PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 8.5.2018)
65 %. Autorská inscenace herců Švandova divadla se k tématu rozdělení současné české společnosti vyjadřuje sympaticky svéráznou formou, jíž dominuje hravá nadsázka a trefně ironizující humor. Žádný nešvar zde není násilně dosloven, jde se cestou inspirativních náznaků, nementoruje se, zaujmutí stanoviska je ponecháno na divákovi. Interpretační verva všech protagonistů je odzbrojující, hodina v jejich společnosti není rozhodně promarněným časem.
(zadáno: 4.5.2018)
75 %. Liberecká inscenace výmluvně zobrazuje destrukční dopad války na lidské duše a jakkékoli kladné životní hodnoty prostřednictvím síly vyprávěného příběhu jedné rodiny. Dusivá atmosféra by se v něm dala krájet, zintenzivňuje se účinně každou vteřinou. Oslovila mě promyšlená režijní koncepce a působivé herecké výkony v čele s Michaelou Foitovou, která postavu dívky přinucené předčasně dospět ztvárnila mimořádně autenticky a vybavila ji současně i dojemnou neutuchající snahou ochraňovat si své křehké dětské sny. Tleskám!
(zadáno: 1.5.2018)
65 %. Inscenace velmi zdařile následuje lidské tóny příběhu, hraje se především o nezdolné touze jít za svým snem. Redukce postav a děje dodává celku vítaný spád, ale přece jen poněkud oslabuje vyznění intenzity vztahu Florence a Cosmy, a částečně pak také i onen umanutý, šmrncovně vášnivý drajv hlavní postavy. Osobité kouzlo jí ale Jitka Sedláčková i přesto propůjčit dokázala, název hry bych na základě jejího hereckého výkonu pozměnila na "Je dojemná!".
(zadáno: 25.4.2018)
65 %. Originální a pozoruhodné zkoumání hranic divadelních prostředků mě, spolu s fenomenální woman´s body show Zuzany Stivínové, oslovilo nejvíce. Odnesla jsem si ale současně i dostatek podnětů k zamyšlení nad tématem manipulace a limitů osobní svobody jedince. Komplexně neotřele působivé.
(zadáno: 15.4.2018)
75 %. Působivě přímočará inscenace, v níž síla nezvratitelných osudových předurčení, zrady, viny a trestu rezonuje především silou slov pronášených bez patetických kudrlinek, což umocňuje jejich nadčasovost. Nadčasovost nebezpečí nad bezprávím přivíraných očí. Výborné Eva Hacurová a Petra Špalková.
(zadáno: 13.4.2018)
75 %. Nenapodobitelný cit Oty Pavla pro poetické okamžiky zachyceného příběhu a zvukomalebnost jazyka českého potkal a neminul v Miroslavu Donutilovi vypravěče potřebně souznících kvalit. Prchavé okamžiky dětství a naděje chytá divák spolu s nimi lačně do sítí, aby odcházel s pocitem úlovku, který má dar nezaměnitelné vůně života.
(zadáno: 30.3.2018)
65 %. Křehký a dojemný příběh, jehož sílu intimita deníkových záznamů o jedné dávné velké lásce účinně podtrhuje. Těžištěm náhodného mezigeneračního p(r)otkání se je kvalitní text hry a empatický herecký vklad. Tleskám zejména Carmen Mayerové a Elišce Jansové, které dokázaly propůjčit svým postavám adekvátní punc autenticity. Škoda jen, že mně režijní taktovka přišla místy poněkud nedůsledná, neb pasáže, kdy jsem tušila výzvu použít kapesník k otření slz, zůstaly nakonec bez nutnosti ho hledat. Divácká spokojenost ale každopádně převažuje a řadí inscenaci do kolonky: Je určitě dobré vidět.
(zadáno: 30.3.2018)
75 %. Čistá, důvěřivá duše knížete Myškina poskakující jako pingpongový míček mezi povrchní, egoistickou společností zmítanou převážně nízkými a mrzkými pudy. Záživná a živá inscenace zdařile pracuje s gradační atmosférou, každou vteřinou zintenzivňující otázku: Kdo je tady doopravdy idiot? A dovede naivita hlavního hrdinu někam dál než k sebezničující trýzni? Herecký výkon Aleše Bílíka by rozhodně neměl minout nominační příčky divadelních anket!
(zadáno: 25.3.2018)
Hravé, nenásilně edukativní libreto a texty písní, sympatický, nepodbízivý humor, náladotvorná pohádková atmosféra, zdařilá výprava, velmi solidní herecké a pěvecké výkony sehraného týmu = opravdu příjemná muzikálová podívaná pro celou rodinu.
(zadáno: 18.3.2018)
75 %. Velmi svérázně namixovaná "jevištní báseň", během níž společenský vykořeněnec vede neúnavnou polemiku s Bohem, resp. tím, co člověka přesahuje, a dává tak zároveň všanc své niterné (po)city. Naprosto excelentní, dechberoucí výkon Miloslava Königa přínosně podporuje empatický vklad hudebníka Martina Dohnala. Svého druhu nebývalý divácký zážitek.
(zadáno: 17.3.2018)
75 %. Inscenace pomocí velmi břitkého humoru a ironické nadsázky výstižně pojmenovává snobské manýry, povrchnost, bagatelizaci hodnot, přetvářku a lidskou malost. Během "umělecké" večeře, kde žádnému z hostů téměř nic nezůstane svaté, dochází ke konfrontaci rozličně nabubřelých a zneuznaných eg, servírují se nepříjemné pravdy, ale i candát balatonský! Působivě reflektivní nelichotivý obraz všeobjímající dekadence v bernhardovsky kritickém, nesmlouvavém a naléhavém tónu, s drobnými ozvěnami Havlovy aktovky Vernisáž.
(zadáno: 16.3.2018)
Napadlo by vás na seznam miliónu věcí, kvůli kterým stojí za to žít, napsat kombajny, které nepřejedou žádného zajíce? Ať už odpovíte jakkoli, věřte mi, že chcete spolu s hlavním hrdinou příběhu odkrýt i spoustu dalších podobně inspirativních, křehkých a dojemných položek. Absolutně odzbrojující a v každé vteřině autentický Daniel Krejčík vám z nich namíchá emočně vydatný koktejl - pro váš pláč i pro váš smích. Ring-o-ding!
(zadáno: 14.3.2018)
Noc, během níž se bortí zábrany, pravidla i meze a tóny poznání vyznívají jaksi jinak. Získat nebo ztratit? A co když náhle nejschůdnější variantou zdá se únik? Tleskám maximálně autentickému prožitku Michala Balcara.
(zadáno: 9.3.2018)
65 %. Tradičně hravě a poeticky působivě svá, hudebně originální a šmrncovně rozpohybovaná ypsilonková koláž skládá tentokrát hold Jaroslavu Ježkovi a v nepřehlédnutelných náznacích i obraz tehdejší doby, zrcadlící i to, co ji spojuje se současností. Škoda jen některých zbytečně natahovaných pasáží v seriálovém pojetí Dona Juana, které přece jen poněkud oslabují spád inscenace. Prémiový dík za zprostředkování setkání s klavírním mágem Tomášem Víškem, jeho virtuozita a civilní vklad do jevištního dění jsou doslova a do tónu kořenícím zjevením!
(zadáno: 7.3.2018)
Souhlasím s výstižným hodnocením kolegy P. Širmera a dodávám, že hře vysloveně sluší civilní herecké pojetí obou aktérů, které trefně podtrhuje autenticitu okamžiku a pozitivně také umocnilo i všechny mé paralelní divácké prožitky.
(zadáno: 5.3.2018)
Všechny energetické pilulky a nápoje světa musí v zahanbeném úžasu poblednout nad tím, jak neuvěřitelně šmrncovní, zábavný a divácky pozitivně nabíjející komediální koktejl se v Příbrami podařilo připravit. Nasazení všech hereckých protagonistů je opravdu odzbrojující (pot z košile Jana Konečného bych po skončení inscenace nechtěla ždímat). ;) Ještě teď obdivně tleskám faktu, že se žádnému z nich během toho gradujícího gejzíru bláznivých a absurdních situací ani jednou nezamotala myšlenka, prostor, úd nebo jazyk. Bránice vítaně nešetřící podívaná.
(zadáno: 4.3.2018)
Legendární filmová komedie klade divadelni adaptaci jisté nástrahy, především v podobě rychlých střihů a kouzla detailu i trikových efektů. Přes zjevnou tvůrčí snahu o jejich zdolání zůstala budějovická inscenace někde na půli cesty. Některé scény působí přece jen poněkud těžkopádně a ne všechny gagy jsou adekvátně vypointovány. Herecky tentokrát jednoznačně dominuje dámská část obsazení, zaujmou zejména N. Drabiščáková jako neurotická režisérka, V. Hlaváčková, uvěřitelně ztvárňující všechny postavy střídající se v těle Evelyny Kelettiové a D. Bambasová graciézním podáním vražedkyně Stubové.
(zadáno: 2.3.2018)
(zadáno: 2.3.2018)
(zadáno: 2.3.2018)
Při repríze v Divadle v Celetné jsem byla namísto svébytné inscenace spíše svědkem jakési natahované etudy na téma "herci jsou unaveni". :/
(zadáno: 28.2.2018)
75 %. Tentokrát se pod F. X. Palbou neřízených tvůrčích střel ocitla naše zlatá dobrá euforická léta devadesátá. A do terče všemožných vzpomínek se mířilo důvtipně, nadsázka fungovala na 90210 procent. :) A těch pubertálních idolů jak na orloji! :) Divácky jsem se zkrátka potěšila a definitivně utvrdila v tom, že zabodneme-li prst do libovolné encyklopedie, tak pak na jakékoli heslo náhoda padne, Tomáš Dianiška a jeho parta ho s originalitou sobě vlastní více než záživně jevištně uchopí.
(zadáno: 26.2.2018)
Tento způsob hravé poetiky, zdá se mi býti absolutně okouzlujícím. Děkuji Dlouhánům, že mně veskrze vydařenou interpretací tajných řádek deníku připomněli, proč já vlastně toho Adriana už jako dospívající čtenářka milovala! Je to setsakra vnímavý a citlivý mladý muž, a optiku, s níž nahlíží na ten náš svět, bych naordinovala do všech brýlových obrouček. A navíc je to básník nezpochybnitelných kvalit! ;)
(zadáno: 22.2.2018)
85 %. Inscenace Dejvického divadla trefně vsadila na efekt promyšleně vystavěného kontrastu mezi oběma svými částmi. Zatímco v té první nám herci v jakýchsi self-etudách na téma „herec – člověk – hranice hříchu a svědomí“ poměrně přirozeně odtajní i střípky svých civilních já, v té druhé s neméně odzbrojující samozřejmostí odprezentují nečekaný příběh, jehož děj neradno ani naznačovat. Prozradím proto jen, že v rámci kongeniálního propojení souvislostí nezůstanou divákům dlužni žádnou z fází působivé gradační linky, kdy zejména pořádné profackování realitou působivě zafunguje. Silný zážitek!
(zadáno: 21.2.2018)
