PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 8.3.2023)
Jakého (po)kroku dosáhlo společenské postavení žen od antického mýtu po dnešní #meetoo nahlíží svébytně poetická inscenace Iokasté vskutku neotřelou autorsko-režijní optikou Lukáše Brutovského. V proudu textu se pradávné příběhy asociativně prolínají s ozvěnami současnosti. Odlitek úst, který je v úvodu přímo na jevišti vymodelován, zavěšen a pootevřený k prozatím němému výkřiku, jako by celou dobu odkazoval k odhodlání ženy odvyprávět a vykonat vše konečně za sebe a po svém, což ve finále korunuje Iokastina katarzní pomsta. A na horizontu scény se odlitky poskládají v kompletní tvář... Přesvědčivé herecké výkony Jany Oľhové a Petra Konáše.
(zadáno: 6.3.2023)
Otázky mířící k podstatě lidské existence, smyslu našeho bytí a smysluplnosti našeho počínání pokládají tvůrci skrze zdařilou paralelu s procesem tvorby divadelní inscenace. Shoduje se skutečná realita s našimi vjemy? A má to vůbec všechno nějakého režiséra? Vtipné situace vycházející z absurdnosti světa běhu se proměňují v rychlých střizích, všichni čtyři herci je rozehrávají naplno, s citem pro gag a pointu. A při tom všem se boří konvence, čtvrtá stěna a ve finále i... ...ale ne, víc neprozradím, na to se již zajděte podívat sami. Doporučuji vřele!
(zadáno: 4.3.2023)
Marná to věc, Ladislav Stroupežnický v Našich furiantech velmi věrně a výstižně zachytil defilé lidských typů. Navíc jsou to všechno nátury umanuté, paličaté a patřičně svéhlavé, občas doslova dubové palice, někdy zbrklé, jindy pomalejší v úsudku. Srdce na dlaň nedávají na počkání, ale když už se tak stane, planou. A když jim jde o čest nebo o lásku, musí všechno stranou. Zkrátka, celí my. Proto ten příběh oslovuje divadelníky i diváky po generace, proto svede rezonovat i bez aktualizačních nadstaveb, v klasickém zpracování, jak de facto dokládá tato inscenace. Vítejte při volbě ponocného v obci Honice, vítejte mezi svými! Vítejte v Čechách!
(zadáno: 2.3.2023)
85 %. Souhlasím s hodnotícími komentáři kolegů, ke kterým bych snad už jen dodala, že pravidelný divák má díky kontinuální spolupráci Petra Zelenky s Dejvickým divadlem jedinečnou šanci posoudit, jak se vyvíjí jeho generační úhel pohledu jakožto autora a režiséra, stejně tak i um stálých hereckých osobností souboru. V tomto konkrétním případě se komparace s inscenací Příběhy obyčejného šílenství vysloveně nabízí. Tehdy revidoval své dosavadní životní skóre třiatřicátník, nyní se takto bilančně poohlíží muž o dvacet let starší. A já opět opouštěla hlediště plná pozitivních dojmů a s nadšeným pocitem z návštěvy nového repertoárového hitu.
(zadáno: 28.2.2023)
Každá etapa našich dějin má své hrdiny i zrádce a také hospody plné švejkovských glosátorů doby. Inscenace otevírá otázku statečnosti v krajně vyhrocené mezní situaci. Osud Karla Čurdy připomíná v mozaice útržků z jeho života. Zvolený rámec melancholického oparu ve zpomaleném tempu ale poněkud tlumí intenzitu výpovědi i diváckých emocí, které téma nabízí. Audiowalkový epilog je nosný nápad, zavrzání vstupních dveří a osudové kroky ústřední postavy po schodišti Petschkova paláce zazní ozvěnou autenticity. Škoda, že se při něm dál nepracovalo i s postavou čističe bot Jiráčka, který se cestou pouze letmo objeví, aniž by do děje více vstoupil.
(zadáno: 24.2.2023)
75 %. Veskrze moderní inscenace, vykládající divadelní klasiku klasik v radikální, ale jednoznačně smysluplné úpravě, která zřetelně reflektuje současnost a nabízí také nové, zajímavé úhly pohledu prostřednictvím řady inovativních a originálních režijních nápadů a promyšlených detailů (Klaudiovy slipy značky Tiger of Sweden rulez!). Ach, a ten Duch Hamletova otce černý jak svědomí a skvrny na duši, co nelze smýt. Zkrátka, tu máte odpověď na otázku, jak hrát Hamleta dnes: Takhle! Jako pozastavení se nad útrpnostmi nerozhodného bytí a obžalobu prohnilostí světa v provokativním rytmu rapu.
(zadáno: 23.2.2023)
Solidně napsaná komedie postavená na principu příběhového průřezu jednou administrativní budovou nám postupně poodhaluje dění za dveřmi šesti kanceláří plus na střešní římse a především vzájemnou souvstažnost všech jejích aktérů i luxusních diářů v kožených pouzdrech s integrovanou kalkulačkou. Tempo, které u druhé a třetí aktovky začne lehce kulhat, se naplno rozjede ve zbývajících třech a vše svižně dospěje až k zábavné skládance point. Po herecké stránce velmi vyrovnané, každý adekvátně využívá prostor "vyřádit se" v rámci několika rolí. Bavilo mě také, jak scéna důsledně pracovala s prostředím za okny, konkrétně reklamním poutačem.
(zadáno: 18.2.2023)
Doba šílí. A my v ní z ní. A my s ní v ní.
Hraje se kromě jiného o pokoře, zpupnosti, pošetilosti, podlehnutí laciným efektním pozlátkům, o věčném konfliktu víry, řádu a chaosu, o revoltě, o svobodě, o slastném nevědomí i mnohdy bolestném prozření, o lidské nepoučitelnosti, o odplatě bohů síly blesku z čistého nebe i o tom, že každý extremismus a fanatismus má svou mez. Antické drama pokropené osvěžující živou vodou progresivního, moderního divadla s mnoha originálními nápady, které promlouvá k dnešku a otevírá zajímavé souvislosti. Audiovizuální koncert, v tomto případě absolutně a doslova. Skvělá hudba Jakuba Kudláče.
Hraje se kromě jiného o pokoře, zpupnosti, pošetilosti, podlehnutí laciným efektním pozlátkům, o věčném konfliktu víry, řádu a chaosu, o revoltě, o svobodě, o slastném nevědomí i mnohdy bolestném prozření, o lidské nepoučitelnosti, o odplatě bohů síly blesku z čistého nebe i o tom, že každý extremismus a fanatismus má svou mez. Antické drama pokropené osvěžující živou vodou progresivního, moderního divadla s mnoha originálními nápady, které promlouvá k dnešku a otevírá zajímavé souvislosti. Audiovizuální koncert, v tomto případě absolutně a doslova. Skvělá hudba Jakuba Kudláče.
(zadáno: 15.2.2023)
75 %. Netušila jsem, že z poslední zkoušky posledního rozloučení se zemřelým manželem, zasloužilým trampem je možné vytěžit tolik neotřelého humoru. Formu scénického čtení se povedlo tentokrát důvtipně zaonačit, místy doslova vzít do hry. Magdalena Zimová plně vystihla všechny komediální polohy role čerstvé vdovy (a nejedná se v tomto případě o protimluv), od úvodního teatrálně markýrovaného citivého pohnutí ze smrti muže, přes postupné vynášení trumfů, až po triumfální zvolání: "Šerifem tohohle funusu jsem já." I všichni ostatní herci v menších rolích svými výstupy dobře podpořili celkovou atmosféru a vyznění příběhu z předsálí obřadní síně.
(zadáno: 13.2.2023)
Džípy - Divadlo Letí 80 %
75 %. Trefná satirická sonda do podstaty zhovadilostí sociální politiky a absurdností jejího byrokratického aparátu. Ačkoli se autorka dotýká problematiky věci v současném Německu, nutno bohužel konstatovat, že situace v naší zemi je de facto jako přes kopírák. A nablblý formulář je, zdá se, nesmrtelný instrument. Inscenace Martiny Schlegelové se vyznačuje rychlými střihy a sympatickým uchopením místy až sžíravě sarkastického humoru. Všichni čtyři herečtí protagonisté dobře vystihli typologii svěřených postav, ctí partnera, zvolenou formu nadsázky, timing a pointy všech rozehraných situací.
(zadáno: 11.2.2023)
75 %. Divadelní soubor JEDL svou svébytnou inscenační poetikou tentokrát upomíná na polozapomenutý osud politické vězeňkyně dvou režimů Růženy Vackové. Prostřednictvím jejích vzpomínek a myšlenek ji představují jako osobnost opravdovou, lidskou a statečnou, s nezlomnou vírou, silnou morální integritou, obdivuhodnou vnitřní silou, svobodou i hlasem, který žádné bachařovo "Ženy, držte huby!" nesvedlo umlčet, a který nám rozhodně má stále co vypovědět i dnes.
"Ačkoli jsme všichni naklonění ke zlému, každá duše v sobě nosí světlo."
"Ačkoli jsme všichni naklonění ke zlému, každá duše v sobě nosí světlo."
(zadáno: 7.2.2023)
Tragikomedie vskutku ze života, dokonce přímo z prahu toho úplně nového. Na půdorysu náhodného setkání tří partnerských párů v porodnici autorka prostřednictvím trefně vypointovaných, patřičně hořkosměšných dialogů i dílčích situací záživně zobrazila nejen rozličné lidské příběhy a charaktery, ale též přístupy k rodičovství. Herecké výkony jsou velmi vyrovnané, Jakub Burýšek mě opětovně okouzlil svou odzbrojující přirozeností. Svižnému temporytmu inscenace účelně slouží i důmyslný scénografický fígl bočního průřezu, díky němuž se povedlo na nevelké jeviště naráz vedle sebe umístit celkem pět rozdílných prostor. Zdařilý je i ústřední song.
(zadáno: 5.2.2023)
Po všech stránkách hravá, textově i scénograficky do roztomilých detailů promyšlená inscenace, ve které se nápaditě snoubí svět dětské fantazie a divadelní imaginace. Dobře zde funguje propojení pohledu dítěte na události spojené s rozchodem rodičů s následnou dospěláckou optikou na průběh událostí kolem této rodinné situace. Divácky vděčným prvkem je i zasazení děje do herecké rodiny. Ondřej Nosálek i Ivana Huspeková jsou uvěřitelní, zdařile se doplňují a citlivě komunikují s hledištěm, jehož zaujetí příběhem dokáží udržet po celou dobu absolutně bez problému.
(zadáno: 31.1.2023)
75 %. Neuspořádané, překotně se vynořující běsné vzpomínky, které opanovaly válkou neblaze poznamenanou, churavou mysl a neúprosně jitří rozbolavělé nitro ústřední postavy - traumatizovaného přímého aktéra bojových vřav a událostí Bojchrta, se z jeviště do hlediště doslova valí a zasypávají divákovu pozornost jak střepiny granátů. Obdivuhodný, mimořádně soustředěný výkon Saši Rašilova v extrémně náročné roli a všudypřítomnou bezútěšnou atmosféru účelně podtrhují a dotváří všichni herečtí kolegové i početný kompars, práce se zvukem, světlem a působivými projekcemi.
(zadáno: 31.1.2023)
85 %. Hra fungující na principu terapeutického fáče s pozitivním účinkem nejen na jejího hlavního hrdinu, ale především také i na publikum, kterému se svěří se svým příběhem a pozoruhodným seznamem milionu věcí, kvůli nimž stojí za to žít a nevzdávat se. Richard Krajčo postavu Chlapce vybavil potřebnou dávkou bezprostřednosti a autenticity, časové a emoční přechody působí velmi přirozeně. Ty diváky, kteří jsou interaktivně zapojeni do děje, dokáže pak spoluvést a podpořit s odzbrojující empatií. Za každou minutu téhle sugestivní terapie dávám spokojené a poctivé procento. ;)
(zadáno: 22.1.2023)
75 %. Moderní, živá, sdělná, mrazivě aktuální inscenační výpověď. Myšlenky nadčasové, až zatrne (ano, autor napsal svůj román opravdu před 30 lety). Originálně je zapojen light design, hra světla a stínů i projekce účelně posouvající děj. Postupná dekonsrukce (či přesněji spíš destrukce) jeviště samotnými herci pak působivě dotváří atmosféru, trosky jsou dále použity jako nejrůznější kulisy. A všeobjímající zmar, kocovinová úzkost a chandra s každou vteřinou sestupu duše k branám pekla houstne...
(zadáno: 15.1.2023)
65 %. Na tuhle vlnu Drábkovy svérázné poetiky i humoru jsem se naladila s diváckou chutí. "Pohádková" mikulášská návštěva ve vile Vilekule vlídně a dojemně připomíná, jak je v dnešní stále zběsilejší době, která důležité hodnoty válcuje a devalvuje, setsafra potřebné hledat a probouzet v sobě duši dítěte a tou nezkaženou optikou vyvažovat naše mnohdy zbrklé dospělácké soudy a nesmyslné životní postoje. A předně: za žádnou cenu nikdy nic nevzdávat! A řekla bych, že i na tu zamýšlenou poctu herečce došlo. Už jen inspirovat dramatika k napsání postavy s takovými vlastnostmi, jaké ve hře Pipi ztělesňuje, mně vůbec nepřipadá málo.
(zadáno: 8.1.2023)
Mozaika z útržků dialogů v repetitivních ozvěnách otevírá problematiku stále více zející společenské praskliny, kterou mj. rozevírají sociální, ekonomické a kulturní diference, konzum, nadspotřeba a všudypřítomná potřeba peněz, jakožto primárního mocenského prostředku. Lze ji ještě vůbec nějakým způsobem zacelit, nebo svět už nevyléčí ani boží metly? Text se vyznačuje specifickou poetikou, která mu ovšem trochu ubírá na razanci, provokativnosti i naléhavosti a celkově pak vyznívá přece jen o něco smířlivěji než by téma uneslo. Jeho struktura klade také nároky na interpretaci, s čímž si všech pět hereckých protagonistů poradilo velmi dobře.
(zadáno: 16.12.2022)
85 %. Pirandellův text se skrze zvolený inscenační klíč, jemuž dominuje záměrně přepálená, groteskní nadsázka, dočkal smysluplné a funkční opory i rezonance své vícevrstevnatosti. Věru tragikomický obraz společnosti neschopné rozpoznat, že místo zájmu o nalezení pravdy lační spíše po skandálním odhalení a domněnkám o dění za zavřenými dveřmi sousedního bytu věnuje pozornost tak umanutě, až úplně přehlédne daleko zásadnější skutečnosti, odehrávající se přímo pod vlastními otevřenými okny. Herecké nasazení všech je dechberoucí, většinu situací pointují precizně uchopené gagy. Za mě rozhodně jeden z nejzdařilejších divadelních počinů roku 2022.
(zadáno: 9.12.2022)
Velmi svérázná asociativní mozaika z útržků různých literárních děl vybízející ke vnímání stylem "nechej plynout a nějak působit". Mé skóre: pokoušela jsem se na dění napojit, až devadesát minut uplynulo, aniž by to na mě nějak zásadněji emočně či myšlenkově zapůsobilo. Více než originální inscenační experiment mně to celé asociovalo spíše jakýsi tvůrčí workshop na téma překračování hranic srozumitelnosti jevištní akce. Má poklona patří všem hercům, nelehký koncept zvládli obsáhnout s obdivuhodnou mírou koncentrace.
(zadáno: 6.12.2022)
Nejen pro prostředí divadelního zákulisí, do nějž je děj zasazen, byl film pro jevištní zpracování de facto předurčen. Také specificky vyhrocená situace, která postupně obnaží leccos z minulosti, demaskuje charaktery i míru osobní odvahy jednotlivých postav, nabízí zajímavé herecké příležitosti. Těch nejlépe využili Zdeněk Žák, Karel Heřmánek ml. a Kryštof Bartoš. Inscenace je možná až příliš rozkročena mezi groteskními a vážnými tóny, některé pasáže pak nevyzní s patřičnou intenzitou. Zejména závěr samotný na mě působil zbytečně rozmlženě smířlivě, potenciál příběhu naznačuje cestu k podstatně mrazivějšímu vyústění.
(zadáno: 3.12.2022)
Koláž ze čtyř Čapkových Apokryfů a útržků z dalších jeho textů dokládá, jak nadčasový autor to byl a jak dobře uměl vystihnout povahopis českého člověka. Jeho libozvučný a čistý jazykový styl je navíc pro svébytné prostředí poetické Violy jako stvořený. Herecký trojlístek pak nechává všem myšlenkám a trefným postřehům adekvátně vyznít zdařilou interpretací.
(zadáno: 27.11.2022)
65 %. Ve jménu názvu osobitým poetickým způsobem se inscenaci daří předat příběh ze zapadlé kanadské indiánské vesnice rybářského kmene Kwakiutl. Sem přijíždí na svoji první farní misi mladý kněz Marek, který si postupně dokáže získat nejen důvěru, ale nakonec i srdce zprvu nedůvěřivých domorodých starousedlíků, kteří právě svádí nelehký boj o zachování svébytnosti své civilizace. Téma síly a potřeby vzájemné lidské empatie a tolerance zde rezonuje zejména prostřednictvím citlivých hereckých výkonů Aleše Petráše a Jitky Smutné.
(zadáno: 23.11.2022)
Všechno má svůj rub i líc, naše vlastní nitro nevyjímaje, v každém z nás se pere něco z Jekylla i Hydea, v daném případě Jerryho a Petera. Překročit komfortní zónu vlastního já, přiznat si a pojmenovat i nepříjemnou pravdu a nahlédnout sebe sama, svůj život a postoje bez iluzí a sebeklamu, je aktem bolestným, ale zároveň i očistným. Jak je ve hře řečeno: i ztráta může být ziskem. Zajímavých, interpretačně náročných hereckých příležitosti se oba protagonisté zhostili bravurně. O co méně má postava Petera textu, o to více emocí musí obsáhnout pouze prostřednictvím mimiky, což se Ondřeji Brouskovi podařilo opravdu skvěle. Silný divácký zážitek.
(zadáno: 21.11.2022)
35 %. Apelativní rámec této dystopické vize blízké budoucnosti je zřetelný, poukazuje na nebezpečí letargie zpohodlnělé, rezignované společnosti. Paralela s Čechovovými postavami, které o všem raději nekonečně dlouho tlachají a planě filozofují, než by se jakkoli přičinily o nápravu, mu dodává tragikomický rozměr. Snaha o originální inscenační uchopení je patrná, bohužel ale vše citelně doplácí na přemíru textu hry, témata se tak poněkud rozmělňují, téměř tříhodinová stopáž je neúměrná komplexnímu sdělení. Radikálnější, stručnější pojetí by bylo podle mě ku prospěchu, očividné energické nasazení všech by pak rozhodně bylo přínosněji zúročeno.
