PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 4.3.2026)
Vzpomínková intimní štafeta na Jonghje pro tři hlasy lidí jí velmi blízkých. Těch, kteří by ji měli znát. Ale znali ji skutečně? Těch, kteří její dosti svérázný, nenadálý akt tichého vzdoru proti nátlaku zažitých norem a konvencí nedokáží nebo rovnou odmítají pochopit. Příběh plný neotřelých symbolik otevírá vícero univerzálních, znepokojujících témat. Forma má nejblíže k jevištní básni, jíž prostupuje po celou dobu leitmotiv snu, něha i krutost v působivých detailech. Prostřednictvím symbiotického propojení každé z inscenačních složek vzniklá mozaika slov, zvuků, obrazů a dokonce i vůně pohlcuje, dráždí i inervuje divákovy smysly a fantazii.
(zadáno: 25.2.2026)
85 %. Komorní příběh osobitého ražení zprvu otevírá otázky dotýkající se podstaty spisovatelské tvorby a autorských ambicí, přístupu čtenářů k literatuře a hranic schopnosti vnímat a dešifrovat správně obsah knih. Během konfrontačního slovního souboje misantropického, excentrického spisovatele a rozhodné, na rozhovor s ním důkladně připravené novinářky přichází s každou další replikou dějový zvrat a poodkrývají se i nová zásadní životní témata. Miroslav Krobot a Klára Melíšková své party skvěle pointují, sledovat jejich precizní hereckou práci z tak bezprostřední blízkosti, jakou prostory Kavárny DD dovolují, je diváckým potěšením a zážitkem.
(zadáno: 24.2.2026)
"Nejhorší bylo, že bylo-li cílem teroristů zničit svět, tak jak ho znal, zničit moderní svět, nedokázal jim to mít tak úplně za zlé."
Jak už jsme u Houellebecqa zvyklí, v názorech na společensko-politický vývoj si nebere servítky, jeho postřehy jsou plné skepse a pocitu bezvýchodnosti, což dokládá i citace výše a zrcadlí inscenace MDP. Ve shodě s předešlými režiemi i zde Tomáš Ráliš dbá na důsledné budování atmosféry i neustálého napětí. Všichni obsazení herci se s jistotou pohybují v častých přechodech z role do role, vzájemně ctí partnerův jevištní prostor i sžíravě ironizující až jízlivý tón textu. Působivý, dlouho doznívající zážitek.
Jak už jsme u Houellebecqa zvyklí, v názorech na společensko-politický vývoj si nebere servítky, jeho postřehy jsou plné skepse a pocitu bezvýchodnosti, což dokládá i citace výše a zrcadlí inscenace MDP. Ve shodě s předešlými režiemi i zde Tomáš Ráliš dbá na důsledné budování atmosféry i neustálého napětí. Všichni obsazení herci se s jistotou pohybují v častých přechodech z role do role, vzájemně ctí partnerův jevištní prostor i sžíravě ironizující až jízlivý tón textu. Působivý, dlouho doznívající zážitek.
(zadáno: 21.2.2026)
Tahle mozaika rozličných podobenství z vybraných mýtických příběhů Ovidiových Proměn, zrcadlící univerzální lidskou zkušenost, specifickou poetiku obraznosti režijně-autorského tandemu SKUTR nezapře. Titulní metamorfózy jsou skloňovány v širším významovém spektru, od metafyzična po konkrétní, včetně důvtipně zakomponovaného faktu, že spolu s vývojem jazyka se proměňuje styl našeho vyprávění. I já jsem zaznamenala v hodnoceních zmíněnou nápodobu s některými z předešlých prací inscenátorů, ale přišlo mi to nakonec v přirozeném souladu s poznáním, že vše kolem nás plyne v neustálých obměnách. Speciální potlesk pro Radúze Máchu a jeho Orfeův žal.
(zadáno: 19.2.2026)
Skrze notně nestandardní průběh rozřazovacího kola v rámci reality show reflektuje tento pozoruhodný taneční projekt čím dál tím agresivněji se prosazující negativní fenomén společenského tlaku na výkon a často nesmyslná měřítka kultu dokonalosti. Otevírá i otázku, kam až je jednotlivec ochoten v honbě za domnělou prestiží a pochybným úspěchem zajít, co vše tomu neváhá podřídit a obětovat, vlastní důstojnost při tom nevyjímaje. "Kdo jste?" Nesnadnost odpovědět sobě sama vás dost možná zaskočí. Svižná a nápaditá choreografie, náročná na koncentraci a interpretaci synchronních akcí, prokázala sladěnost a skvělou formu baletního souboru divadla.
(zadáno: 15.2.2026)
85 %. V úplně každém slově, pohybu, gestu, tónu i obrazu této inscenace je kód k nesmrtelnému Shakespearovu příběhu rodové rivality a mezigenerační "hluchoty", jež vyústí v nezvratně fatální, tragický akt se silou zlomit pošetilou zaslepenost. Všestranně talentovaní A. Kalertová a O. Hes vztah veronských milenců doslova odprožijí, chemie mezi nimi je explozivní, živočišná, magnetizující. I ostatní herci ve svých rolích zaujmou a podílí se na výpovědi zřetelných kontrastů. Černá/bílá, smyslná vášeň/nesmyslná svárlivost, láska/nenávist, světlo/stín. A jako bonus pro odlehčení též humor, pronásledovaný nevyhnutelným, autorem předepsaným smutkem.
(zadáno: 8.2.2026)
Tvůrčímu týmu DNz v čele s originální režijní optikou Jana Mikuláška se opětovně podařilo vytěžit ze zvolené předlohy záživnou, bytostně divadelní esenci se silnou výpovědní hodnotou. Autorovy pozoruhodné, o a ke dnešní době nelichotivě promlouvající myšlenky jsou interpretovány s adekvátní mírou ironizujícího odstupu, což umocňuje hořký, místy mrazivý podtón nastolených otázek. Skrze individuální paměť je reflektována paměť kolektivní, úskalí její selektivity až amnézie, pramenící nezřídka z chimér nostalgie, krize přítomnosti a narůstajících obav z budoucího. Precizní herecké souhře dominuje publikum magnetizující vypravěč Kryštofa Bartoše.
(zadáno: 5.2.2026)
Lidskou individualitu prostřednictvím filozofických definicí ani vědeckých výpočtů neobsáhneš, na to jsou i Puzukovy elektronky krátké. Šimon Dominik režijně zdařile obsáhl veškerou absurditu, kterou Václav Havel do hry o nerozhodném intelektuálovi, neschopném postavit se vlastní životní situaci čelem, vložil. Všichni herci se skvěle vypořádali s nestandardní strukturou děje s časově zpřeházeným scénosledem. Ondřej Novák zvládl náročnou a vskutku objemnou porci textu bravurně, bez zaváhání se mu dařilo udržet i stylizaci "ňoumovitého donchuána". Za pochvalnou zmínku stojí i hudba Petra Maláska, která podporuje svižnou dynamiku celé inscenace.
(zadáno: 31.1.2026)
Proč je bar v zapadákově přezdobený hokejovou tématikou? Co praskne na ženichova svědka Jindru, který zrovna sem unesl nevěstu Kláru? Vdává se Klára doopravdy z lásky? A jakou životní naději vkládá do sázkového tiketu barmanka Radana? O průběhu večera měli každopádně všichni tři absolutně jiné představy. Tradice je ale tradice, tak panáka Zakázaného uvolnění na kuráž a vhazuje se. V ryze oddechové komedii ze života se spoustou vtipných hlášek a dějových zvratů neopouští Zuzana Zlatohlávková, Anežka Rusevová a Daniel Krejčík pozice útočníků na divácké bránice a gólové šance proměňují úspěšně, za doprovodu spokojeného smíchu z tribuny hlediště.
(zadáno: 24.1.2026)
Komorní inscenace DS Largo Sestry B. (jako Babkovy) zrcadlí protipólnost naturelu i nastavení životních priorit a hodnot obou žen tak čitelně a intenzivně, že by u ní mohl fungovat i název Sestry P. (jako protikladů). Obě tolik chtěly hrát a toužily prožít opravdovou lásku, každé z nich ale osud rozdal markantně rozdílné karty. Obsazení Lídy Baarové M. Douchou zdařile podtrhuje emocionální odlišnost mezi ní a Zorkou, kterou s nebývalým citem pro komplikovaný vnitřní svět "té ve stínu hvězdy" ztvárňuje A. Kalusová. "Bezskrupulózní loktařka" vs. "ztělesněná křehkost" chtělo by se říct, ale za celým příběhem se samozřejmě skrývá mnohem víc. 75 %
(zadáno: 18.1.2026)
„Svět nikdy nebyl bez růží, kdo spíš než milenci to vědí.“
Další z řady jevištních koláží pod hlavičkou ProART Company, propojujících magický účinek slova, hudby a ladnosti pohybu v harmonický, svébytně poetický tvar, je tentokrát věnována obdivnému vyznání Jaroslava Seiferta Boženě Němcové i citům samotné spisovatelky k mužům, dětem, ale též k vlasti a národu. Prostřednictvím veršů Seifertovy básnické skladby Píseň o Viktorce a úryvků z osobní korespondence Němcové je v hlavní roli vyskloňována láska v rozličných podobách, od roztoužení po osudovost. Genius loci půdních prostor Werichovy vily působivě umocňuje atmosféru a divácký zážitek.
Další z řady jevištních koláží pod hlavičkou ProART Company, propojujících magický účinek slova, hudby a ladnosti pohybu v harmonický, svébytně poetický tvar, je tentokrát věnována obdivnému vyznání Jaroslava Seiferta Boženě Němcové i citům samotné spisovatelky k mužům, dětem, ale též k vlasti a národu. Prostřednictvím veršů Seifertovy básnické skladby Píseň o Viktorce a úryvků z osobní korespondence Němcové je v hlavní roli vyskloňována láska v rozličných podobách, od roztoužení po osudovost. Genius loci půdních prostor Werichovy vily působivě umocňuje atmosféru a divácký zážitek.
(zadáno: 17.1.2026)
Perníkář - Studio G 80 %
Toto syrové monodrama ze šikmější plochy života skutečně stojí především a zejména na vynikající, obdivuhodně energické herecké akci Petra Panzenbergera. Mrazivou intimní zpověď Romana Pechy předává civilně a s potřebnou dávkou nadhledu, čímž divákovi umožňuje vyposlechnout si a vnímat ho po celou dobu s intenzivní mírou zaujetí a v jistém ohledu i spoluúčastí, namísto bezmyšlenkovitého apriorního odsudku. Příběh narkomana a vařiče drog je odvyprávěný bez příkras a prakticky bez rekvizit, obrušování hran drsného textu svérázným humorem, "razovitym" jako samotný kraj dění, funguje, hořký podtón přitom nezaniká, naopak, rezonuje o to citelněji.
(zadáno: 13.1.2026)
Emocionálně nebývale silná divadelní "rekonstrukce" skutečného případu, který během třiceti sekund obrátil vzhůru nohama život aktérům pouliční potyčky a jejich nejbližším. Neomalená homofobní slovní inzultace, pár facek, nešťastný náraz ramenem a nic už nikdy nebude jako dřív... Jiří Havelka modeluje scénosled událostí s důrazem na autenticitu a vývojový oblouk, od vršících se absurdností po katarzi skrze nečekanou formu odpuštění a smíření. Empatický herecký vklad všech a skvěle sladěné akce technického ansámblu, který pečlivě pracuje s ruchy, zvukem, projekcemi i live cinema snímáním, oživuje vše atmosférou zintenzivňující divácký zážitek.
(zadáno: 5.1.2026)
Pohádku o třech nezbedných prasátkách, která tak dlouho pokoušela maminčinu trpělivost, až se od ní jednoho dne dočkala svérázné výchovné lekce prostřednictvím "výletu", během kterého prožila nejedno napínavé dobrodružství, ale naučila se dokonce i větší samostatnosti, pojal LokVar s hravostí tomuto tvůrčímu týmu vlastní. Martin Veliký je v roli maminky vysloveně okouzlující, písničky s rozvernými texty Martina Matejky mile doplňují děj a výtvarně vkusná výprava z dílny Báry Hubené podněcuje fantazii dětských diváků. Ti se na mnou navštíveném představení bavili opravdu skvěle, spokojený smích ovšem zazníval i z řad jejich dospělého doprovodu.
(zadáno: 3.1.2026)
Hra Jiřího Havelky má důmyslný koncept, vyjma toho, že prostřednictvím mikrosvěta shromáždění SVJ zrcadlí rozličné lidské nátury a společenské postoje obyvatel jednoho domu, s důrazem na jejich (naši) neschopnost si vzájemně naslouchat, natožpak se na čemkoli konstruktivně dohodnout, ukrývá text i řadu významových podtónů, od dojemných až po ty, při nichž vám zatrne. Jihlavská inscenace věnuje důslednou péči typologickému vykreslení jednotlivých postav, ale méně se jí již daří jít více pod povrch slov, čímž je poměrně zploštěn jejich emocionální potenciál. Výsledkem je vkusná, vcelku zábavná podívaná, klouzající ovšem spíš po povrchu sdělení.
(zadáno: 30.12.2025)
Připadá mi, že stěžejní myšlenky hry o křehké etické hranici, kdy inspiraci osobním příběhem druhého lze již vyložit jako krádež intimních vzpomínek, by lépe vynikly ve zhuštěnější podobě. Kompletní obsah děje mi totiž přijde příhodnější spíše pro kratší povídku než pro dvouhodinové jevištní zpracování. To nejpodstatnější je zde vyřčeno v konfrontačním dialogu ve druhé části, v té první se pro něj ovšem neúměrně dlouho připravuje půda. Oporou diváckému zážitku zůstávají výkony obou hereček, které modelují svěřené postavy záživně a autenticky, nadto se jim daří poodkrýt i jejich niterné pocity a vystihnout též úskalí vztahu žák kontra mentor.
(zadáno: 20.12.2025)
Tenhle Chaos má sympatický, divácky vstřícný inscenační řád. O nastalém zmatku v hlavě a srdci, pramenícím z jejich momentálních životních okolností, se tři ženy středních let divákům svěřují s vehemencí, jakou si jejich osobní příběhy žádají. Alternantky mnou zhlédnutého představení: Zuzana Kajnarová, Veronika Janků a Svatava Hanzl Milková se svých partů chopily s potřebnou, místy téměř explozivní energií a s citem pro tragikomickou podstatu hry. Pochvalnou zmínku zasluhují hravé režijní nápady Radima Špačka a šikovně řešená scéna Jozefa Huga Čačka, umožňující rychlé střihy situací i prostředí a podporující turbulentní dějový i emoční spád.
(zadáno: 12.12.2025)
85 %. Inscenace prodchnutá ryzí člověčinou. V každém ohledu milá, zábavná, a především něžná a dojemná. Regulérní fáč na trudomyslnost. Garantuji vám, že všechny svérázné rady letitými zkušenostmi protřelé Maude chcete slyšet, její nakažlivá, pestrobarevná životní filozofie vás okouzlí. Stejně jako notně pesimistického mladíka Harolda, kterému se do setkání s ní zdálo všechno černobílé, tedy spíše černé jako havran. Eliška Balzerová a Daniel Krejčík jsou bezprostřední a autentičtí, jejich herečtí kolegové ve vedlejších rolích s nimi výborně partneří. Máte občas pocit, že něco nezvládnete? Nesmysl, stačí přece jen chtít, ponoukla by vás Maude.
(zadáno: 10.12.2025)
65 %. Styl pozvolného retrospektivního vyprávění umožňuje divákovi být přítomen sdělení, pokud bude ochoten soustředěně naslouchat. Což je ostatně i primární potřebou osamělého, zavrženého monstra - být člověkem vyslyšen, dočkat se soucitu. Předsudky a lidský strach z jinakosti jsou ale překážkou a probouzí negativní energii emocí z nepřijetí a nepochopení, rezonuje zde i téma odpovědnosti. Hereckou interpretaci obsáhlého textu zvládají všichni tři s přehledem, zdařilá scénografie, hudba i live-cinema působivě umocňují atmosféru chladné odtažitosti. Přesto mě celek úplně nepohltil, svedl mě poměrně oslovit, ale citelnější zásah se nedostavil.
(zadáno: 7.12.2025)
75 %. Propojení souborů opery, činohry a baletu JD pro tento projekt vyšlo skvěle, anotační přívlastek velká show s živým orchestrem se opravdu podařilo zhmotnit ve svěží, energickou a zábavnou podívanou. Vše plyne v dynamickém tempu, v podmanivě vykreslené retro atmosféře New Yorku dvacátých let. Ve společnosti specifického allenovského humoru, sehraných hereckých akcí a tónů příjemných jazzových melodií za doprovodu nezbytných titulních gangsterských výstřelů je diváckou radostí pobýt. Pokud byste v broadwayské iluzi chtěli setrvat o chvíli déle, doporučuji pozornosti hravý interaktivní obsah inscenace, který je k dispozici na webu divadla.
(zadáno: 4.12.2025)
Příběh nezvladatelného teenagera Darryla zrcadlí brutálně upřímným a emocionálním způsobem bezvýchodnost zacyklené situace, kdy společnost primárně nálepkuje a ptá se KDO je problém, namísto, aby zkoumala KDE skutečně tkví a jak ho konstruktivněji systémově řešit. Otevírá také řadu nepříjemných otázek, stimulujících individuální i kolektivní svědomí. Režijní optika Lukáše Pečenky promyšleně pracuje s leitmotivem permanentních obav a pochybností i budováním sugestivní atmosféry, všichni čtyři herečtí aktéři empaticky partneří a podtrhují ožehavost tématu a celkové vyznění hry vyrovnanými, nadmíru autentickými výkony. Silné, mrazivé, naléhavé.
(zadáno: 29.11.2025)
Farář: Vždyť přece každý má nějaké své tajemství.
Učitel: Jaké je to vaše?
Příběhu vesnice, kde drahný čas absentují tradice a kulhá morálka i skutečné lidské hodnoty, pomáhá zvolený formální rámec jakési jarmareční frašky udržovat jistý tematický ironizující nadhled. Zároveň je oporou svébytnému humoru, odlehčujícímu nelichotivé nadčasové podobenství o nehledaném spasiteli. Filmové dotáčky přispějí k utřídění zásadních pojmů, naznačují míru ateismu současné společnosti a podtrhují odvěký střet víry a racia. Prostřednictvím ukázněných, soustředěných hereckých akcí se panoptikální plejádu lidských typů podařilo obsáhnout věrně a výstižně.
Učitel: Jaké je to vaše?
Příběhu vesnice, kde drahný čas absentují tradice a kulhá morálka i skutečné lidské hodnoty, pomáhá zvolený formální rámec jakési jarmareční frašky udržovat jistý tematický ironizující nadhled. Zároveň je oporou svébytnému humoru, odlehčujícímu nelichotivé nadčasové podobenství o nehledaném spasiteli. Filmové dotáčky přispějí k utřídění zásadních pojmů, naznačují míru ateismu současné společnosti a podtrhují odvěký střet víry a racia. Prostřednictvím ukázněných, soustředěných hereckých akcí se panoptikální plejádu lidských typů podařilo obsáhnout věrně a výstižně.
(zadáno: 23.11.2025)
Inscenace reflektuje všemožné aktuální problémy světa, potažmo planety, ovšem bez suchopárného moralizování. Hudební sci-fi komedii se prostřednictvím svérázné formy humoru daří udržet adekvátní tematický nadhled. Neotřelou optikou zrcadlí fenomén virtuální reality a umělé inteligence, originálně si nadto významově pohrává s pojmem hrdinství. Herci vystihují trefně styl i typologii svěřených postav, jejich odlišnost nabízí zajímavý dešifrační klíč k bilanci evolučního vývoje lidstva. Schválně, zkusme si představit stěžejní atributy naší společnosti jako muzejní expozici o pár století dál. Jakou emoci to ve vás vyvolalo? A proč to není hrdost?
(zadáno: 22.11.2025)
Olmerka - Testis 90 % 
S nebývalou autenticitou a neskrývanou pokorou Bára Hrzánová doslova vdechuje jevištní život příběhu Evy Olmerové. V černi řasenky ulpívají drobné slzy dojetí a hluboké, cituplné oči interpretky více než jen vypráví. O výjimečné ženě s unikátní barvou hlasu, pohnutým, tragikomickým osudem bohatým na karamboly, otevřeným srdcem přeplněným potřebou lásky a zranitelnou, zkoušenou duší s cejchem bolesti. Potřebnou protiváhu mužského elementu dodává a hudební i herecký doprovod má pevně v rukou pětičlenná kapela. Inscenace navrací zpěvačku po dvaatřiceti letech do Violy a vzdává jí symbolický hold. Neokázale, bez pozlátka, ryze, čistě, opravdově.
(zadáno: 19.11.2025)
Načasovat premiéru inscenace právě na 17. 11. bylo příznačně symbolické. V Den boje za svobodu a demokracii totiž vyzněla potřeba ducha Marty Gottwaldové něco nám tady vespolek sdělit o poznání mrazivěji. Kdo jí bude naslouchat i mezi řádky, tomu se možná nakonec udělá z jejího poselství zlo (nejedná se o překlep, pozn. aut.). Nelehké stand-upové "dvojrole" se Martin Donutil zhostil výborně. S lehkostí zvládá rychlé převtělovací střihy z postavy do postavy i permanentní kontrastní napětí mezi nimi a dobře se mu tak daří vystihnout podstatu nemilé bilance, že něco shnilého z minulého politického režimu se nám už zase pokouší klepat na dveře...
