PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 15.3.2025)
(zadáno: 15.3.2025)
(zadáno: 15.3.2025)
Originální režijní optika Jana Friče ruku v ruce s kompletně vydařenou vizuální a hudební složkou zbavují hru ze sklonku 19. století nánosu letitého prachu, dodávají jí moderní šmrnc a obrací ji k dnešku. Nadto si opět můžeme plně divácky užít bezchybnou hereckou celosouborovou partneřinu, na které se tentokrát zcela přirozeně podílí i hostující Veronika Lazorčáková. Samotné drama, žel, má ovšem (alespoň pro mě) slabší dějový koncept, zejména ve druhé části se tematicky mírně repetetivně cyklí, též finální rozuzlení nevyznívá nijak překvapivě. O to intenzivnější potlesk tvůrcům, za to, v jak působivý inscenační tvar příběh dokázali poskládat.
(zadáno: 9.3.2025)
75 %. Jejich revírem je prezentace přetvářky na vícero způsobů, jejich tempo je vražedné - situace střídá situaci, gag následuje gag v obdivuhodně rychlých střizích, až jsou všechny ty nápadité detaily téměř k neusledování. Tým D21 vám toho během důvtipné "produktivní komedie" Tartuffláž nabídne vskutku mnoho. Od malých forem po zlatou kapličku, od dobových kostýmů po odhalené (nejen) zadnice, od zcizováčků po deklamaci jevištní pravdy, přes širokou škálu dalšího až k nelichotivé bilanční tečce cílící na panovníky dneška. V rámci herecké spanilé jízdy nelze nikoho upřednostnit, všichni hrají jak o život, či spíše trefněji: o dech a o repliku.
(zadáno: 1.3.2025)
Jak a v co přesně nás vlastně proměňuje stále předigitalizovanější doba? Zasazení děje Kafkovy povídky do prostředí nahrávacího studia počítačových her zajímavě významově posouvá úhel pohledu na příčinnou podstatu pocitu lidské osamělosti, vzájemného odcizování se a neporozumění. Inscenaci se daří nekompromisně obnažit zhoubný účinek úniků z reality do virtuálního světa, které prohlubují naši izolaci a oslabují přirozenou potřebu sociálních vazeb a vztahů. Je zde čitelný také i motiv existenciální tísně a jakési až sisyfovské marnosti lidského počínání. Speciální potlesk za naprosto a v každém ohledu vynikající herecký výkon Martina Donutila.
(zadáno: 27.2.2025)
Skrze příběh čtrnáctiletého nezvladatelného žáka Darryla nahlíží hra na ožehavé téma inkluze vícestrannou optikou, do kontextu staví neoddělitelnost přístupu institutu školství od vlivů sociálních a rodinných, i od celospolečenských postojů k dané problematice. Inscenace se též dotýká křehkosti hranice, kdy míra osobního empatického vkladu zainteresovaného pedagoga již může začít negativně ovlivňovat jeho soukromý život a bezpečí. Nejzásadnějším plusem jsou výborné herecké výkony, přičemž ty Pavla Praise a Daniely Bambasové patří do kategorie těch, na které se jen tak nezapomíná. Nedořečený závěr vyšle směrem k publiku řadu naléhavých otázek.
(zadáno: 22.2.2025)
"Ale ti, kdo mě na několik let zazdili, darovali mi mimoděk celá staletí života."
Diváku, uvolni se až po konečky prstů, zbav se veškerého napětí a vydej se s Darrellem Standingem, vězněm odsouzeným na doživotí, na meditativní astrální výlet jeho duše a mysli zbavených tělesných pout, osvobozujících se skrze "hvězdné toulky" od fyzického utrpení. Jakub Koudela předvádí v roli mimořádný herecký výkon, obdivuhodně ji zvládá i z hlediska fyzické náročnosti. V jeho podání je příběh působivou ódou na nespoutanost ducha a nezničitelnost lidské vůle. Jednoduchá, účelná scénografie a práce se světlem umocňují atmosféru a komplexnost zážitku. 75 %.
Diváku, uvolni se až po konečky prstů, zbav se veškerého napětí a vydej se s Darrellem Standingem, vězněm odsouzeným na doživotí, na meditativní astrální výlet jeho duše a mysli zbavených tělesných pout, osvobozujících se skrze "hvězdné toulky" od fyzického utrpení. Jakub Koudela předvádí v roli mimořádný herecký výkon, obdivuhodně ji zvládá i z hlediska fyzické náročnosti. V jeho podání je příběh působivou ódou na nespoutanost ducha a nezničitelnost lidské vůle. Jednoduchá, účelná scénografie a práce se světlem umocňují atmosféru a komplexnost zážitku. 75 %.
(zadáno: 19.2.2025)
Rita - Divadlo Metro 70 %
Křehký, jímavý příběh dvou sourozenců, kteří jsou konfrontováni s nenadálostí situací, při nichž mají rozhodovat o svých nejbližších, otevírá otázku, jak složité je někdy pravdu říkat, ale násobně složitější ji tajit, nebo oklikou zaobalovat. Permamentně jiskrné dialogy koření vlídný humor, který vychází ze života a počínání obou dodává patřičný lidský rozměr a publiku dostatečný prostor adekvátně se vcítit do děje. Vše podtrhují soustředěné herecké výkony Jitky Ježkové a Filipa Rajmonta, kteří po celou dobu skvěle partneří, svěřeným postavám propůjčují šmrnc uvěřitelnosti a katarzní "třaskavá" tečka je v jejich podání vysloveně odzbrojující.
(zadáno: 18.2.2025)
Vše podstatné již shrnuli i za mě redakční kolegové ve svých hodnotících komentářích.
(zadáno: 16.2.2025)
Příběh, ze kterého mrazí, ale současně má vzrušivě magnetizující náboj. Pro mě absolutně shodně strhující záležitost jako při návštěvě předchozí verze inscenace před pěti lety, čili nemohu jinak, než nadšeně zopakovat:
Komorní muzikál s neotřelým námětem, který směrem k nezapomenutelnému diváckému zážitku pozvedají oba hlavní herečtí protagonisté, Lukáš Adam a Richard Pekárek. Jsou maximálně autentičtí a náročné party zvládají s obdivuhodnou interpretační jistotou. A zasloužený potlesk též pro živý klavírní doprovod v podání Michaely Kadlecové.
Komorní muzikál s neotřelým námětem, který směrem k nezapomenutelnému diváckému zážitku pozvedají oba hlavní herečtí protagonisté, Lukáš Adam a Richard Pekárek. Jsou maximálně autentičtí a náročné party zvládají s obdivuhodnou interpretační jistotou. A zasloužený potlesk též pro živý klavírní doprovod v podání Michaely Kadlecové.
(zadáno: 9.2.2025)
75 %. Neformální úvodní diskuse herců s publikem o zkušenostech a názorech na kuponovou privatizaci i následné echo otázek směřující k elementárním lidským hodnotám předznamenají, že hrát se bude především o nás. Doku-fikční průlet příběhem jednoho z nejbohatších Čechů o "specifiku svobody prostřednictvím mamonu" se nedotýká jen odvrácené strany jeho podnikatelských aktivit, ale každému z diváků otevírá prostor k revizi vlastních morálních a společenských postojů. Chytré, nekompromisní, aktuální divadlo plné otazníků skrze souvislosti a neotřelé metafory v čele s výmluvným mlčením vdovy Kellnerové v absolutně neodolatelném podání P. Beretové.
(zadáno: 1.2.2025)
Inscenace předává příběh o nerovném zápase se zákeřnostmi Alzheimerovy nemoci citlivou formou, promyšleně se zde pracuje s atmosférou i gradační linkou. Pozvolně narůstající chaos v mysli a nervozitu ústřední hrdinky z nenadálé situace ilustrují mj. také jednoduché, ale o to působivější světelné efekty. Jitka Schneiderová podává obdivuhodně soustředěný výkon, náročný oblouk osobnostní Aliciny proměny obsáhla se suverénní samozřejmostí, za empatického přispění a partneřiny všech svých hereckých kolegů. Emoční strunu divákovi rozechvívá čitelné poselství o očistné síle neporazitelné lásky, rodinných pout a znovunalezené cesty jednoho k druhému.
(zadáno: 27.1.2025)
Výbor z básní Jiřího Dědečka je příjemným repertoárovým bonbónkem, zpestřujícím dosavadní dramaturgickou skladbu programu divadla. Do komorního prostředí Klubovny v Jindřišské se navíc skvěle hodí, zdejší atmosféra přátelské pohody umožňuje divákovi vnímat texty v rámci spoluprožitku doslova s celým hledištěm. Tomáš Karger i František Kreuzmann jsou nadmíru empatickými interprety, obsah ukrytý v autorově poezii oživují nejen potřebnou intonační jistotou, ale i mimikou a gesty. Vybrané básně jsou plné důvtipných postřehů na téma životaběhu, od hříchů roztouženého mládí až po věci úplně poslední, od okamžiků k pousmání až k dojemným vzpomínkám.
(zadáno: 26.1.2025)
85 %. Kolotoč absurdních situací, který během na každý pád vychýlené rodinné návštěvy nabere vskutku turbulentní razanci, zrcadlí naši osobní i společenskou nepoučitelnost, neschopnost oprostit se od vyprázdněných ideálů minulosti, zbavit se stigmat dědictví "začarovaného kruhu" manipulativních iluzí. Jak moc pokřivený hodnotový vzorec předáváme dalším generacím? Do jaké konkrétní podoby si ten náš odkaz asi "poslepují"? Náročnou groteskní stylizaci a černohumornou nadsázku se podařilo prostřednictvím precizní herecké souhry výborně udržet a předat divákům myšlenky hry se všemi valéry hořkosměšnosti tématu, včetně její citelně mrazivé pointy.
(zadáno: 18.1.2025)
Od začátku do konce, tedy od prvních tónů po finální stisk spouště, absolutní grunge-punková emoční jízda. Zpod slupky cynických, černohumorných hlášek se postupně vyklube poměrně hluboká generační výpověď o nutkavé potřebě vykřičet světu všechny nepříjemné pravdy, následované pachutí deziluze z faktu, že podstata vašeho "poselství" zůstává nevyslyšena. Oba typově naprosto trefně obsazení herci mají šmrncovní charismatickou jiskru a dar oslovit publikum svým nenuceným, přirozeným projevem. Ach, a ta magie podkrovního prostranství Malostranské besedy! Tuhle inscenaci, střiženou přesně na míru mému diváckému naturelu, každopádně radím neminout!
(zadáno: 18.1.2025)
Váňa - Didi.art 80 % 
Jednoznačně obdivuhodným hereckým výkonem, maximálním nasazením a absolutní koncentrací stvrzuje Michal Kern všestrannost a šíři svého talentu. Jakožto skalní fanynka záznamu londýnské inscenace Vanya shledávám sympatickým, že tvůrčí tým si zvolil vlastní, originální cestu celkového uchopení i výkladu hry a tleskám, jak více než dobře celá jejich do detailu promyšlená koncepce funguje. To, jak jsou naše sny a touhy bez rozdílu křehkou, pošetilou materií, city zranitelné, často neopětované a duše plné obav, nejistoty i bolesti, tu rezonuje čitelně, místy znepokojivě, místy dojemně, v každém okamžiku autenticky, s adekvátní gradační intenzitou.
(zadáno: 14.1.2025)
75 %. Dies Irae je zajímavý text s filozofickým nádechem, dotýkající se problémů rezonujících současnou společností. V rámci interpretační náročnosti monodramatu Jan Janča obstál v každém ohledu zdařile, znepokojivé otázky, které hra otevírá, dokáže prostřednictvím maximálně soustředěného hereckého výkonu předat publiku působivě, s odzbrojující bezprostředností. Frustrační přetlak z pocitů odcizení a vykořenění vlivem stále citelnější absence lidské tolerance a vzájemné empatie dovede mladého muže jednoho dne k odezvě nečekaným, násilným činem. Jeho zpověď k tomu všemu lze chápat zejména jako výpověď o notně nelichotivé podobě dnešního světa.
(zadáno: 8.1.2025)
Terezka je jednoznačně originálním repertoárovým zpestřením DnV, důvtipné využití sakrálních prostor kostela sv. Šimona a Judy dodává inscenaci nezaměnitelnou duchovní atmosféru. Nadto se jí daří být i nenásilně apelativně kontrastní vůči dnešní povrchní době plné bagatelizace skutečných životních hodnot. Divácký zážitek zintenzivňuje autentické, plně koncentrované uchopení titulní role Karolínou Knězů. Ta, za empatické podpory všech hereckých kolegů, uvěřitelně zvládá zprostředkovat emoční a názorový vývoj svěřené postavy, s vyváženým poměrem dychtivosti i pochyb během hledání vlastní cesty k pochopení Boží lásky. Určitě doporučuji neminout.
(zadáno: 1.1.2025)
65 %. Svým rozsahem jednohubka, stylem pak spíše bonusový zákusek k aktuálnímu repertoáru. K úplně všemu a všem notně skeptického rozhlasového moderátora v takřka neodolatelném podání Jakuba Žáčka zastihneme během vysílání posledního dílu jeho pořadu Za zrcadlem či přesněji ve chvíli, kdy mu před očima a hlavou proběhne přehlídka třiceti let prožitých ve studiu. Co všechno nechal zaznít éterem? Mělo to vůbec nějaký přesah a smysl? A jaké je aktuální rozpoložení společnosti a co vlastně definuje její vztah ke kulturním hodnotám? Divákům určitě doporučuji dohledat si informace k záměru i způsobu nazkoušení této inscenace velmi svérázného druhu.
(zadáno: 29.12.2024)
Setrvalým standardem inscenací Minoru i Jiřího Jelínka je vítané nepodceňování dětského diváka a zároveň umění spolehlivě zabavit i dospělý doprovod. Potvrzuje to i Velká fotbalová pohádka, kde se radostná hravost opětovně prolíná s originálním pohledem na dané téma a citlivým humorem plným nejrůznějších odkazů. Oceňuji též nenásilný edukativní apel na důležitost fair play za každých okolností a milou vzpomínkovou poctu legendě zelených trávníků Josefu Bicanovi. Skvěle funguje oživení děje drobnou interaktivitou s publikem, které se naučí mj. i fandit v několika světových variantách, včetně té prehistorické: "FK Třetihory a SK Mamut do toho!"
(zadáno: 22.12.2024)
Vánoce u Čapků aneb Rozverné vyprávění o tom, jak a kde všude Karel za pomoci ženy Olinky, bratra Josefa a několika přátel z literárních kruhů hledal potřebnou inspiraci k napsání vánoční povídky pro Lidové noviny. Tahle veskrze přívětivá, na hravé, nenásilně edukativní slovní i hudební asociativní hříčky bohatá a pohodovou sváteční atmosféru navozující inscenace je dobrou volbou pro rodinné divácké zpestření adventního času. Dítka svede bez problémů zabavit, dospělé vytrhnout alespoň na okamžik z předvánočního stresu a shonu a všechny bez rozdílu věku osvěžit laskavým humorem. Abych nezapomněla: Vánoce bez kapra jsou jako... (uslyšíte sami).
(zadáno: 21.12.2024)
75 %. Co všechno prožijí svérázní, sympaticky praštění Durrellovi poté, co se maminka rozhodne prodat dům v Anglii a přesídlit se svými čtyřmi dětmi na řecký ostrov Korfu? To vám s nadšením a elánem sobě vlastním více než záživně a rád převypráví nejmladší syn Jerry ve velmi přesvědčivém podání Antonína Holuba. S naprosto odzbrojující přirozeností si diváky lehce získá svou bezmeznou vášní pro každého z živých tvorů a také sugestivním líčením exotické přímořské atmosféry plné slunce a nových dobrodružství. Tuhle inscenaci s kouzlem rodinné pospolitosti, kořeněnou laskavým humorem a tolik potřebným darem nadhledu, rozhodně doporučuji neminout.
(zadáno: 13.12.2024)
75 %. Hořkosměšná komedie Kláry Vlasákové s mírně apokalyptickým nádechem zve diváka do bunkrového obýváčku Jiřiny a Kamily, dvou více než svérázných seniorek. Skrze neotřelou konfrontaci protipólností jejich životní minulosti, naturelu, politického přesvědčení a světonázoru zde promlouvá podstata našich obav, paranoií a frustrací z aktuálního společenského vývoje, z nového a neznámého i ze stále vachrlatější vize blízké budoucnosti. Tleskám skvělé partneřině všech tří hereček, přičemž Natália Drabiščáková svým energickým drajvem tentokrát definitivně přeměnila v jistotu můj pocit, že s přehledem svede přehrát libovolný z přírodních živlů. :)
(zadáno: 10.12.2024)
Introspektivní sebezpytná cesta do vlastního nitra hlavního hrdiny hry Martina Myšičky nabízí prostor imaginativnímu, neotřelému uchopení daného příběhu. Neuspořádanost překotných myšlenek, vzpomínek a momentálních pocitů muže, jehož život se ve vteřině otočí naruby, se daří působivě vystihnout díky do drobných detailů promyšlené scénografii, která umožňuje taktéž efektivní svižné střihy v ději i obměny prostředí. Plusem je i herecká souhra v rámci celého obsazení. Snad jen několik nepatrných škrtů by bylo ku prospěchu, kompaktnější tvar by přispěl k ještě o poznání citelnější emoční rezonanci i vyznění této na každý pád originální inscenace.
(zadáno: 27.11.2024)
Empatický režijní přístup Lukáše Pečenky a maximálně soustředěná herecká (spolu)práce Máši Málkové a Radky Fidlerové daly vzniknout něžnému jevištnímu klenotu, titulu Eleanor. Působivý průlet stěžejními životními okamžiky E. Roosveltové se dotýká jak roviny ryze osobní, tak současně také té politické, kdy stála po boku manželovi i v úloze první dámy Ameriky, a kdy nejen pro něj dokázala být víc než jenom pouhou oporou. Hra ji představuje jako ženu silnou, inspirativní, hodnou respektu, neváhající svéhlavě bojovat za svá morální přesvědčení. Toto v každém ohledu zdařilé komorní duodrama prostoru i repertoáru Divadla v Řeznické vysloveně sluší.
