří metaforický text obsáhnout zeširoka, s citelným důrazem na tragikomičnost podstaty lidské existence.
(zadáno: 9.4.2025)
Jevištní adaptace románového bestselleru Aleny Mornštajnové předává v DnV příběh titulní hrdinky Hany a její neteře Miry s důrazem na turbulentní vývojový oblouk vzájemně neblaze propojených tragických rodinných událostí, jejichž dominový efekt spustí jeden záměrně neodeslaný dopis. Trumfem empatické celosouborové herecké partneřiny je maximálně soustředěný, v každém aspektu absolutně strhující výkon Andrey Elsnerové. Katarzní účinek obejmutí v samotném závěru má téměř magnetizující intenzitu, jako by náhle v tu chvíli všichni diváci doslova hmatatelně cítili, že se tíživá mlha nesmírně bolestných Haniných vzpomínek konečně pozvolna rozplývá.
(zadáno: 7.4.2025)
75 %. Na seznamu přání pro jeden z příštích životů – pokud v něm budu herečkou – nesmím zapomenout bod: zahrát si v jímavé komedii na můj námět, kterou mi R. Vencl věnuje k životnímu jubileu. Pod vlivem veskrze příjemného zážitku z Divadla Kalich pak ideálně k tomu: působit v roli uvolněně a bezprostředně jako J. Paulová, mít za empatického jevištního partnera a režiséra v jedné osobě M. Němce a dokázat do hlediště spolu s kolegy přenést obdobně dojemnou a milou atmosféru. A, smím-li být hodně neskromná, tak pak bych ještě v tomto životě brala alespoň polovinu toho šmrncovního šarmu a neutuchající energie, které jsou J. Paulové stále vlastní.
(zadáno: 5.4.2025)
Moderní Ickeův výklad příběhu prokletého rodu Átreovců akcentuje rovinu skutečné podstaty našich provinění a adekvátnosti následných trestů. Čitelně konfrontačně zrcadlí, jak lidské city, osobní vazby a etický kodex válcují ryze pragmatické mocenské zájmy poblouzněných politických lídrů. S koncem hry přichází výmluvný otazník s hořkostí smutku deziluze: Lze vůbec dnes ještě věřit ve spásný smír? A jaká je reálná cena za to vše, co s sebou nese naše morálně více než vachrlatá doba? Inscenace skvěle pracuje s atmosférou, místy doslova smysly pohlcující. Tleskám i působivé scénografii, hudbě a bez výjimky zdařilým, soustředěným hereckým výkonům.
(zadáno: 30.3.2025)
75 %. V inscenaci Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka se příběh o Golemovi více než důvtipně prolíná a doplňuje s tím o Faustovi, čímž je zajímavě posílena zejména linka dotýkající se odvěké lidské pošetilosti při hledání smyslu existence a pokoušení toho, co nás přesahuje, i magická tajuplnost obou legend. Pro diváka je připraven gejzír tvůrčích nápadů plný odkazů a motivů vycházejících z nejrůznějších inspiračních zdrojů, řádka humorných hlášek a pozoruhodných souvislostí. Nelze nezmínit celosouborový energický herecký drajv a radostnou hravost, ke které přispívá funkční scénografie Karla Czecha a vynikající hudba Daniela Čámského. Pidluke!
(zadáno: 30.3.2025)
65 %. Inscenace záslužně vyvažující ostudné snahy, ne až tak dávno minulé, vymazat ve jménu pokřivené ideologie některé události a jména z našich dějin. Pozoruhodného hrdinu, českého Roma Josefa Serineka a jeho dobrodružný (nejen) partyzánský život se zde daří připomenout přesně tak, jak se od tvůrců v Minoru očekává, tedy hravou, poetickou formou plnou nápaditých detailů. Dobře funguje scénografická složka, nepodceňující, ale naopak účelně ponoukající divákovu imaginaci. Richard Samko v titulní roli vypravěčskou linku zvládá díky své moderátorské profesi zdařile, hereckým akcím pak jeho zdejší jevištní křest dodává zajímavý punc autenticity.
(zadáno: 22.3.2025)
85 %. Specifický režijní rukopis Ivana Buraje se s Enquistovou Nocí tribádek přínosně prolnul. Autorovy myšlenky se zde daří nahlédnout a rozvést pod úhlem nových, zajímavých souvislostí vztahujících se k současnosti. Nejčitelněji rezonuje střet mužského a ženského principu, přirozené empatie a (nejen) umělecké egománie i nerovnost karet rozdaných v rámci zažitých genderových stereotypů. Atmosféra divadelní zkoušky Strindbergovy novinky důsledně graduje, napětí mezi postavami intenzivní každým okamžikem. Inscenace se opírá o soustředěné, emočně naplněné herecké výkony, přičemž ten Ivany Uhlířové osobně řadím do kategorie absolutně geniálních.
(zadáno: 22.3.2025)
