PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1877)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 26.2.2015)
55 %. Klasický manželský trojúhelník nahlížený sebestřednou, ale i sebezpytnou optikou všech tří stran. A? Nějaké hlubší myšlenky či přesahy, byly-li tam, ke mně z textu nepromluvily. Inscenaci jsem si tak užila především pro solidní herecké výkony Aleše Procházky a Miroslavy Pleštilové, které ovšem místy Ivana Wojtylová poněkud čeřila až zbytečným tlačením na pilu patetičnosti.
(zadáno: 23.2.2015)
Pokud máš rád Semafor, vzpomínky, jazz a blues, pak určitě tenhle kus navštíviti zkus. ;)
(zadáno: 18.2.2015)
35 %. Nemohu než souhlasně podtrhnout slova kolegů - jedná se opravdu o nešťastnou inscenaci, doplácející především na ne právě zdařilou dramatizaci a neinvenční režijní uchopení. Nejvíce mou diváckou mysl dráždily úmorně monotónní přestavby scény a především absence jakéhokoli, natožpak detektivního napětí. A taktéž nemohu nevystřihnout poklonu Petru Mikeskovi, neboť zvládnout takovou porci textu je - v kontextu nezáživnosti celku obzvlášť - skutečný majstrštyk.
(zadáno: 17.2.2015)
65 %. „Každá bytost mlčky křičí, aby byla čtena jinak.“ Tak trochu dekadentní kabaret v rytmu „život je klišé“ provázející diváka v náčrtech a bez soudu svéráznými myšlenkami a postoji Simone Weilové. Vynikající hudba Emila Viklického!
(zadáno: 16.2.2015)
(zadáno: 16.2.2015)
(zadáno: 16.2.2015)
(zadáno: 16.2.2015)
75 %. Každým inscenačním coulem originální energetická pecka.
(zadáno: 12.2.2015)
65 %. Inscenace, která si mě získala tím, že příběh nepředkládá nikterak polopatisticky, ale ponechává přiměřený prostor divákově imaginaci a nenásilně ho svede svést na cestu k možnosti utvoření si vlastního názoru na nahlížené téma. Tleskám s poklonou oběma hereckým protagonistkám, jejichž soustředěné a autentické výkony komorní prostředí Divadelního klubu Troníček pomáhá umocnit, současně je ovšem více než připraveno neprominout jim jakékoli případné zaškobrtnutí.
(zadáno: 10.2.2015)
Pozor, pozor! Upozornění! 75 %. Mezi 1000 věcí, co mě každopádně neserou, nelze nezařadit tuto inscenaci aneb takovoudlenc fejs hejtů lavuju!
(zadáno: 8.2.2015)
Zdi prokletého domu Alvingů podávají své němé svědectví o běsech minulosti skrze krvavé slzy a přízračné panoptikum všech zúčastněných ve jménu příběhu opravdu bezpečně udusí každý sebemenší záchvěv čehokoli radostného. Vynikající Alena Štréblová!
(zadáno: 8.2.2015)
75 %. Už jen pro možnost za a) obdivně divácky smeknout před neuvěřitelným gejzírem neutuchající energie Jiřiny Bohdalové, za b) přesvědčit se, že když režie ví, jak na něj, zvládne Radek Holub podat roli bez nemístného rádoby komického přehrávání a za c) prožít si příběh přiměřeně kořeněný pochopením pro lidské slabosti a dojemnými okamžiky, stojí návštěva této inscenace zkrátka za to.
(zadáno: 4.2.2015)
Ta hra má kouzlo permanentního vnitřního napětí a zvláštní tajemství, které se mladoboleslavské inscenaci povedlo udržet a podtrhnout díky zjevnému souznění celého tvůrčího týmu. Citlivou režii, vyrovnané herecké výkony a trefnou hudební složku doplňuje originální scénografie, prostřednictvím které dostane akvárium, jakožto paralela k našim osobnostním mikrosvětům, šanci k pozoruhodně variantním vyzněním.
(zadáno: 3.2.2015)
Anotace silně přehání. Bravurní tanec? Nezáživný a povrchně plochý je v případě této inscenace výstižnější. Obdivuhodnému nasazení Jiřího Schwarze, který se očividně snažil vykreslit Edgara s empatií pro jeho ne právě jednoduchou duši, tleskám o to víc, o co méně mu to herečtí kolegové usnadňovali. Radka Fidlerová se s Alicí, bohužel, více než minula a Oldřich Vízner si opětovně vystačil s image znuděného a místy zpruzeného chlápka, kterou v poslední době nasazuje role nerole.
(zadáno: 12.1.2015)
85 %. Vynikající, obdivuhodný, odzbrojující…, zkrátka, téměř libovolný pozitivní přívlastek, který se vám vybaví, padne hereckému výkonu Marka Menšíka jako ulitý. Na téměř prázdné scéně a s minimem rekvizit svede v rychlých střizích herec vykouzlit neuvěřitelně uvěřitelně nejen sedm dětí a pana učitele, ale především příběh plný něhy a vskutku příjemného dojetí, který zaručeně potěší divácká srdce všech věkových kategorií. Kdo nevěří, ať na to běží, kdo věří, ten ať přímo uhání! ;)
(zadáno: 10.1.2015)
65 %. (Dů)vtipný příběh o vlku, čili spisovateli, kterému se poněkud splaší ovečky, čili románové postavy ve chvíli, kdy zatouží uvést autorovy řádky na správnou, čili svou míru úhlu pohledu, je v podání Pidivadla více než méně šmrncovní a zábavnou podívanou. Roztančené předěly s kabaretním nádechem mezi jednotlivými scénami rulez!
(zadáno: 6.1.2015)
65 %. Po vizuální stránce šokézním (záměrně hyperbolizujícím, jak se ukázalo) úvodu: postavy okostýmované divočeji než v Ein Kessel Buntes vítající nás do krajiny připomínající tu z Teletubbies - mě inscenace následně poměrně rychle svedla získat na svoji stranu, tj. tam, kde se morální ťafky uštědřují s lehkostí hravého a ironizujícího nadhledu a kde mě nakonec bavilo necelé dvě hodinky pobýt a dát své vzpomínky všanc převážně neradostné rekapitulaci našeho "poplyšáctví".
(zadáno: 5.1.2015)
(zadáno: 4.1.2015)
Hořkobolně dojemná bilance čtyř rozličných osudů mezi ještě rozličnějším haraburdím, především o naději, že naše sny a životní hodnoty ne(s)končí mezi ním. Herecký koncert, při němž primášem byl pro mě Oldřich Vlach.
(zadáno: 4.1.2015)
Když se řekne "příjemná oddechová komedie" a "dobře načasovaný gag", vybaví se mně určitě i návětěva této příbramské inscenace.
(zadáno: 3.1.2015)
65 %. ..asi mám až příliš pod kůží podání Pavla Landovského a Václava Havla z povážlivě ohraného elpíčka naší rodinné audiotéky. Verze Bezručů mě bavila, ale očekávaný zásah se nekonal.
(zadáno: 3.1.2015)
Zejména kvůli neúnosně rozvláčné první polovině, v níž se omílalo stále totéž a finále, kdy Dagmar Havlová-Veškrnová absolutně neukočírovala své herectví, nemohu hodnotit výš, natožpak doporučovat inscenaci k návštěvě.
(zadáno: 29.11.2014)
65 %. Téma hry v původní podobě má dnes pramalou šanci rezonovat, posuny v ději a době jsou patrné, ale nenapomohly až tak zcela - ono našlapování kolem problému namísto adekvátního tnutí do něj vystihl P. Širmer ve svém hodnocení naprosto trefně. Na repríze 17.11. jsem se každopádně dočkala bez výjimky vyrovnaných, velice solidních hereckých výkonů. Závěrečný dialog beze slov, v němž I. Chýlková se Z. Stavnou svedly prostřednictvím pohledů pokořit (nejen) vzájemný vztahový vesmír, si budu pamatovat hodně dlouho a zařazuji ho do žebříčku mých nejemotivnějších diváckých prožitků.
(zadáno: 28.11.2014)
Autorsky pietní režijní přístup hře vskutku neprospěl. Absencí několika pasáží, které vysloveně volaly po škrtech, by Husákův sen mohl být o poznání více "zlej" a celkové vyznění údernější a mrazivější. Věru Čáslavskou v podání Vladimíra Polívky shledávám ovšem absolutně neodolatelnou! ;)
