PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1897)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.12.2016)
65 %. Ačkoli děj hry místy poměrně citelně balancuje na hraně průhlednosti a uvěřitelnosti, nepostrádá současně dynamickou a gradační rytmiku. Oba herečtí protagonisté navíc dokáží vdechnout svým postavám adekvátní punc autenticity, díky níž si moji pozornost svedli po celou dobu vítaně podmanit. Jaroslav Plesl je herecká jistota, ale o Veronice Khek Kubařové také ještě uslyšíme, věštím jí, říkám vám. ;)
(zadáno: 5.12.2016)
Všechny inscenační složky, herecké akce nevyjímaje, zafungovaly vítaně symbioticky, jedno nepřekřikovalo druhé, téměř vše tak plynulo v příjemně dynamickém rytmu a rozvíjelo a oživovalo děj. Příběhem jsem prostřednictvím promyšlené režijní koncepce divácky spokojeně a s lehkostí proplula od první papírové lodičky, přes déšť i hromy s blesky až k molům partnerských přístavů. Budete-li chtít slyšet jedno jméno, hrající pro mě prim, pak říkám: Lucie Juřičková – „nervy“ paní Bennetové vystřihla bravurně, náležitě energicky a s očividnou chutí.
(zadáno: 28.11.2016)
35 %. Souhlasně podtrhuji hodnocení Jiřího Kouly. Z tohoto typu textu plnohodnotnou a záživnou inscenaci nepostavíš, stejně jako z krabičky sirek Charónovo plavidlo. Vítaným oživujícím prvkem bylo obdivuhodné herecké nasazení Tomáše Petříka.
(zadáno: 24.11.2016)
55 %. Jako by vášeň a cit většiny postav popadaly spolu s listím pod holé koruny stromů, jež byly dominantou působivé scény. Éterem se verše nesly totiž téměř bezkrevně, bez zásadnějšího emočního náboje a osudovost příběhu tak ke mně nesvedla promluvit s očekávanou razancí. Škoda.
(zadáno: 23.11.2016)
Promyšlená režijní, scénografická i hudební koncepce akcentuje nadčasovost příbehu notoricky známého prostopášníka. Prostřednictvím trefné aktualizace se povozíme ďáblovi dnešní doby na hřbetě, pohoupáme se na jeho chvostu nebo ho přinejmenším podrbeme na kopytě. A když mu naleštíme roh, odrazí nám v něm jako v zrcadle tolik přetvářky a falše, kolik se jen do toho našeho stále amorálnějšího světa vejde. Zdánlivý protipól povah a životních hodnot Dona Juana a jeho sluhy Sganarela zdařile vyzní díky přesvědčivým hereckým výkonům Ondřeje Veselého a Radka Valenty.
(zadáno: 23.11.2016)
Komedie, která je ze života skoro víc než sám život. :) Trefně vybalancované okamžiky smíchu, zatrnutí i příjemného dojetí. Širokou škálu emocí mistrně zvládá příběhu předat absolutně autentická Petra Špalková, které jsou David Matásek i Sandra Černodrinská velmi vyrovnanými hereckými partnery. Konverzačka jaksepatří, až místy jiskry lítaly. :)
(zadáno: 13.11.2016)
Čím víc toho o divadle a jeho zákulisí víte, o to líp se pobavíte! Rub a líc opony a vůbec všecko nadchne určitě též nejedno vnímavé děcko. Inscenace i v druhé půli šťávu má režijní zásluhou Arnošta Wolframa. :) Divadlo na a o divadle takto hravé je za mě to pravé. ;)
(zadáno: 6.11.2016)
65 %. On, jeho pověst donchuána a patka Jamese Deana a.. ..a ano, šarmérství Miloslava Königa v neposlední řadě je tím nejzásdnějším podmanivým tahem na diváckou branku. ..a nesnažte se mě přesvědčovat o čemkoli jiném! ;)
(zadáno: 6.11.2016)
65 %. Herecky bez výhrad, partneřina, kterou je radost pozorovat. Samotný příběh byl ale místy neadekvátně shozen "vtípky", jejichž odlehčující efekt podle mě vždy až tak úplně nezafungoval (aneb když se pokus o tragikomično jemně vymkne).
(zadáno: 6.11.2016)
75 %. Vskutku výjimečná souhra všech čtyř hereckých protagonistů. Prostřednictvím jejich autentického projevu a trefného režijního výkladu adekvátně rezonovaly tragikomické tóny příběhu a několikrát jsem byla do děje doslova vcucnuta jako jeho součást. Odprožít si tu kolektivní terapii šokem z ozvěn minulosti stálo za to. Magii přítomného okamžiku tleskám ještě teď a děkuji.
(zadáno: 4.11.2016)
65 %. Ale ten Puk byl animovanej nebo gumovej, že jo?! :) Obdivuhodný výkon Michala Kerna!
(zadáno: 13.10.2016)
65 %. Tato inscenační verze hry poměrně zdařile akcentuje především nadčasové linie lesku a bídy, vzestupu a pádu a pomíjivosti čehokoli/kohokoli ikonického, potažmo mocenského. V tomto ohledu si je jistá v hereckých i scénografických kramflecích. Jakkoli mě ty trefné trendy načančanosti svedly strhnout, přeci jen současně místy poněkud oslabovaly osudové valéry příběhu. Mrazivější podtóny na přehlídkovém molu a v odlesku modré bowle ale nakonec každopádně neutonoly, divácká spokojenost převládla.
(zadáno: 11.10.2016)
75 %. Hrací kostka téhle inscenace se téměř neomylně trefila mezi mý divácký kozy. ;) ..toliko parafráze milého "jemného" humoru, který mě celou tou rozlučkovou spanilou pánskou jízdou provázel a saframentsky bavil. A serióznější podotek? Na téhle partě je neuvěřitelně znát, jak je těší hrát spolu a navíc je geniálně typově vyvolená! Nemiňte to, užijte to!
(zadáno: 5.10.2016)
Lze ještě vůbec něco doplnit ke všem těm zaslouženě superlativním hodnocením? Tak alespoň nadšeně zaskanduji (škoda, že mě u toho nevidíte, neb skáču, hledám deku, listuji zasněně herbářem, závidím soše oko na punčoše, jihnu nad věrností černé labutě, těším se na Petřín, cumlám Beskydku a žmoulám konfetu): Calembouráci jsou mýho diváckýho srdce bouráci!
(zadáno: 3.10.2016)
Takový to, když ve vás režie, herecké obsazení a anotace vzbudí nadějeplné divácké očekávání a vy pak po několika minutách strávených v hledišti nejste v sedadle skoro vidět, neboť vás všeobjímající, stupňující se trapno zasouvá níž a níž... ...a po přestávce navíc odhodlaně zvolíte návrat do sálu, žel jen proto, aby se naplnil předpoklad, že to nebyl dobrý nápad.
(zadáno: 3.10.2016)
75 %. Legendární komik Felix Holzmann se vrací na jeviště ve zdařilé interpretaci Davida Šíra, která nepostrádá šmrnc, je na ní znát obdiv a úcta k originálu a v neposlední řadě také adekvátní dávka nezbytné pokory. Tohle vám zkrátka příjemně nostalgicky polechtá bránici.
(zadáno: 2.10.2016)
65 %. Civilní herectví, doopravdy prosté jakýchkoli manýr či kašírungu, podtrhuje syrovou autenticitu příběhu a nechává adekvátně vyznít stísněné atmosféře, kterou zmiňuje ve svém hodnocení kolega Pavel Širmer. Není to lehké vstřebat, každopádně není marné pokusit se to odprožít.
(zadáno: 29.9.2016)
65 %. Příběh se soustředí na neblahé historické události Slovenského štátu během druhé světové války, současně se ale v osudu Tóny Brtka nadčasově zrcadlí pohnutky a vlastnosti staré jak lidstvo samo. Inscenaci jsem četla především jako zlý horečnatý sen hlavního hrdiny, ve kterém defilují pokroucené přízraky bezohlednosti, neomalenosti, hamižnosti, strachu, zbabělosti a mravních kompromisů, před nimiž se morálka a svědomí krčí v koutě tak dlouho, až jsou umlčeny. Sklepní prostory pocit všeobjímající stísněnosti učinně umocnily. Herecky kolektivně silné výpovědi dominuje Matěj Nechvátal.
(zadáno: 29.9.2016)
Inscenace zdařile pracuje s houstnoucí atmosférou a každou vteřinou se stupňujícím napětím. Divák velmi záhy opustí roli letargického pozorovatele, neboť pochopí, že také těm jeho duševním pohnutkám v extrémní situaci se tu nastavuje zrcadlo. Soustředěné herecké výkony všech drží obdivuhodně věrohodný balanc nad apokalyptickou propastí, do které je pravděpodobně lepší pokusit se nahlédnout než zavřít oči. Zkrátka- tuhle závrať radím nepropásnout.
(zadáno: 25.9.2016)
Zajímavá hra s dobře vystavěnou gradační linkou a mrazivě působivou finální tečkou. Inscenované čtení s promyšlenou režijní koncepcí plnokrevnému příběhu sluší, obsazení rolí je typově opravdu šťastné, všichni herci svým postavám propůjčují velmi uvěřitelný emoční náboj. Tleskám a - s vírou, že nezůstane pouze u jediného uvedení - taktéž doporučuji možnost tohoto poměrně silného spoluprožitku neminout. P.S.: Právě jsem se dočetla, že tvůrčí tým měl na zkoušení pouhých osm hodin. Smekám!
(zadáno: 24.9.2016)
Ano, každý z nás se zmítá v pavučině útěků před všeličím, nezřídka i sám před sebou. Kompenzace marnosti těchto úniků je různá, berlička alkohol často nejsnadněji po ruce. Aneb, jak připíjí Homer Simpson: "Na alkohol! Příčinu a současně řešení všech životních problémů." Inscenace Švandova divadla je jakýmsi neutuchajícím deliriem, nechybí jí zajímavé obrazy, působivé momenty ani kolektivní herecká souhra. Nějaký citelný přesah či zásadnější sdělení mně osobně ale nepřinesla. Na zdraví!
(zadáno: 23.9.2016)
Tato detektivní komedie vysloveně volá po ostřejších střizích, které by umocnily náhlé dějové zvraty, daly vyniknout momentům překvapení a celku dodaly šmrnc a spád. Inscenace ale bohužel s temporytmem nepracuje příliš důsledně, místy (zejména v první polovině) pak působí zbytečně „unaveně“, mé divácké smysly si zkrátka nesvedla úplně adekvátně podmanit. Je to škoda, potenciál osvěžující zábavy příjemně okořeněné napětím hra každopádně skýtá.
(zadáno: 22.9.2016)
85 %. V rámci aktuální pražské muzikálové produkce jednoznačné srdcové eso!
(zadáno: 20.9.2016)
75 %. Ej! Příběh! Citlivě divadelně převyprávěný prostřednictvím působivých obrazů, jejichž osudovosti symbolicky udává tón hůl v rukou Stařenky - nejprve intenzita jejích úderů zlověstně předznamenává neblahý zvrat věcí příštích, následný útlum razance asociuje domnělý smír, prudké odhození pak pocit rezignace a zmaru a finální pozvednutí naději a odhodlání (a snad i jakousi životní nutnost či puzení) jít dál. Celá inscenace se odvíjí v promyšleně katarzním, pozvolně gradačním rytmu, s nímž je diváckým potěšením splynout.
(zadáno: 19.9.2016)
Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. Herec a truhlář Majer reprodukuje stanoviska právníka, šéfredaktora a spisovatele Zábranského ke stavu naší domoviny. Herec a truhlář Majer, režisérka a kostýmní výtvarnice Polívková a právník, šéfredaktor a spisovatel Zábranský pojmenovávají stav naší domoviny. Herec a truhlář Majer, režisérka a kostýmní výtvarnice Polívková a právník, šéfredaktor a spisovatel Zábranský po bernhardovsku spílají pokrytectví a předsudkům naší společnosti.
S trefnou naléhavostí, sympatickým (sebe)ironickým nadhledem a gradační silou. Tleskám!
S trefnou naléhavostí, sympatickým (sebe)ironickým nadhledem a gradační silou. Tleskám!
